Cestovní kancelář erotické povídky

Pátek odpoledne. Horko, plazím se domů z práce, hlava třeští, dnes jsme měli takový fofr, že jsem neměl čas ani na jídlo. Těším se domů, pivo a televize, to mi snad spraví nejen náladu, ale i kundičku. Naštěstí žena ještě není doma, mám ke splnění těchto plánů přímo ideální podmínky. Ihned po příchodu otvírám lahváček, můj oblíbený Radegast, pouštím televizi a zalehávám na pohovku. Po pár hltech lahodného moku usínám, ale v hlavě se mi pořád honí myšlenky na práci. To není odpočinek, to je utrpení. Asi po hodině procitám, vzbudí mě nějaký šramot. Hlava brní ještě víc než předtím, snažím se probrat a zjistit, co se to děje. Á, už je tady. Moje manželka Pavla. V dobách největší zamilovanosti jsem ji nazýval Pavlínka, ale všechno časem zevšední. Ani naše manželství nebylo výjimkou. Dokonce i sex, kterému jsme omylem říkali láska, nás dosti omrzel. Tedy především mně, Pavla mi občas připomíná, jak se jí krásně usínalo, když byla krásně vymilovaná a spočívala v mé náruči. Nevím proč, ale ty ženské snad nedokážou pochopit, že čím víc se mě snažila přimět k souloži, tím víc jsem se tomuto aktu vyhýbal. Nejtěžší bylo najít tu správnou výmluvu, proč ještě nemohu do postele, když se ona vykoupaná a navoněná hnala do ložnice. Dost často mě zachránil fotbal nebo hokej v televizi, přece nebudu chodit do postele, když naši ještě nedohráli. Anebo jsem se zastavil v hospodě a následkem toho pak usnul v obýváku při televizním zrnění. Když jsem se ráno probouzel, žena se sice mračila, ale už se to nedalo vzít zpátky. Už jsem ani nevěřil, že by se náš vztah mohl nějak urovnat do bývalých poměrů. Ahoj, slyším z chodbičky, kde se přezouvala do domácí obuv🡕 i. Proč jsi nevybral poštu? Ani nevím, zabručím, je mi nějak divně. Bylo tam vůbec něco? Jo, dopis. Od Evy.

Neznám. Znáš, ale jen z mého vyprávění. Jenže ty mě často posloucháš a nevnímáš. Proto ji neznáš. A měl bych? Nevím, je to moje spolužačka z gymplu. Už jsme se od matury neviděly. Nevím, jak zjistila mou adresu. Tak na toto téma nehodlám pokračovat v debatě, snažím se zavřít oči a pokračovat v zaslouženém odpočinku. Pavla však nedá pokoj. Sedne si naproti mně, čte a zároveň komentuje. Bohužel, nahlas. Tak víš, proč mi píše? Zve nás na nějakou oslavu. Proč nás? Já ji neznám. Říkám jen to, co tady píše. Zve nás oba. Na zítřek k ní do Beskyd. Tak jeď, já raději něco doma podělám, snažím se to zahrát do autu. Představa, že bych byl o víkendu sám, mě docela blaží. Ty už mě nemáš rád, že? Ostatní tam budou společně a jenom já sama, jako bych ani neměla manžela, cítím i přes zavřené oči počínající slzící extempore mé ženy. Nevím, co bych dělal mezi cizími lidmi. Ty by ses asi taky nebavila s mými kamarády v hospodě. Ale tohle je něco jiného než hospoda, oponuje Pavla. Raději neodpovídám, snad ji to brzy přejde. Odchází do kuchyně. Tam je práce dost, to je nejlepší lék na hysterčení. Znovu usínám. Probudí mě však vůně jídla vedle na stolku. Pavlovův reflex. Vždyť já jsem téměř nic od rána nejedl. Pivo mě na chvíli zasytilo, ale teď asi neodolám. Sedli jsme si a jedli. Mlčky. Typické manželské dusno před bouřkou. Nevím, snad opravdu láska prochází žaludkem, abych přerušil ticho, které panovalo, řekl jsem - Kde bydlí ta tvoje kámoška? Žena ožila. Posílá tady i plánek, abychom tam trefili. Je to někde v Beskydech. Tak dobře, trochu neochotně souhlasím. Na chvíli tam zajedeme, třeba se trochu odreagujeme. Naše staré auto zastavuje před vilou. Tomu se přece nedá říci domek, jak bylo napsáno v pozvání. Není to hotel? přemýšlím. Už tam stojí těch aut více. Schválně jsem zdržoval odjezd, aby se nemohlo říkat, že jsme celí žhaví do těchto oslav. Kdoví, co se vlastně chystá. No, uvidíme. Vystupujeme z auta a jdeme obhlídnout situaci. Vtom z domu vyběhne ženská a žene se k nám.

Ahoj Pavlíno, to jsem ráda, že jste tady. Ani jsi nezavolala, jestli přijedeš. Měli jsem moc práce, tak jsme se rozhodli na poslední chvíli, zachraňovala situaci manželka. Petře, to je Eva. Moje spolužačka. Evi, to je můj manžel. Těší mně, podávám ruku hezky rostlé ženě. Tak pojďte dál, už je tam pár človíčků. A co vlastně slavíš? ptá se Pavla. No přece třicítku, ty už zapomínáš, že jsme to slavily na gymplu pravidelně? Promiň, ale to už je tak dávno, že někdy ani nevím, kdy mám narozeniny já. Jenže já to netušila, tak jsme ti ani dáreček nekoupili. To je teda ostuda. Vykašli se na dárek. Mám teď solidně prosperující cestovku, pokud bych stála o dárky, tak si je koupím sama. Teď se mi docela daří, tak bych ráda své narozeniny oslavila s přáteli, které mám ráda. Původně jsem to chtěla spojit se srazem naší třídy, ale my jsme se dosud nikdy nesešli a já nemám na nikoho spojení. Takže jsem pozvala různé známé, však to uvidíš za chvilku. Eva nás vede do velké místnosti, kde už je veselo. Sedí tam parta lidí různého věku, už jsou solidně naladěni. Panstvo, vedu vám tady ještě posilu, spolužačka Pavlínka s Petrem, jejím manželem. Ahoj, ozve se z úst většiny přítomných. Ahoj, odpovídáme téměř jednohlasně. Tak vám ještě představím moje kamarády. Tohle je Jarmilka a její přítel Olda. Vedle sedí Marta, moje sekretářka a Pepa, můj řidič. Andrea a Honza, Monika a Pavel, Lenka a Jarda. Jak tak vidím, všichni jsou bez závazků, vy jste zřejmě jediní manželé. Snad vám to však nebude překážet v dobré zábavě. Stejně jste tu všichni ve dvojicích, jenom já jsem lichovní. A navíc třináctá do počtu.

