Ostrov: opravdický výslech erotické povídky

Ten večer nás u našeho "evropského" stolku v baru překvapil sám don Aurelius. "Tak jsem mluvil s náčelníkem. Když mu dodáme vylovený člun, věci z příboje a těla, nebude mít problém to fingovat jako ztroskotání lehkomyslných aktivistek. A to ani, když přijede komise ze Západního Německa. Bude schopen si to obhájit. Jen při výslechu dejte pozor na..." chvíli hledal po kapsách. "Jo, tady to mám. Zuby. Netrhat, nevrtat. Když už vymlátit, tak kamenem. Né pěstí, né obuškem. Potom... spáleniny. V příboji a na útesech si asi těžko přivodíte popáleniny, že? Zvlášť na vnitřní straně pochvy, významně se podíval na Adlerovou.

Potom. Poškození těla tahem jen tak, aby bylo uvěřitelné, že se noha nebo ruka zaklínila v rozsedlině a moře jí pak vykloubilo nebo... udělal rukou jednoznačné gesto. Provazy vůbec. Prostě nic, co by nemohlo udělat moře a skály. Až budete hotový, tak je Hans pěkně naloží do Cessny a hodí na místo, které mu ukážu na mapě. Bude trvat asi dva týdny, než je proudy vyplaví v Curaccau, takže voda bude mít čas zahladit některé vaše omyly. To neznamená, že se jich můžete dopouštět! Doktor to bude kontrolovat a posuzovat vhodnost výslechových metod. Timming do zítřka do rána. Co chci vědět, víte. Jasné?" "Jasné, done!" Odešel do svého bungalowu, kde ho čekala zahrada nadpozemských potěšení v podobě dvou nových přírůstků do jeho říše. A nás čekala po celodenní práci ještě jedna šichta. Dokonce i mě. Hned, co don Aurelius odešel, Sára Adlerová se na mě obrátila: "Hansi, budeš vést výslechy. Ty jedinej umíš německy." "É, neblázni, Sáro. Jsem pilot." "To nevadí. Pár si jich už zažil... budeme pracovat v módu hodnej a zlej polda?" Obrátila se na Joannu.

"Můžeme. Ale nejdřív bych si ráda probrala, co vlastně můžeme použít."
"Dobrá. Přines papír a tužku, mouřeníne! Poslala číšníka pro psací potřeby.
"Vzala bych je všechny do společný výslechovky. Na rozehřátí, hihihi, bych jim strčila hnáty do kýble s ledem. Jednu odvedeme tak na půl hodiny vedle, další tu ťapku z kýble vyndáme. Myslím, že řev z omrzlých prstů bude pro zbytek dostatečně expresivní. Jak vyslechnutou přivedem, posunem kýble o dům dál..." rozvíjela Joana dále svůj nápad. Mezitím černý barman donesl tužku a blok.
"Jak je vezmeme?"
Po chvilce dohadování bylo stanoveno pořadí a dohodlo se barevné rozlišené v podobě různobarevných punčoch. Na prvním listě stálo:

Líza (16), hnědé
Terri (22), bílé
Kai (18), zelené
Meow (17), žluté
Jane (42), tělové
A její dcera Magdalena (14) černé

Na druhém pak pořadí výslechových metod. Před tím se však rozvinula vášnivá diskuse.
"Don chce výsledky, ale bere nám všechny možnosti, jak to z těch holek dostat. Je máme mlátit ve vodě kamenem?" Rozčilovala se Adlerová. Nakonec musel zasáhnout doktor, aby správně uvedl, že výslechové metody mohou zůstat, jen je třeba je modifikovat. Nakonec zvítězil zdravý rozum a rozvinula se vcelku zábavná a inspirativní debata. Ta skončila asi v deset, kdy byly jednotlivé stupně sepsány. Všichni si odešli na chvíli odpočinout, osprchovat se s tím, že se začne o půlnoci. Dozorcové zatím dostali za úkol obstarat a upravit příslušné nástroje.

Výslechové metody:
Bylo dohodnuto, že zmrzlé packy budou doplněny před tím ještě o bengálský oheň. Potom už budou aktivistky voděny na individuální péči. Kvůli času měly být subjekty brány postupně z obou stran oběma vykonavatelkami, aby se Sára s Joannou u Jane sešly, porovnaly získaná fakta a na vedoucí malé skupiny se pak už vrhly společně.

