Varlata u odvodu erotické povídky

Bylo mi tenkrát sotva osmnáct let, když jsem dostal úředním dopisem předvolání k Vojenské správě k odvodu. Samozřejmě, nejednalo se o akci🡕 , kterou by člověk absolvoval několikráte za život, proto jsem vůbec neměl představu, co bude obnášet.

Místem, kde se vše mělo uskutečnit, byl zastaralý, už jen velmi málo využívaný, kulturní sál. V předsálí se nás ten den shromáždilo nejméně dvacet stejně starých a stejně nezkušených branců. Zanedlouho k nám přišel jeden z vojenských🡕 důstojníků, aby nám oznámil určitá pravidla, která budeme muset při vlastním aktu odvodu dodržet - vojenské🡕 vystupování, podání hlášení veliteli odvodní komise, atd. Zároveň nám také oznámil, že do sálu - před odvodní komisi - budeme přistupovat po jednom, podle abecedy a na sobě si máme nechat jen nejnutnější spodní prádlo, tedy slipy🡕 nebo trenýrky🡕 . Nic víc.

Přišla řada i na mě. Vstoupil jsem do sálu. Stoly zde byly uspořádány do jedné řady a za nimi seděli čtyři muži. Dva z nich byli oblečeni ve vojenských🡕 uniformách, dva v civilu. Po straně seděla ještě jedna, asi čtyřicetiletá žena v bílém plášti. Bylo mi hned jasné, že je to asi lékařka. Na sobě jsem neměl nic jiného, než bylo dovoleno, tedy bílé slipy🡕 . Postavil jsem se do pozoru a podal hlášení nejvyššímu důstojníkovi.

Vyndali složku s mými osobními údaji a začali je postupně kontrolovat. Když vše souhlasilo, stručně zaveleli doktorce. "Můžete provést vyšetření".

Žena se zvedla od stolu a posadila se na připravenou židli🡕 před stoly, za nimiž seděli zbývající čtyři chlapi, kteří vše i nadále bedlivě sledovali, aby jim skutečně nic neuniklo. Naslouchadlem prověřila mé srdce a plíce a podívala se do krku. Pak přikázala, abych si k ní stoupl zády, předklonil se a trochu roztáhl nohy od sebe. Rukou jela po páteři od krku směrem dolů. Za chvíli se přiblížila ale k místu, kde mé tělo zakrývaly sněhobílé slipy🡕 . To ji nijak z míry nevyvedlo. Druhou rukou za ně bleskurychle trhla tak, že mi vyjel na svět celý zadeček. Po páteři pak pokračovala stále níž, přejela konečník a zastavila se až o varlata, jak byla rozjetá.