Nevadí, já se umím bavit vždy a všude. Tak abych začala - zítra mám třicet a ráda bych to oslavila s vámi všemi, které mám ráda. Už jsem vás potahala po beskydských kopcích, mimo tyto dva opozdilce, seznámili jste se navzájem, za chvíli přineseme jídlo a pití, což je předpoklad pro zdárný průběh, a začneme. Kočky, pojďte, prosím vás, se mnou do kuchyně a zahrajeme si na servírky. Ženy odešly, musím říci, že byly různého věku, moje žena a Eva byly podle mého odhadu nejstarší. Hlava mi už přestala třeštit, dnes bych se mohl trochu uvolnit alkohol🡕 em. Když to bude ve společnosti, alespoň mi moje brzda radosti nebude nic vyčítat. Za chvíli přinášejí ženy obložené mísy, flašky🡕 s alkohol🡕 em i nealko. To je teda zásoba, to snad nemůžeme vypít ani do rána, myslím si. Přípitek na zdraví oslavenkyně, zobání z mís a hovor všech se všemi. Tak jako na všech mejdanech. V tom Eva povstane, zaťuká na skleničku, aby nás trochu umravnila a začne - panstvo, abychom tuto noc jenom nepropili, co když si zahrajeme nějakou hru? Člověče, nezlob se, ne? pronese Pavel. Nejsi tak daleko od pravdy, ale myslím, že tato hra bude zábavnější. Jste pro? Už jsem s ní seznámila vaše protějšky a všechny byly pro. Mohu vás tedy seznámit s pravidly? Tak jo, když jinak nedáš, odpoví Olda. Eva přináší velkou mapu republiky nakreslenou na široké tapetě a rozkládá ji na stůl. Vymyslela jsem ji po nocích, kdy můj manžel odcházel za svou mladší přítelkyní. Tady je výsledek. Hraje se s kostkami a figurkami, v tom se podobá známému Člověče. Ale jenom v tom. Další pravidla vysvětlím v průběhu, ať se nezdržujeme. Rozdejte si figurky a kostky, začínáme. Jak jsi na takovou hru přišla? ptá se zvědavě Marta, její sekretářka. Tobě to snad ani nemusím vysvětlovat, když pracuješ u mě v cestovce.

Zkušenosti, které jsem během pár let získala, mě přivedla na myšlenku, že vlastně málokdo zná dokonale naši vlast. Teď vám to dokážu. Hrajeme? Jo, zamručeli přítomní pánové. Dámy nemusely, protože už souhlasily předem. Tak, vysvětluje Eva. První kolo se hraje jednoduše, kolečka jsou rozmístěna kolem hranic, prostě se budeme stíhat, kdo nejdříve vstoupí na naše území. Tím se také trochu roztáhne startovní pole, aby pak hra získala větší šmrnc. Kdo vstoupí na modré políčko, vypije na ex tvrdý alkohol🡕 , který si sám vybere. Tím se mu zvedne nálada a ztratíme tak část zábran, kterými jsme byli obdařeni naší vyvinutou socialistickou společností. Jedu! A tak jsme se chtě nechtě ponořili do hry naší hostitelky. Do naší drahé vlasti se po stovce políček vstupovalo v nejzápadnějším koutu, někde u Aše. Jako první se tam přihnala Monika, pyšná na to, jak se jí daří. To ještě netušila, co ji čeká. Přistála na políčku označeném Františkovy Lázně. Tak moment, teď teprve začíná hra, usměrňuje její pýchu Eva. Tady jsou pravidla, teď ti přečtu úkol - V okolí lázní se nachází obec Krajková. Pokud máš nějakou část oblečení s krajkou, musíš ji odevzdat. Monika se zarazila. Fakt? Nemusíš, pak ale nesplníš daný úkol a musíš nám povědět příběh ze svého života na téma, na němž se společně shodneme. Co si vybereš? Monika se podívala na svůj oděv. Tak jo, když jinak nedáš. A začala si svlékat halenku, na níž se nacházely krajkové rukávky. Pod ní už měla jen černou podprsenku. Nedovedl jsem si v tu chvíli představit, jak můžeme dále hrát, když všichni muži čuměli na její vnady a zapomněli na hru. Pánové, jedeme dále, volá Eva. Pavle, hážeš. Dalším "postiženým" se stal Jarda, který kousek od Litvínova najel na Klíny. Zato "musel" sousedkám vlevo i vpravo pohladit klíny. Vpravo seděla jeho partnerka Lenka, tam byl doma, ale jemu se podle výrazu obličeje zalíbilo více pohladit klín Evě.

