Vyprstil nás obě erotické povídky

Aneb Příležitost dělá mrchu. Pokračování povídky Orgasmické plavky- na přání.

S kámoškou Pavlou jsme si naplánovaly druhou týdenní cestu do Chorvatska. Na krásnej ostrov Pag, do Mandre. Jelo se tam busem a pak trajektem. Tenkrát tam naštěstí ještě nestály ani hotely, cestu na pláž podél skaliska až k našemu majáku tvořil žlutý písek a hrubé kameny. Dnes už je tam asfalt. A nové hotely a v posledních letech docela narváno na techno párty. Nic pro nás.

V tom prvním Chorvatsku jsme se totiž seznámily s Adrianem, italský vysokoškolák, který mi typově silně připomínal mima Michala Nesvadbu zamlada.

S Pavlou se do sebe zakoukali a další léto jsme už měli domluvené Mandre ve třech-to bylo právě toto. Ještě musím zmínit důležitou věc. Byl její první. A o co víc se mi nelíbil, připadal mi, že kde ho ráno dali, tam ho večer našli, tím víc byla P. do něj blázen...

A teď, po roce jsme tady zase všichni tři. Denní plán byl vždy stejný. Přes den až do pozdního odpoledne jsem byla s Pavlou já, koupačky, procházky po mole až do přístavu. Pohodička, však to znáte. My tehdy jsme chodily na pláž i z pláže samy, nikde nikdo. Byl tam opravdu klid, cestu lemovaly olivovníky, sem tam přistál na vodě racek. A neustále cvrkaly cikády. Teda nevím jak ten zvuk nazvat.

Ale tohle Chorvatsko bylo pro nás jiné....Jako bychom se my dvě ani po deseti letech pořádně neznaly, jakoby jedna soupeřila s druhou.

Večer nás Adrian vyzvedl a šli jsme podél moře až na molo, kde nikdo nebyl, pamatuji si, že tam Pavla Adrimu předváděla tanec u jakési jakoby tyče od altánu, až málem zahučela v moři. Moc jsme se tehdy nasmáli...
Vše bylo sluncem zalité, doslova, nebýt té osudné noci, tehdy to vše začalo.

Jednoho večera, kdy jsme se šly zase projít, ale tentokrát bylo už kolem půlnoci a myslím, že nikde, jako právě u moře tak krásně a jasně nesvítí hvězdy... Toulali jsme se všichni tři podél pobřeží, až Adriana napadlo, že bychom se mohli nazí vykoupat. Pavlu jsme museli trochu přemlouvat, vždy se za své jedničky styděla, ale já už byla s Adrim ve vodě, která byla krásně teplá, takže jí vlastně ani nic jiného nezbývalo.


Kdo byl někdy v noci u moře, ví že se vyskytuje ve vodě fluoreskující řasa, takový plankton, který svítí jak fosfor. Takže Adrimu svítilo péro do dálky a nám prsa, ještě jsem po sobě schválně stříkali, abychom svítili celí, prostě jak malé děti.

Když jsme vylezli z moře ani ručníky jsme neměli, na mokrá těla jsme natáhli šaty a pokračovali v procházce, bylo to fakt moc osvěžující po tom denním vedru.
Přišli jsme na naši pláž, kam jsme chodily ve dne s Pavlou. Nikdo tady nebyl, chodili jsme po kamenech až Adrian našel opuštěnou karimatku. To se hodilo, leželi jsme okolo Adriana jako nějaké sultánovy děvky.


Pak jsem ucítila jeho ruku na svém zadku, to samé dělal i Pavle, protože se začalo z její strany ozývat spokojené vzdychání. Nelenila jsem a nasměrovala jeho prsty do své už dost mokré kundy. Odtáhl ruku, přece jen nás bral jako kamarádky a do ucha šeptl že to ne. Ale já mu tu ruku tam dala znova a už se chytl a vrazil mi do kundy čtyři prsty, modlila jsem se, ať není nic slyšet, protože Pavla už rytmicky vzdychala a on chtěl udělat obě kundy současně.

VŽDY MI JEŠTĚ DAL OCHUTNAT MOJI KUNDÍ ŠTÁVU, chutnala SLADCE, NADRŽENE VÁBIVĚ A ZAKÁZANĚ... Když už to ve mě hodně čvachtalo, odstrčila jsem ho rázně i drsně, i když mumláním dost protestoval.

Pavle jsem nic neřekla, proč taky.


Ten samý den, co se to stalo, jsme seděly na pláži. Byl to den před mým odjezdem a ona tam měla zůstat ještě týden, já socka na pracáku jsem měla domluvené nějaké pohovory, Jak jsme tak seděly na té pláži, nevím už ani jak se vše semlelo, ale začaly jsme si vyčítat vše, co nám na sobě vadilo... až vznikla brutální hádka. A v té jsem se přiznala že v oné noci měl nás obě. Poté jsem se naštvala a odešla zpět do apartmánu.

Už jen stručně, druhý den já sbalená a Pavla mě prosila ať neodjíždím, že tam bude sama, že se nedomluví, tehdy chytré tel se slovníkem nebyly. Měla sebou sto marek, ty by jí v pohodě stačily na jídlo, kdyby nevolala každý den kartou do Cech kamarádovi, že se tam sama bojí.

Asi nikdy nezapomenu na obrázek, jak běží ubrečená za autobusem a já jak primadona, mám svoji hrdost, že.....nehnu ani brvou, No, uvnitř sebe jsem brečela taky, byly jsme jak ségry a teď odjíždím sama.

Celý týden jsem byla jako na trní. V neděli jsem na ni čekala odrána na parkovišti. Za tu dobu přijelo asi osm busů a ona nikde. To už jsem byla fakt na mrtvici, volala jsem jejím rodičům ale doma ještě nebyla.,

Tenkrát na tom parkovišti mě docvaklo, jak MOC JÍ MÁM RÁDA.

Přijela jako vychrtlá troska, v devět večer, ale živá, za pár dnů už seděla u mě doma a prohlížely jsme fotky. Ale to, co jsem jí tehdy provedla, mi neodpustila dodnes.