S medovou píčou ve včelíně erotické povídky

Měl jsem už po vojně a opravoval si v garáži motorku, když jsem zaslechl matku s otcem, jak si něco povídají na zahradě. Otevřeným oknem se mi doneslo, že to mezi sousedy neklape. Kdosi viděl sousedku šoustat u štěrkovny s cizím chlapem.

- Vůbec bych se nedivil, řekl otec, jehož hlas byl pronikavý.
- Je ji třicet dva a Julkovi je čtyřicet pět. To k sobě neštimuje. Ona je v ráži a on je u konce s dechem. Ani děti nemají a to ji určitě sere, řekl zlidověle otec.
Mě se sousedka líbí. Tykám si s ní. Má prima postavu, blond vlasy a jiskrné oči. Dá se s ní dobře a vesele pokecat. Začal jsem si o sousedce vytvářet všelijaké představy a uvažoval o ní jako o rujné kobyle. Nic mne však nevedlo k tomu, abych jí pochleboval. Až jednou, to mi rodiče dali úkol udělat na půdě pořádek. Uklízel jsem staré haraburdí. Podíval jsem se do světlíku plného pavučin. Postavil jsem pod něj žebřík a ometl je. Nadzvedl jsem půdní okénko a vystrčil ven hlavu. Pohled z výšky byl docela jiný než ze země. Viděl jsem daleko až k družstevnímu kravínu. Tu jsem si však všimnul něčeho úplně jiného. Soused má v zahradě, vedle garáže, takový travnatý plácek obehnaný živým plotem, kam ze země není vidět. Bylo slunečné odpoledne a horko. V té ohrádce jsem uviděl jen kousek břicha, roztažená stehna a ruku třímající pořádného uměláka. Ona se jím ukájela. To byla bomba!!!
Otec měl asi pravdu. Maruška, chce mrdat a soused už nemůže!
Sousedka si vrážela uměláka do kundy tak prudce, že jsem se vzrušil a tepny mi pracovaly jako pumpy. Napadlo mne, že bych měl sousedku, i když je o deset let starší, uhnat k šoustání. V tu chvíli bych mrdal jako náš Brok, uvázaný u boudy.
Uplynulo několik dní. Stál jsem s motorkou na cestě před barákem, když ona, krásně vyšňořená, vyšla z vrátek. Šla k autobusu.
- Nechceš se svézt? zeptal jsem se. Autobus jede až za deset minut! zdůraznil jsem.
- Jdu jen do, to by se mi hodilo, řekla. Nastartoval jsem. Ona si sedla na tandem a už jsme fičeli do samoobsluhy na návsi. Počkal jsem, až nakoupí a vezl ji zpátky. U jejích vrátek se mne zeptala, zda bych jí zítra nezavezl do včelína v lese. Ani manžel, ani ona, už tam týden nebyli, že ho musí zkontrolovat, sdělovala mi.
Slíbil jsem, že ji tam zavezu.
Druhý den jsme tam skutečně jeli.

