Ztraceníčko v lese erotické povídky

Je začátek léta, teplý podvečer, kdy vzduch voní jehličím a zralými malinami. Lesní cesta se klikatí mezi stromy, kterou si Anie, zrzka na vejšce, vybrala pro svůj každoroční únik z města. Stan, skica, její milovaná káva a trochu toho pocitu, že je na chvíli sama, ale ne osamělá. Přesně jak to měla ráda. Měla na sobě jen fialový top bez podprsenky a šortky, ve kterých její zakulacené boky vyvolávaly neklid i ve stromech kolem. Rukou si pročísla ofinu, která jí padala do očí, a zvedla batoh zpátky na rameno. Jenže... byl těžší, než si pamatovala. A les se zdál najednou větší. Ztratila směr. A právě v ten okamžik se zpoza zatáčky ozval krok. Dva. A pak hluboký, ale přívětivý hlas: "Vypadáš, že ses trochu ztratila."

Zastavila se a otočila. A tam stál muž... potetovaný, s černým tričkem obepínajícím silné paže, upravenými vousy kolem úst jako z reklamy na hříšné fantazie a oči... hluboké, tmavé, a tak klidné. Měl výraz, který říkal: jsem nebezpečně milý. A taky trochu pobavený. "Možná jen čekám na správný důvod zůstat tady o něco déle," odpověděla Anie a nevinně se usmála. Skoro. "Máš tu někde stan?" zeptal se, když si přehodil batoh přes rameno. Anie pokrčila rameny a s lehce provokativním úsměvem prohlásila: "Měla bych mít. Pokud ho mezitím les nesežral." Začal se smát. Byl to ten hluboký smích, co člověku lehce zarezonuje v podbřišku. Pomohl jí najít malou mýtinu a během několika minut společně postavili stan. Ukázalo se, že umí zacházet s každým uzlem, a když si svlékl triko, protože se prý zapotil, její oči mimoděk sjely po jeho zádech, kde se tetování mísila s potem a letním světlem. Zachytil její pohled. "Líbí se ti moje tetování? Všiml jsem si, že jich taky pár máš." "Líbí se mi, co máš na sobě. A ještě víc to, co jsi zrovna sundal," řekla s úsměvem a sklonila hlavu, aby schovala vlastní rozpaky i vzrušení. Dlouho si povídali až se utábořili spolu, sedli si k ohni. Anie si vytáhla mikinu, ale nohy nechala holé, přitáhla je k tělu a v očích jí tančily plamínky. On mezitím vytáhl dva cidery. Mezi nimi se začalo tvořit něco nepojmenovatelného. Ticho nebylo trapné, jen... nabité. Při každém náhodném dotyku rukou cítila jemné brnění. Jako když tě někdo nedrží, ale přesto se tě dotýká všude. "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se najednou a nervózně se zasmála. "Lukas. A ty jsi Anie. Představuješ se jako ta, co se neztratila, ale přesto chtěla, aby ji někdo našel."

Trochu ztichla. Trefil se přesně. Až příliš. Než stačila odpovědět, natáhl se a jemně jí odhrnul z obličeje pramínek vlasů. Prsty mu sklouzly až za ucho a tam se na moment zastavily. Jeho pohled byl klidný, ale hluboký. Jako by jí dovoloval, aby si sama rozhodla, co dál. Anie se trochu opřela dozadu, zapřela se dlaněmi o karimatku a zaklonila hlavu. Jeho blízkost a vůně lesa ji obalovaly jako mlha, která neochlazuje, ale zahřívá. Lukas se lehce naklonil blíž. "Můžu?" zašeptal a jeho rty se na milimetr přiblížily k jejím. Neřekla nic. Jen přikývla. A to stačilo. První polibek byl měkký. Nenásilný. Spíš zkoumavý, jako by chtěl vědět, jestli chutná tak, jak si představoval. Anie mu odpověděla vášnivěji. Když se odtáhl, podržel její obličej v dlaních a jen tiše pronesl: "Máš hříšně sladký rty." Zasmála se, ale hned mu pohlédla do očí – už tam nebyl humor. Jen chtíč. A z něj jí naskočila husí kůže. Jeho ruka pomalu sklouzla k jejímu boku, přitáhl si ji k sobě. Prsty zavadily o lem šortek a jen zlehka přejely po kůži nad nimi. Měla pocit, že se jí pod touhle jedinou linkou dotyku rozlévá elektrizující žár. Pak jí zašeptal do ucha, horkým dechem, jako by její sluch byl ten nejcitlivější bod: "Chceš, abych pokračoval?" Anie si sundala mikinu a pomalu, ale rozhodně se posadila na jeho klín. Koleny ho objala a hleděla mu z výšky do očí. Prsty si zajela do vlasů, sklonila se k němu a zašeptala mu u rtů: "Jestli teď přestaneš, budu ti to dlouho vyčítat." To bylo to znamení. Její zelená. Její touha. Jejich chvíle.

