Stupňující se vzrušení erotické povídky

Tenkrát jsem ještě chodil do školy, kde jsem měl svého spolusedícího kámoše. Snad už od první třídy jsme pořád v lavici vedle sebe. Chodíme spolu ven a občas i něco zapaříme u něj doma na PS-ku.

To jsme se jednou takhle domluvili na konci školy, že se sejdeme u něj doma a zahrajeme nějakou tu hru. Martin, tomu ještě nebylo ani patnáct let, narozeniny slavil až někde kolem prosince, byl celkem pohledný trochu urostlejší kluk. Bydlel v paneláku s rodiči, ti se ovšem vraceli až někdy koncem týdne, takže byl obvykle v bytě buďto jen on a nebo ještě jeho mladší bratr Honza.Tentokrát byl ale u kamaráda, kde měl dajně přespávat. Když jsem byl u jejich dveří, vpustil mě dovnitř ale hned se postavil do dveří místo mě. Promiň, musím si ještě na chvíli něco zařídit, hned budu zpět, doufám. Sotva ty slova ze sebe vysype, zmizí z dveřmi, které se za ním zabouchnou.

Chvíli jsem vstřebával ten jeho úprk, ale to už jsem po chvilce zmizel v jeho pokoji. Jejich byteček jsem znal už velmi dobře, vždyť jsem tu býval většinu času po škole. V pokoji jsem usedl do herního koženého křesla a zapl jsem počítač. Ten během chvilky naběhl, snad jako by byl jen ve spánkovém režimu. To jsem ji ale tak nějak neuvědomoval a otevřel jsem si webový prohlížeč. Jaké to moje zděšení, že jsem se tam najednou objevil já, ano, moje tvář, respektive obraz z kamery, kterou měl umístěnou nad počítačem.

Chvilku jsem zkoumal, na jakých že to stránkách vlastně jsem a zjistil jsem, že to jsou přesně jedny z těch, kde se kluci i dívky ukazují před cizími lidmi nazí a dostávají za to virtuální měnu. Evidentně i martin na takových stránkách je registrovaný a tak mě po chvilce váhání snad nenapadlo nic lepšího, než tu kameru prostě přepnout do režimu vysílání online. Péro se mi začalo stavět do větších rozměrů a já pociťoval velké vzrušení z neznámého. Tedy, pro mě už známého, ovšem ne takto veřejně na kameru a ještě k tomu u kamaráda. Možná jsem prostě jen ztratil všechnu tu zábranu a po zjištění, že honza zde je nejspíš i pravidelně, podle většího počtu získané virtuální měny, mě vzrušovalo ještě víc.

V oakmžiku, kdy jsem to celé spustil se rosvítilo naobrazovce vedle obrazu zelené kolečko spolu s chatem, kde pochvilce začalo psát několik lidí. Já byl z toho tak trochu vykulený a prostě jsem jen tak čuměl do obrazovky, než mi tam začali ti neznámí lidé psát: Ty nejsi náš martínek, kdopak že to jsi? To je jedno, ukaž se. Tělíčko máš krásné a celkově vypadáš jak šikovný kluk, tak se ukaž.

Po přečtení hed několika těch řádků jsem cítil, že mi péro snad vyleze i samo. Ovšem nestalo se, vstal jsem z křesla a svlékl jsem ze sebe tričko🡕 a po té i kalhoty🡕 s ponožkami🡕 . Všechny věci jsem pohodil do kouta. Zůstal jsem tam stát jen tak ve svých červených trenkách a rukou jsem si projížděl po těle, taktéž jednou rukou i po svém péru, které napínalo moje trenky jako stan🡕 . Chvilku jsem si ho přes trenky hladil a u toho jsem četl ty jejich komentáře. V okamžiku, jak se začalo objevovat vícekrát po sobě: Sundej si je! Ukaž se nám. Otočil jsem se ke kameře zády a sundal jsem si trenky dolů a nohou je odkopl kdesi k dalším věcem. Já jsem se věnoval plně svému naběhlému páru a honil jsem si ho pomalými dlouhými pohyby. Až po nějaké té době jsem dostal trochu odvahu a otočil jsem se zpět ke kameře. Tam už psali další vzkazy, které směřovaly na mě: Krásná dupka, hned bych tě vyšukal. Ukaž se ze předu. Mo krásné tělíčko, ukaž se. Od doby, co jsem se otočil mi neustále v jednom kuse chválili mého chlapáka. Já přetahoval předkožku a palcem přejížděl přes žalud. To se mi trochu i ,,orosil" žalud.

