Včelí královna erotické povídky

Matěj dostal možnost odkroutit si svou civilní službu ve zbrusu nové sportovní hale s lezeckou stěnou, saunou a fitness centrem. Pracoval na dvě směny, protože provoz haly začínal s úderem sedmé hodiny ranní a končil až po desáté večerní. Přes dopoledne halu využívali místní střední školy, zatímco večer patřila hlavní plocha sportovním oddílům a ženskému aerobiku. Spolu s ním pracovali v hale ještě tři další civilkáři, službu vykonávali po dvojicích a po čase se z nich stala dobrá parta. Ostatně, všichni prošli pečlivou selekcí sekretariátu místostarostky, která působila jako hlavní trenérka celorepublikově úspěšného oddílu ženského volejbalu, takže se ve skutečnosti jednalo o jakési privilegium, protože když Matěj slyšel od kamarádů, jaké je to vykonávat civilní službu v krajské nemocnici, měl právem pocit, že se na něj zase jednou usmálo štěstí. Bylo mu čerstvých jednadvacet, právě dokončil nástavbu po střední škole a horké léto se mezitím líně přehouplo do své druhé poloviny.

První oficiální akcí, která se ve sportovní hale měla odehrát, byl prestižní exhibiční zápas výběru basketbalistů. Ti nejlepší z nejlepších rekrutovaní z nejvyšší domácí soutěže🡕 se utkali během sportovního svátku s příznačným názvem Východ proti Západu. Sportovní redakce veřejnoprávní televize připravovala živý přenos do vysílání, akce🡕 se přirozeně těšila velkému zájmu sponzorů, a tak v osudný den Matěj nevěděl, kam dřív skočit. Každou chvíli bylo v zázemí haly potřeba něco vyřešit. Pobíhal po chodbách s černou plastovou vysílačkou s krátkou anténou a měl neustále naspěch. Mezitím se do haly hrnuly davy lidí a tribuny se rychle plnily sportovními nadšenci ze všech koutů republiky. Když přijel velký patrový autobus přivážející samotné aktéry utkání, přesouvali se z uzavřené části parkoviště do šaten bočním vchodem. Matěj s Jirkou, jeho parťákem na směně, dohlíželi na to, aby se sem nedostal nikdo nezvaný a zároveň si užívali možnost vidět špičkové hráče takto zblízka. Když se oba týmy přemístili do chodby vedoucí k šatnám, chtěli rychle přibouchnout dveře a zajistit je proti nechtěnému otevření, když náhle ucítili lehký tlak zvenčí. Vykoukli zpoza dveří a s udiveným výrazem na okamžik zkoprněli. Venku stála skupina mladých žen v jednotných úborech, sestávajících se z tílka🡕 a šortek🡕 sotva do půli stehen a se sportovními taškami přes rameno. "Můžeme dál?" zeptala se vysoká blondýnka a věnovala dvěma mladíkům milý úsměv. Měla dlouhé štíhlé nohy a krátké vlasy se šikmo střiženou ofinou ve stylu americké zpěvačky Rihanny. Výstřih jejího tílka🡕 byl nacpaný k prasknutí. "Co na nás tak vejráte?" utrhla se na ně drobná brunetka a oni ustoupili, aby jim uvolnili vstup dovnitř. Když procházely kolem nich, z té vůně se jim skoro zatočila hlava. "Ty vole," vydechl Jirka, "to jsou roztleskávačky! Mně snad praskne čurák!" A oba se tomu hlasitě zasmáli.

Do úvodního hvizdu píšťalky rozhodčích zbývala necelá hodina, přípravy postupně gradovaly a Matěj se těšil, až si bude moct konečně vydechnout v technické místnosti nad zaplněnými tribunami, odkud se obsluhovala zvuková aparatura, propojená s velkými reprobednami umístěnými u stropu nad hlavní plochou.