Ještě, než si to stihl naplno uvědomit, přitáhla si ho a políbila ho hluboce a s vášní. Přestala být jen sváděná – stala se silou, která ho pohlcovala. Při tom ho cosi v něm probudilo. Vzplanul.
Chytil ji zezadu za vlasy, ne tvrdě, ale pevně, a mírně zaklonil její hlavu. Anie zalapala po dechu – ne bolestí, ale touhou. Jeho druhá ruka se posunula k jejímu krku, jemně, jako by se učil každý centimetr její kůže. Přiblížil rty k jejímu uchu a tiše, zastřeně, hlubokým hlasem zašeptal:
"Líbí se ti to tak?" Přikývla. Rychle, s očima zavřenýma, s prsty zabořenými do jeho ramen. "Strašně...moc" Jeho rty se přesunuly na její krk. Pomalu, ale s rostoucí naléhavostí ji líbal, zatímco jí rozepínal knoflík na šortkách. Anie se mírně prohnula, hledala jeho dotek víc, hlouběji. Vzdychla, tiše, skoro prosebně. Byla vlhká. A věděla, že on to ví. Lukas ji položil na karimatku, jeho tělo se nad ní vznášelo, jako by jí dával poslední šanci říct ne. Ale její oči, rozechvělé rty a jemné přitáhnutí ho za triko mu daly jasnou odpověď. Sklonil se k ní, začal jí líbat krk a pomalu pokračoval níž. Přes klíční kost, hranu topu, dokud mu prsty nesklouzly pod látku. Beze slova jí ho přetáhl přes hlavu. Anie cítila, jak se jí na vzduchu zježila kůže – nejen kvůli teplotě, ale i kvůli jeho pohledu. Díval se na ni tak, jak se na ni ještě nikdo nedíval. S respektem, a s hladovým obdivem. Malá krásná prsa, bradavky napnuté do tvrdosti, kterou cítila až v podbřišku. Lukas se sklonil a vzal jednu mezi rty, nejprve jemně, s jazykem, a pak ji jemně stiskl zuby, až ji to donutilo k jemnému vzdychu. Jeho ruce jí mezitím pomalu stáhly šortky. Pod nimi už nic nebylo. Byla nahá, otevřená, a on ji hladil nejprve po vnitřní straně stehna, a pak– přesně tam, kde byla nejcitlivější. Přesně tam, kde po něm toužila. Jeho prsty nejprve zlehka sklouzly přes klitoris, pak se na moment zastavil, jako by chtěl slyšet a vidět její reakci. Anie zasténala. Hluboce. Byla vlhká, a on se začal věnovat jejímu tělu s takovou pozorností, že chvílemi zapomínala dýchat. Přesně v okamžiku, kdy se její boky začaly zvedat vstříc jeho dotekům, se zvedl a rozepnul si kraťasy. Oči zůstaly na ní – chtěl ji. A ona se nebránila. Naopak. Přiklekl mezi její stehna, přejel jí prsty po boku a pak jí znovu chytil jemně pod krkem. Naklonil se k ní a zašeptal: "Připravená?" "Ano..." vydechla. "Chci tě... teď." Když do ní Lukas pronikl, těla se jim napjala zároveň. Anie zalapala po dechu, oči na okamžik přivřela a prsty mu zajela do vlasů. Byla rozevřená, vlhká, pulzující touhou, připravená ho přijmout až na dno. A on, jako by mu unikla sebekontrola, vklouzl hluboko. Pohyboval se pomalu jen prvních pár chvil. Ruka mu přejížděla po jejím boku, až uchopil jedno z jejích malých prsou, jemně ho zmáčkl a zároveň se sklonil, aby ho vzal mezi rty. Anie se prohnula proti němu, z úst jí unikl vzdech — tichý a nechtěný. Pak to tempo zrychlilo. Ne náhlým výbuchem, ale nevyhnutelně. Jeho boky se začaly pohybovat razantněji, rytmicky a hlavně tvrději. Každý příraz způsoboval, že se pod ní pohnula karimatka a trávou se šířil šelest. "Podívej se na mě..." zavrčel jí do ucha, když ucítil, jak se mu chvěje pod rukama.
Anie otevřela oči. Byly lesklé, zalité touhou. "Líbí se ti to tak?" "Jo... Bože jo..." vydechla a zavrtěla se pod ním, víc ho obemkla stehny, zvedla boky vstříc jeho nárazům.

Zvuky se stupňovaly — vlhké pleskání jejich těl, její hlasitější sténání, jeho hlubší dechy. Držel ji jednou rukou pod zadkem, druhou jí sjel ke krku, kde jen symbolicky přitlačil palec, ani ne silou, spíš jako kontrolu. V očích měl oheň. Neublížil by jí — a ona to cítila. Právě v téhle síle byla důvěra. Zvedl její nohu na svoje rameno, čímž se změnil úhel. Ztuhla, jakmile ho cítila proniknout ještě hlouběji. Rukou jí přejel po klitorisu a v tu chvíli z ní vyšlo krátké, přerývané zakňučení. Nedokázala ho zastavit. Ani nechtěla. "Lukas... já... ještě chvíli a—" "Já vím... pojď... klidně... můžeš," šeptal naléhavě mezi polibky a přírazy. Jeho tempo bylo teď zvířecí. Tvrdošíjné. Primitivní. Ale přesné. Tělo proti tělu, mokré tření, klouzání, drsné nárazy a úplné odevzdání. Anie se zachvěla celá a náhle vybuchla – vzdychla, vykřikla, prohnula se v zádech a pevně ho sevřela ve svém nitru. Její vyvrcholení bylo jako vlna, co ji smetla do jiné reality. Mokrá, slaná a neřízená. Lukas to nevydržel o mnoho déle. Její křeče, zvuky, způsob, jak ho držela, jak se pod ním celá chvěla – to všechno ho poslalo přes hranu. Zarazil se hluboko, dvakrát silně přirazil, zasyčel její jméno a vyvrcholil na její tělo. Chvíli se jen těžce opíral čelem o její rameno, oba se snažili popadnout dech. Jejich těla se stále dotýkala, propocená, propletená, ztuhlá rozkoší.
Anie pohladila jeho týl, pak mu do ucha zašeptala: "To bylo... fakt ztraceníčko v lese." Zasmál se, ještě zadýchaný, a políbil ji na klíční kost. "A kdo říká, že jsme se už našli?"