Smaženice erotické povídky

Míša moc dobře věděla, kde je Tomášova chata, a tak tam zamířila s přesností sobě vlastní. Připadala si jako spravedlivá ruka pomsty, natažená až sem, do zdánlivě nevinných končin sluncem oloupaných chatiček. Jak pomalu vcházela mezi ploty, proutěný košík v ruce, uvědomovala si to. Tohle pro něj musel být ráj, tady se to všechno dělo.

"Tak tady Marcelu podvádíš, Tomíku?" špitla polohlasně mezi ploty a švihla do vzduchu houbařským nožíkem. Jen počkej, tohle si zapamatuješ. Udělala malou, ostrou čepelí nožíku zkusmo výpad před sebe a zatvářila se hrozivě. Když to spatřila strakatá kočka, která ležela v trávě za plotem, zaprskala na ni a zmizela v listí.

Míša na ni mrkla a polohlasně ji pokárala: "Taky podvádíš Mourka, má drahá? Tak s tím bude konec!" Za plotem, kam utekla kočka, se v malém okně objevila fousatá tvář. Divoké oči toho člověka působily v té malebné zástavbě nepatřičně. Koho tady vyhlížel?

A pak ji uviděla, starou omlácenou chatku s podezdívkou z bílého kamení. Malé dveře od sklepa byly otevřené, jako by lákaly kolemjdoucí k nakouknutí. Ostrý štít s příkře skosenou střechou, neupravená zahrádka, která se snažila v letním horku přežít. Grilovačka nevinných panen, všechno se jí to rázem pospojovalo. Blížila se pomalu a co krok, to jedna očištěná nožička. Odkrojený spodek, překrojený klobouček. Pečlivě připravovala návnadu a vyhlížela ho. Tomášek. Co jí o něm Marcelka navyprávěla, vyprděná až za ušima. A pak první monokl pod okem. Zdejší kočky by určitě mohly vyprávět, kdyby s nima byla kamarádkou. Ale nemohla mít všechno.

Když uviděla jeho tlustou zadnici kousek pod oloupaným obložením, které vypadalo stejně nemocně jako on, uchechtla se. Jako která tomuhle vepříkovi podlehne? To vážně?! A už se na ni otáčel. Jezdil po ní očima a svíral přitom sekeru, kterou chtěl původně sekat dřevo. Nebo snad porcovat prase za domem? Ohlédla se ještě po těch divokých očích souseda, už ale zmizel. Možná koukal za záclonou, která se párkrát zahýbala. Nevěnovala tomu další pozornost.

"Kolik toho takový, jako jsi ty, sní...?" ujelo jí to, jen polohlasně, aby to neslyšel. Sledovala, jak nástroj pomalu odložil a sešel k brance po schodech dolů. Uvědomovala si, že ho svou krátkou sukénkou provokuje a že ji to nutí se mu předvádět. Cítila jeho oči všude, když záměrně upustila nožík do trávy a ohnula se pro něj tak, aby viděl všechno. Ucítila jeho pot, chtíč a nervozitu. Porcoval ji pohledem, zakousnutým jako klíště. Sekera nepříjemně ztěžkla, jak mu klouzala z upocených dlaní.

Tomíkovi v kebuli hučela krev a srdce se mu snažilo vytlouct z těla ven. Potil se, až cítil, jak mu čůrky lepivých cestiček stékají mezi půlky. Příliš malé tričko nasávalo páchnoucí pižmo a lepilo se všude tam, kde nechtěl. Nemohl z ní spustit oči, jak se tam ohýbala a v nekonečném okamžiku hledala ten malý nůž v trávě. Viděl ji pod sukénku, jak se jí dovnitř zařezávají růžové kalhotky. Jemná krajka vykrajovala z pevného zadku obliny, jaké nikdy v životě neviděl takhle zblízka. V tu chvíli úplně zapomněl na sekání dřeva, jen tupě svíral starý plot a chvěly se mu nohy. Odložená sekera se zdála být tak daleko, že ji pustil z hlavy. Všechny problémy byly malicherné, mazlavě zpomalený čas se táhl jako nudle z nosu.

