Andrea se sklonila nad umyvadlo a přidržela si vlasy, aby je nenamočila pod proudem tekoucí vody ze zašlého kohoutku hustě pokrytého mapami bílých vodních usazenin. Nabrala vodu do úst a v zubech jí nepříjemně zatrnulo, byla studená jako led. Rychle ji promnula mezi dásněmi a vyplivla, osušila si bradu a upřela oči do zrcadla. Špičkou jazyka si opatrně přejela po bolavé sedmičce vlevo dole, pozítří ráno už jí zubař konečně pomůže a při té myšlence se s úlevou pousmála, poslední dva dny polykala ibalginy jako lentilky. Pastu s kartáčkem vrátila zpět do kosmetické taštičky a na tvář nanesla pleťový krém. Spěchala, byla jí zima, vykachlíkovaná umývárna s jedním žebrovaným radiátorem bývala po večerce značně nehostinným místem a nezachránily to ani svetr🡕 a tlusté ponožky🡕 . Natáhla se pro mobil a zkontrolovala čas, bylo zhruba čtvrt hodiny po desáté. Musí se co nejdřív vrátit zpět, obejít pokoje studentů a ujistit se, že jsou všichni na svých místech. Ženská lůžková část byla sice až na druhé straně rekreační budovy, ale i jí bylo jednou dvacet a lýtka se jí zapalovala až běda a nerada by v budoucnu vysvětlovala rodičům, že nerozumí tomu, jak mohla jejich dcera po týdnu na lyžařském výcviku v Jeseníkách otěhotnět. Protáhla se přes úzkou chodbu a po chvíli zmizela v pokoji, který obývala se svou starší kolegyní a členkou pedagogického sboru všeobecného gymnázia. Marta byla energická žena v letech, učila němčinu, mezi studenty byla krajně neoblíbená a s největší pravděpodobností ji trápila chřipka. Od rána neopustila jejich společný pokoj a potila se v peřinách, takže celý den na svahu chyběla a Andrea toho musela zvládnout víc než obvykle. Potichu se sklonila u své cestovní tašky v předsíňce a použité spodní prádlo zmuchlala do igelitky ve velké boční kapse. Její kolegyně spala jako zabitá a nevěděla o světě, a tak byla nucena vyrazit na pravidelnou obhlídku studentských pokojů sama. Ještě předtím se však zastaví u vedoucího výcviku, profesora Koutného, jehož pokoj se nacházel na začátku mužské ubytovací části, a přestože měla po necelé dekádě pedagogické praxe slušnou vyřídilku, tváří v tvář mladíkům z posledních ročníků bude jeho přirozená autorita potřeba.
Pětatřicetiletá Andrea byla vitální, obětavá a inteligentní mladá žena, na gymplu učila angličtinu a tělocvik a v teplákové soupravě jí to vždycky slušelo. Měla vyšší sportovní postavu, kaštanové vlasy pod lopatky, velké zelené oči a tvář kropenatou jako křepelčí vajíčko. Posledních několik let udržovala vztah s dobře situovaným ženatým mužem, který na ni neustále naléhal, aby vysadila antikoncepci a nasliboval jí hory doly, ale při první příležitosti, kdy jeho drahá polovička pojala podezření, že by mohl mít bokovku, ji odkopl a už nezavolal. Zpětně si gratulovala, že ho neposlechla, opravdu netoužila skončit jako svobodná matka s jeho neurotickou manželkou v zádech, přestože si na život o samotě jen těžko zvykala. Mezi kolegy v pedagogickém sboru se těšila velké oblibě a měli ji rádi i studenti, přesto jí muži nenadbíhali tak, jak by se na první pohled zdálo, a po několika neúspěšných pokusech na internetové seznamky s konečnou platností rezignovala.
