Zprzněná knihomolka erotické povídky

Miluju ten pocit, když na mě dopadá teplá voda. Nejraději bych pod sprchou stál klidně hodinu a nechal si na sebe padat proud vody, ale nemohu. Dnes přijde Tereza. Už jen při té představě mi tvrdne, ale zároveň mě to stresuje. Tereza! Tereza, tuto mladou a drobnou dívenku nebaví sex. Aspoň ne ten obyčejný. Baví ji příběhy. Baví ji překvapení. Baví ji, když se může vcítit do jiné postavy, třeba do té nejlevnější prostituky. Miluje být zprzněnou kurvou. Je to její útěk od reality. Od reality, ve které je to mladá, skoro až nevýrazná slečna, studující historii. Od mala vychovávaná k víře v Boha a disciplíně. Většinu života zavřená v knihách. A pak je tu její druhá stránka. Nadržená čubička, kterou nevzrušuje ani tak sex jako takový, ale ponížení s ním spojené. Vzdor celému světu. A já musím neustále vymýšlet nové a nové způsoby, jak ji uspokojit nejen fyzicky, ale právě psychicky.

Natahuju se po žiletce, má ráda, když jsem oholený. V hlavě si mezitím představuju dnešní scénář. Jak to bude probíhat, až ji otevřu dveře. Začínám se cítit už pod tlakem. Kdo by to byl řekl, když jsem ji poznal. Bylo to přes facebook, na bazaru knih. Celé roky jsem se snažil koupit Farářovu dceru od G.Orwella. Miluju jeho tvorbu a tuto knihu jsem od něj nečetl. Knihkupectví ji už nedrží, anikvariáty taky mlčely. A pak najednou, zcela náhodou to čtu: "prodám Farářovu dceru, cenu nabídněte". Neváhal jsem ani minutu! Nechápal jsem, proč se ji zbavuje. Tehdy ještě ne, dnes už ano. Hlavní postava ji je možná až příliš podobná. Asi za dvě hodiny jsem dostal odpověď: "ano, ještě je volná". Zajásal jsem. Konečně ji budu mít! Ani jsem netušil, že i s původní majitelkou. Už za dva dny jsme se sešli k předání. Bydlela jen o město vedle, nebyl problém dojet. Stoupnul jsem si na smluvené místo a očekával příchod nějaké ženy. Netušil jsem, jak je stará, jak vypadá, naprosto nic. Po chvíli jsem zpozoroval, jak se blíží nějaká mladá slečna. Už z dálky jsem si nemohl nevšimnout, jak obyčejně a cudně je oblečená. Skoro až snad nepohodlné fádní baleríny, naprosto nezajímavé kalhoty🡕 , jejichž jedinou funkcí zřejmě bylo udělat majitele vevnitř naprosto neforemného a na těle halenka. Samozřejmě zapnutá až ke krku. Jak se ke mně blížila, začal jsem poznávat více. Jediná odhalená část těla byly dlaně, ale jen po zápěstí. Trochu krk, kam nedosáhl límec halenky a tvář. Přišla ještě blíž. Byl jsem naprosto zpražený. Celou dobu se blížila s naprosto vážným výrazem velmi přísné učitelky. Vlasy v culíku, žádné líčení, žádná rtěnka. Bez naušnic, bez nabarvených vlasů. Na očích brýle🡕 , které ji snad udělali ještě přísnější. Nikdy jsem neviděl tvář mladé holky, která by byla tak nepřístupná. Přišla až ke mně a pozdravila a její pozdrav následoval krásný a velmi příjemný úsměv. Její oči se doslova rozzářily. Snad nikdy jsem neviděl tak rychlou změnu u žádného člověka. Z naprosto chladné postavy se v okamžiku stala vřelá žena, plná zájmu a života. A společně s touto změnou jsem pochopil, že přede mnou stojí ohromně nádherná žena! Krásná pleť, dokonalé rty, roztomilé uši a i pod tímto oblečením šlo poznat, že má hezkou postavu. Ale nic z toho se nemohlo srovnávat s jejím sexappealem!