Když se Míša narovnala, malý nožík zase v rukou, omluvně se zavrtěla a stáhla si krátkou sukýnku zase zpátky. Stál tam, malý podsaditý tlouštík s plnovousem, co se držel plotu a díval se na ni. Ta jeho tichost ji děsila i vytáčela zároveň. Ale už se chytil, ani jí to nedalo moc práce.

"Dobrý den, vy jste místní, viďte?" usmála se a zahalekala na něj tak sladce, až to s ním trhlo. Jen pokýval hlavou, stále nic neříkal, ale pomalu otevřel branku od svého rajónu. Chtěla se mu pomstít, ale toužila si to i užít. Tomášek vůbec neměl ponětí, jakou má jeho žena v práci kolegyni. A jeho žena to vlastně dodnes netušila také. Houby v košíku zavoněly, když si jej dala k nosíku a přivoněla k nim. Teď už je dělila jenom jeho úzká hranice.

Tomáš by jí nasliboval že je místní, i kdyby tu byl poprvé na návštěvě. Zoufale toužil mačkat její vnady, které se ani nesnažila moc schovávat pod tenkým tričkem, co kouzlilo stínové hry. Ty ledbyle rozpuštěné rezavé vlasy a nalíčené oči, okolo rozpustilé spousty pih. Působila dojmem zbloudilé houbařky z města, která potřebuje ukázat místa, co znají jen místní. Věděl moc dobře kde najít a kam sáhnout, až si naslinil suché rty, jak mu vyschlo. Znal místa, o kterých se jí ani nesnilo.

"Tak ukažte mi, co v tom košíku máte. Byla by škoda, kdyby se taková milá, hezká...," začal Tomáš s přehnanou aktivitou a už jí trhal košík z ruky. "Kdyby se taková jako vy, otrávila."

Prohlížela si ho se zájmem. Byl to pohled, jaký vrhá vědecký pracovník na chycené laboratorní zvířátko. Těsně před tím, než s ním nakrmí hada. Malý ostrý nožík byl to jediné, co jí zůstalo v ruce. Cítila se ozbrojeně a v právu, jako bohyně spravedlnosti, co milosrdně sestoupila na zem. Ale zavřela jej a strčila do kapsy, všité do vyššího pasu sukénky, ještě přijde jeho čas. Tomáš byl snaživý a pozval ji dál, brebentil stále dokola to samé a páchl levným pivem. Ty prohnuté dveře od verandy, které měly ještě původní zasklení, za nimi sotva slyšitelně zavřel.

Nábytkem nepřekvapil, bordelem všude okolo to už jen potvrdil. Samotář, co se ukývá v chatové oblasti a vyhlíží lepé děvy na dovolené. Chytá je do svých pastí, potají spřádá plány a uslintaným kladélkem natahuje lepkavé pavučiny. Připadala si zvrácená, protože chtěla pavoučkovi utrhat nožičky.

S přehnanou pečlivostí a starostlivostí se začal věnovat košíčku plnému hub, obrácený k ní zády. Chvěly se mu ruce, což Míša neviděla, ale snadno si domyslela. Byla jeho životní příležitostí. Tímhle úlovkem by se chlubil po chatách a chatkách až do své smrti. Praskl by i Pepan odvedle, i s tím jeho hloupým humorem. A už měl houby skoro všechny přebrané a očištěné. Cítil její sladkou vůni, jak se prochází a obhlíží si jeho království.

Staré obrázky krajinek v rozklížených rámech, police přetékající plechovkami se zrezlými hřebíky. Tomášova romantika, kterou se obaloval jako candát na grilu. Loupl uzávěr od plechovky piva, které jí zasyčelo pod nosem. Byla to čára přes rozpočet? Nenadálá situace? Co se mohlo stát? S chutí si přihnula, když bylo nabízeno. A zase zmizel ke svým houbám, krájení a plkům o ničem. Humor plný sexuálních narážek, vychloubání se výkony, které rád zveličoval. Vevnitř bylo docela málo světla, jak si uvědomila, protože špinavé záclony patrně nikdy neroztahoval. Zato roztahoval něco úplně jiného, vedlejší pokojíček naopak svítil čistotou a lákal k dovádění. V otevřených dvířkách klíček, pro všechny případy. Míšina ostražitost se s dalším pivem zmenšila, plán ale udržela v hlavě.