Včelín, to je taková chaloupka, vzadu má dveře. Vešli jsme dovnitř. Mezi stěnou a úly je chodbička, snad dva metry široká. V rohu je umístěn starý otoman. Sedl jsem si na něj a pozoroval sousedku, jak nadzvedává poklopy a dívá se dovnitř. Zahleděl jsem se na její nohy a široký zadek a dělal si iluze, jak nádherně bych to do toho zadku ládoval.
Když úly prohlédla, přistoupila ke mně a pobaveně řekla:
- Tobě se na té pohovce jaksi líbí!?
- Bodejť ne! Víš, co všechno se na ní dá dělat...?
Sousedka se usmála, jako by věděla, co tím myslím.
- Ty jsi zajímavý! řekla a pocuchala mi vlasy na čele.
- Hele, dloubla do mě rukou, dokážeš být frajer?
- Co je to frajer? zeptal jsem se.
- To je muž, který dokáže udělat to, co jiní nedokážou. Třeba smilnit s manželkou svého souseda!
- Áá... chceš prcat! řekl jsem bez ubrousku.
- Každý tomu říká jinak. Já říkám šukat, až se hory zelenají.
Takovou šanci jsem nemohl odmítnout, Nabízela se sama.
- Myslíš... my dva?
- Co je na tom. Potřebuješ to ty i já, tak jaképak fraky! řekla rezolutně.
- A co tvůj muž...?
- Když mu to nepovíš, houby bude vědět.
Sousedčina otevřenost mě příjemně šokovala. Jak stála přede mnou, uchopil jsem ji za lýtka a stoupal rukama až k hýždím. Zmáčkl jsem je a přestal.
- Pokračuj! popoháněla. Co se jednou začne, musí se udělat až do konce, nemyslíš!?
Podíval jsem se jí do očí, plných touhy mrdat. Znovu jsem zmáčknul hýždě a přitlačil se obličejem na její břicho. Zvedl jsem oči a znovu jí pohleděl do tváře.
- Pokračuj! pobízela, začínáš slibně!
V kalhotech se mi zašprajcoval ocas. Vstal jsem abych ho uvolnil a svlékl kalhoty. Když sousedka uviděla mého ptáka, začala se svlékat také. Jen boty nechala na sobě. Těkal jsem po jejich kozách, štíhlé postavě a hlavně po chlupatém klínu. V tu chvíli už to nebyla sousedka, ale Maruška. - Taková jsem, řekla. Dobře si mne prohlédni, jsem hezká, že?
- Moc hezká, odvětil jsem rozechvěle a začal se jí dotýkat rukama.
Dotýkal jsem se boků, pak jsem ji hladil po plochém břiše a zamířil ke kozám. Mačkal jsem je oběma rukama. Maruška se uchichtla eroticky smyslný smíchem a vzápětí mě objala kolem krku. Smyslně mi nabízela rty a hned mi vnikla jazykem do pusy. Dravě mi dráždila jazyk. Tlačil jsem se ocasem na její podbřišek. Jemně jsem se přirážel k němu a dával najevo chuť mrdat.
- Šukal jsi hodně ženských? překvapila mne otázkou.
- Jak se to vezme, snažil jsem se odpovědět. Možná pět, ale žádná nebyla tak snadno přístupná jako ty.

- Hmmm... škytla Maruška. Ty mladé ještě neví, co přesně chtějí. Já to vím, pojď už šukat! řekla a ulehla na otoman. Zvedla kolena až k ramenům a ukázala mi, od pahorku ke konečníku, vyholenou píču. Poštěváček a závojíčky koukaly ven. Škvírka byla nádherně růžovoučká a lákavá. Položil jsem se mezi stehna a opřel se rukama vedle jejího hrudníku. - Vraž ho do mě! řekla nedočkavě.
Povedlo se to hned na poprvé, kmital jsem v Maruščině vymazané kundě pravidelně jako stroj. Ona spustila stehna na otoman, takže jsem se začal vrážet ohanbím do poštěváka a otřásat jejím tělem. Marušce se začaly nádherně vlnit kozy. Vrážení do poštěváka přivádělo Marušku do vytržení. Začala usykovat, a její ruce mi onjížděly paže, hruď i obličej. V jejich dlaních bylo nesmírně moc něhy, zvyšující moje už velké napětí.
- Přirážej se prudčeji! velela.
Pospechl jsem a tloukl do jejího poštěváka ještě energičtěji. Maruška začala kňourat. Kundí mléko se vylévalo z dírky tak moc, že se jím začaly smáčet koule i ohanbí a mlaskaly při každém nárazu. To mlaskání mě vyburcovalo k ještě většímu úsilí. Rychlost mého přiřážení se zvýšila na dvojnásobek. Maruška se začala pode mnou kroutit, hekala a trhaně dýchala. Uchopila se za prsa, mačkala si je, štípala bradavky a urputně špulila rty.
- Už! Už to bude! vykřikla. Zkřivila tvář a vyrážela.
- Áááááááh! Húúúúúú! přicházel na ní orgasmus.
Prudce rozkmitala proti mému ocasu a ječela jako postřelená.
- Ááááááách...! A přestala.
Šoustal bych ještě dlouho, ale přestal jsem zároveň s ní. Kochal jsem se pohledem na její extázi a vychutnával prožívání jejího orgasmu. - To bylo senzační! řekla, když otevřela oči.
- Ty ses neodvavil? zeptala se, když viděla můj stále stojící ocas.
- Ne. Je stále svěží! usmál jsem se na Marušku.
- Jsi dobrý! To musím hned využít! řekla potěšeně a hned se obrátila na všechny čtyři, zadkem ke mně.
- Šukej mně odzadu, pobídla mne a lépe roztáhla kolena.
Nasadil jsem žalud do škvírky a párkrát jí projel odzhora dolů.
- Jéé, to je príma! jásala sousedka. Takhle bys mne mohl dráždit až do večera, lebedila si blahem.
- Honíš si ráda kundu? ptal jsem se zvědavě, zda se k tomu přizná.
- Někdy jó, ale nejraději mám ocas v lulině. Per do mě, co můžeš, dělej! znovu zavelela.
Vrazil jsem do píči tak prudce, že Maruška zavýskla. Energicky jsem tloukl do jejích půlek, že se jí rozbimbaly prsa jako zvony. Držel jsem ji za boky, ale bimbající se prsa mě lákala k osahávání. Hnětl jsem je a mnul Marušce bradavky. Byla to nádhera držet je v dlaních.
Zvolal jsem:
- Maruško, já stříknu do tebe!