Dlouhá chodba rekreační budovy byla spoře osvětlená, Andrea minula hlavní schodiště, které ji rozdělovalo na dvě samostatné části a zamířila do té, kde byli ubytovaní mladí muži. Ne že by studentkám věřila víc, ale pokud tady bude vše v pořádku, zkontroluje je později. Pokoj profesora Koutného se nacházel kousek za schodištěm, přede dveřmi se zastavila, jemně na ně zaťukala kloubem ukazováčku a volný pramen z tváře si upravila za ucho. Když ani po minutě neotevřel, počáteční úsměv se z ní postupně vytratil, zaťukala znovu a tentokrát důrazněji, ale opět bez úspěchu. Dokonce zkusila vzít za kliku, bylo zamčeno. Andrea si zkřížila ruce na prsou a několikrát si rychle přejela dlaněmi po obou pažích, na chodbě bylo skoro stejné chladno jako v umývárně, cítila to i přes svůj oblíbený vytahaný rolák od babičky. Pokradmu se rozhlédla, zkontrolovala čas na displeji mobilu, a pak se pomalu vydala k prvním dveřím, za kterými byli ubytováni studenti. Bylo něco před půl jedenáctou, a tak přirozeně očekávala, že budou všichni na svých místech. Prvních několik pokojů bylo v pořádku a po něm i ty ostatní, zatím to šlo až nad očekávání hladce a uklidnila se. Zbýval poslední pokoj, kde byli ubytovaní Koutného oblíbenci, lyžaři z první skupiny a zdatní sportovci, sama je několikrát doprovázela na okresních atletických soutěž🡕 ích, kde často excelovali. Po zaklepání na dveře uslyšela zevnitř spěšné pohyby, nepočkala na vyzvání a rovnou vešla do pokoje. A nestačila se divit. Uviděla trojici mladých mužů, dva překotně kmitali po pokoji, třetí ležel na spodní matraci🡕 patrového lůžka s otevřenou učebnicí algebry, bylo krutou ironií osudu, že vyhublého a obrýleného Jardu, který vynikal v matematice a fyzice, ubytovali na stejném pokoji jako Koutného oblíbence, ale nešlo to jinak a dovedla si představit, že mu zdejší pobyt jaksepatří zpříjemnili. Jeden ze studentů chyběl. Jirka s Petrem se mezitím snažili zamaskovat láhev vína a umlčet notebook, ale přestože ho před jejím příchodem stačili zaklapnout, zvuk jako z udělání běžel dál. Oba měli na sobě jenom trenýrky a nervózně si ji prohlíželi vyrovnaní vedle sebe uprostřed pokoje jako při nástupu v tělocviku.
"Můžete to laskavě vypnout?" zavrčela Andrea podrážděně, monotónní hekání pornoherečky jí trhalo uši a přivádělo do rozpaků. Petr se rychle vrhl ke stolu pod oknem a otevřel notebook. Prsatá tmavovláska na obrazovce obstarávala dva tlusté ptáky a dávala si záležet. "Co to víno?" houkla na ně, když profesionálka konečně zmlkla, "vy nevíte, že platí přísný zákaz alkoholu🡕 na všech školních akcích?" Jirka si ji přeměřil zastřeným zrakem a s přidrzlým výrazem. "Pan profesor nám to dovolil," zazubil se na ni. Celkem fešák, napadlo ji a i Petr koneckonců vypadal k světu, ale pro to tu nebyla a uvědomovala si, že nesmí ztratit autoritu. "Profesor Koutný?" opáčila udiveně. Oba mlčky přikývli. "A kde vůbec je?" "Šli s Jindrou pro další láhev vína," pokrčil Jirka rameny. "Do té restaurace vedle," dodal Petr a Andrea znejistěla. Necelý kilometr odtud se opravdu nacházela restaurace spojená s komerčním ubytováním pro turisty. Chvíli mlčela a bezradně těkala očima po pokoji, pak křikla: "Vemte si příklad z Jardy!" Matematický génius na ni poplašeně zamrkal, skoro neznatelně zavrtěl hlavou a přitáhl si peřinu k bradě. "To určitě," uchechtl se Jirka, "to je ten pravej!" "A nedáte si s námi?" navrhl Petr o poznání smířlivěji a sklonil se pro láhev vína ukrytou za odpadkovým košem. "Jste naše nejoblíbenější profesorka," chytil se hned Jirka a horečně přikyvoval. Andrea mlčela, přemýšlela a zároveň zuřila. Měla Koutného za profesionála, který si uměl vždycky zjednat respekt a výmluvy típl hned v zárodku, a teď tu popíjí se studenty jako by se nechumelilo. "Dej to sem," natáhla se po láhvi a mocně si přihnula. Oba mladíci ožili, tohle od ní přece jen nečekali. Po ní se napili i oni a nechali láhev kolovat, až v ní nic nezbylo. Andrea si otřela koutky úst a zamotala se jí hlava, na červené víno nebyla zvyklá, tohle bylo navíc silné a výrazně kořeněné. Dva páry chtivých rukou se ocitli na jejím těle skoro ve stejném okamžiku, ani nestačila zareagovat, ústa měla plné Jirky a po něm i Petra. Neměla sílu jim vzdorovat a vlastně ani nechtěla.
