Karkulka je prase erotické povídky

Karkulce bylo osmadvacet a k babičce chodila od dětství tak často, že by tam trefila i potmě. Maminka jí přesto pokaždé připomínala: "Nikam neodbočuj, s nikým se nezapovídej a buď u babičky před šestou." Karkulka přikývla, vzala košík s bábovkou, vínem, medem a léky a vyrazila. U staré paseky narazila na dva mladé myslivce, kteří odklízeli smrk spadlý přes pěšinu. "Tudy dnes neprojdeš," řekl první. "Nevadí, znám cestu kolem potoka," odpověděla Karkulka. "Tu známe taky," usmál se druhý. "Ale než se budeš brodit bahnem, dáš si s námi u hájenky kávu. Deset minut." Karkulka se podívala na hodinky. Bylo čtvrt na šest. "Tak opravdu jen deset." Kdo někdy strávil deset minut se dvěma sympatickými myslivci, asi tuší, že lesní čas se měří trochu jinak.

Vlk byl naopak dochvilný. K babičce dorazil za pět minut šest, babičku zavřel do spíže a navlékl si její noční košili. Nesežral ji, protože mu doktor zakázal tučné maso a babička mu navíc pohrozila, že by mu její protéza zůstala v krku. V šest ležel připravený v posteli. V sedm si upravil čepec. V osm nacvičoval hluboký hlas. V devět snědl koláče, v deset otevřel víno a v jedenáct mu došla trpělivost. "Ona sem chodí každý pátek, ne?" zavrčel. "Chodí," ozvala se babička ze spíže. O půlnoci ji pustil ven a uraženě procedil: "Ta Karkulka je ale prase." Babička si nasadila brýle. "Počkej s hodnocením, vlku. Ještě jsi ji dneska neviděl."

Káva u hájenky byla výborná. Víno, které jeden z myslivců vytáhl "jen na ochutnání", také. Pak se všichni tři vydali zkratkou kolem potoka. Bahno tam opravdu bylo. Karkulka uklouzla, první myslivec ji chytil za ruku, druhý kolem pasu a za okamžik leželi v trávě všichni tři. Když se jednu dospělou ženu snaží zachránit dva muži najednou, není vůbec jisté, jak to dopadne. Karkulka se smála, jeden myslivec ztratil klobouk, druhý knoflík a při dalším vstávání už nikdo pořádně nevěděl, kdo koho zachraňuje. Když se konečně rozloučili, měla Karkulka bláto na kolenou, trávu na zádech, jehličí ve vlasech a jeden knoflíček u halenky záhadně chyběl. Červená kapuce visela na větvi, bábovka připomínala placku a víno se nevysvětlitelně vypařilo. Dva myslivci se s ní loučili s výrazem, že by tu zkratku měli zkontrolovat zase příští pátek.

K babičce dorazila Karkulka až ráno. Rozcuchaná, uválená a špinavá od hlavy až k patě. Babička otevřela dveře a spráskla ruce. "Proboha, děvče, ty vypadáš jako prase!" Vlk, který po víně usnul v křesle u kamen, okamžitě vyskočil. "Já to říkal!" Karkulka položila košík na stůl. "Spadla jsem do bahna." Babička se podívala na její kolena, vlasy a chybějící knoflíček. "Kolikrát?" "5x." "A ti myslivci?" "Pomáhali." "Oba?" Karkulka se usmála. "Babi, bylo to velké bahno." Vlk se vítězoslavně nadechl, ale Karkulka si ho změřila od čepečku až po chlupaté nohy trčící z babiččiny košile. "A ty se moc nesměj. Já jsem se do bláta dostala náhodou. Ty ses do babiččiny postele nacpal dobrovolně." Babička nalila kávu a rázně rozhodla: "Tak dost. Karkulko, do vany. Vlku, domů. A jestli se mě někdo zeptá, proč se tahle pohádka jmenuje Karkulka je prase, řeknu jen, že každý si pod tím může představit, co chce."