Překvapená princezna erotické povídky

Oblékla si punčocháče s otvorem v klíně, protože měla ještě v živé paměti, jak se jí samodržky svezly u zvonků a kolemjdoucí paní s jezevčíkem, udělala striptýz. Otevřel bzučákem a nechal dveře pootevřené. Stál omotaný ručníkem v potemnělé kuchyni, kterou osvětlovala jen plocha počítače. Už zase pracoval. Jestli vezme jediný telefonát, spláchne mu už mobil do hajzlu. Otočil se na ni a nestihl nic. Přiřítila se k němu jak velká voda. Stáhla mu ručník a zarazila ho do židle🡕 .

"Ahoj !" vlepila mu pusu a přisála se na něj. "Cos mi přivez ?!" funěla mu do ucha a líbala na krku. Věděla, že to nesnáší, ale chtěla jeho rychlou reakci. Chtěla ho hned. Vzal její ruce a držel je vzadu, aby ji usměrnil.
"Co to máš na sobě ?" promluvil konečně.
"Řekla jsem, že zase večeřím na zámku."
"Ty jsi o mně rodičům ještě neřekla ?"
"Ne. A proč jako ? Chceš přijít v neděli na oběd nebo co ?"
"Nebuď hubatá nebo dostaneš."
"S tím počítám. Už aby to bylo."

Sáhnul jí rukou do klína. Mokro. Jak měl volnou jednu ruku, vysmekla se a už zase na něm visela. Vytáhnul ze šuplíku pouta🡕 , posadil ji na židli🡕 s rukama dozadu a zacvakl. Vrátil se zpátky k jejímu klínu.
"Zlobila jsi Princezno ze zámku ?"
"Ne."
"Proč ne ?"
"Protože mě to s jinýma nebaví. Nebaví mě, si s nima ani psát."
"Takže jsi byla hodná a poslušná holčička ?"
"Ano."
"Takže si zasloužíš dáreček." řekl napínavě. Odešel do vedlejší místnosti a vrátil se s náhrdelníkem z barevných korálků, z vyleštěných minerálů, které se leskly a v přítmí vypadaly jako světlušky na šňůrce. Byla trochu zklamaná, že to nemá zabalené a nemůže tak hádat, co jí přivezl. Rychle tu myšlenku poslala pryč, protože začal rozepínal horní knoflíčky u šatů, aby odhalil šíji. Šeptal jí do ucha, že je chtěl v barvě jejích očí, ale pak si vzpomněl, jak má ráda šumění moře a zvolil akvamarín. Zajel rukou zase do klína. Potopa.
"Ne, už ne. Nechci být moc mokrá."
Nepřestával.
"Prosíííím !"

Z pro ní nudné předehry je vyrušil telefon.
"El, promiň. Tohle vzít musím." omluvil se. Poznala na něm, že ho to nemrzí. Že je to jen fráze. To, jak uměla odhadnout lidi, jí bylo v soukromém životě na obtíž. Už před tím se jí podařilo vyprostila jednu ruku z náramku a když přejel prstem po displayi, aby přijal hovor, chňapla mu po telefonu a tím nejodměřenějším tónem hlasu, jakým byla schopna, řekla:
"Osobní asistentka Arnošta Wichterleho, dobrý večer. Pan Wichterle před chvílí přiletěl z náročné služební cesty a odpočívá. Přejete si zanechat vzkaz nebo zavoláte zítra v rozumnou dobu ?"
"Éééé promiňte ... zavolám zítra. Pěkný večer přeji." řekl muž.
"Cos to udělala ?! Byl to důležitý hovor !" zasyčel na ni.
"Já nejsem důležitá ? Po třech týdnech a v době osobního volna ?!" zasyčela taky.
"Samozřejmě, že jsi."
"Kdybys neřek to "Samozřejmě", tak bych ti to i věřila." Osvobodila si druhou ruku a začala zapínat knoflíčky. Šla ke dveřím, když slyšela jeho hlas jak říká:
"Michaelo, zastav se."
"Řekl Michaelo, tak to je vážný." pomyslela si.
"Elíšku, otoč se. Ještě něco pro tebe mám. Otočila se a v rozevřené dlani měl kolíčky na bradavky. Dostala záchvat smíchu.
"Tys nezapomněl ?"
"Ne. Těším se na to celou dobu."
"Mě to nebude vzrušovat. Mě to bude lechtat. A místo squirtu tě počů ... " CRRRRRR !
"Dělej, že tu nejsi." zašeptala.
"To těžko, když se směješ jak se směješ a už předtím, si za sebou nezavřela." smál se. "A to, jestli tě kolíčky budou nebo nebudou lechtat, bys mohla nechat na mně, co říkáš ?"
CRRRRRRRR !