Docela jsem mu záviděl. Snad se také dostanu do pořadníku. Jen aby to netrvalo déle, než pořadník na byt! Už mě ta hra chytila a těšil jsem se na každý další tah. Do vlasti se vřítil Olda. Obec Kraslice. A kraslice se přece malují na velikonoce, takže Marta musela sáhnout Oldovi do kalhot a sáhnout si na jeho kraslice. Marta je krásná holka a pokud by totéž musela provést u mně, asi bych vytekl předčasně. Už teď jsem měl problémy, protože doma jsme s Pavlou nebyli v posteli minimálně týden. Dolní Zálezly, tam zaparkoval svou figurku Honza. A Monika si měla nechat vložit prst do dírky, aby věděla, kam dole zalézají ptáci. Jenže Monika se zdráhala. Tak jsme v připravených tématech vybrali jedno, na nějž nám musela povykládat svůj vlastní příběh. Tak, Moniko, rádi uslyšíme tvoje první sexuální zážitky, oznámila jí téma Eva. A Monika začala vyprávět svůj soukromý, možná do té doby nikomu nevypovězený zážitek. Zbožňovala jsem jako malá třináctiletá holka prázdniny. Těšila jsem se, jak pojedu k tetě a poslední dny ve škole mi připadaly jako nekonečné utrpení. Teta byla moc hodná a moc práce po mně nevyžadovala. Tvrdila, že prázdniny jsou balzám pro děti, které musely deset měsíců trpět. Takové léto si málokdo dovede představit. Chodily jsme se s kamarádkami ze sousedství koupat k řece. Našly jsme si tam krásné zákoutí za vrbičkami, kde nechodil ani živáček. Jednou jsme však něco zaregistrovaly. Zalehly jsme do vrbiček a pozorovaly, cože se to vlastně děje. Holky, oznámila nám Věrča. To jsou kluci a koupají se úplně nahatí. Počkáme si, až budou ve vodě a pak jim schováme hadry. Ani jsme nedutaly a čekaly na chvilku, kdy nám předvedou své klukovské ozdoby. Ani jedna z nás tehdy ještě neviděla zblízka, co mají kluci mezi nohama. Bály jsme se vydechnout, abychom se neprozradily. Neodradilo nás ani jejich dlouhé řádění ve vodě. Už jdou ven, je něco vidět? ptá se Alena.

Houby, pronesla jsem zklamaně. Podařilo se nám odejít, až bylo po všem. Zítra půjdeme znovu a podíváme se zblízka, rozhodla Alena. K činu nebylo daleko, jen jsme musely dorazit na místo o hodně dřív, abychom se uvelebily co nejblíže, ale přitom aby nás nemohli objevit. Kluci shodili oblečení a skočili do vody. Oči nám málem vypadly, jak jsme se je snažily zaměřit do jejich rozkroků. Posadily jsem se k jejich svrškům a čekaly, že nás budou prosit o jejich vydání. Přitom budou držet ruku na svém ptáčkovi a stydět se. Oni však vylezli a jakoby nás neviděli, blížili se k nám. Konečně jsme mohly vidět zblízka to, co nás tak lákalo. Ani jedna z nás totiž neměla bratříčka, na němž by si ověřila rozdíly mezi kluky a námi. To s námi ale vyběhli. Tak, holky, tohle se dělá? Šaty dolů a jdeme ještě k vodě. Vypadly jsme, jakoby začalo hořet. A také hořelo. Alena uměla dobře běhat a zmizela. Já i Věrča jsme však doběhly jen na okraj vrbiček a kluci si nás odchytili. Kluci, nechte toho, byla to sranda. To jsme poznali, ale sranda teprve bude. Šaty dolů. Podaří se nám oklamat je a utéct? Třeba je nachytáme. Začala jsem si rozpínat knoflíky. Věrča se dala do hysterického brečení. Kluci, nechte ji odejít, stačím vám sama, ne? zabojovala jsem. Věřila jsem, že je ukecám a pustí nás obě. Ale omyl! Podívali se na její hrudníkové letiště a poslali ji pryč. Ta se rozběhla a zmizela. Stejně tam má kulové, viděli jste, hoši? pronesl Pavel. Tato nám stačí. Začala jsem se potit. Horko sice bylo, ale tento pot byl jiného původu. Strach! Tak máme ti pomoct? křikl na mně jeden z nich. O takovou pomoc jsem nestála, tak jsem pokračovala ve svlékání. Z rozepnutého trika se pomalu vynořila moje dosud panenská prsíčka. Kluci ani nedýchali. Asi to pro ně taky byla novinka. Stále tam postávali nazí a jejich ocásky začaly pulzovat a stavět se do pozoru. To mě trochu zarazilo.

Nejenže jsem ještě neviděla pyj, ale už vůbec ne takový stojící. Stáhla jsem halenku a dala se na útěk. Byli však rychlejší i s tvrdými kormidly. Zatáhli mě nazpět. Neblázni, nám neutečeš. Ještě zbytek dolů! Brečet jsem se styděla, tak jsem stáhla i kalhotky. Pošeptali si něco do ucha a přikázali - Lehni si, my si tě pořádně prohlédneme a pustíme tě. Začala jsem mít strach. Nebyla jsem schopná pohybu. Tak mě vzali za ruce a položili mě do trávy. Když mě hladili po prsíčkách, začaly se mi zvětšovat bradavky, jako by byl mráz. Jejich ocásky byly stále větší. Ještě jsem však svírala nohy pevně k sobě. Dlouho mi to však nevydrželo. Dva mi je roztáhli a třetí mi začal jezdit prstem v prasklině. Asi neměli také moc zkušeností, protože se nahlas divili, že jsem tam tak mokrá. Kdyby věděli, co to se mnou dělá. Už mám přece třináct. Už jsem se nesnažila dělat vůbec nic. Pouze jsem se dívala, jak kluci nade mnou onanují, až mi postupně postříkali břicho i moji kundičku. Naštěstí se nic dalšího nestalo. O panenství jsem přišla až za rok, ale o to už jsem si koledovala sama. Hra nabývala na vzruchu, Monika se s příběhem vytáhla a my netrpělivě čekáme na pokračování. Jarča se dostala do Hrádku nad Nisou, kde se prý vyrábějí gumy pro pány. Jarča se tedy nechala zaměstnat ve zkušebně a konečně jsem byl zapojen do hry i já. Musel jsem shodit spodek a odhalit světu svůj postavený pyj. Nijak jsem neváhal, provedl jsem daný úkol, aniž bych si všiml, jak se tváří manželka. Stejně ona s touto hrou souhlasila už v kuchyni, já jsem se už jen připojil. Jarča zkušeně nasadila gumu na špičku ptáka a pomalu a s gustem ji rolovala dolů. Já jsem sice tuto pomůcku mockrát v životě nevyzkoušel, dohodli jsme se s Pavlou, že je škoda kazit si požitek ze soulože. Pavla říkala, že to by bylo jako lízat lízátko přes celofán. Ale docela jinak to vyznělo od cizí holky, líbilo se mi to.