Pod babiččiným vytahaným rolákem měla pouze tričko na spaní a pod legínami už nic, takže během okamžiku stála v pokoji jen v tlustých vlněných ponožkách. Oba mladíci s úžasem poodstoupili a mohli na ní oči nechat, jejich mladá tělocvikářka vypadala, jako by právě vystoupila z obrazovky notebooku. Prsa něco mezi trojkami a čtyřkami, tmavé dvorce, ploché břicho, oblé boky a sotva znatelné strniště tmavých chloupků v oholeném klíně. Látka trenýrek jim v rozkroku oběma překotně nabývala, Andrea si založila ruce v bok a zavelela: "Trenky dolů a fofrem!" Ochotně jí vyhověli a teď se podívala zase ona, ve dvaceti měli parádní klacky. Napínaly se k ní a mladá tělocvikářka je chtivě promnula v sevřených pěstích, pak se usadila na kolenou na podlaze, a každý si stoupl z jedné strany. Cpala si je hltavě do pusy a přitom je pečlivě masírovala, Jirkův čurák byl delší a o něco tlustější, ale nic, co by jí dělalo problém. Naklonila se k němu, spolkla jeho koule a labužnicky je poválela na jazyku, zatímco Petrův klacek dál zuřivě zpracovávala ve zpocené dlani. Pozorovali ji a vzrušením zakláněli hlavy, Jirka to nevydržel první, zvedl ji za paže z podlahy a přitlačil zády na stůl. Ochotně rozevřela stehna a slabě hekla, když v sobě ucítila jeho jazyk, pustil se do ní se vší vervou a s hlasitým srkáním jí vylizoval rozšklebenou kundu, kterou doširoka roztahoval prsty obou rukou. Petr položil koleno na stůl vedle ní a strčil jí do tváře čuráka, natáhla se po něm a znovu ho zhltla, zatímco jí mačkal prsa a ztěžka oddechoval. Po chvíli se Jirka postavil a bez varování ho vrazil Andree do kundy až po kořen, byl větší než čekala, tlumeně zakvílela s pusou ucpanou Petrovým čurákem a málem mu ho samým blahem ukousla, ale hned mu ho začala láskyplně cucat a olizovat. Jirka do ní zběsile přirážel a svíral ji v bocích s hlavou skloněnou na prsa, bušil do ní jako smyslů zbavený a mladá tělocvikářka pod ním chrčela s očima v sloup. Měsíce nedobrovolného sexuálního půstu se u ní projevily v plné síle, prudce ho od sebe odstrčila chodidly a v příštím okamžiku jí z kundy vytryskl horký proud šťávy skoro do půlky pokoje, doprovázený jejím tlumeným zakvílením. "Ty vole!" vydechl Petr, "viděl jsi to?" Jirka přikývl a hrudník se mu vzdouval přerývaným oddechováním. "A teď já!" přihlásil se o své Petr, stáhl Andreu ze stolu na podlahu a přitiskl ji na něj břichem.
