Odměna za osmnáct měsíců erotické povídky

Brzy to bude už osmnáct let, co jsme si s Věrkou řekli své "ano", ale ta vzpomínka na naši první společnou noc je v mém srdci i těle vypálená jako horký cejch. S Věrkou jsem chodil rok a půl – osmnáct měsíců sladkého mučení. Věrka byla hluboce věřící a její víra pro ni nebyla jen slovem, ale životním zákonem. Od začátku mi to řekla jasně: "Sex až po svatbě, miláčku. Moje tělo patří jen mému manželovi."

Bylo to neuvěřitelně těžké. Byli jsme mladí, plní touhy, a každé naše rande bylo balancováním na hraně. Naše intimita měla své pevné mantinely – dovoleno bylo jen líbání a hlazení, ale i to muselo zůstat maximálně přes vrstvy oblečení. Pamatuji si, jak jsme se jednou v létě líbali v parku a já ji rukou hladil přes mokré kalhotky. Cítil jsem tu horkou vlhkost, která prosakovala látkou, a vnímal jsem, jak se jí chvěje celé tělo. Tehdy to byl vrchol našeho "předmanželského sexu" a já myslel, že se zblázním touhou. Ta vůně jejího vzrušení, která tehdy jemně stoupala z jejího klína, mě pronásledovala v každém snu. Všechno v mém životě tehdy směřovalo k jedinému bodu: ke svatební noci.

Svatba v kostele byla majestátní. Věrka vypadala jako anděl. Bílé svatební šaty s odhaleným výstřihem dávaly tušit její malinká prsa, která se pod látkou jen lehce rýsovala. Když jsme si u oltáře slibovali věrnost, v duchu jsem ji už svlékal. Myšlenka, že si svou nevinnost schovala celých těch osmnáct měsíců právě pro mě, mě vzrušovala víc než cokoli jiného na světě. Hostina byla nekonečná, tanec s rodinou byl jen povinností, zatímco můj zrak neustále klouzal k jejím křivkám.

Kolem půlnoci ke mně Věrka přišla, unavená, ale s jiskrou v očích, kterou jsem u ní nikdy předtím neviděl. "Už mě bolejí nohy, miláčku," zašeptala a přitiskla se ke mně. "Vezmi mě domů. Chci být konečně tvoje manželka se vším všudy." V autě jsme seděli těsně u sebe. Držel jsem ji za ruku a cítil, jak se jí dlaně potí. "Jsi nervózní?" zeptal jsem se tichým hlasem. Věrka na mě pohlédla tím svým nezkušeným a nevinným pohledem. "Strašně," přiznala upřímně. "Bojím se, že nebudu vědět, co mám dělat. Celou tu dobu jsem na tenhle okamžik čekala, a teď se mi skoro třesou kolena." "Neboj se, miláčku," pohladil jsem ji po tváři. "Bude to přesně takové, jaké si to uděláme. Máme na to celý život." Když jsme vešli do bytu, tma v chodbě jen umocnila naše smysly. Okamžitě jsem ji přitáhl k sobě a začal ji líbat. Cítil jsem, jak se pod bílým saténem šatů chvěje vzrušením. Moje ruce začaly zkoumat její tělo, tentokrát už bez strachu, že mě někdo zastaví. Jemně jsem jí sjel po ramenech a začal rozepínat šaty. Látka s tichým šustotem sklouzla na podlahu a přede mnou se objevila moje bohyně. Stála tam jen v krajkové podprsence a sexy bílých kalhotkách.

Věrka byla plná studu. Levou rukou si instinktivně překryla svá malinká prsa a druhou rukou si zakryla klín. "Prosím, nezhasínej," špitla, i když v místnosti bylo jen málo světla. Přistoupil jsem k ní zezadu a začal ji líbat na krku. Cítil jsem, jak se mi v náručí poddává a tichounce vzdychá. Pomalu jsem jí rozepnul podprsenku a poprvé v životě uviděl její nahá, drobná prsa. Její růžové bradavky byly vzrušením úplně vztyčené. Neodolal jsem, otočil jsem si ji a začal její prsa jemně lízat a brát do úst. Věrka zaklonila hlavu a její dech se zrychlil. Rukama jsem sjel k jejím kalhotkám. Cítil jsem to neskutečné teplo, které se linulo z jejího klína. "Věruško, můžu?" zeptal jsem se šeptem. Věrka jen tiše kývla a zavřela oči. Pomalu jsem jí stáhl kalhotky k nohám. Věrka tam teď stála úplně nahá, poprvé v celé své kráse. Její klín zdobily měkké chloupky, které nebyly oholené, ale jen úhledně a nízko zastřižené, což vypadalo neuvěřitelně žensky a přirozeně. Ale co mě v tu chvíli naprosto ochromilo, byla její vůně. Vteřinu poté, co kalhotky dopadly na zem, mě zasáhla ta nádherná, čistá a neuvěřitelně intenzivní vůně její nadržené kundičky. Byla to vůně touhy, která v ní celých osmnáct měsíců zrála jako to nejdražší víno. Ta živočišná, sladká a horká vůně její ženskosti mě naprosto omámila. Věrka se na mě podívala tím svým bázlivým, nevinným pohledem, celá se třásla, ale stála tam přede mnou odhalená a připravená mi odevzdat všechno. Byl to ten nejkrásnější pohled a nejúžasnější vůně, jakou jsem kdy v životě cítil.

Tímto končí naše první část příběhu o našem osudovém manželském setkání. Příště navážu na to, jak tato omamná vůně a Věrčina první nahota vedly k našemu prvnímu společnému milování.