Ruce ku pomoci erotické povídky

Vkráčela dovnitř jako v mrákotách. Normálně by předem zavolala, zda může přijít, ale dnes je prostě potřebovala hrozně moc vidět. Dva lidi, na které se v životě vždy a všude mohla spolehnout. Kteří ji nikdy nezklamali. A její stav zoufalství došel tak daleko, že si u jejich domu prostě pomohla klíči, kterými jí podarovali hned, jakmile se nastěhovali do společné domácnosti, a aniž by nad tím přemýšlela, skončila nakonec až v jejich obývacím pokoji. Vlastně tak nějak předpokládala, že je její příchod vybudí a prostě jí vyjdou vstříc a přivítají ji, jakmile cvaknout vstupní dveře. Teď ale nic.

Zaposlouchala se, v očích stále ještě potoky slz. Ani její hrdlo se ještě nevzpamatovalo z řevu, který jí skoro připravil o hlas, když popustila naplno stavidla svým pocitům, když načapala svého přítele in flagranti s jejich kamarádkou. Teda hlavně s tou jeho. Zjevně. Ona jí sama vždy tak trochu opovrhovala a obecně jí nemohla přijít na jméno.

Byť to byla asi jen taková poslední kapka do jejich rozbitého vztahu, věděla dobře, že tohle mu nikdy nebude schopná odpustit. Zapomenout. Byl to definitivní konec toho, co všichni kolem nich viděli jako navždy trvající partnerství.

Tři ztracené roky. Marnost. Bída. Zoufalství.

Z trudného rozjímání jí prudce vytrhl nelibý tón střetu dvou předmětů doprovoděný hlasitým výkřikem, který se k ní nesl odkudsi z patra. Byla nahoře ve dveřích jejich ložnice dříve, než vůbec začala uvažovat, vybavena pouze svojí kabelkou, která jí měla posloužit jako obušek🡕 . Scéna, která se jí otevřela, byla stejně neuvěřitelně monstrózní jako zbytečnost jejího bojového postoje.

"Ó můj Bože", zasténala do zanikajících ozvuků jejího kvapného sprintu Gábi, zatímco ještě usilovněji sevřela železný rám postele před sebou.

I přes značnou sílu jejího hlasu bylo stejně obdivuhodné, že ji Martina vůbec byla schopná slyšet, protože její manžel klečící za jejími boky jí nakládal tak zuřivě, že jeho jediným cílem asi bylo rozložit postel na prvočinitele. Pokoji tak primárně dominoval zvuk boků dopadajících na boky, jak Gábi Luďkovým přírazům iniciativně vycházela vstříc. Následující chvíle tak plně ovládl souboj tupých, silových dopadů, a Gabčiných projevů naprosté extáze a euforie. Přesto Martina dokázala zachytit i mlaskavé zvuky silně vzrušeného ženského pohlaví, do kterého nezastavitelně v nekonečném proudu zajížděl dlouhatánský nástroj rytmem šicího stroje a sílou buldozeru.

Zamrzlá Martina si z hloubi duše zoufale přála, aby se dokázala tiše, nepozorovaně vytratit, a ponechat své dva nejlepší kamarády jejich nespoutané vášni. Tíha dnešního dne ale na ni dopadla jak neodsunutelné závaží, takže doslova vzrostla do podlahy a nebyla schopná se pohnout. Její naprostá tichost, kdy i přes hluk té ďábelsky se milující dvojice slyšela své srdce bít jako zvon, pomohla pak tomu, že i nadále o ní neměli ani ponětí.

Luděk si tak bez skrupulí přitáhl Gábininu hlavu blíže k sobě. Její dlouhý ohon barvy jasného pramene, který k tomu využil, si přitom na konci omotal kolem zápěstí. Ke stropu vyvrácené Gábině hlavě pak adresoval drsným hlasem pronesený dotaz, pobídku: "Řekni mi, co chceš".

Díky hlavici jeho kopí zaraženého kdesi hluboko do Gábina bříška jí trvalo, než ovládla třes, který jeho brutální výpad vyvolal v celém jejím těle, a dostala opět pod kontrolu svůj hlas, nakonec však přece jen zvládla se značnou mírou nepopsatelné potřeby vysténat odpověď.

"Potřebuji se udělat ... Prosím ... dokonči mě."

Její přiznání bylo oceněno návratem pomalých, vší silou, do maximální hloubky vedených šťouchanců. Přesto jí Luděk ještě poškádlil zcela zjevně naprosto zbytečným, nicméně napětí žádoucně ještě více eskalujícím ujištěním se "Jak moc to potřebuješ?".