Netrvalo dlouho a houby byly hotové.

Klín jí s každým dalším douškem piva zalévalo příjemné, vlhké teplo.

"Udělám nám z nich smaženici!" naběhla do otřískané kuchyňky jako lavina a snaživý Tomáš dostal loktem do břicha, až hekl. Neprotestoval, jen uhýbal a mrkal malýma očkama. Zacouval do starého křesla, co parkovalo u mohutného stolu s léta rozdělaným nářadím. Staré sklenice plné hřebíků, kladiva, špinavé papíry a pohozené klíče s modrými krytkami. Neuspořádaný chatařský chaos v rozpuku.

Rozvalil se a udělal si pohodlí. Nohy doširoka od sebe, aby měl místo na břicho, co se mu dralo ven z pod trička.

Ta sukénka byla v křiklavých barvách a natolik těsně obepínala její boky, až mu vyschlo v ústech. Nějaké houby mu při čištění popadaly z provizorní linky na zem, takže je posbírala a zase mu ukázala růžovou. Pomohl jí najít pánev, máslo, koření a pak odešel na zahradu pro cibuli. Viděl to celkem jasně: třetí pivo ji načne a pak už to nedá moc přemlouvání. Najedí se a pak na to hupnou.

Těšil se tak, že když ze země tahal cibuli, chrochtal a pohvizdoval si do toho.

Míša využila samoty, vytáhla z kapsy v sukni🡕 malou lahvi🡕 čku a nakapala do jídla pár kapek. Zamíchala a jídlo zavonělo tradiční čerstvou přitažlivostí. Milovala tuhle prostou kuchyni. Stačí několik přísad a život je bohatší. Oheň zabafal, když ho ztlumila a zasmrádl plyn.

Když se Tomáš objevil ve dveřích s cibulí, usmála se na něj a vzala si ji. Zavoněla mu tak silně, že se sotva udržel. Mrkla na něj a lehce se k němu otočila. Pohodila zadkem tak, až se jí vyhrnula látka sukně🡕 nahoru. Cítila jeho vzrušení, ale místo chtivých rukou ucítila v dlani studenou plechovku třetího ležáku. Nepohrdla, bavila se tou situací, kdy pro něj byla zjevně velké sousto. Byl tak nerozhodný, až se obávala, že jsou její domněnky mimo mísu.

Na cibulku už se vykašlala a dala jídlo pro oba na krásný porcelán, patrně po babičce. Ta kdyby tohle viděla, pomyslela si Míša, dostal by karabáčem. Dobytek jeden.

Jak nesla talíře, sáhl jí na zadek a zlehka ji poplácal. Trochu to nečekala, takže talíře dopadly prudce na stůl, až všechno nadskočilo.

"Promiň, ale musel jsem si sáhnout..." uslintaně se usmál Tomáš pod vousy a utíral si ruce nervózně do kalhot jako puberťák.

"Tohle teď pěkně sníš a pak ti dovolím si sáhnout znova. A možná i naplácat."

Málem pustil příbor do výbuchu Míšina smíchu, kterou lámalo třetí pivo a začínalo vyhrávat. Znala se, měla pro alkohol🡕 slabost a ten syčák jako by to vytušil. A byla tu i její druhá špatná vlastnost, co se teď ani trochu nehodila. Čím víc v krvi, tím větší chuť na sex. A jedinej chlap široko daleko byl Tomáš, což se neslučovalo vůbec s ničím. Když se usadila, uvědomila si, že jsou kalhotky úplně mokré. Jak jedl, začínala být ze svého stavu trochu v šoku, protože to mohlo dopadnout úplně opačně. Podle jeho tradičního scénáře!

