Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla psát. Ne tak "doopravdy", ne tak, aby to někdo četl a bral vážně. Vždycky jsem měla pocit, že k tomu člověk musí mít nějaký zvláštní dar – ten, který já nemám. Na druhou stranu jsem si vždycky něco čmárala a přinášelo mi to zvláštní uspokojení. A taky četla. I tady. Poslední dobou teda hodně tady. A teď jsem se osmělila. Zkusím první povídku. Mám totiž v sobě příběhy. Okamžiky, které jsem žila. Chvíle, které ve mně zanechaly stopu - chuť polibků, horko pod kůží, rozechvělost i ticho, které přichází po bouři. Asi by byla škoda, kdyby navěky a bez užitku zmizely v bezedné skříni doktora Alzheimera. Nejsem a nebudu spisovatelka, ale něco jsem prožila a třeba to někoho zaujme, pobaví, inspiruje. To postačí.
K této prvotině mě inspiroval manžel. To on si totiž včera ráno po hodně dlouhé době pustil Mňágu a její Hodinový hotel. Vím, Petr Fiala to tenkrát myslel trochu jinak, ale když ke mně do postele zalétl útržek z textu "poprvé s holkou, trochu strachu”, nemohla jsem si pomoct. Na mysl se mi vkradl tenhle letitý zážitek. Vrátit se pro něj musím zhruba do roku 2000, tedy do doby, kdy jsme s manželem opatrně objevovali dosud neprobádaná zákoutí sexuality. A v rámci tohoto experimentování jsme občas zašli do tehdy snad jediného (nebo možná prvního) oficiálního swingers klubu v Česku v Praze na Zličíně. Pamatujete ještě někdo tuto raritu (snad bývalou diskotéku?) uprostřed sídliště?
Byla jsem vždycky hodně nervózní, dlouho jsem se musela odhodlávat a manžela to stálo hodně trpělivosti. I v klubu při prvních návštěvách docela dlouho trvalo, než jsem ztratila ostych, abych se odvázala. Přišla jsem si tam vždycky trochu nepatřičně - diskotéky mě nikdy nebraly, módu jsem taky moc neprožívala, vždycky jsem byla spíš "panenka posedávající v koutě”. Jenže atmosféra, kvůli které jsme tam ostatně chodili, mě vždycky nakonec strhla. Dokonce natolik, že jsem sama sebe nepoznávala a párkrát jsem se (asi dost neuměle) vlnila na pódiu u tyče. Nahoře bez. Pohledy přítomných pánů mi dodávaly sebevědomí víc než těch pár dvojek vína. A že to pokaždé skončilo divokým sexem, nemusím dodávat. Co dodat musím, že to byl v té době vždycky sex s manželem. Z řady důvodů jsme nestáli o výměnu, chtěli jsme jen vidět a být viděni. A doma to pak prožívat znovu během hovorů inspirujících nás k dalším radovánkám.
Fyzický kontakt s ostatními účastníky přišel až později, při nějaké čtvrté či páté návštěvě, tedy asi po roce. Letmé dotyky, později i orální sex...
Ovíněnou a rozjetou mě manžel při těch prvních návštěvách vždycky odvedl do "herny”, kde jsme se v jednom koutě věnovali sobě navzájem a po očku sledovali dění kolem. Musím na rovinu říct, že pohled na milující se (no, upřímně, spíš šukající:-)) páry mě dost rajcoval, což manžel kvitoval. Častokrát mi ale stačilo se zavřenýma očima užívat si jeho dotyky, jeho jazyk, jeho penis, a jen ušima vnímat ostatní - jejich zrychlený dech, vzdechy, sténání a výkřiky rozkoše. To byla živá voda pro moji bujnou představivost.
Jednou jsme se takhle milovali ve svém oblíbeném koutě. Já oči zavřené, uši nastražené, v klíně manželovu hlavu, zhruba v polovině cesty k již asi třetímu vyvrcholení toho večera. Najednou jsem tváři ucítila ruku. Lehké pohlazení, prst přejíždějící přes rty. To nemohl být Pavel, říkala jsem si, nedosáhl by. Tak kdo? Váhala jsem, jestli otevřít oči. Představa, že by to byl ten šedesátník v síťovaném tričku, který předtím seděl u vedlejšího stolu, mě dost děsila. Ale to by Pavel nedovolil, ujišťovala jsem se. Dotyk oné teplé ruky byl příjemný, nechala jsem oči zavřené. Ruka sjela na můj krk, prsty obkroužily moje hrdlo a lehce stiskly. Trochu ve mě zatrnulo, na druhou stranu ale někde uvnitř, tam dole, se rozlil hodně příjemný pocit. Manžel to musel vycítit, přisál se ještě víc a jazyk zamířil hlouběji.
Ruka na krku dlouho nezůstala, zamířila z hrdla mezi má prsa, k srdci. Pomalu, zlehka. To přeci musí být nehty, říkala jsem si. Holka, napadlo mě. Dosud jsem s žádnou nic intimního neměla, když tedy nepočítám těch pár pus, kterými jsme kdysi v pubertě dráždily starší kluky během prázdnin u Sázavy. Jako velká jsem se na pěknou holku ráda podívala, to ano, ale Pavlovu zálibu v lesbickém pornu jsem úplně nesdílela. Otevřít nebo neotevřít? To bylo největší dilema, které jsem v danou chvíli řešila. Ruka mezitím jemně mazlila moje prso a hrála si s naběhlou bradavkou. Nechala jsem oči zavřené a užívala si všechny ty vjemy - zvukovou kulisu rozdychtěných párů, Pavlův jazyk a cizí ruku na prsu. Všechno rychle směřovalo k explozi. Mám to tak, že po prvním orgasmu už k těm dalším vedou zkratky, které manžel dobře zná a rád se jimi vydává. Vtom prsty lehce stiskly bradavku a zakroutily s ní. Všechno se ve mně sevřelo, má stehna stiskla Pavlovu hlavu a z mých rtů se vydral hodně hlasitý sten. "Pššššt,” ozvalo se. Otevřela jsem oči a koukala do tváře pihaté kudrnaté zrzky, která s úsměvem přiložila ukazovák napříč svými krásně našpulenými rty. Byla jsem tak krásně zmatená, že jsem se nezmohla na slovo. "Hezký to bylo,” šeptla zrzečka a letmo mě políbila rty. Já blaženě kývla, ale víc jsem ze sebe nedostala, protože ve mně ještě dozníval ten úžasný orgasmus. Zrzka se kouzelně usmála a odplula někam do sálu. Ještě větší úsměv měl manžel, která nás potutelně sledoval. Že se mu to líbilo, říkat nemusel - to jsem viděla při pohledu do jeho rozkroku. A že ten třetí orgasmus nebyl toho večera poslední, dodávat netřeba. Zrzku jsem už toho večera v klubu neviděla, bohužel ani při dalších návštěvách klubu. Mrzí mě to, protože jsem chtěla........se jí na něco zeptat:-) Ale třeba si to tu přečte?
Komentáře