- Dělej, co chceš, odpověděla lhostejně. Hlavně mě udělej! zdůraznila. Potěšení Maruščinou lhostejností k oplodnění, rozehrál jsem celé rodeo přiřážení.
Bičovalo mne i ji k obrovskému vypětí. Začal jsem urputně stukat. Bombardoval jsem kundu těžkými údery a Maruška začala podléhat divokému vzrušení. Položila si tvář na otoman, hučela blahem a začala usilovně přirážet proti mně.
Pobízela:
- Per ho do mě, co můžeš! Húúú...! To je senzace! Per! Per ho do mě! Jááááá... to nepřežiju! Per, nemazli se... hřebče! Per... per... per ho tam!!!
Maruščiny výkřiky mě doháněly k šílenství. Pral jsem ocas do její kundy jako sbíječka. Oba dva jsme řičeli jako zběsilí. Kdyby nás někdo poslouchal u včelína, určitě by řekl, že se vraždíme!
Oba jsme se nezadržitelně řítili k vrcholu. Maruška chvíli přede mnou. Plácla sebou vyčerpaná na břicho, ocas mi vyklouzl ven a už lítaly proudy mého semene na její hýždě. Málem se mi přitom zatočila hlava. Srdce mi zběsile tlouklo v hrudi a ve spáncích. Prožívala jsem nádherný kolaps smyslů i těla.
Po uklidnění, které trvalo dlouho, opustili jsme včelín a odjeli domů. Maruška byla mnou nadšená. Já také! Její píča se mi stala božským pokladem. Domluvili jsme se, že budeme jezdit do včelína častěji. Však jsme tam jezdili co druhý den! Až do doby, kdy její manžel vyměnil na dveřích zámek. Zjistil, že mu tam někdo chodí šoustat a zanechal na otomanu stopy po semeni. Jelikož Marušce nevěřil, nedal jí klíč.
Oba, nenasytní mrdání, museli jsme pak vyhledávat jiná místa, ale tím bylo naše šoustání ještě romantičtější. Vše bylo spojeno s nebezpečím prozrazení. To se také stalo. Někdo nás viděl ve štěrkovně. Poznal jen Marušku, mně ne a řekl to sousedovi. Ten zmlátil Marušku do modra a rozvedli se. Odstěhovala se do města a i když mi slibovala, že se ozve, nedala už o sobě vědět.