Pražský taxikář a melouch ve strip baru erotické povídky

Jmenuju se Rudolf, ale ty mi klidně říkej Rudo, nepotrpím si na formality. Mám rád lidi a rád je vozím, taxikařina je něco jako moje životní poslání, moje víra. Když jsi v pohodě, jsem v pohodě i já a pokud nejsi, setkání se mnou je pro tebe životní smůlou. Měřím metr devadesát, vážím skoro metrák, mám modrý oči a vlasy na ježka a dvakrát zlomenej nos. A jestli mi něco opravdu vadí, tak arogantní a povýšenecký chování. Jak jsem už říkal, přes týden jezdím na smlouvu pro jednu zavedenou taxislužbu a o víkendu vezmu tu a tam melouch jako vyhazovač v nočním klubu, většinou v bordelu nebo striptýz baru. A to je přesně můj dnešní případ. Mám volno, ráno jsem si přispal a pak se stavil ve fitku, kam chodím pravidelně už od střední. Je to taková malá zašívárna se spoustou poctivýho železa a starými slaměnými pytli, pro ruce to nejlepší. Rád si tam zablbnu a přitom uvolním trochu endorfinů. Pak jsem si v hospodě na rohu objednal guláš a dvě točený a teď už jen odpočívám a čekám na noční štaci ve striptýz baru Victoria na Žižkově. Majitel je takovej střízlík a tak trochu slizoun, v týhle branži to asi jinak nejde. Ale platí na ruku a poměrně slušně, tak jakýpak copak? Mám tam dorazit o něco dřív než obvykle, chce přijmout novou holku a přirozeně prahne po tom, aby se to obešlo bez zbytečných komplikací. A navrch mi to zaplatí grátis. Fajn, s tím nemám problém.

Na mobilu mi pípne zpráva, zamžourám na displej a trochu trpce se přitom ušklíbnu. Píše mi Romana, moje prsatá klientka, u které jsem strávil několik nocí a bylo to s ní moc fajn, to neříkám. Ale nejsem typ, abych dělal tátu jejím dvěma odrostlým synům, na to se fakt necítím. Posílá i několik fotek ze sprchy. A jsou vážně dobrý. Hlavně ta, na které špulí svůj fajnovej zadek do zrcadla. Budu jí muset zavolat, rád se s ní zase uvidím, až bude mít volnej víkend bez kluků. Zkontroluju čas a pomalu se zvednu, mám míň než půlhodinu do odchodu a ta sprcha je fakt dobrej nápad. Když si odbydu nutnou přípravu, sedám venku do auta a beru to rovnou na Žižkov, je druhá půlka července, večer je horkej a voní jako mladá holka po několika panácích Havany. Když dorazím na místo, nechám auťák v postranní uličce vedle starého rezavého kontejneru a dovnitř to vezmu zadním vchodem kolem šaten striptérek a kanceláře majitele. Stejně se tam musím ohlásit, píchačky tady bohužel nevedou. Vanesa s Tinou mi rozpustile zamávají, asi si zrovna vybíraly kostýmky na večer. S tím, že byly obě úplně nahé si evidentně hlavu nelámaly. No co, stejně už jsem to všechno viděl a ne jednou. Mávnu na ně a pak už zamířím ke kanceláři majitele a přidám do kroku.

Kloubem ukazováku zaťukám na masivní dveře z tmavého dřeva a počkám na výzvu. A dveře se po chvíli samy otevřou a v nich stojí blonďatá holka v průsvitném tříčtvrtečním župánku, pod kterým se rýsuje její nahá kůže nasoukaná do korzetu a podvazkového pásu s průsvitnými punčoškami. Její umělecké jméno je Michel a tady v baru vystupuje vždycky až poslední, jako zlatý hřeb večera. Jednou už jsem jí tahal z bryndy a tak náhodou vím i to, že má ráda prvotřídní koks a anál. Mrknu na ni a pokývu hlavou, usměje se, ochotně ustoupí stranou a pustí mě dovnitř. Za stolem vzadu u zdi sedí v objemném koženém křesle sám pan majitel a hned jak mě uvidí, ukáže mi rukou, abych šel k němu. Pozdravíme se, naleje mi skotskou a pak už si sedám na židli🡕 před něj, kterou mi sem Michel přinese od nízkého stolu pod prostorným oknem kanceláře.