"Ahoj, já jsem Tereza", řekla chvíli před mým úžasem.
"Těší mě, Marek", řekl jsem stále trochu omámený.

Byl jsem velmi potěšený, že náš obchod neproběhl jen tak formálně a začli jsme si povídat. Povídali jsme si o knihách a Farářově dceři, o Orwellovi a nakonec i něco málo o sobě. A s každou další větou jsem byl do ní více a více poblázněný. Způsob, jak mluví, jak reaguje, jak ji hrajou oči, jak se usmívá. Jaký má nefalšovaný zájem o ostatní lidi, o knihy, o život. Asi po půl hodině to najednou utnula. "Promiň, musím jít, rodiče by měli o mně obavy". Rozloučili jsme se. Ještě jednou jsem se podíval na tu cudnou postavu, jak v rychlejším kroku pospíchá domů. Zvláštní holka, pomyslel jsem si.

Celý další den v práci jsem na ni myslel. Přehrával jsem si těch 30 minut. Byla to jen holka, která mi prodala knihu. Bylo by trapné ji napsat. Ubohé...vzdal jsem své myšlenky na nějakou akci🡕 . Po práci jsem přišel domů, sednul si k počítači a zapnul facebook. Zpráva! "Ahoj", psalo se v ní. Nejúžasnějších 4 písmena, co jsem mohl dostat. Začali jsme si psát. Den po dni. Utekl první týden a měl jsem pocit, že se známe jako staří přátelé. Ale druhý týden jsem neodolal a jednu z našich vět jsem otočil do dvojsmyslu. Sexuální narážky. A tato nejcudnější holka na světě, jak jsem si myslel, reagovala velmi překvapivě. Začalo ji to bavit. Její nadšení z povídání se mnohonásobně zvětšilo...další týden jsme si povídali a tancovali kolem sexuálních narážek. Nikdy nezaznělo nic přímo, ale nikdy to nebylo ani úplně nevinné.

"Vezmi mě do zoo", napsala nakonec a já s nadšením souhlasil.

O pár dní později jsem opět stál a čekal na ni na perónu. Teď už jsem věděl, koho mohu očekávat. Příjemnou a pěknou slečnu s odkrytým zápěstím. Akorát dojel vlak a se skřípotem zastavil. Nervózně jsem postával a hledal ji. Vystoupila podobná dívka, ale to nemohla být ona! Měla nádherné nohy, na kterých byla jen sukně🡕 . A ne příliš dlouhá. Její dokonalé chodidla stály v sandále🡕 ch. Její tělo obepínalo úzké tričko🡕 , které dávalo jasně najevo, že pod ním se skrývají nejen krásná, i když menší prsa, ale i ploché bříško. Tvář byla stále naprosto přírodní, ale v jejích případě to bylo jen dobře. Vlasy hasteřivě rozpuštěné, skoro po zadek. Opět mě dostala! Pochopil jsem, že tuto holku nelze jednoduše zařadit. Nelze ji jen tak povrchně hodnotit.

Dojeli jsme za chvíli do zoo a blížili se k pokladně.

"Víš, já nemám moc peněz" řekla nejistě. "Takže do restaurace nepůjdeme" dodala.

"samozřejmě očekávám, že platím já, to je snad samozřejmost", kontroval jsem.

"Samozřejmost to určitě teda není, určitě se domluvíme na způsobu, jak se ti odvděčím, řekni si o něco.", řekla snad s tím nejnevinnějším výrazem vůbec. Ale já vycítil šanci a zkusil jsem to.

"to je nebezpečná věta od tak krásné ženy osamocenému muži, nebojíš se, o co si řeknu? "
"Doufám, že si řekneš přesně o to, co chceš!" řekla s nevinným úsměvem.

Prošli jsme pokladnou.

"150kč? To je dost. To aby sis řekl o něco pořádného, abych si to pak nevyčítala", provokovala mě. "Tak co bys rád? Je něco, co bych pro tebe mohla udělat?", pokračovala.

"Neprovokuj mě, aby ses nedivila, o co si řeknu!