Když dohltal ještě stále horký pokrm, nevnímajíc bolest a sytost, odstrčil židli🡕 a pohlédl na ni. Na její netknutý talíř a pivo v ruce. Povolený knoflíček těsného trička. Ale když se k ní chtěl pohnout, podjely mu nohy a spadl na zem. Snažil se s tím něco udělat, ale svět se uzavřel s intenzitou, jakou Tomáš nikdy nepocítil.

Dívala se na tu zavalitou postavu na zemi, jak je bezmocná a uvědomila si, že je nejvyšší čas s tím něco začít dělat.

Odložila pivo, podrbala se ve vlasech a vykasala si těsnou sukni🡕 nahoru. Nic jí nesmělo bránit ve výkonu. Pak ho chytila za obě ruce a pokusila se jej odtáhnout vedle k posteli, což po chvíli snažení prostě nebylo možné zvládnout. Byl těžký jako střelený kanec, což nebylo daleko od pravdy, protože tak i vypadal. Co měla vlastně v plánu? Snažila se přemýšlet, ale tři piva všechny myšlenky znehodnocovala. Zapotácela se, když se od něj zvedla a s marností zjistila, že se jí chce čůrat. Mrkla na něj a chvíli uvažovala nad hroznou věcí, až vyprskla smíchy. Ne, tak opilá ještě není.

Když se vrátila, ležel tam úplně stejně. Staré linoleum mělo zahnědlé okraje a na mnoha místech se kroutilo, jako by sem prorůstal pod zemí les a nadzvedával jej. Přinesla si čtyři velké hřebíky, na upatlaném stole jich našla dostatek. I nářadí bylo všude dost, tihle kutilové mají vždycky všechno po ruce. Velkým kladivem dostala hřebíky napevno do podlahy tak, aby pevně držely obmotané provazy, kterými ho pak přivázala. Roztažený a spoutaný vypadal jako oběť nějakého pekelného rituálu.

Dopila pivo a utřela ruce do sukně🡕 , která takhle netrpěla poprvé. Když tak nad ním stála, pohrávající si s houbařským nožíkem a napadala ji spousta věcí. Měla velkou chuť udělat něco, co zůstane jen mezi těmito zdmi. Původně ho chtěla jen pořádně vystrašit. Svázanému, bezmocnému, s nožem v ruce u jeho smradlavé chlouby. Věděla, že je schopná na něj zatlačit tak, že by si to pamatoval.

Ale těch piv bylo moc.

Cítila ztvrdlé bradavky, jak se jí tisknou do trička. Jak je příjemně vlhká, snad i z toho, že má pod sebou bezmocnou oběť. Pak si vzpomněla, jak to dělala s bývalým a málem se zapotácela. Venku už se šeřilo, Tomáš předtím nerozsvěcel, nebude sem vidět. Odnikud.

Vykasala si sukni🡕 a zatím pomalu, váhavě, na něj dosedla. Tím nejcitlivějším místem přesně na jeho hlavu, až se růžovou látkou rozteklo lepivé teplo. Hlasitě vydechla, když ucítila správnou polohu a sevřela ho mezi stehny. Přesně na vystrčenou bradu, kde se uvelebila a začala se třít. Zoufalá z návalu rozkoše se mu zapřela o hrudník, který se pomalu a tiše zvedal a dělala si dobře. Na jednu stranu si uvědomovala, co dělá a jak strašné to je, na druhou tomu nedokázala odolat.

Když si druhou rukou zajela mezi stehna, dovnitř pod kalhotky a pak hlouběji, svět okolo jako by se pro ni vypnul. Hlasitě zasténala a sevřela ho pod sebou vší silou. V tu chvíli jí bylo úplně jedno, zda může ještě dýchat, myslela jen na sebe.

Tomášův soused Pepan zažíval v tu samou dobu vzrušující okamžiky, když uviděl, jak se k němu po pěšině blíží zahalená ženská postava. Když míjela jeho nově natřený plot, vyběhl ven a rychle jí otevřel vrátka. Zavoněla mu, jak se kolem něj rychle prosmýkla dovnitř a on se plaše rozhlédl okolo. Pak zůstal na chvíli viset očima na Tomášově chatě, aby zmizel ve dveřích.