"Poslechni, Rudo," začne Kraťoun, což je jeho přezdívka, kterou mu daly holky z placu. "Dnes tady budu mít na zkoušku novou šťávu a potřebuju, abys to tu trochu ohlídal." "O co jde?" uvelebím se pohodlně na židli🡕 , která pod mojí vahou tlumeně zasténá a usrknu si z panáka. "Je to nějaký fajnový zboží. Holka je pracovitá a zkušená, ale prý má problém se svým bývalým zaměstnavatelem nebo co, kterej ji nechce nechat jít," pokrčí rameny Kraťoun a pak se ke mně nakloní a tlumeně zašeptá: "Je až z Bulharska nebo tam odněkud, ale prý se mi vyplatí." Protáhnu obličej a dám mu najevo, že tohle není dobrej nápad. "Bulhaři?" zeptám se a schválně hvízdnu a nechám ho čekat, než budu pokračovat. Na mistráku v Ústí mi před lety jeden Bulhar solidně zpracoval fasádu, natrhl obočí a zlomil nos. "Na to bych byl teda opatrnej," stáhnu koutky úst, Kraťoun se nervózně zavrtí na židli🡕 a přeloží si nohu přes nohu. "Když tu mám tebe, tak je to v rychtyku, nebo ne?" procedí mezi zuby a zkoumavě si mě prohlídne. "Škodnej na tom rozhodně nebudeš." "Udělám, co budu moct," pokrčím rameny, dopiju panáka a zvednu se ze židle🡕 . Kraťoun se postaví a společně vyjdeme z kanceláře na chodbu. Jeho nová ovečka by tu měla být každou chvíli, mám jít ke dveřím, počkat na ni a až dorazí, doprovodit ji dovnitř.

"Jak ta holka vůbec vypadá?" ptám se a drbu se ve třídenním strništi na bradě. "Řekl bych, že ji poznáš. Jo a jmenuje se Maria." Kraťoun významně povytáhne pravé obočí a pak zmizí za dveřmi kanceláře. Blonďatá Michel se mezitím zbavila župánku a lascivně se natáhla na desku jeho pracovního stolu. Oukej, nebudu tady zaclánět.

Vyjdu před klub a zamžourám do ostrých slunečních paprsků, uvnitř je tma jako v pytli. Nesnáším to jedovaté umělé osvětlení s modrými a sytě červenými tóny, které vám při dlouhodobém pobytu musí zákonitě zničit oči. A pak mě upoutá nepříjemný zvuk plastových koleček cestovního kufru, poskakujícího po rozbité dlažbě chodníku a zbystřím. Jo, to bude ona. Zhruba v půli cesty od hlavní křižovatky kráčí směrem ke mně vysoká snědá holka v barevným tílku, v minisukni a dlouhých tmavých kozačkách. Vlasy má černé jako uhel, oči ukryté za slunečními brýle🡕 mi a v útlých prstech svírá cigaretu. Pomalu dojde až ke mně, potáhne si z cigarety a odhrne si vlasy z tváře. Do tváře se jí stejně nedívám a musím uznat, že tenhle balkánskej import se fakt povedl. Na tu tady budou stát chlapi frontu. "Maria?" zeptám se a ona si posune brýle🡕 na čelo a usměje se. Má velké tmavé oči, skoro černé, ale to tyhle kočky z jihovýchodní Evropy skoro všechny. "Zdravéj," houkne na mě a přitom vycení dvě řady bílých zubů. Jo, zdravej to já naštěstí jsem, tak snad bude i ona, ale samozřejmě mi hned dojde, že jde o pozdrav v její mateřštině. Kývnu na ni hlavou a otevřu jí dveře, aby viděla, že chlapi v Čechách nejsou žádný hovada a ona ležérně cvrnkne cigaretu k obrubníku a s námahou zvedne svůj kufr ze země. "Počkej, ukaž," natáhnu se k ní a beru jí ho z ruky. A sám se pod ním okamžitě prohnu. Rozpačitě se na ni usměju a společně vystoupáme tři schody do klubu. Sakra, co v tom ta žába má? To pašuje zlatý cihly? Zavedu ji ke Kraťounovi do kanceláře, počkám na chodbě a když konečně vyjde ven, pomůžu jí s kufrem do šatny a přesunu se ke vstupním dveřím, bar právě otevírá a moje šichta začíná. Asi po hodině se začnou trousit první hosti, zatím pro mě nic zajímavýho, místní štamgasti a pár cizinců, většinou Asiati. Až vystoupí první prsatá blondýna, udělá se jim kolečko na kalhotech🡕 a půjdou spokojeně domů, to už je vyzkoušený. Ještě další zhruba hodinu je klid, když se na rohu ulice objeví muž, který na první pohled vzbudí mou pozornost.

