První rande na hřbitově erotické povídky

Jako student druhého ročníku vysoké školy v našem hlavním městě jsem měl hlouběji do kapsy, takže jediné řešení bylo si najít práci. Měl jsem štěstí a našel si teplé místo v kanceláři pro nadnárodní společnost vyrábějící elektroniku. Menší call centrum čítalo dva až tři lidi, ochotné pomoci s nastavením televize, poradit s výběrem audio systému, prostě kde s čím. Peníze byly tak akorát na pokrytí výdajů pro studium a život v Praze, a přitom jsem do práce chodil rád. Ne snad, že bych toužil po tom řešit, proč televize nefunguje, abychom na konci dvacetiminutového rozhovoru zjistili, že nebyla připojena do zásuvky, ale hlavně kvůli jedné jediné osobě. Marika. 22 letý anděl recepčního stolu. Už samotný příchod do práce mi vykouzlil úsměv na tváři, když tam seděla. Hnědé dlouhé vlasy, většinou rozpuštěné, krásné modré oči, které o ní prozrazovaly víc, než jsem si byl schopen připustit, malý nosánek a plné rty. Prostě podle této holky by se daly kreslit Disney princezny. Už tohle by stačilo pro hezký začátek dne, ale můj začínal pokaždé skvěle. A byl k tomu jeden důvod, no abych byl přesný, dva. Prsa.
Nevím, jestli ta holka vyhrála v genetické loterii, nebo jestli její rodiče podplatili tu správnou spermii, aby vyhrála závod, ale Marika měla ta nejhezčí kůzlátka, co jsem viděl. Byla si toho také velice dobře vědoma a její oblečení do práce občas pozvedalo obočí u starších kolegyň z jiného oddělení. Na druhou stranu, ani jeden negativní komentář nepřišel z mužské strany. Nedivím se. Nebyl jsem jediný, kdo po této bohyni koutkem pošilhával, a jediné, na co se každý z mých kolegů soustředil, bylo, aby měl zavřenou pusu, jinak naslintá na recepci. Neskutečně hluboké výstřihy prozrazovaly, že ta prsa jsou minimálně déčka a její šatičky dělaly, co mohly, aby zakryly to, co očividně chtělo spatřit světlo světa. Když to spojím s úzkým pasem, tak jí to jen ten hrudník ještě víc zvýrazňovalo. Hezký kulatý zadeček akorát do ruky byl pak jen podpisem genetického vítězství nad tímto 165 cm dokonalým stvořením.

Dokážeš si představit, že jako mladý student jsem u této krásky neměl žádné šance. Nebo jsem si aspoň myslel, ale pokaždé se našla nějaká záminka, proč zrovna já musím jít něco vyzvednout, odnést na recepci. Trvalo to asi tři měsíce od prvního pozdravení, než jsem sebral odvahu a pozval ji na rande. Po těch třech měsících už jsme o sobě navzájem věděli celkem hodně, jelikož jsme si psali i mimo pracovní dobu, a já doufal, že ji na rande opravdu vyvedu. Úterý ráno, přicházím do práce, dneska pro změnu má vlasy v drdolu, takže výhled na její kůzlátka nebude ničím zakryt, jen bílá upnutá košile s pár knoflíky zapnutá. V hlavě pochválím a zároveň prokleju ten poslední zapnutý knoflík, protože to vypadá, že dělá vše ve svých silách, aby nepovolil, což by způsobilo výbuch o síle nejméně 3 kilotun TNT. V hlavě mi probleskne, jak rád bych stál v tom epicentru výbuchu. "Čau Mari, vyspaná do růžova? Čtvrtek večer, máš něco? Zvu tě na rande." Usmívám se, zatímco rentgenuji její obličej, abych zachytil její reakci ještě předtím, než vysloví odpověď. Usměje se a povídá: "Ve čtvrtek máme rande, ale místo vybírám já." Trošku se zarazím, ale přikývnu s velkým úsměvem na tváři. Později téhož dne mi přijde zpráva, že sraz bude na Olšanském náměstí. To je fajn, tam to znám, bydlel jsem kousek, takže asi nějaký bar nebo co já vím.

