Synův spolužák mě sbalil na plese erotické povídky

Bylo to tu. Mému synovi bylo 19, byl ve čtvrťáku a blížila se jeho velká chvíle – maturák. Hrozně se těšil asi jako všichni jeho spolužáci. Já se těšila také, ale až do chvíle, kdy mi můj manžel oznámil, že musí odjet na služební cestu. Oznámil mi to poměrně pozdě a já si už žádnou kamarádku k sobě ani nikoho jiného nesehnala. Co tam teď budu celý večer dělat? Nemohla jsem mu ale udělat, že bych tam nešla. No, budu to nějak muset přežít.

Večer jsem se upravila, vzala si poměrně krátké dobře padnoucí černé šaty se smyslným výstřihem. A samozřejmě černá tanga. Asi to byla chyba takhle vyniknout, ale nechtěla jsem synovi dělat ostudu. Taky se chci trochu předvést. Vyrazila jsem.

Zašla jsem si pro sklenku vína a posadila se ke stolu psaném na lístku. Poohlížela jsem se po sále, popíjela víno a poslouchala hudbu. V tu chvíli mě vyrušil něčí hlas. Byl to nějaký mladý kluk. "Co vy tu takhle sama?" "Ále, manžel nemohl, tak jsem šla synovi na ples alespoň já." Byla jsem milá. "Vážně?" Rozzářily se mu oči. "A komu že?" "Míšovi z áčka," říkám. "Jéé, já jsem Pavel z béčka" a podal mi ruku. "Moc mě těší." "Hh, mě taky," odpověděla jsem. "A nenudíte se tu takhle sama?" "Ale to víte, že s manželem by to bylo lepší, ale co nadělám." "Já bych řešení měl." "Jo? A jaké?" "Budu vám dělat společnost já." "Ale vždyť to přece nejde, máte své povinnosti a jsem tu za svým synem." "Tak aspoň chvilku. Trhá mi srdce, když vidím takovou ženu samotnou." Jemně lichotil. "Tak dobře, chviličku." "A co pijete?" "Bílé víno," odpověděla jsem. "Ale koukám, že už vám dochází. Tak já vás alespoň pozvu na skleničku, když už jste byla tak milá a dovolila mi si přisednout." "No, tak dobře." Sice si tím zajistil další chvilku se mnou, ale alespoň se tu nebudu nudit.

Za chvíli už se vracel celý rozzářený. Skleničky nesl dvě. "Přece nebudu trhat partu," řekl a chtěl si přiťuknout. "Na vás." "Na mě?" "Ano, jste nejkrásnější ženská z celého plesu." "Ale nechte toho." "Vážně, jsem hrozně šťastnej, že tu mohu být zrovna s vámi." "Ale jen na chviličku, nezapomeňte." Usmál se.

Povídali jsme si o všem možném. Zeptal se, zda nemám hlad, že pro něco skočí. Přiznala jsem se, že bych si něco dala. Přinesl mi chlebíček. Nenápadně mě pohladil po zádech, když ho přede mě pokládal. Nasál a pochválil mi moji vůni. Taky krásně voněl. Pořád se tak usmíval, díval se mi do očí, naslouchal mi a každou chvíli mi lichotil. Bylo mi s ním vlastně dobře. Až jsem nechtěla, aby odešel. Ani jsem si toho nevšimla, ale vypili jsme už třetí skleničku. V tu chvíli přišel syn. Ptal se, jak to jde, pak se ptal, co tu dělá Pavel. Řekl mu, že na pět minutek přisedl, že mu bylo líto, jak jsem tu sama. Kdyby tak věděl, kolik těch minutek bylo a jak tu jeho mámu balí. Pak spolu odešli. Vlastně mi to bylo líto, ale říkala jsem si, že přece musím mít rozum, že tu ještě chvíli pobudu a půjdu. Sama jsem přišla, sama i odejdu.