Jde pomalu, vrávoravým krokem, kouří cigaretu a na sobě má tmavou teplákovku se třemi bílými pruhy, jako by na Strahově právě probíhala spartakiáda, jen ty tmavé mokasíny k ní moc neladily. Mezi rozhalenými cípy na zip se mu na krku leskne tlustý zlatý řetěz, mít svůj styl je pro chlapa přece jen důležitý. Přijde až ke mně, zastaví se a jedním okem na mě zamžourá, jakoby si mě chtěl prohlídnout, a pak pomalu vejde dovnitř. Chvíli ho pozoruju, ploužil se mezi stoly a pořád se rozhlížel a budil dojem, že někoho hledá. Na toho si dám obzvlášť pozor. Najednou někdo zacloumá s mým předloktím, prudce se otočím a přede mnou stojí dvě babizny v dlouhých pláštích, se sepnutými vlasy. Před nosem mi mávají nějakým křesťanským občasníkem a nezapomenou dodat, že soudný den se blíží. No, dámy, pro vás určitě. Chvíli trvá než se jich zbavím a pak se rychle otočím zpět do baru, ale chlápek v teplákovce už tam není. Vystoupám schody a vejdu dovnitř, hledám ho očima. Od šaten se vyřítila blonďatá Michel a běžela rovnou ke mně, mávala rukama a živě gestikulovala, výraz v její tváři se mi vůbec nelíbil. Přes hudbu dunící z repráků jsem nerozumněl, co na mě křičela a snažil jsem se co nejrychleji dostat k ní. Naklonila se ke mně, hlas jí přeskakoval, ale řekla sotva pár slov a do prostoru u šaten mi to trvalo už jen okamžik.

Striptérky jsou všechny na chodbě a s hysterickým pištěním ukazují do šatny. Vtrhnu dovnitř a rychle zhodnotím situaci. Chlápek v teplákovce hlasitě křičí a přitom doráží na Mariu, která si chrání tělo židli🡕 čkou, ona mě vidí, on ne. Slovně upozorňuju vždycky jen jednou, nerad se opakuju a pokud nechápeš, co ti říkám, buď máš dlouhý vedení nebo si právě koleduješ o problém. Většinou bezpečně poznám, který z těch dvou případů jsi. Ale tady to stejně nemělo cenu. Stoupnu si za něj a vrazím mu rukama do zad. Útočí hned z otočky, ožene se po mně takovým rozevlátým hákem, ale na to jsem přirozeně připravenej. Jdu do kolen, beru ho na ramena a na chodbě ho hážu do rohu u zdi. Má něco kolem sedmdesáti kil, možná víc a je o dvě hlavy menší než já, ale je docela houževnatej. Rychle se zvedá, jde po mně a vypadá to, že ví, co dělá. Vyrazí po mně několika nacvičenými boxerskými výpady, až mě to překvapí, ale má vratký nohy a to ho předem staví do pozice poraženého. Naberu ho ramenem až vrazí zády do zdi za sebou a podklesne na jedno koleno, když se opět postaví, už mu nedám šanci. Dostává kombinaci do těla, schoulí se do sebe a ztěžka oddechuje, dva zvedáky do žeber a dloubanec na solar mu spolehlivě sebraly kyslík. Ještě se rozhodl pro poslední zoufalý pokus, ale trefím ho kolenem do rozkroku a je z něj hadrová panenka. Z klubu ho vynesu na rameni jako pytel brambor, někteří hosté mě zvědavě pozorují a můžou si vykroutit krky. Venku se rozplácne na chodník, ztěžka se zvedá a s rukou na žebrech klopýtá pryč. Pozoruju ho, dokud nezmizí v ulici za rohem. Říká se, že dobrá střední sundá každou těžkou, ale to v mém případě nikdy neplatilo.

Dnes večer Maria nevystoupila, holky Kraťouna uprosily, aby ji nechal odpočinout a on velkoryse poručil všem hostům navrch rundu zdarma. Než odjel z baru, řekl mi, že než si něco najde, bude Maria spát v jeho šmajchlcimře v patře nad barem a abych na ni aspoň dnes dohlídl. Do dlaně mi vtiskl srolované bankovky a odešel dozadu k autu. Sice jsem dlouho do noci stepoval na schodech před barem, ale z toho chlápka v teplákovce jsem měl pocit, že šlo o jeho nevydařenou sólo akci🡕 a žádná trestná výprava se tu dnes neukáže, aby ho pomstila. Něco před druhou se bar vylidnil, a tak jsem zavřel dřív. Když jsem vzhlédl k oknu do patra, ještě se tam svítilo. Na baru jsem vzal flašku Jamesona a dvě nízké hranaté sklenice a pomalu vystoupal po schodech k bytu. Maria mi otevřela jen v župánku, mlčky ustoupila stranou a pustila mě dovnitř. Asi po půl hodině a dvou panácích se konečně trochu uklidnila. Seděla na parapetu okna, opírala se o něj nohou a tím mi odhalila její dokonalou linii, nervózně přitom vyfukovala tenké sloupy cigaretového kouře k potemnělé noční obloze a lámanou češtinou mi vyprávěla svůj příběh. Podle všeho jí bylo jednatřicet, pocházela z malého města na jihu Bulharska a sem do Čech se vracela opakovaně, vydělat peníze pro rodiče a svou malou dcerku. Ten nýmand v teplákovce ji tu měl takzvaně chránit, ale jen ji bral peníze, musela s ním spát a většinu peněz, co mu dala, prochlastal nebo prosázel, byl to bratr otce její dcerky, kterej byl podle jejich slov výpitek a nemakačenko, takže to měli asi v rodině.

