Ostrov: opravdický výslech 2 erotické povídky

Na chvíli jsem si odpočal, protože mě nebylo zapotřebí. Tohle mučení postrádalo úplně rafinovanost a estetiku týrání pro zábavu platících hostů. Sice mráz zalezlý za nehty byl hodně expresivní záležitostí, kdy po necelé minutě, co jim vytáhli nohu z kbelíku s ledem se holky rozeřvaly tak, že doktor nám povinně rozdal špunty do uší, aby pokračovaly tancem svatého Víta, kdy pouta měla co dělat, aby pod náporem svíjejících se těl nerupla. Obvykle pak celá exhibice byla zakončena mocným pochcáním se přes celou výslechovku, za které by se nemusela stydět ani koroptev šampionka. Celé to ale bylo takové hrubé, řeznické... ostatně řezničinou to pokračovalo i na soukromých seancích. S veškerým spektáklem začala oproti sjednanému rozpisu Joanna sama, protože Sára sepisovala výpověď Lízy a připojila se až poté, co už měla její kolegyně rozpracován druhý subjekt.

Byl jsem se chvilku podívat na privátní výslech prvního subjektu, kterým byla Meow. Joanna si jí upnula mezi dvě otáčející se osy, kdy celému aparátu včetně těla subjektu jsme domácky říkali "soustruh". Vzala z bedny nasbírané dozorci pěkný kus korálu, chvíli zálibně vyměřovala, odkud a kam povede zranění zdánlivě vodním živlem, a potom jej přiložila k pravému rameni dívky. Zatlačila a nedbajíc protestujícího subjektu jej plnou vahou i silou rvala přes pravou kozu, solar a pupek, aby zakončila svou devastační pouť. Samozřejmě se cestou zasekla na pěkně utvářeném hrotitém prsu, kdy zvlášť bradavka bránila v dalším tažení korálem. Vodní živel však zvítězil, kdy vykonavatelka obešla subjekt a tlakem vyvinula mnohem větší sílu, které neměl prs šanci vzdorovat. Odešel jsem na vzduch, aniž bych vyčkal návratu Sáry, jejíž styl výslechu jsem měl původně v plánu sledovat. Prostě řezničina.

Všichni jsme se sešli v baru ve čtyři ráno, zatímco si naše subjekty lízaly rány. Pokud měly čím lízat... Sára s Joannou mezitím sestavily sborku toho, co bylo při výslechu zjištěno. Když jsem to pročítal, zdálo se, že z vyslýchaných dostaly opravdu všechno, co věděly. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že to zdaleka není všechno... "Scheisse", plácl jsem dlaní do stolu až sklenice nadskočily. "To mi chcete tvrdit, že takovej skvělej špion, konspirátor, kterej se probojoval až na náš ostrov, na Libertas, nechal o svý výpravě dozier jen u obyčejnýho notáře v Manile??? U člověka, od kterýho to snadno získáme, pokud nám to už sám nedal? A že to vykecá všem spiklencům, ze kterých to potom snadno dostaneme...???"

Obě dívky na mě udiveně upřely zraky. Doktor náhle také projevil zájem...
"Jestli tohle dáte donu Aureliovi a jestli ten na to skočí, budem tu mít do měsíce Černý jestřáby plný absolventů University of America."
"Asi máš pravdu, kapitáne," propracovávala se Sára změněnou situací. "Takže teď do práce. Nechceme jen, aby nám to obě dámy potvrdily, my chceme, aby přidaly jednu zásadní informaci navíc. Ufff, jsem doufala, že do hodiny budu mít padla. Z toho broušení korálem mám ruce vytahaný jak šňůrky od kašpárka..."
"Zadržte ještě. Těhle dvou se dneska nesmíme zbavit. Pošlu vzkaz donu Aureliovi, ale dokud nebude jistý, že řekly opravdu všechno, nesmíme je usmrtit."
"A to bude jasný kdy?" Chtěla vědět Joanna.
"Tak na devadesát devět procent potom, co ověříme jejich výpověď, ale na sto procent to nebude jasný nikdy. Budem si je tu muset nechat."
"Tak jo. To pak nějak zařídíme, ale teď se pojďme domluvit, jak z nich dostat tu 99% pravdu, řekla Sára Adlerová."
"A musíme zachovat obě?" Nedala se Joanna, která už cítila krev.
"Obě, ty krávo," odsekla její kolegyně. "Velitelka a nátlakovej subjekt, ne, kapitáne?"
"Tak," přisvědčil jsem, zatímco jsem dopisoval lístek donovi.¨