Pak mi ji opět sundala a mohli jsme pokračovat. Pak vjela do kláštera v Teplé Andrea. Dostala úkol předvést, jak by se chovala coby svěřenka kláštera a pohrát si se všemi zadečky přítomných žen. Nechtělo se jí do toho, přece jen byla založená jinak, a tak musela povyprávět svůj příběh. Jako téma dostala znovu panenství, ale tentokrát to už muselo obsahovat konkrétní čin, a to je deflorace. Brzy po svatbě se kamarádce mojí matky, o dost starší, narodila dcera, do roka následoval syn. Vlaďka, tak jako asi většina mladých matek, cítila, jak jí život při dětech utíká mezi prsty. Našla si kamarádky, s nimiž si v době odpoledních směn svého muže odcházela trochu povyrazit. Postupně se z toho stal pravidelný zvyk. Než Karel došel z práce, už byla většinou v alkohol🡕 ovém opojení a spala v obýváku. Jediným kladem těchto tahů bylo, že neměla svědomí nechat děti samy a našla si na jejich hlídání dceru své známé, což jsem byla já. Starala jsem se o ně pečlivě a tak se stalo, že jsem bývala u nich víc než doma. Byla jsem na svůj věk vyspělá, nikdo by mi nehádal čtrnáct, prsa jsem měla čtyřky a jak jsem brzy zjistila, byla jsem i chtivá sexu. Když byl Karel doma, psal na stroji nebo cokoli kutil v domácnosti, stále jsem se motala kolem. Tu jsem se otřela svými prsy o jeho rameno, když jsem mu nahlížela do papírů, jindy jsem mu pomáhala s pájením a nezapomněla se přitisknout stehnem k jeho noze. Hrozně mě to vzrušovalo, ale on mě bral pořád jako nerozumné děcko, vždyť jsem měla teprve čtrnáct, i když rozměry ňader jsem už tehdy strčila mnohé dospělé ženy do kapsy. Podprsenku jsem nosit nemusela a on přece musel cítit, jak mé bradavky tuhnou při dotyku s ním. Aby se však o něco pokusil, na to mu asi chyběla odvaha. V těchto náznacích jsme vydrželi víc než rok.

Mnohdy byl už tak nadržený, že si musel dokonce v noci přilehnout k manželce. Ta byla vděčná za vášnivou noc, ale nevěděla, čemu za ni poděkovat. Když jsem dosáhla šestnácti let, věděla jsem, že to déle nemůžeme vydržet a dojde k nejhoršímu. Napřed jsem ho ovšem ujistila, že má věková hranice odpovídá našim totalitním zákonům. Po mém ujištění, že si už se svým tělem mohu dělat co chci, jsme jen čekali na příležitost. Já jsem se už chovala jako nadržená samice. V noci jsem vstala, prošla obývákem, abych zjistila, v jakém stavu se nachází jeho žena, a vzápětí jsem si v krátké noční košilce a bez kalhotek přisedla k němu na postel. Jakoby omylem jsem mu položila ruku na správné místo, on se probral z narkózy a přitáhl si mně k sobě pod peřinu. Hladil moje čtyřky, ruka jezdila po mých stehnech, prsty zajížděly do houštiny a lehce hladily mokrou štěrbinku. Vrněla jsem blahem a on mohl svým načínákem roztloukat ořechy na vánoce. Přes všechnu tuto nádheru nic neriskoval, aby nás manželka náhodou nechytila při nejlepším. Bylo to kruté čekání, ale dočkali jsme se. Manželka naplánovala dovolenou v cizině k termálním pramenům. Já musela jet s nimi, aby žena nepřišla o své pohodlí a nemusela se příliš věnovat nezbedným dětem. Přes den jsme se váleli v teplé vodě, večer jsme se prošli po městě, pak jsme vypili ohnivého maďarského vínka a mohli jsme zalehnout do stanu🡕 . Stan byl sice dosti prostorný, ale pro pět obyvatel také nic moc. Především se v takové sestavě naštěstí nedaly vyrábět manželské hrátky. Přesto jsem si moc klidu neužila. Sotva manželka usnula spánkem spravedlivých, vsunula jsem do jeho spacáku🡕 ruku šmátralku. Co mu zbývalo jiného, než hlídat dech své ženy a přitom si ve vedlejším spacáku🡕 hrát s mladým masem.

To už ale věděl, že dovolená bude tím ideálním místem pro mou přeměnu v ženu. Jednou dopoledne jsme se jako každý den povalovali v teplé vodičce, žena podřimovala, děti běhaly z bazénku do bazénku s rozdílnými teplotami vody. Pak ženu napadlo, že potřebujeme nakoupit něco na večer a v tom vedru nebyla ochotná obětovat lenošení ve vodě. Byli jsme vysláni jako nákupčí, já se nabídla, že mu pomůžu vybírat, aby nepřinesl něco nejedlého. Prošli jsme městem v pravé poledne, splnili úkol a obtěžkáni taškami jsme se vraceli. V kempu bylo téměř pusto, kdo by se taky pařil ve stanu🡕 , když všude okolo byly samé bazény. Pouze v sousedním stanu🡕 vařila oběd postarší maďarská rodinka. Ve stanu🡕 bylo docela příjemně, byl totiž pod stromy ve stínu. On shodil triko a kraťasy🡕 , aby si oblékl plavky. Já si svlékla triko a v tom momentě už nevydržel, přitiskl se ke mně zezadu a do rukou vzal jemně moje kozičky. Líbal mně na krk a ruce pracovaly na panenských bradavkách. Během několika sekund mu plavky nestačily. Když se ke mně přitiskl, dokonale připravený, sama jsem si lehla a stáhla si kalhotky. To už měl bradavku mezi zuby a ztrácel pojem o okolním světě. Levá ruka zajela mezi má stehna a prst průzkumník zjistil, že není co připravovat. Vlhko přímo předpisové. Ještě stihl podložit můj zadeček ručníkem a bez dalšího otálení do mně vstoupil. Dokonale otevřená, nemohl ani poznat, že jsem panna. Odnesl to pouze ručník, který si, bohužel, nemohl schovat jako upomínku, ale zlikvidovat včas jako předmět doličný. Když se po něm večer manželka sháněla, obvinil nenasytné turisty ze socialistických zemí, kteří dovedou krást i prádlo ze šňůry🡕 . A to za bílého dne. Všechno proběhlo hladce a rychle, jen maďarští sousedé nás už tak uctivě nezdravili.

