Na moři erotické povídky

Je mi devatenáct a všichni o mě tvrdí, že jsem krásná a žádoucí. Málokdo z nich se však pokusí o to, aby mojí krásu ochutnal, aby se potěšil mým nedočkavým tělem, aby je polaskal i pro moje uspokojení. Mají obavu, netroufají si. Ti, kdož odvahu najdou se nakonec ukáží jako snaživí žáčci, ale neohrabaní milenci. Sním proto o tom, jak se objeví muž z jiné planety a provede mě sedmi divy světa, vezme si mne, poplení a nechá pak bezvládnou, ale šťastnou na mém rozházeném lůžku, na mýtině v lese nebo na písečné pláži. Můj neznámý a vysněný však nepřichází. Svůj čas tak pohříchu často trávím sama ve všední den, o víkendu i o prázdninách. Ležím na člunu, který se zvolna pohupuje a líné noční proudy mne odnášejí pomalu od břehu, z něhož ještě tlumeně zaznívají strunné nástroje a sladké hlasy místních snědých, výbojných ale nevynalézavých mladíků. Za chvíli zmlknou, ocitnu se příliš daleko, neuslyším je. Nevadí mi to, nahá záda opírám o laťkovou podlahu a své smutné oči zvedám k velikému, dozrálému kotouči luny, kterému bez bázně nabízím své vnady i klín. Ten kotouč je náhle poskvrněn skoro neznatelným smítkem, které mizí, zvětšuje se, zase mizí, až se objeví natrvalo a přibližuje k hladině po spirálové křivce. Po chvíli poznávám, že je to netopýr! Leknu se a v první chvíli mi napadne hledat spásu v kabině. Jeho pád se však zrychluje a já náhle na pozadí jasného měsíce zjišťuji, že jsem špatně odhadla vzdálenost. Nad rozepjatými křídly se totiž vynořuje ušlechtilá hlava a z pod křídel vyrůstají souměrné svalnaté nohy. Už je těsně nad plavidlem. Sloup vzduchu, který před sebou tlačí rozbouří vlny kolem loďky a ta se povážlivě zahoupá. Vzápětí přistává a já vidím, že je to skutečně B., že mě osud vyslyšel! Vůbec se tomu nedivím, nezarazí mi ani to, že pod létacím pláštěm nemá svojí obvyklou kombinézu.

Jeho odhalený a hladký hrudník se vznosně vypíná nad provazci vypracovaného břicha a mezi jeho trénovanými stehny duní zvon, jaký nemůže rozhoupat žádný pozemšťan. Ne, neduní, to mi jen v uších buší horká a naráz se vařící krev, při pohledu na jeho pohádkový kyj, podepřený loupežnickým vakem naplněným zlatými kokosovými ořechy. Nic neříká, já také ne, slova jsou zbytečná. Předlouhé vteřiny pozorně studuje moje křivky a zákoutí a já v mdlé záři měsíce spíš tuším, než opravdu vidím, jak se obdiv v jeho očích proměňuje v ohníčky vášně. Pak najednou odhazuje z mohutných ramen pláštěnku a udělá krok ke mě. Boule bicepsů se ani nepohnou, když mne uchopí v pase a zvedne jako pírko. Mám oči na úrovni jeho, vnímám plné rty které se zmocní mých. Cucá je vášnivě jako zralou broskvičku, že ztrácím dech. Chvěji se v jeho rukách blahem tak, že jej na mužné hrudi značkují hroty mých plných ňader. Po chvíli se vzdá mých úst a svými uklidňuje moje vztyčené bradavky, které postupně dráždí i zuby až doslova slyším, jak na podlahu člunu odkapává moje vlhko. Slyší to taky a zvedá mne hravě ještě výš, aby tu vzácnou tekutinu nepromarnil. Pije jí plnými doušky, a jak mi svým hbitým jazykem vytírá vše co nachází mezi stehny, dopřávám mu jí stále víc. Když řičím rozkoší spouští mé tělo pomalu dolů, ale celou dráhu tak neurazím, protože v cestě se ocitá mocná, horká a diamantově tvrdá překážka. Je přesně v tom místě, kde jí čekám, ale není to tak jednoduché. Cítím se špetkou obav, jak se moje kudrnaté pohlaví roztahuje, jak je pokořované lůno napnuto k prasknutí. Jeho nadpozemské mužství je však stále ještě venku. Proto mne jeho ruce na bocích více stisknou a bez výstrahy nabodne mojí kundu na svojí chloubu. Vykřiknu, bolest je to nepoznaná! Ještě, že jsem na to byla jeho laskáním tak rozdělaná. On už mne ale konejšivě hladí po zádech i zadečku a čeká, až si zvyknu na dosud netušenou naplněnost klína. Pak mi opatrně posunuje po tom mohutném sloupu a zase spouští.

Chvíli sténám, protože ten nepoměr je opravdu obrovský, ale jsem statečná. Vydržím to, a když mne později pokládá na záda, aby vzápětí zrychlil a začal plenit i moje kozy, jsem už schopná vnímat rozkoš, kterou mi působí.... Je to nepopsatelné, protože se uprostřed milování náhle mění ve tříhlavou saň, aby mohl současně sát hroty mých ňader i vlhko úst. Pak se zase přerodí v devítiocasou kočku, vstoupí ocasy do všech použitelných otvorů a ještě stupňuje moje výsostné vzrušení ohleduplnými, byť citelnými šle🡕 hanci zbývajících na volné a vnímavé partie mého mladého a dychtivého těla... Opouští mne zase jako B., beze slov, stejným způsobem jako přišel. Opět jsem na zádech, ale vyčerpaná a bezmocná, neschopná se pohnout. Moje uspokojené pohlaví se jen pomalu smršťuje a s obtížemi nalézá svůj původní tvar. Po tvářích mi stékají slzy štěstí a zmenšující se bod nakonec zanikne v mdlé záři věrného průvodce matičky země. Je jen škoda, že tolik mi bude až za osm let a tohle všechno prožívám se špinavými prsty v ještě holé dírce. Televize je už ale vypnutá a druhý díl B. budou vysílat až zase za týden.