Pak se ale vrátil, že jsem si snad nemyslela, že by dovolil, abych mu chyběla, že už ho mám zase u sebe. "Ty si ale věříš," odpověděla jsem mu. "Ty? Takže si už tykáme, jo? Tak na to si musíme podat ruku." Ani jsem tu situaci nepostřehla, podala mu ji a on se naklonil a dal mi pusu. Ale nebyla to taková ta mlask a hotovo. Dobré tři vteřiny držel rty přisáté, než jsem si to uvědomila a sklonila hlavu. Mlčky jsem se na něho vyčítavě dívala s otevřenou pusou. "No co? Na tykání se pusa dává. Nebo ne?" "Jo, ale ne taková. A rozhodně ne někdo jako my dva." "Taková se dává nejkrásněji ženě na plese." "Jsi hroznej." Nechtěla jsem to dát znát, ale ta troufalost mi obtiskla na kalhotky proužek touhy. Vzrušil mě. Hajzl. Začalo mi docházet, že bych toho večera mohla později litovat. Bylo na čase zpomalit. Dělala jsem herečku, nebavila se s ním už tak mile. Když mě vyzval k tanci, odmítla jsem. Chvíli se ještě snažil a pak se urazil a odešel. Nejhorší zjištění pro mě bylo, že mi chybí. Proč jen tu nemohl být můj chlap.

"Tak co, už půjdeš? Nebo tě to tu baví samotnou?" Zničehonic se ke mně přikradl, ruce mi položil na ramena, hlavu zasunul přes mé rameno až ke mně. Byl mi obličejem k obličeji velmi blízko. Víc, než by se slušelo. Kdyby mě v tu chvíli začal líbit, asi bych se nebránila. "Fajn." Vzal mě za ruku na parket. Objala jsem ho kolem krku, on mě za boky a tančili jsme krásný ploužák. Díval se mi do očí a brnknul mi nosem o nos. "Už toho nech nebo si půjdu sednout," říkám. A on řekl: "Jak si půjdeš sednout, když tě nepustím?" A chytil mě pořádně oběma rukama za zadek. Na mém citlivém místě. Až jsem sykla. "Ty hajzle," šeptla jsem a on se jen usmál a hlavu zasunul podél moji. Pohladil mě po celém zadku. "Ty máš tanga? Ty mám na ženách nejradši." "A já je zase nejradši nosím." Bylo jsme na sobě poměrně přitisknutí. Cítila jsem, jak tvrdne. "Někdy se mi v nich ukážeš." "Ne."

Tančili jsme dál. "Baví tě to tu?" "S tebou ano," přiznala jsem. "A co kdybychom se třeba přesunuli jinam?" "To nejde, jsem tu kvůli synovi." "Ten si tě přece stejně vůbec nevšímá." "Jen co jsi mě vyzval k tanci, chceš hned odejít? Užívej si, že ti dovolím tohle všechno." "Když se ti tu líbí jen kvůli mně, můžeme někam jinam spolu." "A kam?" "Někam, kde mají hodně bílého vína, klid a pohodu. A taky soukromí pro sebe budeme mít." "Soukromí, jo? A to jako k čemu?" "Pšt, pořád máš tendence to kazit." "Nic nekazím." Vlastně jsem stejně nechtěla, aby nás spolu syn viděl. "Víš co? Fajn. Počkej před kulturákem." Pohladil mě po zadku a dal mi pořádnou pusu na tvář. Šla jsem najít syna a rozloučit se s ním. Pavel už čekal venku. Čekali jsme spolu na taxík a on mě vzal kolem ramen, aby mě zahřál. Hladil mě, staral se o mě, dával mi pusy do vlasů. Otevřel mi dveře a nastoupili jsme.

Překvapení ale přišlo, když taxík zastavil před nějakým panelákem. Nedělala jsem v něm scény, ale venku jsem říkala, že k němu ne, že jsem si představovala nějaký podnik. "Když jsem mluvil o klidném místě se spoustou vína, souhlasila jsi, tak kde je problém?" "To jsem ti právě řekla." "Mám to doma pěkný a budu na tebe hodnej. Chci si s tebou konečně jen popovídat v klidu, bez hluku, hromady lidí a hroznýho vzduchu. Už ani nevím, kdy naposledy mě nějaká zajímala tolik co ty." "Tak ale jen na chvíli a pak půjdu. Stejně už je dost pozdě."