Najednou se na mě dlouze zadívala a cvrnkla nedopalek ven z okna. Svou nohu položila zpět na podlahu v pokoji a pomalu přešla k lůžku, na kterém jsem se mezitím už celkem pohodlně uvelebil. Přelezla po něm po kolenou ke mně, bříšky prstů mi přejela po tváři a pak přiblížila svou tvář k té mojí a rozpačitě se přisála svými plnými rty na moje. "Blagodarja," zašeptala a vzrušeně vydechla mezi zadržovanými vzlyky. Napřímil jsem se a jemně ji sevřel v náručí. Třásla se jako osika. Jednou rukou si uvolnila župan a já mezi jeho cípy konečně zahlédl to, co se tak nesmlouvavě dralo ven z výstřihu jejího tílka na knoflíčky už při našem prvním setkání dnes v podvečer před klubem. Obrovské plné prsy se jí jemně zhouply na hrudníku a zlehka narazily jeden o druhý, když si stáhla župánek z ramen a vyzvala mě očima, abych si ji vzal. Rychle jsem se svlékl a položil jí zády na lůžko. Špičkou jazyka jsem jí přejel od útlé šíje přes pupík a ploché břicho až do hladce vyholeného klína, kde jsem se na okamžik zastavil a pohlédl zpět na ni. Cítila můj horký dech mezi rozevřenými stehny, otočila hlavu na stranu a jemně si zkousla prsty vzrušením. Popadl jsem ji zespodu za zadek a ochutnal ji. Pronikavě zasténala, když jsem jí vrazil jazyk mezi tmavé, odchlíplé pysky a zakroužil jím uvnitř její horké kundy. Tekla mi do pusy a napínala se jako struna, jakoby do ní někdo pouštěl proud. Vrazila mi ruce do vlasů a přitiskla si mou hlavu silněji do klína, skoro jsem nemohl dýchat, ale dál jsem ji dráždil, než mě sama propustila. Napřímil jsem se na kolenou a ona se spokojeně usmála, když uviděla mýho čuráka. Napínal se k ní a přímo žadonil o pozornost.

Natáhla se u něj na loktech a prudce po něm vyrazila ústy. Panebože, pomyslel jsem si, když jsem ucítil, jak mě silně saje a masíruje v dlani. Husté černé vlasy jí padaly přes obličej, sevřel jsem je v dlaních, byly silné jako koňské žíně. Přitom jsem pozoroval její zadek, na to jak byla vysoká byla ve spodních partiích plná a objemná, což je přesně to, co mě na ženskejch spolehlivě zaujme. Musel jsem ji mít, chtěl jsem ji tak moc, až mi z toho hučelo v uších. Přesunul jsem se za ni a pomalu jí ho natlačil do kundy, její klín dráždivě voněl a půlky v mých dlaních byly jako kus surovýho hedvábí. Prudce jsem do ní přirážel a cítil, jak se mi po zádech řine v proudech pot. Maria táhle ječela s hlavou skloněnou k lůžku a já mimoděk pohlédl k oknu otevřenému dokořán. Tahle holka svůj balkánský temperament prostě nezapřela. Její tmavá kůže se leskla stejně jako ta moje. Holt, po tmě je každá kočka černá. Zvládnul jsem si ještě vychutnat pohled na její prsa, když na mně divoce rajtovala a nejen pohled. Ale víc už bohužel ne. Když to na mě přišlo, zamkla mě za hradbou svých plných rtů a upřeně se mi dívala do očí, zatímco jí do hrdla proudily cákance mýho semene. Nehnula ani brvou. Později v noci ležela vedle mě s hlavou položenou na mém hrudníku a ptala se mě, jestli bych s ní nechtěl odjet domů. Do Bulharska. Já ti nevím, Maria, pomyslel jsem si. Nejsem otcovský typ, ale třeba je mi to souzeno. Kdo ví. A tak jsem raději mlčel.

Druhý den ráno mi Kraťoun sdělil, že prý mu sousedi s očima navrch hlavy tvrdili, že tu někdo přes noc mordoval ženskou. O tom teda já nic nevím, spal jsem jako dřevo, křenil jsem se na něj stejně přiblble jako on na mě. A kdyby něco, číslo na mě má. Mě čeká už od zítřka můj výsostnej štafl u stanic metra Pankrác a Hradčanská, postav svůj auťák na mý místo a brzo zjistíš, že to nebyl zrovna dobrej nápad.