"Strašně", zasténala Gábi. "Potřebuji to lásko".

Napětí by se dalo krájet. Luděk ale stále nebyl zcela spokojen.

"Hmm, nezní mi to dostatečně přesvědčivě", odpálkoval Gábi krutě.

"Nene, malá zlobivá hříšnice, jako jsi ty, by poprosila, kdyby něco opravdu chtěla", ubezpečil jí nemilosrdně po dalších tvrdých, dobře oddělených přírazech, kterými věděl, jak udržet vybuzené pnutí, a přesto jí nenechat sklouznout dolů. A aby dodal svým slovům patřičné váhy, zřetelně povolil přitažení si její hlavy rukou a rázem udělal výkonnostní přestávku.

Gábi zasténala. Tónem promíseným i se zlostným, zoufalým zavrčením.

"Prosím, udělej mi to. Strašně moc to potřebuji".

Martina by jí v tu chvíli dala všechno na světě, tak žádostivý, upřímně zoufalý to byl tón. Ne tak Luděk.
"Ale no tak", vyštěkl posměšně. "Asi to tak moc nepotřebuješ, jestli tomuhle říkáš prosit".

Gábi zaječela jako siréna🡕 . Taktiku změnila naprosto prudce.

"Mrdej mě pořádně jako háravou fenu! Udělám cokoli, jen když mě uděláš!".

Na důkaz prak🡕 tické nekontrolovatelnosti svých pochodů také zuřivě zatřásla rámem, až ho skoro odervala od noh, do kterých byl vmontován.

Na to přesně zřejmě Luděk moudře čekal.

Vtlačil Gábinin zadek a boky dolů na matraci🡕 , takže její bříško se usalašilo na připraveném polštáři a nějakým zázrakem ještě více dokázal zvýšit tempo a usilovnost nad rámec toho, co už Martina měla možnost v té krátké chvíli zažít. Gábininy oči se rozšířily do netušených rozměrů a její hlas snad konečně úspěšně protrhl i zvukovou bariéru. A Martina v tu chvíli pochopila, proč tak pevně trvali na domku co nejvíce odděleném od okolní zástavby. Nebylo totiž možné, aby její extatický projev nesoucí se dokořán otevřeným oknem ven přeslechl kdokoliv v okruhu nejbližší míle. S přeháněním.

"Jóooooo! Anoooo! ..... Kurva ..... Lúúúúúúďoooooo!!!".

S koncem jejího proslovu začal kulminovat její vrchol. Zmítala sebou pod Luďkovým perlíkem jako šílená, škubala železnými trubkami jako o život, třásla se a chvěla po celém těle, jako kdyby se právě nacházela v epicentru silného zemětřesení. A s otevřenými ústy je sledující Martina, s rukama chvějícíma se jí pod krkem, jak si maně lehce sevřela hrdlo, si v tu chvíli také uvědomila, že Gábi dosáhla něčeho, o čem ona sama jen četla, o čem slyšela, že totiž Gábi kolem Luďkova orgánu nezřízeně zasquirtovala.

Což se ukázalo být koncem i pro něj.

Jeho zběsilé tempo rázem vynechalo, ztratilo kompaktnost, a Luděk se zaúpěním trhaně vpouštěl do Gábininy křeče dlouhé jazyky své žhavé lávy.

Konečně Gábi odpadla a jen maně zůstala ležet tváří na matraci🡕 . Dýchala, jako kdyby uběhla maratón a její sevřené prsty se stále nebyly schopny rozevřít.

1:0 pro hosty. Gábi si totiž položila tvář tak, že směřovala směrem od vstupních dveří. Pořád zde byla šance se nepozorovaně vytratit.

Pak však na ni dopadl Luděk a jeho tvář, Murphyho zákony fungují vždy a všude na jedničku, směřovala přesně na opačnou stranu.

Chvíle šoku. Nepochopení. Poznání. Uvědomění. Až byl nakonec výsledkem potutelný výraz uličníka, který toužil být nachytán, a jehož přání se právě splnilo.

"Líbila se Ti naše show, Marti?", otázal se nakonec s úšklebkem.

"Cože?", vyhrkla Gábi prudce a trhla hlavou opačným směrem tak bleskově, že jí jednak křuplo za krkem, jednak s sebou trochu vzala i Luďkovu bradu, takže mu zřetelně zacvakaly zuby v pantu.

Martina se aspoň pokusila ospravedlnit. Jenže daň, kterou si na ní stres dnešního dne již vybral byla již tak velká, že se vzmohla na pouhé "Já...já...já....", aby se nakonec usedavě rozplakala a sklouzla po dveřním rámu k zemi jak hadrová panenka.

