Bramborová brigáda erotické povídky

Stalo se to v září 1973. Tenkrát mi bylo šestnáctapůl a jako učeň UŠ elektro v Praze 10-Vršovicích jsem musel jet se svou třídou 2.C na bramborovou brigádu. S námi jako dozor jela naše třídní Věra Soukupová, která nás měla na fyziku a matiku už v prváku. Soukupka byla tehdy 36 letá úča, rozvedená matka 12 leté dcery a také soudružka, která k nám učňům a učnicím měla chladný až komisní přístup pedantské kantorky, která jakoby snad ani nebyla nikdy mladá. Na jednu stranu to byla velmi pohledná tmavovlasá ženská s pěkně zaoblenou plnoštíhlou figurou, ale na druhou stranu to byla neoblíbená hydra, zvláště u holek u nichž měla řadu nelichotivých přezdívek. Dvě z nich, Mirka s Monikou, byly moje kámošky s nimiž jsem se znal už ze ZDŠky. Těm dvěma Soukupka obzvláště pila krev, takže to, co vám chci vylíčit a co jsem naší třídní provedl, byl jejich nápad. O co šlo? Ty dvě si totiž usmyslely, že s jejich pomocí já Soukupku znásilním. Přišly s tím za mnou už druhý den na té brigádě. Byli jsme ubytováni v jedné vesnici na Humpolecku v budově tamní bývalé dvoutřídní školy. Holky byly v jedné třídě a my kluci ve druhé. Soukupka spala pro jistotu spolu s holkami. V suterénu pod oběma třídami byla zřízena umývárna se žlaby místo umyvadel a se třemi sprchovými kouty. Soukupka se tam chodila kolem půlnoci sprchovat. Ve 22 hodin byla večerka s kontrolou stavu osazenstva každého pokoje a úča pak až do půlnoci vartovala na chodbě a v okolí naší ubytovny.Teprve kolem půlnoci si chodila dávat dolů sprchu a až po ní si šla lehnout na pokoj k holkám.

Monika s Mirkou uměly být pěkné mrchy. Učení jim sice příliš nešlo, ale ve vymýšlení ptákovin a lumpáren byly přebornice a vzájemně se v tom doplňovaly. Ty dvě vymyslely, že večer otočí klikou okna suterénní umývárny, jež ústilo do bývalého školního dvora a až bude po večerce a po sčítání stavu, tak obě dvě a také pochopitelně já vylezeme z našich pokojů ven okny na dvůr a tím oknem, do něhož bude stačit jen strčit se pak spustíme dolů do umývárny. Tam pak po tmě počkáme na Soukupku za plentou v koutě pro košťata, kbelíky a čistící prostředky. Správně si vydedukovaly, že až Soukupka přijde, zamkne za sebou, my ji necháme vysvléci donaha a teprve pak na ni odzadu vletíme. Aby nikoho neviděla, měly ty dvě připravený starý ruksak, který jí přetáhnou přes hlavu. Ony ji pak nahou povalí na takovou tu dlouhou dřevěnou lavici na které se sedělo nebo se na ni před sprchováním dávalo svlečené oblečení a pak prý nastoupím já coby nástroj jejich pomsty. Ony ji prý budou držet za ruce, aby se nemohla bránit a já Soukupu pořádně omrdám a vystříkam jí kundu. Monika tehdy dokonce pronesla prorockou větu:" Třeba jí voplodníš, uděláš tý krávě dítě a vona pak bude mít jiný starosti!"

Přiznám se, že se mi do toho vůbec nechtělo. Bál jsem se průseru a dalekosáhlých následků. Vždyť to bylo na vyhazov ze školy a také na kriminál. Jenže já také nechtěl před kámoškami vypadat jako srab a posera, ale jako borec a tak jsem po chvíli váhání souhlasil. Uskutečnili jsme to v noci ze čtvrtku na pátek a kupodivu nám to všechno vyšlo. Tajné opuštění pokojů po večerce, vlezení oknem do umývárny i to, že na to Soukupka nepřišla. Tam, ve tmě umývárny mi pak Mirka sdělila, že se dopoledne během oběda v nestřeženém okamžiku pohrabala Soukupce ve sportovní tašce, kterou má pod postelí. Prý tam má takový malý plánovací kalendářík a v něm si vede záznamy o menstruacích. Soukupka byla prostě pedantka i v tomto ohledu. Z těch značek tam, ze kterých má spolužačka vydedukovala označení učitelčiných menstruací, tak podle nich snadno vypočetla, že zrovna ve čtvrtek, pátek nebo možná v sobotu musí mít Soukupka nejspíš ovulaci. O tom, že v roce 1973 bylo mezi ženami používání antikoncepce málo rozšířené a že rozvedená ženská jako Soukupka žádnou nepoužívaly, o tom nebylo nutno pochybovat. Danu či pesar, když neměla chlapa, nebo braní Neogestu, který byl na lékařský předpis gynekologa a měl pověst antikoncepce, po které se tloustne? Nač?

