Nevěra na vánočním večírku erotické povídky

Všechny firemní akce🡕 jako jsou teambuildingy a večírky upřímně nesnáším. Vystačím si s ženskejma z naší kanceláře a to mi bohatě stačí. Už porady, kde je víc než deset lidí, mě upřímně děsí.
Koukám do kalendáře, začátek prosince a mě přepadá špatná nálada. Vánoční večírek se blíží a všechny v kanclu očekáváme oběžník, v němž se dočteme, kde se letos bude konat firemní chlastačka. Termín již byl určen, jen čekáme, kam nás letos šéf zatáhne. Každý rok je to jinde a pokaždý podle mě úplně debilně vybraný místo. "Letos to asi vynechám," hlásí Zdeňka, "obě děti marodí, to musí šéfovi jako omluvenka stačit." "Taky se to chystám vypustit," hlesne Marta. "Holky, neblbněte, přece mě tam nenecháte samotnou, víte, jak to nesnášim," Obě mladší kolegyně mají malý děti, mně je přes čtyřicet a kluci jsou už velký.

Za pár dní čteme ve firemním emailu zprávu o místě konání firemního večírku. "Hotel U Lesa," čtu nahlas, "tam jsem v životě nebyla." "Úplně na kraji města, kousek od konečný čtyřky." Marta už to našla na mapách. "Docela jsem ráda, že letos nebudu. Trmácet se někam skoro až na venkov," odfrkne si Zdeňka. "Tak vám pěkně děkuju," vyplivnu nasupeně a celej den mám zkaženej.
Pátek. Kdo jde na večírek, může z práce dřív, tak toho využívám. Aspoň trochu tím naštvu holky, ale stejně si myslim, že by bylo lepší nejít a ještě to pár hodin v práci vydržet. Doma jsem první, manžel v práci, kluci ve škole. Vysprchuju se, černá podprsenka, černý kalhotky, natáhnu džíny a triko. Hlavně nevyčnívat jako šéfova sekretářka, která pokaždý dorazí v krátkejch šatech🡕 s obrovským výstřihem a je jí vidět až do krku. Dotrmácim se tramvají na konečnou a kráčím směrem k lesu, kde do dáli svítí velká bílá budova hotelu. Firemní auta manažerů už stojí na parkovišti, plebs holt musí pěšky. Než vejdu do hotelu, přemítám, s kým bych tam tak mohla pokecat. S představenstvem těžko, snad tam budou aspoň holky z účtárny, s těma se dá mluvit. Salonek je už narvanej a k mému překvapení je tu značná přesila chlapů. Většina ženských se na to evidentně vybodla. Mám chuť se otočit a zmizet, ale už se ke mně žene šéf: "Vítejte, Renato, jsem rád, že jste dorazila," a už mi strká do ruky skleničku s nějakým koktejlem. "Dobrý den Filipe, ráda vás vidím," odpovídám. Šéf trvá na oslovování křestními jmény i u těch, s kterými si vyká. Nějaká firemní kultura nebo co.

Šéf mě hned opouští a vítá se s dalšími příchozími. Rozhlížím se, všechny znám alespoň od vidění. Mám docela žízeň, a tak vypiju obsah skleničky za chvilku. "Renato, musíme na panáka," chytá mě kolem ramen Jarmila, šéfova sekretářka. Tak s tou bych fakt mluvit nemusela. Černý šaty🡕 , ještě kratší než loni, výstřih jako kráva, z kterýho lezou ven umělý kozy, tuna mejkapu, zmalovaná jako děvka. Že chrápe s Filipem, vědí všichni, tak to nikdo neřeší. Dotáhne mě k baru a poroučí: "Dva fernety." Ani nestačim zaprotestovat, že fernet nepiju a už ho mám před sebou. "Na ex," ťuká si se mnou sexretářka, jak ji všichni ve firmě přezdívají. Je na ní vidět, že už dneska těch panáků zvládla dost. Nakloní se ke mně a snaží se šeptat: "Už jsi viděla našeho novýho ajťáka?" Ukazuje na mladíčka, který nesměle sedí sám v rohu u stolu. "Že je sladkej?" žádá o potvrzení svého názoru. Přikyvuju a v duchu jí dávám za pravdu. "Toho bych si vychutnala, ale Filip by byl naštvanej," drmolí Jarmila a loučí se se mnou, aby odchytla dalšího nebožáka, s nímž si dá panáka. Znova se podívám na nováčka naší firmy. Fakt slaďoučkej. Pořád stojím u baru, takže se ke mně přitočí barman: "Co si dáte?" Mám v sobě sladkej koktejl a frťana ferneta, tak zvolím kompromis: "Bavoráka, prosím."