Čtvrtek je tady, krásné teplé počasí také přeje, a já už nervózně přešlapuji na smluveném místě a čekám na svou sexy recepční, a tady ji vidím. Červené lodičky na středně vysokém podpatku klade jednu před druhou a přibližuje se ke mně. Když jedu pohledem, vidím dlouhé nohy a sukně🡕 stále nezačíná. Aha, až tady, pomyslím si, zatímco přemýšlím, jestli je to velký pásek🡕 , nebo opravdu titěrná sukně🡕 . Ani jedno, jsou to opravdu krátké, červené šaty🡕 ve stylu pin-up girl. Hned si vzpomenu na letadla za druhé světové války, kde si spojenečtí borci takovéhle frajerky malovali přímo na trup letadla. Pokračuji ve své cestě očima stejně neohroženě, právě jako spojenecký pilot na misi. Musím vyjet pohledem až k jejím ramenům, abych pochopil. Žádná ramínka, takže vše, co drží tohle pohromadě, je ten červený korzet, který jí ještě nadzvedává tak nádherná prsa. Každým jejím krokem projede skrze její prsa šoková vlna, která ta prsa trochu rozvlní, a jelikož je ten výstřih vskutku chlapsky přátelský, mohu si užívat celou tuhle show se zaujetím. Třešnička na dortu, která mě asi dostane úplně, je červená mašle ve vlasech, která drží smyslný culík.
"Hlavně neřekni nějakou blbost," prolétne mi hlavou, když jsem se z toho ráje pro oči. "Vypadáš opravdu... wow," vypadlo ze mě, a zároveň si v hlavě zatleskám, jaký jsem debil. Její rtěnkou nanesené červené rty, které mají stejnou barvu jako vše ostatní, co má na sobě, se na mě usmějí a natáhnou se pro polibek. Lehký dotek rtů, sladké, šťavnaté, jen superlativy bych byl schopen psát. "Takže, co jsi vymyslela na dnešek?" podívám se na ni se zvědavým pohledem a všímám si nějaké tašky, kterou s sebou má. Do teď jsem si jí nevšiml, byly tam jiné věci, které přitahovaly mou pozornost. "Jdeme na procházku na hřbitov," a pohledem zabrousí za mě, kde se nacházejí stěny Olšanského hřbitova. "Heh," vyvalím oči. "Jdeme kam na procházku?" nevěřícně žádám o zopakování odpovědi, i když jsem moc dobře slyšel. "Víš o nějakém klidnějším místě?" Ta holka má pravdu, chytám ji za ruku a po pár krocích jsme na hřbitově.

Povídáme si o kdečem a jen tak bloudíme mezi hroby. Některé udržované, jiné zchátralé a poničené časem. "Tady doprava," ukazuje cestu, a já následuji její příkaz, je to vlastně poprvé, co jsem tady, a stále věřím, že na konci bude nějaká kavárna, bar, nebo co já vím, někde, kde bude o trošku víc živo. Došli jsme skoro na druhou stranu hřbitova, kde stojí dřevěný altánek s cedulí, která nese nápis "Louka rozptylu". Tento altánek je podepřen třemi dřevěnými sloupy na jedné a třemi na druhé straně. Kolem dokola jsou udržované a seřezané keře, které dávají tvar celé louce, a skrz tuto dřevěnou stavbu se dá jít hlouběji na onu louku. Zastavujeme se v altánku, pouští moji ruku, kterou jsem ji celou dobu držel, a udělá pár kroků kupředu. Z ničeho nic se otočí a bez jakéhokoli varování mě začne líbat. V mé hlavě je naprostý zmatek – co se to děje, proč se to děje, jak se to děje a kde se to děje? Při líbání se na mě naklonila, naštěstí jsem měl za sebou jeden z těch dřevěných sloupků, takže jsem se mohl opřít a cítit její tělo na mém. Moje ruce ji objímají kolem pasu, ale postupem času cestují na její zadeček, a i přes látku si dokážu vychutnat ten malý pevný skvost. Normálně bych měl, i přes tu sukni🡕 , cítit hrbolek spodního prádla, ale kde nic, tu nic, probleskne mi hlavou. Cítil jsem její prsa natlačená na můj hrudník, zatímco její ruce mačkaly moje ramena. Všechna tahle akce🡕 přinášela vlny vzrušení, které se musely projevit dříve či později v mých kalhotách🡕 . Jako 21letému to bylo spíš dříve než později. Ještě když to podpořila tím, že zvedla koleno a párkrát jím přejela přes můj rozkrok. No co si budem, představoval jsem si naše první rande snad tisíckrát, ale tento sled událostí, který jsem zatím zažil, nebyl ani v jedné z těch představ a asi bych ani nebyl schopen si tohle nikdy představit. Na džínách se formovala solidní hora Říp a já si jen užíval všech těch vjemů, které mi byly poskytovány. Odtáhla se ode mě na délku její ruky, zatímco se mě stále dotýkala, asi jen aby se podívala kolem sebe a pak na mě. Musel jsem mít debilní úsměv na tváři, protože se následně kousla do rtu, usmála se a klekla si na kolena. Přitom si musela trochu povytáhnout sukni🡕 , jinak by tento pohyb nemohla udělat.