A já jsem jim potom ještě další dva roky pomáhala hlídat děti. Žena i nadále měla ráda rum před spaním a já jsem měla téměř každou noc potěšení v posteli. Další z žen, která se dostala na políčko s úkolem, byla moje žena. Obec Růžová, už sám název napovídal, co se bude dít. Pavla měla odevzdat fant, pokud měl růžovou barvu. A jak jsem si dobře vzpomněl, oblékala si ráno růžové kalhotky. Ani žena však neprojevila ostych, zvedla si lem šatů a stáhla kalhotky nejprve ke kolenům, pak je nechala spadnout a vykročila z nich. Uchopila je a položila na místo pro fanty, což byl malý stolek v rohu. Už jsem ji mnohokrát svlékal z kalhotek, ale dnes to mělo úplně jiný půvab. Že by se mi zalíbily exhibicionistky? Jenže to jsme ještě pořád na počátku hry, co nás ještě čeká dál? Musím uznat, že ta Eva není hloupá, když si ji vymyslela. Pavel následoval příkladu Oldy a dostal se do obce Skřivany. Lenka jako sousedka měla povinnost zjistit, jak je to s jeho skřivanem. Rozepnula mu poklopec, sáhla do slipů a vítězoslavně oznámila, že tento skřivan bude zpívat docela solidně. Eva, jíž kostka určila místo poblíže Náchoda, řekla - Ať si tady zopakujeme taky povinnou četbu ze školy, zkusíme si zahrát scénku z Babičky. Jsem totiž u splavu v Babiččině údolí, mé jméno je Viktorka. Petře, vyzvala mě, pojď a sáhni si na mně. To mi nemusela říkat dvakrát, jakmile povstala, postavil jsem se za ni a s chutí jí sevřel kozy, tipoval bych tak trojky. Eva tak zaječela, že jsem se opravdu lekl, zda jsem jí snad neublížil. Ale ne. Eva byla nejen vedoucí cestovní kanceláře, ale také obstojná herečka. To však nebyl konec mého účinkování. Ve stejném místě se nacházelo i vodní dílo Rozkoš. A tam jsem se ocitnul já. Čekal jsem na úkol, který mám provést. Eva mi přečetla návod - přivedeš svou sousedku Jarmilku k rozkoši. Můžeš však použít jen své ruce.

Co jsem si mohl přát víc? Poručil jsem Jarči, aby se mi posadila na klín. Protože měla na sobě kalhoty🡕 , rozepnul jsem je a ponořil levou ruku do klína. Nejprve jsem ji hladil po kundičce, pak jsem prstem průzkumákem zajel opatrně dovnitř a pokračoval jsem v dráždění. Asi byla také dobře nadržená, protože netrvalo ani pět minut, Jarča zvrátila hlavu na mé rameno, sevřela nohy a hlasitě zasténala. Nejspíš to nehrála, jak bývá u některých ženských zvykem, aby alespoň potěšily chlapa, protože když se přesunovala na svou židli🡕 , ještě se třásla. Poté se Marta probojovala až do Velkých Losin. Tam se prý upalovaly čarodějnice. Marta si musela odložit veškeré šatstvo a všichni muži jí na těle hledali stopy po mučení. Sice jsme stopy nenašli, ale především pro nás to bylo mučení, sahat na hezké ženské tělo a víc si nesmět dovolit. U Frýdku prý existují Krásná a Šance. Když se tyto dva názvy spojily, měla Lenka co dělat, aby nás o tom přesvědčila. Eva pustila hudbu, rozsvítila pouze menší lampičku v rohu a Lenka nám v tomto pološeru předváděla striptýzek. Nebyla profesionálka, která by mohla ohromit zákazníky někde v barech, ale přesto nás přesvědčila, že šance je nádherná. Docela vhod nám přišly Suchohrdly, všichni jsme vypili na ex vínko, i když jsme si průběžně svlažovali hrdla, přesto při podívané na probíhající děj a hlavně při očekávání dalších velkých událostí jsme měli v krku jako u Suchánků. Téměř ve stejné oblasti se nachází Dolní Věstonice. Eva nám předvedla srovnání s věstonickou Venuší. Ačkoliv je Venuše o hodně slavnější, Eva je o sto procent pěknější. Na tom se shodli všichni přítomní. Opět Rozkoš, obec u Znojma. Bohužel, tentokrát tam skončil pouť Pepa. A k rozkoši ho měla dohnat Andrea. Pepa se rozvalil pohodlně na židli🡕 , Andrea mu vytáhla stojícího ptáka a pečlivě mu ho zpracovávala rukou i ústy. Co však může takový vybičovaný chlap vydržet?

