Tajní rozsévači erotické povídky

Nedávno tady taky plakal jeden netrpělivý pacient, utěšoval nás gynekolog. Pět roků zaséval své sperma do manželky, ale nic. Tak se rozvedli. Oženil se s ní vdovec se dvěma dětmi. Doufal, že našel děckám druhou maminku a sobě neplodnou milenku. Za devět měsíců mu porodila dvojčata. Chce to opravdu jen trpělivost! Celé odpoledne jsem proplakala. Petr se mě pokoušel uklidnit. "Ten doktor nám vlastně poradil ještě jednu možnost - Najdi si milence na jednu noc a máme po starostech!" To mě urazilo. "Neměl bys vtipkovat o tak vážných věcech!" Pak jsem však o tom přemýšlela. "A ty bys nežárlil?" "A jak!" odpověděl. "Ale bylo by to naše dítě, nikdy by se nedovědělo, že nejsem jeho táta." Uplynulo několik týdnů. I když už manžel nabídku neopakoval, já o ní nepřestala uvažovat. Obzvlášť když jsem mu každý měsíc oznamovala - "Zase nic!" Pak přijel k nám na návštěvu jeho kamarád z dětství, ženatý, má dvě děti... Snad Petra nenapadlo? Napadlo! Když jsme se nad lahví vína dostali do správné erotické nálady, Petr připomenul - "Vzpomínáš, Karle, jak jsme si kdysi přísahali, že kdo se první ožení, půjčí občas tomu druhému svou ženu, aby kamarád nestrádal?" "Když si prohlížím půvaby tvé manželky, " odpověděl okamžitě Karel, "nesnesitelně strádám už teď!" Pochopila jsem, kam Petr míří. "Kolik vám bylo tenkrát let?" zeptala jsem se jich. Už jsem byla rozhodnutá. Oba svorně odpověděli - "Osmnáct!" "Tak to je přísaha právoplatná a musíš ji Petře dodržet!" A hned jsem si začala rozepínat blůzičku. "Ale zhasněte světlo!" poručila jsem a svlékla si sukni🡕 . Petr nechal svítit aspoň noční lampu... Karlovy ruce se nejprve pomazlily s mými kozičkami a pak začal pátrat v mém klíně. Musela jsem se hodně přemáhat, abych nezasténala jako nějaká děvka.

Pak mi netrpělivý Karel roztáhnul nožky a prudce do mne zasunul svého semenáče. Bylo mi líto Petra, že se musí dívat na to, jak se Karel na mně houpe, doráží do mne, mačká mi kozičky, strká mi jazyk do pusy... Petr ho sice poháněl - "Tak to do ní rychle všecko vystříkej!" Karel se však nedal rušit. Trvalo to krásně dlouho, než do mne zasel své sémě. Časně ráno odjel, ani se se mnou nerozloučil, sprosťák! Za pár dnů jsem však manželovi smutně hlásila - "Tak, všecko to utrpení bylo zbytečné!" Petr na chvíli nad sebou ztratil kontrolu. "A divíš se? Tvářila ses při tom, jako by ti trhali zuby bez umrtvení!" V rozčílení našel odvahu, aby mi prozradil, co se mu na našem milování nelíbí. "Odhoď všechny zábrany! Donuť chlapa, aby ti nejprve pořádně vylízal pičku, potom se sama důkladně pomazli s budoucím rozsévačem, abys navodila potřebné erotické klima. Teprve pak ho můžeš vpustit do sebe! A když ti vrazí svoji pýchu do kundičky, nepřemáhej se, ale sténej, ječ, hekej, jak ti tělo poroučí." "Proč jsi mi to už dávno neřekl? O co všechno jsem tě ošidila. A zbytečně! Kdybys věděl, jak se při našem milování musím vždycky přemáhat, abych se nechovala jako děvka, " přiznala jsem se zase já. Od té doby jsme se s Petrem milovali bez jakýchkoliv zábran. S kurvou v bordelu by to neměl bouřlivější. Přesto měsíční hlášení se zase nezměnilo - Nic. V červnu jsem slavila narozeniny. Petr slíbil, že mi uchystá velké překvapení. Když na oslavu pozval svého nejlepšího kamaráda Maxu, pochopila jsem také. Flaška slivovice a pár lechtivých vtipů nás opět dostaly do erotického rozpoložení. "Tak a teď je čas na dáreček, " začal Petr slavnostní přípitek. "Věruško, dneska si pochutnáš na zakázaném ovoci.

Maxo, teď si můžeš utrhnout beztrestně jablko z ráje. A pořádně je vychutnej!" Víc nám nemusel vysvětlovat. Maxa hned při polibku roztančil svůj jazyk v mé puse tak, že mě dost nažhavil. Pak se svými rty a jazykem prolízal od koziček přes pupík až k poštěváčku. Jeho jazyk mistrně vklouznul do kundičky a moje pusa si zase labužnicky nasála jeho statného šroubováka. Když do mne konečně vstoupil, přišlo to samo. Sténala jsem, ječela, křičela. Sama jsem se divila, kde se ve mně našlo tolik vulgárních slov - "Roztrhej mi tu nenasytnou píču! Všecko do ní vystříkej! Ty mě krásně mrdáš!" Přesto jsem za pár dní Petrovi zase musela oznámit - "Bylo to sice nádherné, ale... Když my ani nevíme, jestli Maxa může mít děti. Asi ne." Od té doby jsem se neodvážila požádat manžela, aby mi našel nového rozsévače. Poznala jsem, jak při tom strašně trpí. Ovšem dál jsem byla přesvědčena, že by se to mohlo jednou podařit. A tak jsem byla nucena obstarávat si zájemce o mé oplodnění, a nebylo jich málo, tajně. Asi za rok se ten zázrak konečně dostavil a já mohla Petrovi pyšně oznámit - "Konečně to vyšlo!" Sama jsem však nevěděla, komu to vlastně vyšlo? Petrovi? Nebo jednomu z přísně utajených rozsévačů? Doma jsem se o svých pochybách raději nezmínila. Není správné manžela obtěžovat s každou maličkostí. Ostatně až se nám to narodí, budeme mít jiné starosti! Ale s tajnými odskoky jsem skončila! Vlastně, kdoví. S jedináčkem se asi nespokojíme!