Jak to Gábi dokázala, Martina netušila, ale i přes značně vratkou, vrtkavou chůzi byla vmžiku u ní a nedělaje si vůbec nic ze své zapocené, horké nahoty, objala svoji nejlepší kamarádku kolem ramen a přitáhla si její hlavu k sobě, na své rameno. Když už se jí chlácholivě probírala vlasy a šeptala jí slůvka útěchy, následoval jejího příkladu i Luděk a s prostěradlem omotaným kolem boků hladil v přidřepnutí pro změnu Martinina záda. Se svojí ženou si vyměnili pár nechápavých, situaci úplně nepobírajících pohledů. Martina se ale naštěstí pod jejich kombinovaným dotekem přece jen pomalu uklidňovala.

"Ach, Gábi", dostala ze sebe Martina zničehonic, rychle se ale zase zastavila a odvrátila hlavu, když na ni plnou váhou dopadla realita odhaleného ženského poprsí přímo v jejím zorném poli a následně i rusých pubických chloupků, když neopatrně sklouzla pohledem i níž dříve, než se dokázala zastavit. A protože dobře dokázala zachytit i Luďkovo sperma, jak ještě stále kape na zem z Gábininy tak dobře využité studánky, doprovodila pohyb své hlavy i silným sevřením očních víček.

"Ale prosím Tě, Marti", neváhala jí její nejlepší kamarádka bezprostředně okamžitě jemně vyplísnit, a nesouhlasně mlaskla jazykem. "Jak kdybys mě již nahou neviděla tolikrát", pokusila se obhájit oprávněnost svého hraného rozhořčení, přestože jim všem bylo jasné, že ženská sauna je trochu něco jiného než aktuální situace.

Martině tě tak jako tak pomohlo, statečně se podívala zpátky na Gábi, bylo přece neslušné koukat zoufale kamsi stranou do podlahy, a tak, jak toho byla co nejvíce schopna, pokusila se o upřímnou omluvu: "Opravdu, promiňte. Je mi to skutečně líto a hanba. Ale když jsem přišla, měla jsem dle zvuků pocit, že vás někdo napadnul, a tak jsem co nejrychleji spěchala nahoru."

Gábi se sice ulehčeně zachichotala, vyrašení ruměnce ale stejně zabránit nedokázala. Jinak se ale ani sebeméně nepokusila nijak poupravit či skrýt vzezření ženy, která se právě nesmírně uspokojivě pomilovala. Luděk již ale naštěstí přecházel k věcem prak🡕 tičtějším.

"Ale proč si vlastně za námi přišla? Co se stalo?", otázal se věcně, jako kdyby si povídali v klidu v obýváku se skleničkou v ruce.

To už se Martina vzpamatovala natolik, že se pokusila zvednout zpět do stoje, aby mohla plně zavelet ke kvapnému ústupu. V přípravě na tuto radostnou událost se také snažila setřít si z očí a tváře hřbetem dlaně zbývající slzy a dostat do svého hlasu co nejvíce bezstarostnosti, jakože se fakt nic nestalo, když se to pokusila zahrát do autu sdělením "Nic. Fakt. Nic zásadního ... Ještě jednou se omlouvám. Budu už muset jít".

Samozřejmě, že je neobalamutila ani omylem.

"Marti?", otázal se jí Luděk vševědoucně, čímž společně s rukou položenou na jejím rameni její odhodlání okamžitě naprosto rozvrátil už v zárodku.

Martině se zachvěla ramena, její postava se zase rozpadla a se znovu obnovenými slzami dokázala jen vyšpitnout "To Kamil".

Gábi zavrčela jako vlčice. A nejspíš se ihned obávala nejhoršího. Což by nebylo nikterak překvapující, protože svého bratra znala příliš dobře, přičemž na seznamu jejích důvěryhodných, oblíbených lidí dlouhodobě okupoval ta nejspodnější patra. Kdyby se přece jen nejednalo o jejího bratra, Martina věřila, že by se ji ze všech sil již dávno snažila přesvědčit, aby urychleně změnila stáj. I navzdory přání jejich matky, kterou Martina měla ostatně hrozně ráda.

"Co ten dobytek provedl tentokrát?", vycedila Gábi mezi zuby, aby podtrhla správnost směru Martininých myšlenek i upřímnost svého zavrčení.

Teď již bylo asi naprosto v pořádku koukat se se zavřenýma očima kamsi pod jejich nohy. Martina si přitom dala záležet, aby zavřela oči včas, než se mohly příliš zaostřit na klín její kamarádky. Kombinovanému, podmanivému pachu jejich sekretů ale tak jako tak uniknout nemohla. I proto raději šla neochotně s pravdou ven.

