Zdvořilostní kuřba erotické povídky

Marek vysoký, sportovní blondýn s modrýma očima. Občas se vyskytoval tady na amatérech. Jak se říká, hlad je největší kuchař. Trochu nesmělý a méně komunikativní se přeci jen odvážil oslovit ženy na erotickém serveru i s vědomím odmítnutí. Po několika týdnech jeho naivních představ zjistil, že se mu asi těžko podaří splnit jeho původní záměr se někým se seznámit. Většina žen, které byly z okolí a líbily se mu, byly zahlcené zprávami o představách rychlého sexu na počkání. Ano asi mohl přidat na svých zprávách a napsat třeba, že byl minulý týden v Indii a jezdil tam na slonech, aby je ohromil, ale takto to rozhodně nechtěl. Jeho zprávy tedy zapadaly mezi stovky jiných a další zprávy bez odpovědi psát nechtěl.

Jeho priority se časem změnily. Už dávno nebylo jeho cílem jen seznámení. Zjistil, že přes velké množství podivných lidí je na Amatérech spousta normální a fajn lidí a začal si s nimi psát. Četl také povídky, které ho hodně inspirovaly. Jejich originalita ho přitahovala. Autorům, pokud měl čas, vždy vzdal hold, protože oceňoval jejich tvorbu. Jednou se však stalo něco zvláštního. Po napsání jedné z recenzí autorce povídky přišla v komentářích reakce. S tím se setkával běžně, na tom nic divného nebylo, ale tentokrát to byla reakce za reakcí (spíš se z komentářů stal chat). "Prostě to něco muselo znamenat" řekl si Marek.

Pár dní na to opět zapíná svůj počítač a načte stránku amatérů. Mrkne na zprávy (nic zajímavého), pak se zaměří na povídky, zejména na ty od jeho oblíbených autorů. Začetl se do jedné z nich víc než kdy jindy. Povídka ho doslova pohltila a jeho výraz zvážněl, zjistil totiž, že je povídka napsána o něm. Hodně ho to potěšilo. Na jednu stranu ho ale autorka (říkejme jí Bára) uváděla do rozpaků a na druhou stranu jí čím dál tím víc toužil poznat. Přes svůj ostych se tedy odhodlal a autorce poslal osobní zprávu a doufal, že mezi 800-seti oplzlými zprávami, bude ta jeho přečtena. Na druhý po návratu z práce ihned nervózně kouká na zprávy a nic. Byl nedočkavý. Třetí den autorka vydala povídku, ale žádná odpověď nepřišla.

"Hmmm klasika" otráveným tonem pronesl pro sebe. Jeho touha poznat Báru se nyní mísila se vztekem. Naštěstí ho tento pocit rychle opustil. Sám zjišťoval, že není ve své kůži. Po nějaké době se uklidnil a nechal věcem volný průběh. Jednou po návratu z práce ho ale opravdu čekalo překvapení.

Bára opravdu odpověděla. Psala, že zpráva ji velmi potěšila a pobavila. Markovi se ulevilo a byl na sebe trochu naštvaný, že tak hysterčil. Dal se tedy do díla a ihned začal psát odpověď. Chvilku na to spolu živě chatovali. Jeho odvahu posilovalo to, jak si spolu rozuměli a nakonec se odvážil ji pozvat na kafe.

"Snad neodmítne, snad se neurazí. Co když je zadaná? Co když se jí pak nebudu líbit? Je to jenom kafe, né?" Pohltila ho nervozita.

Odpověděla jasně a rychle "Proč ne. Ráda tě poznám. Mě to psaní s tebou fakt baví. Tak kde? V Mekáči v Pátek v sedm nebo jinde, jindy?".

"Jo jo souhlas je tam pěknej výhled na Ústeckej buzerák. Ale krásný prostředí a dělaj tam skvělé kafe, ne jak v automatu na nádraží. Tak v sedm."

Pak si ještě spolu chvilku psali a dohodly se na výměně fotek, aby se poznali.

