Vášeň za závěsem erotické povídky

Lucie si zkoušela další z halenek, když slyšela za sebou lehké zašustění. Nestihla se ani otočit, když se závěs odhrnul a muž, kterého před chvílí slyšela z vedlejší kabinky, vklouzl dovnitř. Jeho pohled byl intenzivní, oči temné a plné něčeho, co Lucie nedokázala hned rozluštit – odhodlání, touha?

"Co to děláte?" zašeptala, její hlas zněl přísně, ale tělo ji zrazovalo. Adrenalin se smíchal s něčím, co se blížilo vzrušení.

"Nevím," odpověděl tiše, ale s každým slovem se přiblížil blíž. "Mám pocit, že tady něco visí ve vzduchu. A vím, že to cítíš taky."

Jeho ruka se lehce dotkla jejího pasu. Lucie by ho měla odstrčit, vynadat mu, ale místo toho zůstala stát, jako kdyby ji uzemnilo něco silnějšího, než byla její vůle. Jejich pohledy se setkaly a ten moment byl jako exploze.

"Blázníte..." hlesla, když se jejich rty poprvé dotkly. Ale místo protestu polibek oplatila, divoce, hladově.

Ruce se staly netrpělivé, jeho dlaně klouzaly po její křivce boků, přes stehna, zatímco Lucie mu rozepínala košili. Kabinka byla stísněná, ale to jen zvyšovalo intenzitu okamžiku. Každý pohyb byl spěšný, vášnivý, jako kdyby každá vteřina byla příliš drahá na to, aby se ztrácela zdrženlivostí.

"Myslíš, že tohle je špatné?" zašeptal jí do ucha a zároveň sevřel její boky pevněji.

"Strašně," odpověděla, ale její tělo odpovídalo opačně.

Jeho ruce se přesunuly k okraji její sukně, kterou bez váhání povytáhl, a Lucie cítila, jak se její kůže chvěje pod jeho dotekem.

Jeho prsty našly lem jejích kalhotek, zatímco jeho rty přejížděly po její šíji. Lucie těžce vydechla a cítila, jak jí tělo zrazuje, každá její myšlenka o správnosti situace mizela v hlubinách neovladatelné touhy.

"Jsi tak krásná," zamumlal, zatímco jeho ruka sklouzla dolů, pohlazení bylo sebejisté, přesné. Lucie se zachvěla, opřela se o zeď kabinky a sevřela látku závěsu, jako by se potřebovala něčeho chytit.

Jeho pohyby byly rychlé, ale ne uspěchané – cítila, jak ji svlékl až do té míry, že se její tělo odhalilo, kůže rozpálená a napjatá. Mezitím sama rozepnula jeho pásek a nechala kalhoty sklouznout dolů.

Zaslechli kroky za závěsem, tlumené hlasy ostatních nakupujících. Vteřinu se zarazili, dech měli těžký, pohledy zamčené. Byli jako na pokraji propasti, věděli, že stačí krok a nebude cesty zpět.

"Ještě můžeme přestat," řekla tiše, ale její ruka se dotkla jeho tváře, jako by ho prosila o opak.

"Nechci přestat," odpověděl pevně a jedním pohybem ji zvedl, opřel o stěnu kabinky.

Lucie pocítila jeho tělo pevně proti sobě, každý dotek, každý pohyb byl elektrizující. Když do ní pomalu pronikl, vzala prudce dech a přitiskla se k němu ještě pevněji. Svět kolem nich přestal existovat – zvuky obchodu byly vzdálené, vše, co vnímala, bylo napětí mezi nimi, rytmus jejich pohybů, a jeho rty na jejích, když jí zašeptal: "Nikdy na tohle nezapomenu."

Kabinka se zdála být příliš malá, příliš úzká na to, co se mezi nimi odehrávalo. Bylo to divoké a nezkrotné, jako by jejich těla mluvila jazykem, který slova nikdy nedokážou popsat.

Když jejich vášeň dosáhla vrcholu, Lucie se musela zakousnout do rtu, aby nevydechla příliš hlasitě. On ji stále pevně držel, jejich těla zůstala spojená, ještě chvíli se nechávali unášet dozvuky toho okamžiku.

"Tohle... bylo šílené," zašeptala, když si začala upravovat oblečení.

"Ale stálo to za to," odpověděl s úsměvem, jehož v koutku se skrýval náznak troufalosti.

Když vyšli z kabinky – s odstupem, aby nikdo nic nepoznal – vyměnili si poslední pohled. Bez jediného slova, jen s tichým souhlasem, že to, co se stalo, tak zůstane jejich tajemstvím.