Zamrazilo mi při tom v zádech a říkal jsem si, že nejhorší už mám určitě za sebou. Doktorka se tvářila spokojeně a jednomu z členů odvodní komise, který měl právě v ruce propisku, jen sdělila, že páteř je rovná, v pořádku. Narovnal jsem se v domnění, že vše je u cíle a rychle jsem si natáhl zpět slipy🡕 nahoru. Dlouho neváhala a zavelela, abych se šel položit na připravené lehátko🡕 , kde vyšetří mé břicho. Jak si přála, pokrčil jsem pěkně nohy v kolenou. Začala mi prsty prohmatávat břicho, což mě celkem příjemně lechtalo a trochu i vzrušovalo. Muži s propiskou jen dávala zprávu - "Břicho na pohmat měkké!" Jak jsem ale mohl předpokládat, ani tentokráte se nespokojila jen s odhalenou částí mého břicha, neboť ta končila jen malý kousek pod pupíkem. Opět si pomohla druhou rukou a obratně se snažila stáhnout slipy🡕 tak, aby viděla břicho celé. Tentokráte už ale tak úspěšná nebyla. Jak mi jezdila studenou rukou po břiše, trochu mě vzrušila a v mém penisu se začínala hromadit krev a tedy začínal i tvrdnout. Při pokusu stáhnout mé prádlo, se slipy🡕 zarazily o mé mužství. I tak ale světlo světa spatřil celý můj ochlupený podbřišek, který se nyní stal cílem další prohlídky. Ještě jednou se pokusila slipy🡕 stáhnout trochu níž, aby mohla spatřit i mou slabou pokožku ve slabinách. Pak chtěla, abych zakašlal a řekla, že už se mohu postavit. Rychle jsem si natáhl slipy🡕 a opět jsem se domníval, že je všemu konec. Opět jsem se ale mýlil. "Ještě musíme vyšetřit genitálie! Ty mají v boji na vojně🡕 velkou cenu, a proto musí být důkladně zdokumentovány..." Panebože, pomyslel jsem si, co ještě bude ta baba chtít... "Sundejte si prádlo a přistupte čelem ke mně", poručila. Co jsem mohl dělat. Obě moje ruce začaly pomalu sundávat poslední kousek šatů, který jsem měl na sobě. Provlékl jsem nohy a slipy🡕 odložil na zem vedle sebe. Stál jsem tam teď před pěti páry očí sám, jen tak, jak mne pánbůh stvořil. Ti čtyři za stolem sice byli také muži, přesto ale v tuto chvíli neměl nikdo z nich nic lepšího na práci, než upřeně hledět do mého rozkroku. Tomu všemu se rychle přizpůsobil i můj penis, který se začínal rychle zvětšovat a jeho směr už byl šikmo vzhůru.

To u dvou chlapů způsobilo úsměv ve tváři a něco si mezi sebou šeptali. "Pojďte ke mně blíž a rozkročte nohy", rozkázala zase ta nepříjemná ženská. Jak jsem dal nohy od sebe, neváhala ani chvilku a vrazila mi svou ruku do rozkroku a vzala do ní celý můj pytlíček s oběma kulkami. Chvíli ho pečlivě prohmatávala. Moc se jí asi nedařilo to, co chtěla. Není divu. Varlata se jí nepodařilo do ruky pořádně uchopit, protože v sále byla dost zima, navíc to bylo brzy po ránu. Obě byla proto pevně přimknutá k mému tělu. To ale doktorku z míry nevyvedlo a odnesl jsem to opět já. Donutila mě, abych nohy roztáhl ještě více od sebe (mezi chodidly musela být vzdálenost alespoň jeden metr) a rukou abych si sám trochu vytahal pytlíček s kulkami. Pro názornost mi to sama předvedla. Jak mě dvakrát zatahala, vzala nechtěně do ruky i celou kulku a já jsem bolestí poskočil.

Po chvilce, kdy jsem sám masíroval šourek, ten se skutečně trochu uvolnil a obě kulky se trochu odtáhly od těla a zřetelně visely. Pak pokračovala opět ona. Opět vzala do studené ruky celý můj pytlíček a postupně projížděla nejprve levou kulku, pak pravou. Muži s propiskou opět hlásila - "Genitálie normálně vyvinuté, obě varlata dobře hmatatelná..." Pak se trochu zarazila a povídá - "Zdá se mi levá kulka větší než pravá. Radši je přeměříme!" Co se zas ještě bude dít, pomyslel jsem si. Žena byla ale na všechno připravena. Vytáhla umělohmotnou šupleru a připravovala se k akci🡕 .

Opět mi sáhla mezi nohy a do ruky teď vylovila levou kulku. Přikázala mně, že bude měřit délku i průměr a až nebudu moci bolestí vydržet, abych jí sdělil. Začala do čelistí svírat moje vajíčko a zjistila tak nějaké dva rozměry. Stejný postup pak opakovala i s druhou kulkou. Zde už byla ale obratnější proto vše zvládla rychleji a než jsem ji stačil zabrzdit, měl jsem varle sevřené tak, že jsem cítil docela velkou bolest v pravém podbřišku. Protože ale žádný výrazný rozdíl ve velikostech nezjistila, tvářila se spokojeně.