Popíjím fernet s tonikem a začínám cítit, že mě polévá horko a začíná se lehce motat hlava. Snad proto udělám věc, která by mě normálně ani nenapadla. Pomalu přejdu přes salonek, posadím se k nesmělému ajťákovi a představím se: "Renata, jsem z osobního." Usměju se a podám klučinovi ruku. "Dominik," vypadne z něj. Jemně stiskne mou ruku a zatřese s ní. "Mám na starosti firemní síť a počítače." Je krásně nesmělý a já se nepoznávám. Začínám mít chuť na sex s tímhle holobrádkem.
Koukám, že cucá colu. "Žádný alkohol🡕 ?" usmívám se. "Jsem tu vozem," omlouvá se. "A čim si připijeme na tykání?" dorážím a natahuju k němu sklenici s bavorákem. "Asi colou," rdí se a ťukáme si. Hned se k němu nakloním a dávám mu pusu. Dominik nepije, ale tančíme spolu. Já piju dost a tančím nejen s ním, ale taky s šéfem, ta mrcha Jarmila mě probodává pohledem, je mi to jedno. Ale tančím i s ostatními a hlavně dávám se všemi panáky. Jak se mi sem nechtělo, tak se neskutečně bavím. Osazenstvo řídne a já vím, že právě teď nastala chvíle, kdy mám dost. Pomalu se se všemi loučím, každý mě přemlouvá, ať ještě zůstanu, ale já jsem v náladě, a kdybych pokračovala, vím, že se setnu a bude mi blbě. No, blbě mi možná bude i tak, ale je čas odejít.

Chystám se k odchodu, když se ke mně přitočí Dominik: "Odvezu tě." Přikývnu a vím, že to nedopadne dobře. Na parkovišti na nás blikne služební oktávka. Ajťáci mají nárok na auto, no dobře. Sedám si na místo řidiče a slyším, jak se Dominik ptá: "Tak kam to bude?" "Támhle do lesa," ukazuju prstem. Dominik jen lehce nadzdvihne obočí, usměje se, nastartuje a pomalu jede cestou k lesu. Asfaltka se postupně mění v polní cestu a za chvíli jsme na kraji lesa. Dominik zastaví, zhasne světla, zatáhne ruční brzdu, ale motor nechá běžet. Venku tma jak v pytli a já se chystám udělat blbost. Vystoupím, přejdu k zadním dveřím vozu, otevřu je a posadím se na zadní sedadlo. Dominik vystoupí, pak posune obě přední sedadla co nejvíc dopředu a přisedne si ke mně. Sedíme vedle sebe a líbáme se. Zajíždím mu jazykem do pusy a ruku mu strkám mezi nohy. Cítím tam tvrdý a pořádně velký klacek. Odtáhnu se od něj a začnu se svlíkat. Dělá totéž a za chvíli jsme nazí. Motor běží, ale v autě je docela kosa. Je tma, ale zřetelně vidím, že má Dominik mezi nohama fakt velkej kůl. Jsem drobná, hubená a neumím si představit, že by se tohle do mě vešlo. Svezu se pod sedadla, rukou chytnu tu obří kládu a narvu si jí do pusy. Poctivě ho kouřím, zároveň jednou rukou honím a druhou pěkně masíruju kulky. Občas zajedu jazykem pod kulky a olíznu ho skoro až k zadku. Dominikovi se to evidentně líbí a slastně oddychuje.

"Pojď," šeptne Domča a pohladí mě po vlasech. Vyměníme si místa. Dominik je hubený, ale dlouhý, takže chvíli trvá, než se tam vměstná. Roztáhnu nohy, Dominik mi strčí hlavu do klína a začne mě lízat. Jazykem kmitá po poštěváčku, pak zajede do kundičky a zase se vrátí k poštěváku. Dělají se mi mžitky před očima a cítím, že už jsem pořádně mokrá. Pak se trochu odtáhne a dvěma prsty mě masíruje poštěvák. Za chvíli vjede do kundičky a pořádně mě prstí. Nejdřív pomalu, ale pak zrychluje a já vím, že za chvíli budu. Vykřiknu, chytnu Dominikovu ruku a co nejsilněji si ji tisknu k sobě. Hlasitě oddychuju a cítím, jak se celé moje tělo drobně chvěje. Dominik se vsouká na sedačku a já si klekám na sedadlo čelem k němu. Zase se líbáme a Dominik mi přitom masíruje moje drobná prsíčka. Usměju se, chytnu jeho ptáka u kořene a pomalu a opatrně na něj nasedám. Musí mít hodně přes dvacet centimetrů a šířka je taky pořádná. Zajede do mě kousek a hned se nadzvednu. Zase trochu dosednu a zase se nadzvednu. Pokaždý se snažím, aby zajel trochu hlouběji, ale asi se mi to moc nedaří. Dominik si hraje s mýma kozičkama, pak položí ruce na moje ramena a s každým mým dosednutím mě zatlačí, aby se do mě dostal ještě dál. Zároveň se tlačí proti mně svým ptákem a já ho mám zaraženého skoro celého. Oba zrychlujeme, Dominik mě mačká čím dál silněji na svého ptáka a já už rajtuju na tom kůlu, jak nejrychleji to jde. Nehekám, ale řičím jako raněné zvíře a najednou se zase zmítám v křeči, teď mě orgasmus úplně odrovnal. Dosednu na jeho obrovskej pyj a hlavou buším do jeho hrudi.

Za chvíli se zase sesunu pod sedadla a kouřím ho. Spíš ho víc honím rukou, ale olizuju žalud a občas si ho strčím hlouběji do pusy. "Jo, už," vydechne Dominik a já se pořádně přisaju a všechno spolknu. Ještě chvíli si hraju s jeho ptákem a ocucávám ho jako lízátko. Pak si sednu vedle něj, dám mu pusu na rty a začnu hledat svoje oblečení. Když míjíme hotel U Lesa, zaregistruju Jarmilu, která kouří před vchodem. Všimla si mě, nevšimla? Teď to neřeším. Jen se nahnu k Dominikovi a zasměju se: "Myslim, že se mi v pondělí rozbije počítač."