Minuta a bylo po všem. Pepa stříkal jako při požáru. Andrea zvítězila kontumačně. Bude ještě Pepa schopen provozu pro dnešek? Toť otázka. To už však Pavla dosáhla Holostřev a když uslyšela, že jí má Jarda provést gynekologickou prohlídku, kam až dosáhne, ucukla. Nedivím se, vždyť pokaždé, když na takovou prohlídku měla jít, poslouchal jsem celé litanie, jak to mají ženské v životě těžké. Prostě se toho odjakživa bála. A tak se nám musela jako náhradu za odmítnutý úkol svěřit se svým příběhem. Tak, Pavlínko, téma pro dnešek, znásilnění. Prý má každá druhá žena u nás tuto nepříjemnou zkušenost. Pokud nemáš, tak nám aspoň řekni příběh své známé. Pavla se nadechla a začala - Víte, jak to chodí, když se spřátelí dvě tři rodinky, to se pak pravidelně navštěvují, střídají se mejdánky jednou u těch, podruhé u jiných. Občas se k tomu přifaří ještě nějací známí těch druhých známých. Prostě se žije takzvaně naplno. A vždy, když se popíjí, tak někdo z nich navrhne hru s flaškou. Jednak je to pro ně tak trochu zakázané ovoce, jednak mají chuť nakouknout těm ostatním pod pokličku do soukromí.  Nevím proč, ale většina chlapů nemá odvahu říci svému kámošovi, podívej se, ta moje stíhačka už mě otravuje, láká mně ta tvoje, co když bychom si je nenápadně prohodili. Myslely by si, že nás podvedly, zatímco my bychom měli perfektní změnu. To ne, to každý navrhne flašku a myslí si, že se k jeho staré nějak oklikou probojuje. Skoro pokaždé se pak hraje na pravdu a tahají ze mně ty nejzasutější nepříjemné vzpomínky. A já pak raději dám fant, než bych jim prozradila to, na co bych nejraději zapomněla sama. Tak teď vám to teda řeknu, když vím, že tady mně k tomu nikdo nenutí. Tušila jsem, že manžel odejde za kamarády do hospody, když si odpoledne zdřímnu. Chodila jsem bez nálady z kuchyně do ložnice, pak do koupelny, abych si ujasnila, co mám dělat. Nedokázala jsem se soustředit vůbec na nic.

Když už ženská nedokáže udržet manžela doma žádnou láskou, tak je to asi konec. Venku se stmívalo. Postávala jsem a nemohla se hnout. Šla bych za ním, ale myslel by si, že ho špehuju. Ale stejně neusnu. Dolehla ke mně hudba. Tam ho najdu, myslím si! Pospíchám podél vody k rybářskému areálu, tam se koná zábava. Ale protože jsem se oblékla jen tak do domácího, nemám u sebe peníze. Rybáři jsou neúprosní a nepustí mně dovnitř. Šla jsem podél plotu a nakukovala přes stovky lidí někam směrem k hudbě. Pak jsem se dostala až zezadu areálu, kde už ani ten hluk nebyl takový. Náhle jsem zaslechla hlasy. Zatajila jsem dech, co když to hlídají policajti. To by se za mně manžel styděl, že jsem se snažila dostat bez peněz mezi lidi. Ucítila jsem pach alkoholu🡕 . Byli to kluci, sice opilí, ale ještě ne dospělí. Jeden mě chytil a povalil do trávy. Konečně si švihnem, řekl a držel mi ústa, abych nemohla křičet. Pojď, vole, ty jsi ještě panic, tak se aspoň zaučíš. Na staré piči se dobře cvičí. Nemohla jsem se nijak bránit, byli nejen opilí, ale i agresivní. Roztáhli mi stehna od sebe a vyhrnuli šaty🡕 přes hlavu. Podprsenku i kalhotky na mně roztrhali. Kluci, to ne, já se bojím, to přece nejde. To je znásilnění. Neser nás, nebo ti ji vymrdáme sami a ty budeš do smrti ufňukaný panic, vole. Už jsem neměla sílu cokoliv dělat. Kluk, snad tak patnáctiletý, klesl mezi moje nohy. Tak jebej, nebo dostaneš přes držku, zavelel ten vysoký a nejagresivnější. Ucítila jsem, že mu stojí, ale bojí se. Abych to ponížení urychlila, zašátrala jsem rukou a vsunula si jeho pyj do vagíny. Vzápětí jsem ucítila náraz, to mu jeho kamarádi přišlapávali zadek, aby pořádně přirážel. Rozevřela jsem ještě více nohy, abych mu to ulehčila. Pojďme, to už zvládne sám, vzdalovaly se jejich hlasy.

Promiňte mi to, zavzlykal na mých holých ňadrech. Pohladila jsem ho. Vždyť jsme byli vlastně znásilnění oba. Náhle ztuhl a já jsem cítila, jak do mně stříká jeho semeno. I já jsem pod tímto dojmem vyvrcholila. A to jsem sama nečekala. Půst je zřejmě pro každou ženskou trest. Žena dovyprávěla, až jsem se podivil, kde se v ní vzala ta odvaha, možný by pro ni byla jednodušší ta gynekologická prohlídka. Musela asi dlouho sbírat odvahu k tomuhle příběhu. Raději s ní o tom nebudu nikdy mluvit, asi by se cítila trapně až do smrti. Ale už je to za ní a hra musí pokračovat. Olda vhodil a dostal se do Strakonic. A jako strakonický dudák měl právo přeměřit a osahat všechny dudy přítomných žen, potom vyhlásit vítězku. Dámy si proto sundaly vršky a postavily se do řady. Olda s krejčovským metrem měřil obvod, ale také citlivě rukou oceňoval kvalitu poprsí. Nakonec vyhlásil jako vítězku svou partnerku Jarmilu, zřejmě proto, aby mu to nemohla vyčítat, až budou doma v posteli. Nic proti tomu, ale já bych nechal vyhrát Evu. U Loun na vrchu Pravda musel s pravdou ven Pavel. Lenka se ho zeptala, zda dokáže Moniku vždy uspokojit v posteli. Pavel se nejprve zarazil, ale pak řekl, že ano. Monika však dodala, že oni dosáhnou největšího vrcholu především někde na veřejnosti, kde jsou lidé, ale oni si najdou možnost, jak to provést. Třeba v kině. Jarmila, vítězka dudácké soutěže🡕 , vhodila kostku a šestka ji donesla do Mlékojed. Štěstí pro mně, neboť bych ji sice netipoval jako vítězku Miss monokiny, ale o to raději jsem svými ústy vyzkoušel, zda by mě mohla také nasytit.