"Je otevřeno !" rychle si omotal ručník zpátky kolem pasu.
"Ahoj, tak jsi už přijel."
"Ahoj. Ano. To je Ela. Ta Ela." představil ji.
Sousedi od vedle. Občas na ně žárlila, trávil s nimi hodně času a teď museli přijít zrovna dneska večer. Špatně zakrývala zklamání, ale podala nabízenou ruku na tykání a nuceně se usmála.
"Máš krásné šaty🡕 . Kam se chystáte ?" zabředla rozhovor žena. El mlčela, nechtěla si povídat. Ne s nimi. Sklopila zrak.
"Měli jsme jít na večeři a já ještě nejsem oblečený." zalhal rychle Arnošt.
"My jsme upekli krocana. Máš ho rád. Tak jsme tě chtěli pozvat. Tady paní samozřejmě taky. Rádi ji poznáme blíž." promluvil taky soused.
Ele se zatmělo před očima. Stála tam jak tvrdý y a nechtěla se pohnout. Takhle si to nepředstavovala. S ním to nikdy nebylo tak, jak si představovala, ale tohle bylo už moc.
"Copak nechápou, že s ním chce být po tak dlouhé době sama ?" ptala se sama sebe.
Aktivní soused vzal El za ruku s tím, že ho nechají obléknout a dorazí sám. Jeho žena otevřela dveře dokořán a všichni tři vyšli z bytu.

Alkohol odmítla, ale požádala o kávu🡕 . Tu může vždy a všude. Seděli v obýváku na takových malých bobanech na zemi. Nevěděla, jak se na tom sedí a trochu se kymácela. Ještě si ke všemu přisedla šaty🡕 . Snažila se je nadzvednutím posunout, ale nešlo to. Zabrala a v ten moment, kdy jí ruka vylétla nahoru, nesl soused kávu🡕 . Sice malý, ale horký šále🡕 k kávy vylil přímo na prso. Sykla bolestí. Arnošt vyskočil a nabídl se, že přinese triko a legíny, které má u něj na spaní.
"Legíny. Taková potupa. Mezi cizíma lidma bude sedět v legínách." honilo se jí hlavou. Sousedka ukázala, kde mají koupelnu, aby se tam mohla převléknout a aniž by někomu něco řekla, šla hledat Panthenol. Ela si myslela, že je s ostatníma. Ostatní si mysleli, že je v kuchyni. El, už v legínách, viděla pootevřenými dveřmi, že se na ni Arnošt dívá.

Vzala si opařené prso do ruky a foukala na něj. Když viděla, že se usmívá a líbí se mu to, pokračovala a něžně a pomalu ho pusinkovala. Druhou rukou se hladila v klíně a očima ho prosila, ať jdou domů.
Jak se dívala přímo na něj, nevěnovala pozornost, že se odráží ve velkém zrcadle v chodbě a je tudíž vidět i v ložnici, kde se hledal spray na popáleniny.
"Vidím, že máš i krásné oči." ozval se najednou ženský hlas vedle ní. "To by mohl být zajímavý večer. Nemusel by být jen o jídle."