Příští rok ve stejnou dobu erotické povídky

Mám pracovat. Nejde to, nesoustředím se. Tak akorát koukám do blba a snažím se na tebe nemyslet. Řekla jsem, dáme si pauzu – nebudu ti psát. Jenže ty dva týdny se zdají tááák dlouhé. A co pak teprve měsíc, rok? Ještě stále je venku pod nulou. Do příští zimy tak daleko! Tolik bych ti toho chtěla říct a tolik bych chtěla vědět. Na co myslíš, když ráno vstaneš? Když jdeš spát? Když jedeš tramvají do práce a posloucháš ten svůj pitomý dead metal? Já vím, s Bobem Marlym tě taky úplně neuchvátím, a přesto spolu vždycky moc rádi tančíme. Co vlastně znamená tvoje přezdívka? A jak asi vychováváš svojí dceru? Třeba by mě jeden rodinný výlet vystřízlivěl. Na co myslíš, když se řítíš ze svahu na lyžích? Ta hláška, že "kdo občas nepadá, jezdí pod své možnosti" mě trochu vyděsila. Možná bych se o tebe taky tak roztomile bála, jako ty o mě, když sedím v okně v pátém patře nebo se houpu na zábradlí. Anebo bych se z toho svahu řítila s tebou? Víš, dřív jsem na sjezdovkách taky celkem jezdila a ten pocit větru ve vlasech miluji doteď. A kdo ví? Třeba bych tě i na nějakou tu vyhlídku vytáhla. Adrenalin může mít mnoho podob – lezení po skalách a toulání se sama po lesích je zase moje oblíbené. Vlastně celý náš vztah je tak trochu "adrenalin". Nebo se pletu?

Jak jen to shrnout? Možná bys nesouhlasil, nikdy jsme si na vyznání citů moc nepotrpěli. Proč taky? Ve vztahu, který nemá prostor na víc než jeden víkend v roce. Ale pro mě je to krásný příběh. Plný lásky, důvěry, naděje a touhy. Moc ráda bych ho jednou někomu vyprávěla. Jenže komu? On ten příběh je totiž taky tak trošku "hippie". Spousta hudby, nezávazného sexu, alkoholu🡕 , drog, ale taky iluzí páchnoucích nezodpovědností a nevěrou. Prásknout tenhle příběh, prásknu na sebe všechno. Jenže kdo by chtěl do mé duše vidět až tak hluboko? Koho by to nevyděsilo? Krom tebe... a možná i tohle je iluze.

Ne, neboj. Není mi osmnáct, nebudu blbnout. Prostě počkám, až to moje soukromé psychické omámení – tak reálné i nereálné zároveň – vyprchá. Protože tak to se zamilovaností chodí, když jí neživíš. Ne, nejsem naivní. Oba máme své vlastní rodiny, děti, partnery, práci i kamarády. Už kdysi jsme měli dost rozumu na to, abychom chápali, že dlouhodobý vztah by nám nikdy nefungoval. Navíc, já si nevybrala špatně. S mužem máme skvělý vztah plný lásky a respektu. Upřímně ho miluji. Jen prostě trvá už víc než deset let a znáš to - rutina, děti, všední povinnosti udělají své. A neboj, i spolu bychom se časem hádali o čistotě záchodu a výchově dětí. Jen v posteli bychom do toho stereotypu možná nespadli tak rychle...

Co k tomu dodat? Ty z nás dvou jsi ten "dobytek", který už o počtu holek, s kterými spal, pravděpodobně dávno ztratil přehled. Ale víš co? Mě to nevadí. Věřím, že každou z nich jsi měl svým způsobem rád (alespoň v tu chvíli) a že jsi se určitě snažil, aby si to s tebou užili. Tak jako ti na tom záleží se mnou. Ale když zavřu oči a na chvíli se zasním... Prostě by bylo zajímavé zkoumat, kde mám v sexu své hranice a kde ty bys je měl se mnou. Anebo se prostě jenom tak mazlit. Oboje by se mi líbilo. Teď mě napadá něco na pobavení. Nevím proč, ale když jsme spolu byli naposledy, tak jsem z nějakého důvodu trochu změnila svůj obvyklý styl sténání při sexu. Teď je tišší, klidnější, a tak trochu připomíná vrnící kočku. Zatím se mě drží, takže když si to dělám sama nebo když jsem s mužem v posteli, tak slyším to svoje "vrnění" a okamžitě si vzpomenu na tebe a vlastně tím zvukem sama sebe celkem kvalitně rajcuju. Moc mě to baví, ale asi se zase vrátím ke své klasice. Přece jenom, by to mohlo být trochu nápadné a já chci, aby to doma fungovalo.