"tak to řekni! Řekni, co chceš! Co mám udělat? Co sis za těch 150kč koupil! Řekni si o cokoliv!"

"chci, abys mě vykouřila!" vyhrkl jsem nervózně.

"samozřejmě, to jsem si mohla myslet. Chlapi jsou hrozný prasata! Myslíte si, že zaplatíte 150kč a hned vás všichni vykouří, jak kdyby byly nějaké lehko prodejné děvky, že? Máš pocit, že jsem tvá děvka, ke které se můžeš chovat jak k hadru? V tom případě máš pravdu! Ale nepočítej s tím, že tohle bude poslední tvá platba! Tak kde tě mám vykouřit?"

Zamrkal jsem. Co je tohle za holku?

Po chvíli jsem ji vtáhl na záchod a zavřel ji do kabinky. Nečekala ani sekundu a klekla si a začala mě rozepínat. Viděl jsem, jak je nervózní. Jak se ji třepaly ruce. V průběhu 2 týdnů jsem potkal nejcudnější dívku světa, která se změnila v obyčejnou couru a teď je to zase ta nezkušená dívka, která se bojí mi rozepnout kalhoty🡕 . Byla jedno velké překvapení. Až později jsem zjistil, že jsem její druhý v životě. Druhý v životě, kterého zná osobně 2 hodiny a právě klečí před ním na veřejných záchodech...

Nakonec se ji podařilo mi ho vydolovat ven, už tvrdého. Chvíli na něj jen tak zírala a viděl jsem, že zažívá jeden obrovský životní rozpor. Všechno se v ní pralo. Nakonec ale vyhrála coura Tereza a vzala si ho do pusy. Cumlala špičku, snažila se ho honit. Byl jsem překvapený, jak nezkušená byla. Ale po chvilce se aspoň trochu uklidnila a začala být snaživější. Díky tomu, jak moc jsem byl nadržený, to stačilo. Po pár minutách nesmělého kouření jsem cítil, že to už dlouho nevydžím.

"každá správná děvka polyká, víš to?" řekl jsem.

Nic neřekla, jen se začala více snažit a zrychlila honění. Po chvilce jsem ji naznačil, co se chystá a pevně ho obejmula rty, zatímco jsem ji do pusy poprvé vystříkl. Cítil jsem, jak silný ten výstřik byl a okamžitě se zakuckala. Pořád mi ho ale držela a další výstřik ji šel na tvář, tričko🡕 a nohy a okamžitě si ho střčila zase do pusy. Dalších několik výronů už ji šlo na jazyk, zatímco se ani nehla. Nakonec ho vytáhla a viděl jsem, jak přemýšlí, jestli to spolknout. Nakonec to udělala s výrazem naprostého utrpení. Tato holka nebyla zkušená. Ani trochu. Přes to to všechno udělala. Koukal jsem na ni a věděl jsem, že to bude tvárný materiál.

"byla jsem dobrá?" zeptala se mě nejistě
"podprůměrná, nelhal jsem. Máš určitě navíc. Takhle se jako děvka neuživíš"
"jsi můj druhý, kterého jsem kouřila a poprvé jsem to měla v puse" přiznala. "nauč mě být děvkou" poprosila v zápětí.

Díval jsem se do jejích nevinných očí a nevěděl, co říct. Zkazím naprosto nevinnou dívku? Nebo ji zlepším život? Rozhodl jsem se, že se pokusím tak trochu o oboje.

Po chvilce jsme šli dál a povídali si. Začal jsem chápat její vzdor. Její touhu. Celý život držena v okovech. Tak dlouho, dokud to v ní všechno nebouchlo. A teď chce jen jedno. Být opakem. Být courou. Za zavřenýma dveřma být naprosto svobodná a bez okovů. Dokud zase nevyjde za ně. Vyjasnili jsme si hranice. Teda vyjasnili jsme si, že existuje jen jediná. Nechce příliš bolesti. Jinak chce být co nejvíce ponížená.

Po asi hodině procházení zoo se mi svěřila, že má hlad. "Dobře, pojďme do resturace.", usmál jsem se.