"Byl mi nevěrný", vydrmolila Martina tak tiše, aby ji snad ještě člověk se stoprocentním sluchem nacházející se velmi blízko ještě byl schopen rozumět. Že to trefila, prokázala okamžitě Gábi svým rozhořčeným výbuchem.

"Cože? Já toho kreténa zabiju!".

Martina měla co dělat, aby ji stihla chytit za ruku, než Gábi vzala roha.

"Už jsem se o to postarala", vysvětlila překvapeným Gábininým očím mdle a vzmohla se dokonce na lehký úsměv.

Gábi se přesto ještě chvíli snažila nenásilně vyprostit, aby mohla střemhlav vyrazit z domu na cestu pomsty, když se Luděk povadle informoval o tom "Ty víš i s kým?".

Martina přikývla.

"S Renatou", přiznala defétisticky. "Přistihla jsem je", vysvětlila.

"Ten blbec", kontroval Luděk smutně s jistým finálním přídechem, že nad svým kamarádem a bratrem své ženy právě definitivně zlomil hůl.

"To je vážně naprostý idiot!", vyštěkla do toho Gábi vztekle.

Martina byla ale stále na úplně opačném pólu náladového spektra. Poraženecká.

"Už nějakou dobu to mezi námi neklapalo", přiznala smutně. "Dost jsme se hádali."

"Teda více než obvykle", dodala rychle dobře si vědoma, že jejich vztah na rozdíl od harmonického soužití Gábi a Luďka byl naopak pravou italskou domácností.

"Sex jsme už spolu neměli přes půlrok", připustila do nevěřícího ticha.

"Mohla jsem to čekat .... A asi i čekala ... A stejně, nakonec, kdo by dal přednost zažrané badatelce před barbínou s vygumovaným mozkem, když kvůli jejímu mohutnému poprsí se prostě už někde muselo nedostávat?".

Martina se to statečně pokusila zlehčit, byť to tak upřímně ani trochu nemyslela. V každém případě jí tvrdá, bezprostřední odpověď Gábi zastihla značně nepřipravenou.

"Já! Rozhodně!", vypálila ta totiž odhodlaně.

Pak si však již sama uvědomila, jak by to mohlo vyznít, takže se to pokusila opravit. Dál než "Myslím to tak ...", se však už nedostala, když jí Martina nechtěla sebeméně uvádět do rozpaků, takže pro změnu zastavila ona ji, když ji s úsměvem ujistila "Chápu, jak to myslíš".

Ne, vůbec nechápeš, ujistil ji Luděk v duchu, ve kterém se sám pro sebe zakřenil. Nahlas však potvrdil to, že se svou ženou naplno souhlasí.

"Věř jí, Marti. Jsi nádherná ženská. Povahou ti nesahají ani po kotníky a krásou tu krávu taky strčíš s přehledem do kapsy", ubezpečil Martinu upřímně.

Lehce jí tím dokázal nalomit. Přesto, že se tomu zdráhala hned uvěřit, znovu se pokusila osušit si nejnovější slzy, potáhla naprosto jako nepravá dáma nosem, a pokusila se do hlasu dát co největší poděkování, které opravdu cítila.

"Vy jste tak zlatí. Co bych si bez vás počala."

Pak si však znovu vybavila, kam se společně dostali.

"A je mi fakt líto, že jsem vás takto vyrušila."

"Vůbec ne", kontroval Luděk nonšalantně a přezíravě máchl rukou. "Byli jsme zrovna na konci třetího kola."

Martina tomu prostě nemohla odolat. Bylo to příliš neuvěřitelné. Ona sama mohla s Kamilem maximálně snít o kole druhém. Třetí bylo něco mysteriózního. Kamil prostě v ložnici zrovna obdařen nebyl.

"Tře ... třetí?", vydechla proto nevěřícně.

Gábi hodila po svém choti trochu naštvaný pohled. Rozhodně nemínila jejich potenciální kořist nikterak vyplašit.

"Luděk tím chtěl pouze říci", prohlásila trochu křečovitě s přemáháním, "že pro nás znamenáš mnohem, mnohem víc, než jeden narušený večer".

A když pak přejela Martinu od hlavy až k patě, rozhodla pak Gábi co dále za ně všechny.

"Co kdyby sis teď šla dát sprchu, pak se hodila do županu a dala si s námi něco dobrého na pití a k snědku? Než se osprchuješ, dám ti zatím trochu do parády šaty🡕 , co máš na sobě."