Deset minut před sedmou již čekal na smluveném místě. Nerad chodí někde pozdě, obzvláště když se jedná o lidi, kteří ho vidí poprvé, kazí to dojem. Byl v horním patře. Pár minut po sedmé ji viděl přicházet. Nádherná žena. Dlouhé tmavé vlnité vlasy, krásný úsměv. Postava krev a mlíko. Ne tlustá, prostě ideální postava. Velká prsa, tak 5ky (odhadem) a velký kulatý zadek.

"Ahoj, jsem rád, že si dorazila." pozdravil jí.

"Ahoj, kde máš ten buzerák" směje se Bára.

Usmál se a ukázal prstem "Jo no tady. Vidíš?".

Ona si zatím přisedla a napila se horké kávy. Výhled se jí líbil i přes Markovo nelichotivé hodnocení. Začali si povídat o životě a i o amatérech. Kdo co dostal za bizardní nabídky. Pak hodnotili profily, inzeráty a alba. Smích byl slyšet až do spodního patra.

Ke konci už od sebe oči nemohli odtrhnout a bylo jasné, že v Mcbůček to neskončí. "Můžeme pokračovat u mě, jestli chceš, mám ledové šáňo." navrhla Bára. "Hmm Jasan, budu moc rád".

Měla dobrou náladu a cesta jim rychle ubíhala. Oba vešli do útulného panelového bytu 3+1. Usadili se v prostorném obývacím pokoji. Zatímco si odběhla pro šampaňské se skleničkami, on byl jako duchem nepřítomen, představoval si Báru nahou v různých pozicích, až mu z toho byl těsno v kalhotech🡕 . Představy by ho zavedly ještě dál, hluboko do imaginárního sexu, kdyby ho nepřerušil cinkavý zvuk skleniček. Ujal se otevření šampaňského a nalil Báře a sobě. Po pár skleničkách bylo velmi veselo. Veselo by bylo asi i bez alkoholu🡕 , ale oba již ztratili veškeré zábrany a zbytky počáteční nervozity a začali se bavit otevřeně o svých touhách.

Během hovoru ji už bez rozpaků Marek hladil na jejím krásném kulatém zadku. Ani ona nezahálela a položila ruku na jeho stehno. Ruku posouvala až k jeho rozkroku a pevně jej zmáčkla, až mírně nadskočil. "Promiň" omlouvala se. S mírně bolestivou grimasou dodal "Nic se neděje, to je v pohodě". Poté se přisunul blíž a začal se mazlit s jejíma velkýma prsama. Byla ale proti a ruku mu odsunula. Koukal na ní trochu nechápavě, ale záhy mu to bylo jasné.

"Stoupni si" řekla rozhodně. A on bez váhání udělal, jak žádala.

Nejdřív mu sundala kalhoty🡕 , pak si přivoněla k boxerkám a dala mu na něj pusu přes boxerky. Krásně voněl. Mazlila se s jeho krasavcem přes látku ústy a rukou až mu úplně ztvrdnul. Bára na něm viděla to napětí, hlavně to jak mu jiskřily oči, v kterých vyčetla jeho jedinou myšlenku "Vraž si ho co nejhloub do pusy a vystříkej mi ho hned!"

"Tak jednoduché to mít nebudeš chlapečku." - rozhodla se ho potrápit.

Pomalu mu svlékla boxerky. Marek se rozkročil v očekávaní divoké kuřby. Ona si však penis chytla pevně u kořene a pomalými tahy ho lízala od spodu až po uzdičku, na které se vždy na chvíli zastavila a pevně přitiskla jazyk a pomalu ji olizovala ze stany🡕 na stranu. On protáčel očima a z jeho péra už teklo pár kapek slasti. Když to zpozorovala, tak se hned zaradovala a věnovala mu šibalský úsměv. Kapičky z jeho péra slízala a na špičce ještě chvíli zůstala, vložila si žalud do úst, ale nezačala kouřit, jen zespodu opět jazykem dráždila uzdičku. Marek se již očividně klepal v kolenou. Věděl, že si s ním hraje a má ho jako lízátko. Bára byla spokojená a chtěla ho potrápit, co nejvíc to půjde.