Pro první sekci, kterou měla obstarat Joanna, bylo dohodnuto:
Korál broušení
Španělská rukavice🡕
Tažení končetiny

Ve druhé sekci v gesci Sáry Adlerové se jednalo o:
Bití korálem (to bylo zvoleno proto, že zlomená ruka by u každé jedné utonulé vypadala nápadně. Stejně tak i neporušené tělo jen u poloviny utopených. Vlastně je mohly zmlátit ve společné místnosti, ale to by nemělo ten správný psychologický efekt.
Druhým stupněm byla konečně Sářina oblíbená elektrika a třetím žralok neboli trhání masa.

Ve dvanáct jsme se sešli v největší výslechovce, kam mezitím dozorcové nachystali příslušný počet gynokřesel. Potom dílem přitáhli, dílem přinesli šest výslechových subjektů. Těm se to hrubě nelíbilo a častovaly nás impozantní sbírkou německých nadávek, výhrůžek a odkazů na lidská práva obecně, práva žen zvláště. Dozorcové jednu po druhé upnuli do křesel, nohy v korýtkách potom roztáhli do široka, až na nás vyhřezlo šest kund zarostlých třítýdenním strništěm ohraničených barevnými punčochami, které se zařezávaly děvčatům do stehen. Potom začala mluvit Sára, já překládal.

"Jste špinavé děvky. Takle se chodí na návštěvu? Kundy zarostlé, nohy jako brambory... no nic. My to spravíme!" Vzaly s Joannou do ruky kokosové skořápky s nějakou směsí a rychlými tahy štětce jí nanesly dívkám na rozkroky. Potom jim jej pochrstaly karibským rumem. Já si pamatoval, že ve skořápkách je prášek z lithia, barnaté soli, rozemleté mědi a už nevím čeho. Obě vykonavatelky poodstoupily na stranu a rozžaly zippa. Bylo úplné ticho, neboť děvčata sice nevěděla, co se chystá, ale právě toho se bála. "Světlo!" nařídila Joanna. Zhasil jsem žárovky na drátech, které osvětlovaly výslechovku. Bylo vidět jen dva plamínky zapalovačů vykonavatelek. Potom však začala opravdická benátská noc, když Joanna se Sárou zapalovaly děvčatům v alkoholu🡕 namočené venušiny delty a místnost se rozzářila šesti bengálskými ohni. Každý měl jinou barvu. Nejmladší Líze, kterou natřely měděným prachem, hořela kunda modře, nejstarší Jane po aplikaci barnaté soli zeleně, její dceři Magdaléně rudě. Výslechovka se naplnila zoufalým křikem a puchem ze spálené rohoviny. Právě jen rohovina pubického ochlupení způsobovala dívkám bolest, protože polití vyholené kundy alkohol🡕 em by mělo jen efekt studeného ohně. Tady však mohlo hořet i něco jiného, než alkohol🡕 a nehořelo to jen na povrchu. Celá ta atrakce trvala ani ne dvacet sekund. Poté, co ohně počaly uhasínat, jsem rozsvítil a dozorcové počali utírat děvčatům popálené rozkroky hadrem namočeným v octě. Podíval jsem se blíže a skutečně krom lehkého zarudnutí kůže nebylo ve slabinách mučených dívek nic vidět. Jejich kundy však byly hlaďoučké, jako po depilaci.
"Tak co, některá chce na naše otázky odpovědět dobrovolně?"

Přihlásila se nejmladší Líza, za což jí stihl od mezitím vzpamatovavší se Jane vražedný pohled. Než ale stihla něco pronést, plácl jsem jí naplocho dlaní přes rty, což obě dámy uznale kvitovaly. "Jestli bychom z našeho pilota neměly udělat třetího do party? Tres faciunt societas," blýskla se Sára Adlerová svým humanitním vzděláním. "Probereme to jindy," odtušil jsem, ale věděl jsem dobře, že odmítnu. Vypadalo to lákavě se celé noci probírat v tělech mladičkých dívek, ale dobře jsem věděl, že my tu jsme za prací, a ne pro zábavu. Bohatí klienti si možná nad utrpením mučených subjektů honí brka, ale pro obě dámy to byla nikdy nekončící dřina ve vedru, smradu, ve zpocených uniformách a punčochách a s fantazií jedoucí stále na plné obrátky, protože klienti jsou vždy nespokojeni...
Klofan