Baculka s velkým srdcem erotické povídky

Monika měla padesát dva let, krásné hnědé vlasy a plnější ženskou postavu. Nikdy nebyla žádná modelka a ani se o to nesnažila. Měla ráda své křivky, pohodlné šaty, pěkné spodní prádlo a hlavně chvíle, kdy se cítila sama sebou.

Po rozvodu si dlouho zvykala na samotu. Občas měla pochybnosti, jestli se ještě najde muž, kterému se bude opravdu líbit taková, jaká je.

Jednoho večera ji kamarádka vytáhla na taneční zábavu. Monika si oblékla vínové šaty, upravila vlasy a přidala trochu parfému. Když se uviděla v zrcadle, usmála se.

"Tak, holka, dneska si to užijeme."

V sále hrála hudba a parket byl plný lidí. Monika seděla u stolu, když k ní přistoupil sympatický muž kolem pětapadesáti let.

"Dobrý večer. Smím prosit o tanec?"

Jmenoval se Richard. Měl prošedivělé vlasy a příjemný úsměv. Monika přijala jeho nabídku a společně zamířili na parket.

Richard ji vedl v tanci s lehkostí a během několika minut se oba smáli jako staří známí.

"Víte, co se mi na vás líbí?" zeptal se.

"To jsem opravdu zvědavá."

"Že se umíte radovat ze života. A máte nádherný úsměv."

Monika trochu zčervenala. Takový kompliment už dlouho neslyšela.

Večer pokračoval povídáním, tancem a několika dalšími polibky na rozloučenou. Když jí Richard nabídl další schůzku, tentokrát už nepochybovala.

Možná totiž nastal čas přestat se schovávat a dovolit si být ženou, která ví, co chce.

A Monika chtěla znovu zažít lásku, flirt i krásné chvíle ve dvou.

Protože baculka nemusí měnit své křivky, aby mohla někomu zamotat hlavu.

Od jejich prvního setkání uplynuly tři týdny. Monika a Richard se začali pravidelně vídat. Chodili do kina, na večeře a občas trávili večery u něj doma.

Jednoho pátečního večera ji Richard pozval na romantickou večeři. Monika si oblékla černé šaty, které krásně zvýrazňovaly její plné křivky, a nechala si volně rozpuštěné vlasy.

Když otevřela dveře, Richard na okamžik zůstal stát.

"Ty jsi nádherná, Moniko."

"Nepřeháněj," zasmála se.

"Vůbec nepřeháním."

Po večeři spolu seděli na pohovce, povídali si a poslouchali hudbu. Richard ji objal kolem pasu a přitáhl si ji blíž.

"Víš, co bych si přál?" zašeptal.

"Co?"

"Abychom takových večerů měli ještě spoustu."

Monika se usmála a políbila ho. V jeho objetí se cítila krásná, žádoucí a především přijímaná.

Když později odcházela domů, uvědomila si, že už se nemusí nikomu omlouvat za svou postavu ani se schovávat za volné oblečení.

Richard jí totiž ukázal něco důležitého.

Že ženskost nemá jednu velikost, přitažlivost nemá žádné tabulky a láska si nevybírá podle čísla na váze.

A Monika? Ta se rozhodla, že už nikdy nebude svou krásu zpochybňovat.