Zubařka Hana erotické povídky

Auuu... zasyčel jsem a nervík ve vrtaném zubu se zlomyslně zachechtal. Kamarádka Hana - jinak zubařka v této ordinaci se ale nesmála. Zamrmlala jen - Babo! , tiskla se dál malým, ale úžasně pevným poprsím k mému rameni a usilovně pracovala v nešťastné ústní dutině. Vypláchni, vyplivni! rozkázala a odložila ten mučící nástroj. Vždyť to bolelo ty sadistická potvoro. Tak potvora - jóóó - potvora říkáš? Jen počkej, já už si tě přidržím, abys sebou tak moc necukal! Podíval jsem se na ni podezřívavě, ten tón byl vysloveně podezřelý. Hanka se ale otočila na sestru - Vlaďko, je ještě někdo v čekárně? Ne, tahle bačkora je poslední. Tak jdi domů, já už si ho dodělám sama. Dík, ahoj. Díval jsem se, jak Hanka sestru doprovází. Hned se ale vrátila, pečlivě zavřela a zamkla zevnitř. Postavila se přede mě, pootočila křeslo a vycenila zuby - Tak potvora ... zopakovala významně a s viditelně zlomyslným potěšením. Sklonila se a rozepnula mi kalhoty🡕 . Vylovila zděšeného, poklekla, přiložila si ho ke tvářím, hrála si s ním a provokovala jazykem. Joj - to se mi začínalo líbit, to bylo přece něco zcela jiného než kvílející železo, hlodající havarovaný zoubek. Nyní si Hanka pro změnu strčila moji vrtačku mezi své zoubky a přisála se. Bolest byla zapomenuta, zlotřilec se vztyčil, hrdě pozvedl hlavu a Hanka ho propustila ze zajetí. Vyskočila, zapátrala oběma rukama pod pláštěm, srolovala kalhotky ke kotníkům a kamsi je odkopla. Překročila mě, poklesla a s rozkoší se nasoukala. Dívala se, jak zápasím s knoflíky, jak se probourávám textilem až na holou pokožku, jak se sápu na kozičky s výraznými růžky. Když jsem je ukryl v dlaních, přivřela slastně oči, hned je ale otevřela dokořán, pootočila se a popadla to proklaté elektrické vrčadlo! A teď sebou můžeš škubat, jak chceš.

Vyprskla posměšně a vrtala, vrtala a vrtala. Seděl jsem bez hnutí a snažil se rozpoznat, jde-li o realitu nebo sen. V dlaních mě bodaly zvětšující se hroty, kamarádka zubařka seděla s mým diverzantem hluboko v útrobách, občas se nadzvedla, hned zase dopadla natvrdo, kroužila podbřiškem malá kolečka a nepřestávala stomatologovat. V jednu chvilku vyskočila, odběhla, rozhňahňala cosi na skleněné destičce, opět se vrátila, zopakovala proceduru božského vpochvení, dosedla do sedla a bez váhání se znovu vřítila mezi moje zuby. Najednou znehybněla, odložila zuřící nástroj a ostatní nářadí a mrkla na mě - Tak si vypláchni ty anarchisto. Sotva jsem uposlechl, políbila mě, rozjela se tryskem do svého cíle, nutila oře k životnímu výkonu a její skulina se změnila ve vulkán. To se nedalo vydržet. Zaúpěl jsem, přirazil si její tělo do klína a explodoval. Svalila se mi na hruď, za moment ale vyskočila a spokojeně nařídila - Za týden na kontrolu, ale až před koncem pracovní doby. Té mojí samozřejmě!