Mléko sice neteklo, ale podle jejích vzlyků si myslím, že teklo něco dole. Marta opět excelovala, neboť našla Ženská vrata u Mladé Boleslavi. Co jiného by se tak mohlo nazývat, než její vrátka do Pekla, které je prý opodál. Už jsme byli všichni trochu opojení alkohol🡕 em a zábrany se ztrácely čím dál víc. Marta tedy sundala kalhotky, usedla na stůl a pololeže nám nabídla pohled do své krásně ochlupené štěrbiny. To už se nedalo vydržet. Utrpení však nebylo zdaleka u konce, protože jsme ještě neobjeli republiku podruhé, jak napovídala kolečka na mapě. Pepa, který ji určitě znal zvenku i zevnitř, také jistě trpěl, protože když se ocitl ve Skvrňově, zjistila Andrea, že má slipy víc než jen poskvrněné a musel je odevzdat. Vzhledem k tomu, že na jiných místech byla také značka pro fant, většině z nás už chyběly některé díly oblečení. Kam to dospěje? ptám se sám sebe v duchu. Nikoho jiného se zeptat nemohu, hra prostě jede naplno dál. Kozojedy připadly na Jardu. Co s tím? Jarda požádal Evu, aby mu umožnila provést tento složitý úkol. Eva opět sundala vršek a nabídla mu pošušňáníčko v podobě svých koziček. Jarda se nedal dvakrát pobízet a prostě jí žužlal bradavky mezi zuby, až ho musela Eva poprosit o ukončení této procedury, jinak by prý nebyla v dalším díle k použití. To už však nastoupila k ukázce Lenka, která se dostala do Cikháje. Prohlásila, že si sice nedovedla nikdy představit, jak by tohle mohla provádět na veřejnosti, ale dnes prý vyzkouší něco nepoznaného. Eva jí přinesla nočníček, Lenka shodila šaty🡕 , přidřepla a speciálně pro nás, nové kamarády, předvedla, jak dospělá a krásná žena močí. Nevím, jak ostatní, ale já jsem to viděl poprvé a byla to nádhera. Nejenže se Lenka vymočila, ale já jsem při tom ještě vytekl. To jsem ani v duchu nepředpokládal. A přišla další krásná scéna.

Pavlína, má žena, se v Kojicích rozhodla nakojit Oldu. Mléko sice měla naposledy, pokud si dobře vzpomínám, asi před osmi lety, ale zřejmě už nechtěla nic ponechat náhodě a užít si dosytosti dnešního večera. Vyndala prsy a nabídla je tak jako před lety synovi, dneska Oldovi. Ten si ji vychutnal tak, že Pavla měla zkřížené nohy, aby to přetrpěla bez úhony. Dnes se mi moc líbila a vůbec jsem ji nepoznával. Zjistil jsem, že ji mám ještě opravdu rád a těším se, až se dostaneme domů, abychom si některé scénky zopakovali. Já pak navštívil Drábské Světničky, ale když Jarmila uslyšela, že v těchto světničkách by mohlo probíhat sado-maso a ona by byla ta postižená, tak raději chtěla povykládat svůj příběh. Tak, Andreo, ty nám povíš, zda jsi měla něco s mladším klukem, jo? Dobře. Tenkrát bylo hrozné horko, několik dnů už nezapršelo. Rozhodla jsem se, že si pod šaty🡕 nechám jen kalhotky. Nejraději bych si po bytě chodila úplně nahá, ale vedle u televize seděl Emil, synovec sousedky, který tu byl na prázdninách. Když jsem se vrátila za ním do obýváku, usedla jsem s úlevou vedle něho na pohovku. Chtěla jsem si ještě svázat vlasy do drdolu. Emil se nabídl, že mi ho udělá sám. Brala jsem to jako dobrý vtip, dospívající kluk a bude česat starou ženskou. Ale nic jsem nenamítala, když mi ten drdol tvořil. Dokonce se mi to tak líbilo, že jsem zavřela oči a držela jako u kadeřnice. Podívala jsem se pak do zrcadla. Opravdu hezky mě učesal. Políbila jsem ho za odměnu. Dříve mě takhle dovedl oblažovat i můj muž, ale pak zmizel za jinou. Emil přičichl k mým vlasům a řekl - krásně voníš, jaká je to značka? Proboha, i o tohle se zajímají dnešní kluci? Jak mě chtěl políbit do vlasů, ucukla jsem, ale přitom jsem se svalila na pohovku. Emil místo do vlasů přisunul rty do výstřihu.

Blbneš? zrudla jsem, copak to se dělá? Že to však nebyl omyl jsem poznala, když mi třesoucí se rukou začal rozepínat šaty🡕 . Nemluvil, ale pracoval na tom, aby se mi dostal do výstřihu. Přestala jsem se bránit a čekala jsem, co se z toho vyvine. Rozepnul mi knoflíčky až po pás a líbal mi ňadra. Ještě stále jsem to brala jako klukovskou hru. Ale chtěla jsem ho včas usměrnit, aby se mi to nevymklo z rukou. Věkový rozdíl byl přece jen dost velký. Ale nezasáhla jsem včas a pak už bylo pozdě. Jeho rty žmoulaly bradavku a mně začalo být divně ve slabinách. Jeho hlava se sunula stále níž, až si rukama vyhrnul okraj šatů a začal mi stahovat kalhotky. Jak se tak dostával dolů, najednou jsem nad obličejem měla bouli v trenkách. Copak to nejsem schopná zarazit? uvažovala jsem zmateně. Přece nejsem šílená. Ale pak se mu podařilo sundat mé kalhotky. Nadzvedla jsem se, čímž jsem si potvrdila, že už mu v tom nechci zabránit. Zvědavost zvítězila. Vzala jsem jeho ocásek do úst a on mi zabořil jazyk do chlupů. Z jeho ocásku se stával ocas. To už jsem si nemohla nechat uniknout. Žužlala jsem mu ho, až najednou začal stříkat. Na to jsem nebyla připravená. Proto jsem ho přidržela rukou a nechala ho dodělat se na má prsa. Sundala jsem ho ze sebe a běžela se umýt. Doufala jsem, že se zalekne toho, co provedl, ale když jsem přišla s osuškou kolem těla, našla jsem ho ještě na pohovce. Sedla jsem si opět vedle něho a zeptala se - nevadí ti to, co se stalo? Jsi přece jen o hodně mladší. Neodpověděl a objal mě kolem pasu. Osuška šla dolů a já věděla, že ten den jsme ještě neskončili. Měla jsem mladého milence a co bych jako starší ženská mohla chtít víc od života? Honza po skončení příběhu vhodil kostku a postoupil do obce Pohled. A bylo se na co podívat.