Pokud jde o mne, přiznávám, že ta Mirčina zprávička mne na naši třídní úču náležitě nabudila. Když jsem si vzpomněl, jak jsem před dvěma lety oplodnil naší třídní Pečenkovou a ona má teď malou Ivanku, které je jedenapůl roku, nebo jak jsem minulý rok v červenci omrdal a oplodnil tetu Marii z Kolína a ona má teď skoro 5 měsíčního Kájíka, začal jsem doufat, že se mi podaří oplodnit i matikářku Soukupovou. O půlnoci, po hodině a půl nudného nekonečného čekání jsme konečně uslyšeli kroky po schodech. Soukupka přicházela, přesná jak hodinky🡕 . Zmlkli jsme, znehybněli a se zatajeným dechem čekali co bude dál. Nic netušící učitelka vstoupila, rozsvítila, zamkla zevnitř dveře a pořád nic netušíc se začala u lavice vysvlékat z teplákové soupravy, trika, podprsenky i kalhotek. Najednou jsem ji měl před očima tak, jak ji stvořila matka příroda. Měla krásně tvarované trojky prsa, plnoštíhlý pas s trochu vyklenutým bříškem, parádní zadek, selsky širší boky a nádherná mánesovská stehna. Však se mi také při té podívané začal v trenclích vzpínat můj nástroj pomsty i života.

Útok proběhl bleskově a koordinovaně, jako by ho neprovedly dvě holky a kluk z učňáku, ale sehraná trojice vycvičených záškodníků. Než-li se nadála měla úča hlavu v ruksaku, aniž se předtím stihla otočit či dokonce vykřiknout. Holky ji šokovanou popadly za ruce nad zápěstími, smýkly s ní na zad a tak ji povalily na znak na tu zmíněnou lavici. Soukupka ze sebe vybudila jakýsi neurčitý zvuk, ale ten hned zahlušil zvuk dvou sprch, které jsem zatím já pustil naplno. Pak jsem si stáhl trenky a osvobodil před vzrušenými zraky svých spolupachatelek těch svých tehdy 16 cm dlouhého a 4 cm siného ztopořeného masa, jehož obnažený žalud svítil jako lesklý rudofialový maják. To už my pudy zatemnily mozek a vzbouřené hormony ovládly mé myšlení. Vrhl jsem se na svou nahou bezmocnou učitelku jako býk na připuštěnou jalovici. Chvilku mi trvalo, než-li jsem se jí probojoval
mezi stehna, protože Soukupa, která se vzpamatovala, začala kolem sebe kopat nohama, kroutit se a zmítat se v bezmocném zoufalství, přičemž v ruksaku panicky ječela. Když jsem se jí, stojíc obkročmo s tou lavicí mezi nohama, konečně mezi ta její široká svalnatá stehna vtlačil a vynutil si jejich široké rozevření, mé ruce se nejprve vrhly na její plné bílé kozy, které jsem jí bezuzdně poplenil a prohnětl, jako by to byly molitanové balóny. Nešetřil jsem ji. Vždyť jsem ji měl ve své moci, vydanou mi na milost a nemilost. Soukupka s sebou přitom zmítala, házela s sebou jako kapr na suchu, ale ještě více začala vyvádět, když jsem jí sáhl do hustě hnědě obrostlého rozkroku na kundu. Nevím, jak dalece to bylo pro ni, o dvacet let starší zralou ženskou a sebevědomou pedagožkou pokořující, ale asi dost, když dělala, jako by šlo o život. No..., když se to tak vezme, ono vlastně šlo...o ten nový...a Soukupa si to určitě dost dobře uvědomovala. Proto ta její panika a ten vzdor. Jenže uvědomoval jsem si to i já a proto jsem nedbal na její křik a drze jsem jí prsty rejdil mezi pysky, jí navzdory jsem jí dráždil poštěváček a pak jsem jí dovnitř do kundy vtlačil celý palec. Když jsem se toho po chvíli nabažil, tak jsem se ještě víc nacpal mezi její stehna a začal jsem penisem hledat její bránu do mého ráje. To ji vyděsilo natolik, že se začala přímo panicky kroutit a zmítat, házet mosty a hrabat nohama v prostoru kolem sebe. Soukupa cítila, že je zle a Mirka s Monikou měly co dělat, aby ji dokázaly zkrotit a udržet.
Přitom Soukupa pořád kvílela: "Nééé... to nesmítééé!!! Dóóóst!!! Já nechciii!!!", ale kam s tím na nabuzeného adoscelenta? Ostatně...stejně ji zradilo tělo, protože přes veškerý vzdor a nesouhlas jí zvlhla kunda a tak se mi po chvíli podařilo žaludem nalézt to správné místo v jejím rozkroku. Zatlačil jsem a už jsem jí ocasem pronikal kundou až k děloze. Však také to její zoufalé: "Nééééééééééé!!!!!!!", provázené divokým házením hlavou v ruksaku, slyším v uších ještě dnes po třiatřiceti letech. To nebylo prosté "né", to byla směs strachu, lítosti, vzteku, odmítavého nesouhlasu, prožívané potupy , ale i úžasu. Nevím, co cítila opravdu, ale já za sebe mohu říci, že teplo jejího zralého ženství, tření se našich sliznic o sebe a to prosté vědomí, že mám v Soukupce čuráka až po varlata mne neuvěřitelně uspokojovalo. Však jsem neotálel a hned jsem ji začal mrdat. Přirážel jsem do ní prudce, až bezohledně a žaludem jsem jí bušil do děložního čípku. Každým tím nárazem jsem naší soudružce učitelce symbolicky připomínal, co je úlohou a posláním žen na tomto světě..., co ji čeká a co ji nemine.