Zápas konečně začal a hluk v hale připomínal start raketoplánu. Diváci hráče bouřlivě povzbuzovali a hnali oba týmy vpřed. V technické místnosti, kam se Matěj s Jirkou pohodlně usadili do křesel a přes prostorné odhlučněné okno sledovali probíhající utkání, byl relativní klid. A pak to přišlo. V komerční přestávce vběhla na plochu skupina roztleskávaček a oba mladíci se jako na povel zvedli ze židlí, aby jim z jejich vystoupení nic neuniklo. Blondýnka s ikonickým účesem stála uprostřed, zbytek roztleskávaček pak v kruhu okolo ní. Předvedly několik sestav na údernou skladbu a když skončily, publikum jim aplaudovalo ve stoje. Především pak jeho mužská část. Matěj si v hlavě znovu a znovu přehrával jejich vystoupení a mlčky zíral před sebe, ačkoliv zápas na hlavní ploše mezitím pokračoval. "Seš tady?" houkl na něj Jirka. "Cože? Jo, jasně.." vysoukal ze sebe. Vysílačka ležící před ním na stole náhle zachrastila a ozval se z ní hlas vedoucího civilkářů. "Matěji, okamžitě náklus do šatny roztleskávaček a vem ve skladu baterku perlivých minerálek. Jirko, ty se stav za mnou, jsem v chodbě u hlavní plochy, někdo tu rozlil vodu. A vem si mop a kýbl." "Ty seš klikař, ty vole!" zasyčel Jirka a oba spěšně vyrazili na určená místa.

Sklad s minerálkami se nacházel v prostoru pod hlavním schodištěm a musel k němu přes půl haly a pak zase zpět k šatnám, takže mu to chvíli zabralo, i když se snažil zkrátit potřebný čas na minimum. Přiřítil se ke dveřím šatny, nadechl se a pak rázně zaťukal na dveře. Nic. Zkusil to tedy znovu a když i jeho druhý pokus zůstal bez odezvy, přiložil svou kartu na čtečku. Ozvalo se tlumené pípnutí a světlo v rohu malého displeje zezelenalo. Opatrně otevřel dveře do šatny a přivítala ho vlhkost, která vycházela z prostoru sprch. Bylo slyšet tekoucí vodu a hlasy mladých žen, které živě diskutovaly, občas se ozvalo zapištění a hlasitý smích. Nahá zrzka seděla na dlouhé lavici vedle své otevřené skříňky a upřeně zírala na displej mobilu, který svírala v ruce. Matěj se neodvažoval pohnout, pomalu položil baterku na zem vedle dveří a snažil se ani nedýchat. Zrzka k němu po chvíli zvedla oči a mávla rukou. "Nech to tady, rozebereme si to." Pak si zřejmě uvědomila, že je nahá a rozpačitě se na něj usmála. "Promiň, musím odepsat." A dál se věnovala svému mobilu, jako by se nechumelilo. Náhle vyšly ze sprchy další dvě mladé ženy a utíraly si vlasy do osušek. "Hééééj, co tady děláš? Okamžitě vypadni!" rozkřikla se na něj drobná bruneta, o které už z předchozí zkušenosti věděl, že má slušnou vyřídilku. Skoro ho mrzelo, že je na něj taková, protože jinak byla velmi atraktivní, s rovnoměrným opálením na kůži a tenkou linií tmavých chloupků v klíně. Její křik sem v mžiku přivolal i zbytek ostatních. Vyhrnuly se ven ze sprchy a začaly okamžitě vřískat a nadávat mu, ukryté za rozměrnými osuškami. Jako poslední se tu objevila krátkovlasá blondýnka, pomalu přešla před něj a utírala si mokré tělo s pohledem upřeným do jeho očí. Nespěchala, moc dobře si uvědomovala své postavení. Ty ostatní byly pouhé dělnice. Ale ona byla včelí královna.

Měla velké hnědé oči, hezkou tvář a špičatou bradu. Prsa něco mezi trojkami a čtyřkami, plná a pevná. Ploché břicho, útlý pas a oblé boky. A voněla tak, že chtěl okamžitě vytáhnout klacek a nacpat jí ho do pusy. Teď a tady. Přede všemi. "Co tu děláš?" zeptala se ho konečně, odhodila osušku na lavici a prohrábla si mokré vlasy. "Přinesl jsem minerálky," přiznal nejistě. "Aha, jasně," odvětila, když si všimla balení na zemi u dveří. Mezitím k ní pomalu přistoupila zrzka, kterou ještě před chvílí plně zaměstnával telefon a něco jí pošeptala. Matěj pozoroval polonahé krásky před sebou. Líbily se mu všechny. Tři brunetky, tři blondýnky a jedna zrzka. Takhle to určitě vypadá v cukrárně v nebi, kam vás pošlou za odměnu a rovnou zahodí klíč.

