Byla tma a mně to vyhovovalo. V té tmě se všechno zjednoduší – zůstane jen dech, pohyby a to, co člověk opravdu chce vidět. Seděl jsem vedle ní v kóji a nechal pootevřené posuvné dveře. Úmyslně. Jen úzká škvíra. Ne výzva. Spíš možnost.
Upřímně, už jsem moc nevěřil, že se dneska něco stane. Okolo se motaly typy, které jsem tam viděl mockrát – příliš sebejistí, příliš hrr. Přesně ti, které nechceš pustit blíž k ženě, na které ti záleží. V hlavě jsem si říkal: Radši nic, než blbě.
Čas se vlekl. Já byl uvolněný, vystříkaný a soustředil jsem se hlavně na ni. Na to, aby se cítila dobře, v bezpečí, aby nikam nespěchala. Reagovala krásně – pomalu, otevřeně, bez studu. V ten moment byl svět jen o nás dvou.
A pak jsem ho zaregistroval.
Nestál nalepený na dveřích. Nekoukal hltavě. Prostě tam byl. Mladší kluk, klidný, opálený, hezká postava. Žádná přetvářka. Díval se, ale s respektem. A to mě zarazilo nejvíc. Nespěchal.
Zůstal stát. Minuty plynuly. Už jsem si myslel, že odejde.
Neodešel.
Podíval se mi do očí a v tom pohledu nebyla drzost, jen otázka. V tu chvíli jsem věděl, že rozhodnutí je na mně. Lehce jsem mu pokynul. Nic velkého. Jen gesto. Jestli chceš, pojď.
Vešel dovnitř a tiše za sebou zavřel dveře. Ten zvuk byl skoro neslyšitelný, ale mně přeběhl mráz po zádech. Prostor se zmenšil. Vzduch zhoustl. Všechno najednou bylo pomalejší.
Přiblížil se k ní opatrně. Skoro jako by se bál, že ten okamžik rozbije. Jeho dotek byl lehký, nejistý, ale upřímný. A já sledoval, jak se její tělo pod tím dotykem uvolňuje. Jak se opírá o pocit, že je chtěná — jinak, nově, bez nátlaku.
Seděl jsem kousek stranou a vnímal každý detail. Její dech. Jeho soustředění. Ten zvláštní klid, který nastane, když všichni tři ví, že dělají přesně to, co mají.
Když se jejich pohledy setkaly, už nebylo třeba nic říkat.
To, co přišlo potom, nebylo divoké hned od začátku. Bylo to pomalé, plynulé, skoro hypnotické. Jako by si navzájem ladili tempo. Já tam byl celou dobu — blízko, ale nezasahoval.
On ji hladil po celém těle, cizinec z kterého sálalo vzrušení. Jeho kraťasy se začaly nadouvat. Po chvilce hlazení moje žena dostala odvahu a sáhla mu do rozkroku, tam ucítila jeho vzrušení. Uvolnila jeho poklopec a on ukázal co tam má. Byl jsem ohromen, prostě sen. Velký tvrdý péro které bylo připraveno poradně vojet moji ženu. Ja tiše seděl na křesle v ruce jsem držel svoje znovu naběhnute péro a kochal se pohledem. Prvně si ji vzal pomalu ze předu na misionáře, vidět do ni zajíždět velký mladý ocas je pro cuckolda úžasný pohled. Střídali polohy, z boku, ze zadu, ona na něm. Vojížděl mi jí neskutečně dlouho.
Čas přestal existovat. Když to skončilo, byli jsme všichni jiní než předtím. Klidní. Nasycení. Spokojení.
Když odešel, zůstalo ticho. Ne prázdné. Spíš plné dozvuků.
A dodnes... dodnes se mi ten obraz občas vrátí. Ne jen jako vzrušení. Ale jako vzpomínka na moment, kdy všechno dokonale zapadlo.



Komentáře