Nevím, jak dlouho jsem Soukupku mrdal, nevím, zda jsem do ní přirazil 40x nebo 50x. Já si jen pamatuji, jak mi přitom úžasně trnulo v žaludu, že mi ve slabinách běhaly tisíce mravenců a že má naléhavost se s každým přírazem stupňovala. Pak mi varlaty, podbřiškem a penisem projela slastná křeč, já se co nejvíce natlačil Soukupce žaludem na dělohu a hned na to to ze mne začalo tryskat. V devíti či deseti pulzech jsem semenil do Soukupky a zaplavoval jí čípek a nejspíš i děložní hrdlo svým teplým, hustým a perleťově bílým ejakulátem plným stamiliónů mých životadárných spermií. Bylo to několik vteřin těžko popsatelné slasti na její účet. Když jsem pak byl hotov a ocas mi povadl, slezl jsem z ní, rychle si oblékl trenky a spolu s kámoškami jsem zdrhnul z místa činu, ponechávaje naší pokořenou omrdanou učitelku samu sobě. V tichosti jsme vyběhli vzhůru po schodech a ještě tišeji jsme zalezli do našich pokojů. Jako duch jsem se odplížil ke svému kavalci, vlezl do spacáku a snažil se spát. Marně. Nešlo to a já až do budíčku neusnul. Musel jsem totiž pořád myslet na to, co bude ráno a přiznávám, že jsem se opravdu bál. Dokonce jsem si nadával, proč jsem obě holky poslechl a udělal to.

Ráno v 6 hodin byl normálně budíček. Soukupka sice vypadala jako po flámu, ale nic se nedělo. Nepřijela ani VB, ani nezačalo její soukromé vyšetřování, prostě nic. Naše ošukaná třídní se dokonale ovládala a mlčela, jakoby se jí v noci nic nestalo. To mne uklidnilo. Úplného klidu jsem ale nabyl až když jsme se v sobotu vrátili zpět do Prahy. Následující týden jsem naší třídní neviděl, protože jsme měli jako každý sudý týden praxi. Když jme pak zase měli týden školy, byla už Soukupka zase taková, jakou jsme ji znali... Přísná, rázná, nekompromisní, prostě nepříjemná.
Snad by se na epizodu s jejím znásilněním zapomnělo. Ona o tom zarytě mlčela a já s Monikou a Mirkou pochopitelně také. Jenže někdy začátkem ledna následujícího roku se s ní cosi začalo dít. Nejprve jakoby otekla v obličeji, pak začala ztrácet pas a také vlasy měla tak nějak matné.

"Tys tu Soukupu fakt udělal, vona je určitě v jináči!" řekla mi jednou po hodině fyziky Monika. A měla pravdu. Naše třídní se nám zaoblovala před očima. A tak mohu dnes hrdě prohlásit, že nejenže jsem naši protivnou třídní soudružku učitelku proti její vůli beztrestně znásilnil a užil si, já ji dokonce přitom ještě oplodnil a pak jako bonus za svou drzost mi bylo dopřáno každý sudý týden ji vídat při hodinách matiky a fyziky, pozorovat, jak nabírá kila a jak se jí zvětšuje břicho v němž nosila moje dítě. Byl to fakt příjemný pohled.

Počátkem června 1974 pak Soukukpa se svým velkým bubnem zmizela ze scény. Krátce před vysvědčením jsem se skrze holky od úči Vyskočilové dozvěděl, která za Soukupovou suplovala, že prý naše už bývalá třídní učitelka někdy v půlce června porodila zdravého čtyřkilového chlapečka.
Jméno ale nevím a ani Soukupku, ani svého syna jsem nikdy neviděl.