Všechny kočky si musely sundat kalhotky, pokud je ještě měly, a předklonit se s vyhrnutými šaty🡕 , případně sundanými kalhotami. Ale to byl pohled! Sedm krásných ženských zadečků, trčící chloupky uprostřed a některé měly i tu buchtu dobře vysunutou. Mohli jsme si přát víc? Oslov, obec u Písku. Tady se objevil Pepa a nevyplatilo se mu to. Ženy se před ním promenádovaly, jedna ukázala kozičky, druhá kundu, tak se střídaly a provokovaly. A Pepa jako osel si nesměl ani sáhnout, jen při tomto divadle onanovat, až do úplného konce. Chudák! Směrem k Plzni se přihnal Jarda a to už byla jiná. Na zámku Kozel se v tohoto divokého tvora proměnil, Eva musela pokleknout na všechny čtyři a Jarda jí ho tam zezadu naládoval. Byla to přítrž zrychlených pohybů, žádná velká příprava, protože oba už to potřebovali jako sůl. Několik prudkých zasunutí a Jarda řval blahem. Totéž však Eva, která na tom byla podobně. Jen my chudáci jsme se museli dívat a mačkat si pod stolem své nadržené ptáky. Olda se také nenechal zahanbit a u Tábora vjel slavnostně do obce Křeč. Co jiného mu zbylo, než k takové křeči přivést Martu. Ta sice nejprve chtěla odmítnout, protože to je přece jen něco jiného než doma, když použije svůj nástroj, ale nakonec na naléhání dalších žen svolila. Lehla si, roztáhla nohy a Olda jí pomalu zasunoval do kundičky robertka, půjčeného od Evy. Nejprve s ním posunoval tam a zpět pomalu a rozvážně, ale když zjistil, že Marta začíná stále více nabíhat proti jeho ozbrojené ruce, přitlačil na pilu. Posléze, za vyvalených očí nás všech, a nejenom chlapů, jí předepsanou křeč přivodil. Marta zasténala, sevřela nohy a prohla se jako luk. Pak ochabla a Olda jí nástroj vysunul z těla. Andrea se dostala do Prádla u Nepomuku.

Co jí zbývalo, než svoje prádlo odevzdat na hromádku, která utěšeně narůstala. Vzápětí po ní na toto místo dojel i Pavel a na rozdíl od Andrey mohl prádlo odebrat všem ženám. Tak nám přibývalo šatstvo na hromádce, souběžně s tím však i nahých a polonahých hráčů. Nikomu to však nepřipadlo trapné, naopak, atmosféra houstla a my se nemohli dočkat, čím Eva vyšperkuje závěr. Ale dočkali jsme se. Druhé kolo uvnitř republiky se chýlilo ke konci, blížili jsme se ku Praze. Tam měla Eva poslední podmínku - do Prahy se musí vhodit přesné číslo. To znamená, že bude-li někdo dvě místa od Prahy, musí vhodit dvojku. Za každé jiné číslo na kostce dává další fant. A tak se před Prahou srocovali hráči, kteří by rádi do hlavního města, z něhož se mělo stát, jak alespoň všichni doufali, město pohlavní. Postupně jsme se tam probojovali, ale na nikom nezůstala ani nitka. Zaparkovali jsme své figurky na výletním místě Závist, ale závidět jsme si nesměli. Hra je hra! Panstvo, konec je na dohled! oznámila Eva. Pokud se vám to líbilo, tak bychom se mohli sejít častěji a poznávat naši vlast i nadále. Propříště mám v zásobě další krásná místa jako je třeba Býkov, Komín, Kouřim, Chobot, Chlupice, Kozín, Dívčice, Domina, Laciná, Líně, Smetana, Řitka, Suchá, Šťáralka, Štěrbina, Pičín, Podkozí, Kobylka, Kozí Hory, Kozodírky, Krámy, Hulice, Fleky, Ďáblice, Čunín, Čím, Černé údolí, Krasavce, Mladice, Křoví, Lesík, Močidla, Močítka, Mokrá, Mokrý, Mužský, Panenská, Potvorov, Prasklice, Puklice, Pytlíkov, Roupov, Rum, Skvrňany, Studnice, Štětkovice, Tvrdín, Útočiště, Vaječník, Velká Černá a další pamětihodnosti. Pokud byste slíbili účast, vytvořím novou mapu a můžeme si dát repete.

Souhlasili všichni, zaprvé se jim tato hra opravdu zalíbila, zadruhé pospíchali ukojit své chtíče do postelí, které byly speciálně pro ně nachystány. Teď teprve proběhlo to správné losování a když někdo vhodil šestku, vybral si poslepu fant. Naštěstí byly fanty rozděleny na mužské a ženské, jinak by asi vznikla vzpoura. Takto si každý, kdo měl štěstí, vybral partnera či partnerku, a mohl se s ním odebrat do jedné z mnoha místností v tomto domě. Tam si už sami dokončili to, po čem celou noc toužili. Ani nevím, zda si každý mohl vybrat cizí objekt a ne ten svůj. Já jsem měl štěstí v neštěstí. Zbyla na mně moje žena. Byl jsem sice nadržený jak zákon káže, ale přece jen jsem si ten závěr představoval v jiné náruči. Eva však tuto situaci vyřešila s přehledem podnikatelky. Pavlínko, doufám, že nebudeš mít nic proti tomu, když ti s tvým mužem budu pomáhat. Jak vidíš, tak jsem tady navíc a nedovedu si představit, že bych zbytek noci měla strávit sama. Pavlínka, jak jsem ji v duchu opět začal nazývat i já, souhlasila. Tak jsme si navzájem vyhověli v trojce a já už se nemohu dočkat, až Evička vytvoří druhý díl této krásné pohádky.