Než jsem si uvědomil, co se vlastně děje, rozepnula mi knoflík u džínů a otevřela poklopec; opasek🡕 mi stále držel kalhoty🡕 nahoře, avšak boxerky pro ni nebyly překážkou. Osvobodila můj penis ze zajetí všeho toho oblečení, a ten se jí odvděčil tvrdou erekcí. S ladností jí vlastní, podobným pohybem vysvobodila i varlata. Párkrát přes penis přejela rukou a než jsem všechno tohle stačil zpracovat, strčila si ho do úst. Začala pěkně pomalu, jen tak si hrála na špičce s jazykem a zároveň spoléhala na maličké pohyby dopředu a dozadu jejími božskými rty. Tohle bylo moc fajn, ale naprostá nirvána přišla po pár vteřinách, kdy vzala za kořen penisu a lehce přetáhla předkožku, aby si odkryla celý můj naběhlý žalud. Tohle byla dokonalost sama. Se zakloněnou hlavou jsem se opíral o to dřevo, které mi posledních pár desítek minut sloužilo jako dokonalá opora a zároveň v tvrdosti můj penis mohl konkurovat tomuto dřevěnému hranolu." Držela mě oběma rukama za zadek a snažila se vsunout můj penis co nejdále to šlo. Trochu zakuckání změnilo tempo jejího pečování o mě. Přidala svou pravou ruku, se kterou mi ho pomalu honila, zatímco její rty byly doslova přicucnuté ke špičce mého penisu a jejím jazykem rytmicky kroužila. Na posledním místě v mé hlavě bylo to, jestli nás někdo přistihne, já si právě plaval v moři rozkoše a nějaké pozemské zvyky, dobré vychování nebo snad stud byly asi pět kilometrů pod mořským dnem. Její tempo se stupňovalo, zatímco její rty cestovaly po mém penisu. Kde končilo její sevření dlaně, začínaly její rty. Byly doslova přicucnuté, kde končil žalud, a jejím jazykem rytmicky kroužila, zatímco její rty nepouštěly stanovené místo. Tohle byla ultimátní kuřba, která mi přinášela neskutečné množství potěšení a také urychlovala příchod mého orgasmu. Poklepal jsem ji na rameno s tím, že jsem čekal, že se odtáhne a zbytek dokončí rukou, ale byl jsem na omylu. Pochopila můj signál a ještě více zrychlila tempo, a levou rukou, kterou stále svírala můj zadek, teď přenesla na moje plné koule, které hladil a třel mezi prsty. "Tak tohle asi fakt neudržím," problesklo mi hlavou a během vteřiny jsem ze sebe vydal tichý vzdech. Tempo jejího pohybu se snížilo, ale nezastavilo, zatímco jsem ji svoji dávku stříkal do úst. Ani kapka nazmar, mohlo být její motto, protože ještě dobrých dvacet vteřin si olizovala vše, co si vlastně sama způsobila. Já stále stál opřený o svého dobrého dřevěného kamaráda s přivřenýma očima a jen vnímal, jak se staví zpět na nohy a s obrovským úsměvem mi povídá: "Pojď, jdeme si najít nějaké příjemné místo, něco mi dlužíš” a poklepala rukou na tašku.