"Připravený je již dost, tak se dáme do díla." řekla si pro sebe a zvolna si zasouvala celé to péro do pusy (takový lehký nadprůměr asi tak 17/5). Pomalu zvyšovala tempo a kouřila fakt skvěle. Kouřila hluboko a nadoraz a občas přidala i jazyk na uzdičce. Marek bojoval se svými pocity, na jedné straně chtíč a na druhé ego.

"Chci se strašně udělat a vystříkat jí pusu, ale na druhou stranu přeci se tak brzo neudělám, co si o mě pomyslí." To však byla past, Bára totiž milovala tohle hraní, přinášelo jí to velké potěšení. Nejvíc ji poháněl ten pocit, že může muže ovládat a dokonce kontrolovat jeho orgasmus.

Za chvíli se již nekontrolovala a rozjela takovou kuřbu, že Marka málem udělal. Když viděla, že se cuká, tak rychle nechala jeho tepající tvrdý klacek celý od slin stát ve vzduchu bez povšimnutí. Pak se na něj pár sekund jen tak dívala. Pro něho to byla věčnost, Kdyby chtěl, tak by bylo po jeho a zakončil by to on, chytil by jí a podal si jí jako fenku. Ale něco mu pořád bránilo. Chtěl být prostě za samce, jen tak se přeci nevzdá.

Bára se opět přiblížila k jeho penisu a prst mu položila na špičku penisu, setřela jeho šťávu a prst si před ním demonstrativně olízla a zase na něj hodila ten dračí pohled.

"Bože to se nedá." vzdychal Marek, ale ve hře pokračoval dál. Ona ho teď rukou pevně a nekompromisně chytla za žaluda a rychlými krouživými pohyby ho přiváděla k šílenství. Sama si říkala, jestli už to není dost, ale chtěla nad ním prostě zvítězit a doslova ho dostat na kolena. Zpomalila a koukla se na něj, usmála se a rozhodným hlasem řekla "Popros!".

"Cože? Cože já... ?" jeho chlapáctví bylo to tam. Na nic jiného než "Prosím pokračuj." se nezmohl.

Usmála se a hbitou rukou mu prudce leštila žaluda. Pak opět zpomalila a vzala si ho hluboko do úst a začala s pomalou kuřbou. Vychutnávala si celou délku toho nadrženého a tvrdého ocasu. Aby toho nebylo málo, jednou rukou ho opět chytla za kořen a druhou rukou pevně stiskla jeho macaté koule. Položil jí dlaň na rameno. Z návalu slasti potřeboval najít oporu. Bylo jí jasné, že cesta zpět už nevede a přidala na kuřbě. Jako vzdáleně šepotem zaslechla "Už!" a jeho ocas se v puse ještě trochu zvětšil a napnul. V následných záškubech plnil Báře pusu. Bylo toho tolik, že jí to teklo ven z pusy, ale držela až do konce. On se sotva držel na nohou. Bára se s jeho pérem ještě chvilku mazlila, ale na Markovi bylo vidět, že toho má dost a že potřebuje pauzu. Svalil se na nedaleký gauč a těžce oddychoval.

Ona se otřela a přisedla si k němu. Obsah úst zalila dobrý vínem a povídá:

"Tak co? Líbila se ti zdvořilostní kuřba za kávu🡕 ?".

Oba se tomu zasmáli.

"Ano moc. Bylo to super. Ale chtěl jsem se ti i omluvit" dodal.

"A za co?" podivilas Bára.

"Co ty? Připadám si jako sobec. Vždyť sis ani nepřišla na své." vysvětloval.

"Jak můžeš vědět, že nepřišla? Mě se to takhle moc líbilo." usmívala se na něj.

"Jsi neuvěřitelná. Díky moc." vysekl jí poklonu.

"Dáš si ještě?" Marek ztuhnul, ne že by nechtěl, ale teď to fakt chvíli nepůjde, akorát by se ztrapnil. Ona jeho zmatek zaznamenala a rychle doplnila "Víno. Dáš si ještě víno?". Viditelně se mu ulevilo a Bára se smála, až málem spadla z gauče. Chvilku ještě popili a Marek se rozloučil.

Vydařené kafe co říkáte?