Rychle jsme dali dohromady seznam výslechových metod a odešli do malé výslechovky, kam byly mezitím dopraveny matka s dcerou poté, co tři hodiny sledovaly, jak se těla jejich spoluvinic mění v blábolící hroudy masa.
Jane, matka a führerin, seděla připoutána na židli🡕 , mělo se začít s dcerou. Ta již byla připravena na pásovci, jak se přezdívalo čalouněné bedně podobné taburetu a to tak, že spoutána byla ležíc na břiše s vystrčeným zadkem a ohanbím a hlavou zvrácenou vzad, aby si s matkou hleděly do očí.
Vzal jsem si úvodní slovo, abych mohl v jejich rodném jazyce tlumočit patřičně naše rozhořčení. Potom jsem nařídil:
"Přiveďte Geryho!"
"Ne, ne...!" Vykřikla Jane, zatímco Magdaléna jen sténala na pásovci a z očí jí začaly stékaly dva nikdy nevysychající prameny slzí.
Gery byl labradorský retrívr, zdejší miláček, tlustý jako podsvinče, ale se stálou chutí na sex. Původně ho měla Sára jako mazlíčka, aby tolik netrpěla samotou a zvrhlou prací, ale postupem času ho naučila prznit dívky, což pánové kvitovali a Don Aurelius taktéž. A nakonec i Sára, protože se Gery dostal na donovu výplatní listinu.
Gery byl poslušný zaměstnanec, jako všichni na ostrově a byť by samozřejmě nejradši šoustal jen pěkné, voňavé a rozrajcované 18 plus, plnil seriózně Sářina, potažmo klientova přání a byl schopen zprznit kohokoliv do jakéhokoliv tělního otvoru, lhostejno zda osmiletou pannu se suchou, spazmem staženou vagínou, nebo vyděšeného třináctiletého kluka do zadnice.
Teď ho čekala hezká teenka, ale rozhodně ně rozrajcovaná, ale stažená a suchá. Gery čuchnul Magdaleně ke kundě a dal se do práce. Počínal si jako skutečný profesionál, používal jazyk, čenich, a nakonec i z kožní kapsy vyhřezlý penis. Za pět minut bylo hotovo a jen se vydýchával na zádech lidské samice, dokud mu nesplaskne boule na čurákovi, která zabraňovala v přírodě nežádoucímu přerušení kopulace. Děvčeti stékala krev po stehnech, kde se vpíjela do lemu černých punčoch a řeky slzí po tváři odkapávaly na zem.

"Mami prosim tě..." šeptala dívčina ústa téměř neslyšně. Mami jen vytřeštěně zírala na dceru, jejíž první byl... pes.
"Tak už slez, Gery, zase za chvilku," odháněla Sára labradora od ledovým potem pokrytého těla.
"Než dáme Gerymu druhou šanci, co jí," ukázala na Magdalenu, "nasadit ještě španělskou rukavici. Teda ponožku🡕 . Když jí máme takhle připravenou."
"Mohli bychom jí nařezat," navrhl jsem.
"Na to není čas. I když póza je dokonalá," odvětila Sára.
"Tak aspoň hákový kříže vytetovat na prdel," zaprosil jsem a zanotoval známou písničku.
"Tak jo. Ale vem si najf! Máš na to pět minut!"
Trvalo mi to tři, než jsem do každé původně růžové, sladké polokoule vyryl ohavný symbol nacionálního socialismu a potřel ho tuší.
"Tak se podívej, paninko, jakou tvoje dceruška utrpěla škody. Z tohohle už se nevyspí," poznamenala krutě Sára a otočila pódium, neboť prostor pro vyslýchanou byl kvůli klientům otočný, směrem k Jane.
Ta vytřeštila oči a chtěla začít křičet, když jsem jí v pravý čas dal přes hubu.
"Opravdu do toho s námi nejdeš?" Zeptala se Joanna, zatímco starostlivě otírala ženě rozbitý ret. Vrtěl jsem hlavou.
"Jdu na cigáro," řekla na to. "Ať si s ní Gery užije. V prdeli se mu bude líbit," otočila se na podpatku a vypochodovala.
Cestou pak nařídila dozorcům vzít olejničku, ať má "slečna pro hosta dokořán otevřený vrata do prdele" a zbytek rozpálit. "Myslím, že ta ponožka🡕 není její velikosti a budem jí muset promazat chodidla..." zavtipkovala. Vyšel sem za ní, zatímco se zevnitř rozléhal štěkot nadšeného Geryho a taky kvikot, jako když porážejí prase.
Klofan