"Co si to tam šuškáte?" houkla na ně tmavovlasá vyřídilka a blondýnka se k ní hned otočila. "Bianco, prosím, počkej na nás v autobuse," řekla jí s vlídným úsměvem a ona kupodivu neprotestovala. Šla ke své skříňce, oblékla se a spolu s ní opustily šatnu další tři. Matěj rozpačitě civěl na blondýnku, brunetku a zrzku, které se navzájem políbily a pak přešly k němu. Zrzka z nich byla nejhubenější, měla hezké dvojky a širokou pánev, brunetka s krátkým tmavým mohawkem ho upoutala svým broskvovým zadkem. "Máš holku?" zeptala se ho blondýnka medovým hlasem a zajela mu rukou do rozkroku. "Nemám," vydechl prudce Matěj a v duchu se omluvil přítelkyni. Plánovali spolu budoucnost a příští rok se chtěli brát. "A nelžeš mi?" usmála se znovu blondýnka, ale to už svírala přes kraťasy🡕 jeho klacek, který jí nabýval v dlani rychlostí akce🡕 lerace ocelově šedého Lamborghini Aventador a to udělá stovku za tři vteřiny. Vsunula mu jazyk do úst a dlouze ho políbila, zatímco brunetka se zrzkou se uvelebily na kolenou u jeho rozkroku a s tlumeným smíchem mu stáhly kraťasy🡕 pod kolena. Blondýnka uslyšela jejich obdivné nadechnutí a podívala se dolů. "Hmm," zavrněla, "tak pěknej klacek jsem už dlouho neviděla." Svezla se na zem k ostatním a Matěj je dychtivě pozoroval. Vypadaly jak andílci z reklam na spodní prádlo od Victoria Secret.

Vzrušeně oddechovaly, když si jedna po druhé braly jeho ztopořený klacek do úst zbroceného jejich slinami. Matěj zuřivě vyrážel pánví proti jejich tvářím a zrzka se ochotně postarala i o jeho varlata. Po chvíli se zvedly z podlahy a blondýnka ho za čuráka odvedla k dlouhé lavici uprostřed šatny, kde se lascivně natáhly na všech čtyřech a nabídly mu své vystrčené zadky. Dychtivě je olizoval od řitních otvorů přes hráz až k mokrým kundám a měl pocit, že se samým vzrušením pomátne. Jako první si vzal brunetku, její zadek prostě musel pokřtít. Natlačil jí čuráka mezi půlky a musel chvíli setrvat nehybně, jinak by bylo ve vteřině po všem. Blondýnka se zrzkou ho pobaveně pozorovaly a navzájem se líbaly a hladily po celém těle. Zanedlouho už monotónně přirážel brunetce do zadku a rovnou si ten pohled tetoval do mozku. Tvar a velikost jejích půlek dokonale kopíroval uzrálou broskev v celé své kráse. Zrzku opíchal tvrdě na osušce na podlaze šatny. Ležela na zádech, objímala ho stehny kolem boků a určovala si tempo. Když přišla na řadu blondýnka, držel se už jen silou vůle. Rajtovala na něm jako zběsilá, měla hebkou kůži a půlky pevné jako z kamene. Přitom mu cpala své výstavní poprsí do tváře. Její bradavky byly poddajné a měkké jako zlatá kolekce gumových medvídků od Harriba.

Vystříkl se přímo do jejich tváří s lačně otevřenými ústy a chvíli měl pocit, že mu přišijou paragraf 140 a půjde sedět. Když se ale podíval dolů do svého rozkroku, byly pořád tam a vypadaly živé a zdravé. A neskonale nádherné. "No kurva, to mu Jirka určitě neuvěří," napadlo ho. A proč taky. Nechá si to radši pro sebe.

Když autobus s hráči a roztleskávačkami opouštěl parkoviště, stáli dva civilkáři ve dveřích u bočního vchodu do haly a Matěj dlouze vydechl. "Kdyby mě šéf poslal do jejich šatny místo tebe, ošukal bych je všechny," řekl sebevědomě Jirka a odplivl si do trávy. "Víš, že nemůžu kvůli Lucce," odvětil unaveně Matěj. "Stejně by ti nedaly, vole, takový bohyně!" vyhodnotil Jirka znalecky situaci. Matěj mlčky pokýval hlavou a přibouchl boční dveře. V kolenou se cítil nebývale slabý.