Zkoumali jsme jídelní lístek a už když jsem viděl ceny, většinou kolem 250kč, usmíval jsem se ještě víc.

"co budu muset udělat za svíčkovou?" zeptala se.

"co myslíš?", zeptal jsem se. "Kuřbu jsem už vyzkoušel, chci vyzkoušet i další tvé kousky", řekl jsem na tvrdo.

"rozumím, ale nesmíš se udělat do mě, neberu prášky"

"hmm, dobře. Udělám se ti na nohy, když už máš ty sandále🡕 . Chci, abys s tím pak chodila tady po zoo", řekl jsem rezolutně.

Jen přikývla. Přišel číšník a objednala si svíčkovou.

Netrvalo dlouho a opět jsme byli na záchodech. Na nic jsem se neptal a otočil ji k zadkem k sobě a vyhrnul sukni🡕 a sundal kalhotky . Nahmatal jsem ji kundičku. Měla ji úplně zarostlou, to jsem snad nezažil nikdy. Trochu jsem zatlačil a prst mi bez odporu vklouzl dovnitř. Vzdychla. Byla neskutečně mokrá. Párkrát jsem ji prstem projel, zatímco jsem si ho vytáhnul. Po chvilce jsem přidal druhý prst, to už vzdychala nahlas. Ještě trochu jsem si ji připravil, nakonec ji přitlačil na špinavou zeď a začal ji ho zasouvat dovnitř. Pomalu, ale jistě. Mokré prsty jsem ji strčil do pusy. Nezaváhala ani vteřinu a začala je olizovat. Začal jsem přirážet. Když chceš být děvka, budeš děvka! Šukal jsem ji tvrdě, bez jakýchkoliv něžností. Tlačil jsem ji na zeď, držel ji pevně za vlasy. Mačkal ji prsa a ještě víc ji mačkal bradavky. Kdykoliv se pohla, přitlačil jsem ji ještě víc se slovy "drž ty čubko!". Tuhle nezkušenou a cudnou dívku, která měla jednoho kluka, jsem použil jako svou sexuální hračku k uspokojení. Vzal jsem ji i za krk a zmáčknul. Ani se nehla. Nemohla dýchat a prostě se nechala dál šukat. Bez zaváhání. Nakonec jsem ji jednou rukou držel za krk a duhou ji položil na klitoris. Penis jsem měl až po kořen v ní. Přitáhl jsem si její hlavu k sobě, ať cítí můj dech a začal ji honit. Její vzdychání se k hlasitý hekot změnil snad okamžitě. A když někdo vstoupil na záchod, začala hekat ještě víc. Netrvalo to déle než minutu a udělala se v naprosto šíleném orgasmu. Nohy se jí roztřepali, jen tak tak stála. Musel jsem ji držet. Měla slzy v očích. Začal jsem znovu přirážet. Odevzdaně držela. Její šťávy ji tekly po stehnech, tak moc byla mokrá. Za chvíli jsem do ní přirážel jak smyslů zbavený a ona se zase vzpamatovala a začala pořádně držet. Ještě pár posledních přírazů a otočil jsem si ji. Zadíval se do jejích slznatých očí a vášnivě políbil a vzal si ho do ruky a začal honit. Jen párkrát jsem zapumpoval a postříkal ji její krásné nohy. Výstřik za výstřikem dopadal na její nožky v sandále🡕 ch. Stoupnul jsem si a zase políbil. Podívala se dolů a chvíli si prohlížela své nohy. Oblékl jsem se a vyšel ze záchodů. Viděl jsem, jak váhá. Styděla se, byla úplně červená, ale nakonec vyšla. Po pár nejistých krocích už si vykračovala po zoo, jako by se nic nedělo. Semeno ji postupně osychalo na nohách a viděl jsem, jak moc ji to baví. Chodila mezi lidi, mezi děti. Brzo odpoledne se ale opět rozloučila s tím, že musí domů, než se vrátí rodiče. Takhle oblečenou ji nesmí vidět. Celou dobu jsem přemýšlel, jak je možné mít tolik hranic a přitom žádné. Co je tohle vlastně za holku, tahle Tereza?