Dámská návštěva ho už čekala. Krátké hnědé vlasy po ramena zavoněly šampónem, otočená zády k němu. Zamkl a zatáhl záclony, aby se malá kuchyňka ponořila do šera. Vyčkával, lehce nervózní, natěšený na její hry. Tohle s ním nikdy žádná nedělala, už se zase nemohl dočkat.

"Paní?" zeptal se a sklopil oči, když se pohnula. Pepan byl velký chlap, s rukama jako lopaty, zvyklý říkat lidem co mají dělat. Stavař těsně před čtyřicítkou, co už si zvykl na to, nic zvláštního od života nečekat. A teď tu stál a chvěl se z její přítomnosti jako puberťák. Když si pomalu rozvazovala dlouhý kabát🡕 , cítil vůni jejího prádla. Z náhlého odlivu krve se mu až zatočila hlava. Otočila k němu hlavu a usmála se. Rudá rtěnka na něžné, ale přísné tváři, byla součástí hry. Byla krásná, až z ní šílel, ale musel čekat. Sametově jemnou, bílou tváří, mu připomínala sochu.

Prošla se, podpatky na vysokých kozačkách vyťukávaly ten správný zvuk. Sledoval ji, jak se zapřela o kraj židle🡕 a odhalila mu siluetu nohy v punčochách, mizejících uvnitř bot. Když zaťukala na opěrku, přiběhl jako psík a klekl si před ní. Rozepnutý kabát🡕 nechala spadnout dolů, na zem. Černý latexový korzet na ní uviděl poprvé. Takhle odvážnou ji ještě nezažil, nebyl schopen ničeho, jen se díval.

"Marcelo..."

"Zmlkni a podej mi pouta."

Přikázala mu to, jako když práskne bičem. Trhl sebou a rozhlédl se po místnosti, až je našel a rychle se pro ně natáhl. Byl to skvělý nápad, odnést je z toho harampádí Tomáškovy chaty, kde opravdu dá najít všechno. Obešla ho a spoutala mu ruce za zády tak, aby cítil bolest. Pepan se nevzpíral, rád plnil její zvrácené rozkazy, když byla vzrušená. Dostávala se tak do varu, ze kterého pak nebylo úniku. Riskovali a bylo jim to jedno, s každou další schůzkou byli plni zvrhlé touhy. Tomášova manželka si chodila užívat jen o chatku vedle, za dveře dobře udržované zahrádky, k jeho nejlepšímu chatařskému kamarádovi.

Když ho zavedla k posteli a rozvalila se před ním v peřinách, svalil se jí mezi stehna celou svou vahou. Pod tenkým prádlem cítil vlhkou vůni, natahoval ji do sebe jako opiát. Marcela chvatně setřásla kozačky a sevřela si ho mezi stehny tak, aby ji mohl uspokojovat podle jejích pravidel.

Toužebně bořil ústa i nos do voňavé látky kalhotek, když sevření stehen povolilo a do úst se mu draly prsty malých nohou. Zaklonila mu hlavu, přejížděla po obličeji a dostávala se do úst. Nasával její vůni, odér napnutých punčoch, které toužil hladit i když nemohl. Sevření za zády příjemně bolelo.

"Jsem coura, co s tebou podvádí svého manžela. Děvka, který se to líbí."

Pepan funěl a chvěl se, tvrdý a připravený. Malou kuchyňkou se rozeznívaly tlumené vzdechy, jak si milenci užívali zakázaného ovoce. Postel přistavená hned vedle starodávné pece vrzala.

"Tak už mi to udělej. Roztrhej mě, znásilni mě, naplácej mi..."

Marcela divočela, pobízela Pepana, dokud se na ni nevrhl. Spoutaný byl sice v nevýhodě, ale uměl si s ní poradit. Jeho vynalézavost a vášeň ji rozpalovaly, když se do ní brzy dostal a jeho jazyk se rozkmital po okrajích. Už nic neříkala, jen ho tiskla k sobě a hlasitě vzdychala, s hlavou zvrácenou do peřin.