Jak jsem pomalými pohyby masturboval, při tom jsem si nepřestával číst nové příspěvky v chatu.

Ukaž se nám na gauči a vezmi si masturbátor a pořádně ho ošukej! Pohlédl jsem poté, co jsem si to přečetl za sebe a nedaleko počítače měl martin velkou sedačku, také v kůži černé barvy. Na cedačce měl navrchu nějaké ty plyšáky a několik plechovek s pro mě neznámými značkami. Co zaujalo ale můj pohled, tak to bylo několik kovových stojanů a držáků, vypadalo to jako selfie tyč a různé sržáky s redukcemi. Napsal jsem do chatu i já: Jaký masturbátor? Nic tu nevidím, jsem u kámoše v bytě, nevím, kde by to mohl mít. Na to mi jeden z chlapů odepsal pokukujícím smajlíkem a odepsal: Hned za tebou na tom gauči si vyber jednu z těch plechovek a otočením si ji otevři.

Vzal jsem tedy kameru z monitoru a přenesl ji k jednomu z držáků u gauče, tam jsem si ji nasměřoval na sebe a uvelebil jsem se v polštářích, které měl v rohu a natáhl se po jedné z těch plechovek. Po otevření tam na mě vykoukly velké ústa, jakmile jsem na něn šáhl, byly skoro jako reálné. Přenesl jsem jeden z držáků blíže k sobě a upevnil tam ten masturbátor. K mému údivu tam k němu vedl i kabel s přepínačem. Když jsem masturbátor připevnil, zmáčkl jsem ono tlačítko a tyč se začala pohybovat dopředu a dozadu. Já si umělá ústa nasměřoval na svoje péro a ten stroj mi tak krásně kouřil moje péro. No byl jsem v sedmém nebi, to vám povídám. Reakce na chatu nenechala na sebe dlouho čekat a začali mi pochvalovat moje počínání a jeden z nich mi dokonce psal, ať si ho více nasliním, že to bude lepší a také, ať si druhou rukou hladím bradavky a zadeček. Neviděl jsem důvod, proč bych jej neuposlech a tak jsem udělal to, co napsal. Výstupky, které byly umístěny v umělých ústech mi navozovali tak příjemné uspokojení, až jsem cítil, že brzy budu.

Vyklouzl jsem při tom pohybu z masturbátoru a lehl si na poštáře na gauči, ovšem, nechal jsem běžet onen strojek s ústy na konci. Já se ujmul svého péra a pokračoval v honění. Kamera mě zabírala dokonale a tak si i přítomní sledující mohli využít můj mohutný výstřik semene, který mi vytryskl až k obličeji. Péro začalo pomalu ochaboval a já jsem tam sáhl po nějakých těch kapesníčkách a obetřel jsem se. Když jsem se vrátil do křesla, opět tam probíhala plodná diskuze na můj výkon. To už jsem tam klikl na tlačítko ukončit živé vysílání a zobrazil se vzkaz. Výborně, za tvoji dnešní show ti udělujeme 30 honísků, gratulujeme.

Pomalu jsem se odebral ke gauči a začal jsem vše dávat do původního stavu, jak stojany, tak i kameru. Také jsem začal sbírat oblečení po pokoji ale stále se mi nedařilo najít moje trenýrky, ty nejspíš zapady někde pod nábytek. Oblékl jsem se tedy bez nich a dobře, že tak, stihl jsem to jen tak tak a během chvíle už bouchly dveře a martin kráčí do pokoje.