Ale neboj, úspěšně mě zvládáš kazit i na dálku. Víš, jak jsem tě nedávno hecovala s tím, že na tebe občas myslím, když si to dělám s vibrátorem a ty jsi se smál, ať ho vezmu někdy sebou a že mi příště místo řetízku raději taky jeden koupíš? (Btw, ten řetízek je vlastně jediný dárek, který jsi mi kdy dal. Ale mám z něj velkou radost a jsem si celkem jistá, že bude můj oblíbený.) Jistě, tak mi to nedalo, trošku jsem probrouzdala internet a po letech si zase jeden koupila. Třetí. A musím uznat, že recenze nelhaly a orgasmus s ním je vážně rychlý, explozivní, občas dokonce mokrý a slušně návykový. Určitě dobře investované peníze, které by měli pomoci na chvíli snížit mnou sexuální frustraci. Ať žijí moderní technologie a sónické vlny a tobě rozhodně taky dík, protože ten "boost", který mi vždycky dáš, když se vidíme, přetrvává dlouho a netýká se jen sexu.

Včera jsem byla v kavárně kousek od domu. Moc tam nechodím, ale bylo příjemně teplo, a tak nádherně foukalo. Takový ten vlahý jarní větřík, co zvedá prach a holkám sukně🡕 a taky pořádně cuchá vlasy, a tak jsem si sedla na zahrádku a dala kávu🡕 . Dole v té kavárně, vedle záchodů mají stojan s ramínky a oblečením a u něj cedulku: "Vezmi si, co chceš a nech tu třeba ten ošklivý svetr🡕 , co máš na sobě, někomu jinému bude slušet víc." Vím, že tam ten stojan je. Nedá se přehlédnout. Nicméně, nikdy jsem na něm neviděla nic, co by mě zaujalo víc než na jednu sekundu, tu sekundu, kterou musíš strávit pohledem v daném úhlu, než sejdeš ze schodů a dojdeš na záchod. A včera? Koukám a visí tam vážně zvláštní šaty🡕 a v dobrém stavu. Nazvala bych to něco jako "vhodné pro mladé slečny na maturitní ples případně starší singles, co si chtějí na svatbě bývalého přítele připadat adekvátně mladě". Nedá mi to, zkusím si je. Jsou mi, tak je beru domů a přemýšlím, co tam za ně donesu. Třeba ti je někdy ukážu. Mě pohled na sebe v nich hodně pobavil, tak hádám, že by pobavil i tebe. Mimo jiné, dokonce k nim mám i do barvy boty🡕 na podpatku.

Umíš si mě představit v botách na vysokém podpatku? Divné, že? Osobně znám jen dva rozumné důvody, proč je nosit. Oba jsou ryze prak🡕 tické, tak jako já. První situace: mám ekonomickou přednášku na pracovním brífinku před spoustou lidí. Bohužel – přiznejme si pravdu – moje rétorické schopnosti jsou spíše děsivé a téma prezentace pro většinu přítomných totálně nudné. Tudíž si říkám, že jsou-li převažujícím publikem muži, tak pohled na moje nohy v elegantních lodičkách a hezky vytvarovaná lýtka jim dá alespoň nějaký zážitek z mé prezentace. Druhá situace: mám chuť na sex, a ne úplně optimální podmínky na soukromí. Poloha ve stoje se nabízí, jenže můj partner je o trochu vyšší než já. Nevím, jestli sis toho někdy všiml, ale těch pár centimetrů navíc dokáže v téhle situaci skoro zázraky a z něčeho těžko realizovatelného, může vykouzlit hezký zážitek.

Tak co pobavila jsem nebo si teď říkáš, že jsem pěkně trapná? No, když už jsi dočetl až sem, tak ještě jeden odstavec zvládneš...

Nakonec mi to nedalo a zkusila jsem pro nás ukrást ještě jeden večer. Doufám, že se ti líbil a nezbořila jsem ten krásný vzdušný zámek, co jsme si spolu vystavěli. Všední život je totiž občas docela dřina a taky trochu nuda a vzpomínky na tebe mi dávají sílu to zvládnout. Jo vím, čerpám sílu z iluzí, ale mně to prostě nevadí. Víš, ani já už si nepamatovala jaký to je se zamilovat a ani já jsem nedoufala, že se mi to ještě někdy může stát. Moc jsem si to užila :o) Ale teď už je vážně čas se vrátit do reality. Napiš ještě dneska, jestli si najdeš čas, ale pak si dáme pauzu. Prostě je třeba počkat, až ta chemie vyprchá a my budeme schopni vrátit náš vztah zpět na kamarádskou úroveň. Ozvu se za dva měsíce. Kdyby ti bylo hodně smutno, tak mi klidně mezitím napiš a pošli mi to pak najednou. Věř mi, že ne jenom já, ale i ty máš talent na psaní.

Posílám jednu superoptimistickou pusinu a přeju ti, abys konečně začal pořádně spát a abys sám na sebe začal být celkově tak nějak hodnější. Jo, a až si budeš hledat novou práci, mrkni po něčem lepším. Máš na víc, než si myslíš. Pa :-)

Volně inspirováno filmem Same Time, Next Year (1978), i když oldies filmy moc nemusím, tak tento doporučuji. Btw, chtěli byste takový dopis taky někdy dostat? Anebo se při té představě válíte smíchy po zemi?