Zadek mladé tělocvikářky byl pastvou pro oči, a přestože na atletickém oválu za budovou gymnázia naběhala víc kilometrů než dosud najezdila autem, po třicítce u ní zvítězily geny a trochu zprdelatěla. Petr ho popadl do dlaní, půlky se s jemným mlasknutím oddělily od sebe a odhalily mu těsnou řiť a ulepené pysky. Vybral si sám a Andrea zatnula zuby, když jí jeho žalud nekompromisně vklouzl za úroveň zadní díry. Ne že by na anál nebyla zvyklá, se svým bývalým ženáčem si ho užila do sytosti, jen ji to u Petra překvapilo. "Opíchám ji do prdele!" houkl na Jirku, oba se rozřehtali a o vteřinu později už pusu mladé tělocvikářky ucpal jeho klacek. Sála ho a masírovala v dlani, zatímco jí Petrův čurák monotónně zajížděl po kořen do zadku, třásla se jako osika a snažila se vší silou udržet na špičkách. První začal prudce oddechovat Jirka, ještě několikrát trhl pánví a pak si její hlavu přitlačil hlouběji do rozkroku. Plnil jí hrdlo slanou záplavou hustého semene, a přestože se Andrea snažila všechno poslušně spolykat, musela se mu vytrhnout a nechat si jím zmáčet zarudlé tváře. I Petr už se blížil do finále, vytrhl se z ní a rychle skočil ke stolu, ale Andrea rezolutně zavrtěla hlavou. "Právě jsi mi šukal zadek, v žádném případě ti ho nevezmu do pusy, na to hned zapomeň!" Stačila ještě ucuknout než jí na tvář znovu dopadla dávka horkého semene, stékala jí po krku na prsa a odkapávala na podlahu mezi její roztřesené nohy. Náhle se u ní objevil matematický génius Jarda s napnutým klackem v ruce, úplně na něj v tom zápalu zapomněla. "Můžu taky, paní profesorko?" supěl přiškrceným hlasem. "Odpal!" houkl na něj Jirka a chystal se ho odstrčit, ale Andrea ho zastavila. Tušila, že tenhle bude hned hotový a nemýlila se. Odhrnula si vlasy na stranu, sotva dvakrát pohnula hlavou a stříkal jako požární hadice. Přidržela si ho v puse tak dlouho, dokud sebou nezačal házet natolik, že ho musela propustit, pak poválela jeho dávku v puse, poslušně polkla a ukázala mu prázdná ústa s vyplazeným jazykem. Byla si téměř jistá, že to bylo jeho poprvé.
Když se oblékla a mladíci jí svatosvatě slíbili, že okamžitě zalehnou, vydala se chodbou pomalu zpět, nohy měla zesláblé, jako by běžela půlmaraton a snažila se dostat pod kontrolu své rozcuchané vlasy. "Kolegyně?" uslyšela před sebou hlas profesora Koutného a škubla sebou. Přiběhl k ní celý zadýchaný a vysvětloval jí, že musel sehnat topiče, protože kotel dole v kotelně vyhasl a v budově se začalo rapidně ochlazovat. Našel ho prý vedle v restauraci a dotáhli ho s Jindrou zpět, student stál za ním a jeho slova stvrdil pokýváním hlavy. Andrea ho vnímala jako ve snu a mimoděk se ohlédla za sebe do chodby k pokoji, ze kterého před několika málo okamžiky odešla. "Všechno v pořádku?" vzal ji Koutný jemně za paži. "Ano," přitakala, "všechno v pořádku, všichni studenti jsou ve svých pokojích." "Tak to rád slyším, běžte si lehnout!" usmál se na ni. "A děkuju, zvládla jste to tady příkladně!" Andrea mu popřála dobrou noc a zamířila chodbou zpět ke schodišti, tohle jim teda nedaruje, hajzlíci, takhle využít situace! Ale těsně před usnutím jim v duchu odpustila a přitiskla si obě ruce do klína. Už dlouho neusínala takhle vláčná a spokojená.
Komentáře