Když skončili, zůstali tak ještě nějakou dobu a oddychovali. Pepanovi se trochu motala hlava, sám neukojený, avšak překvapený její odvahou a vášní. Marcele ale už stačila dojít zásadní věc, proto uvolnila jeho hlavu ze sevření stehen a zadívala se z okna.

"Ty pouta, co máš na rukou. Nemáme od nich klíče."

"Do prdele...!" Ulevili si prakticky oba současně. Zadívali se stejným směrem, chata jejího manžela byla, co by kamenem dohodil. Paradoxně ale v tuhle chvíli nedosažitelná. Uspokojená a příjemně rozpoložená Marcela přemýšlela, jak z toho ven. Nechat tady Pepana takhle nemůže. Nápad donést si pouta od manžela, který nedávno dostali, teď proklínala. Tedy, užili si to s pouty, ale klíče zapomněli na stole. Malý svazek s modrými krytkami.

V Tomášově chatě panovala navlhlá, vlezlá tma. Když se z něj Míša svezla na podlahu, divoce oddychovala. Ještě se jí chvěla stehna, když pátravým pohledem skončila na Tomášově obličeji, ale skoro nic neviděla. Chvíli trvalo, než našla svíčku a krabičku sirek. Plamínek svíčky sice posloužil jen minimálně, ale v té chvíli to stačilo. Znova se na nej podívala. Měl zavřené oči a celý jeho obličej i vlasy měl mokré. Její růžové kalhotky nacpané v puse. Ulepený, jako by se do jejích sexuálních her aktivně zapojil.

"Fakt jsem tohle udělala?" Zeptala se a nedostala žádnou odpověď. Stále cítila množství alkoholu🡕 v krvi, když se pokusila vstát a srovnat si přitom vykasanou sukni🡕 . Její oběť ležela na zemi jako ukřižovaný prorok, který kázal špatné učení. Přivázaný k rezavým hřebíkům, bez možnosti tohle celé nějak ovlivnit. V místnosti už byla tma, jen špinavými okny sem šlo světlo ze vzdálených lamp. Když našla nožík, kterým mu měla původně vyhrožovat (za předpokladu, že bude stejně dobře přivázaný, jako byl teď), napadlo ji tuhle hru ukončit. Přeříznout všechny provazy a zmizet. Dýchal, nic by s ním být nemělo. Ale nepostrašila ho, spíše si s ním docela užila, jako jistý způsob varování mu to ale mohlo docela stačit.

Stála nad ním a koukala se na své kalhotky, co měl v ústech. Teď opravdu vypadal jako divoký záletník. Rozhodla se, že ho propleskne a probudí a vrátí se k původnímu plánu: ještě jednou ji uhodíš nebo podvedeš, tak přijdu a ufiknu ti tu tvou chloubu i s ušima!

Pepanovo království zatím bujelo spekulacemi, až Marcela dostala nápad na plán, jak dostat klíče od svého manžela. Vydá se pro ně sama, převlečená do náhradního oblečení, které si nechala v kufru auta. Bylo to nedaleko chatové osady. Cestou k vozu vymyslela pár výmluv a důvodů, proč sem dnes přijela a než se manžel chytí, klíče sebere ze stolu a zmizí. Bylo to trapné, nechat je tam takhle ležet. Pepan čekal u okna a čekal, bolavé spoutané ruce za zády.

Když Marcela procházela kolem jeho plotu, zatajil dech. V nenápadných zelených šatech🡕 to byla vlastně docela obyčejná ženská, ale když byli sami, nepoznával ji. Vyzývavou rtěnku setřela hadrem na nádobí. Zaťukání u zadního vchodu do Tomášovy chaty Míšu překvapilo. Chvíli si myslela, že se jí to jenom zdá. Seděla na ještě omámeném těle a chystala se ho probudit. Kalhotky ještě nevyndala, byly stále na svém místě. Pak vstala a zaposlouchala se.

"Tomáši, Tomášku... jsi tam? Otevři mi, prosím. Tady Marcela."