Nevinná procházka erotické povídky

Jdeme spolu úzkou lesní stezkou a kolem nás je jen šum stromů, chladný vzduch a občasné hlasy turistů někde v dálce. Slunce prosvítá mezi větvemi a pro všechny kolem to vypadá jako úplně obyčejný den. Jenže já se vedle Tebe vůbec obyčejně necítím.

Celou dobu jdeš těsně u mě. Občas mi položíš ruku na šíji, někdy mě lehce poplácáš po stehně, když se zastavíme napít. Jsou to drobné, majetnické doteky, kterých si nikdo nevšimne, ale mně z nich úplně hoří tělo. A Ty to moc dobře víš.

Když kolem nás projde další skupinka lidí, usměješ se na ně a úplně klidně je pozdravíš. Vypadáš tak nenápadně, skoro mile dalo by se říct roztomile. Jenže sotva zmizí za zatáčkou, tvoje ruka sjede z mých zad na vlasy, pevně mě za ně chytneš a bez jediného slova mě stáhneš z cesty hluboko mezi stromy.

Srdce mi okamžitě vyskočí až do krku. Následuju Tě poslušně dál od stezky, dokud cesta skoro nezmizí z dohledu. Zastavíš se až u mohutného kmene a otočíš mě zády k sobě. Jednou rukou mě přitlačíš ke kůře a přitiskneš se těsně za mě.

"Tak nervózní, holčičko," zašeptáš pobaveně přímo u mého ucha.

Sklopím hlavu a opřu se o strom, zatímco Tvoje ruka sjede po mém boku níž. Přesně víš, jak pomalý být, aby mě to ničilo co nejvíc. Někde nedaleko slyšíme hlasy lidí a kroky na stezce. To vědomí, že jsou tak blízko, mě dohání k šílenství. Musím být potichu. Musím vypadat jako stín. A Ty si mezitím užíváš, jak se pod Tvými prsty rozpadám.

Najednou mě otočíš čelem k sobě. Prsty mi drsně zajedeš do vlasů a donutíš mě podívat se Ti do očí. Ten pohled mě úplně odzbrojí. Je v něm slib všeho toho trestu, o kterém jsi mi psal.

"Klekni si," poručíš jen.

Bez váhání klesám do mokrého, měkkého mechu. Moje kolena se boří do chladné země, ale tváře mi hoří studem i touhou. Klečím před Tebou, s rukama sepjatýma za zády, přesně v té pozici, kterou jsi mě naučil. Jsem tu jen pro Tebe – Tvoje osobní věc, uprostřed veřejného lesa.

Klečím před Tebou v tom chladném, hlubokém mechu a srdce mi tluče až v krku. Zatímco o kousek dál někdo hlasitě zavolá na psa, ten strach z odhalení mě dělá úplně bezbrannou. Chci Tě cítit v ústech, zatímco se budu třást strachem, že nás někdo uvidí.

Když mě pak vezmeš za vlasy a přitáhneš si mě k sobě, svět kolem přestane existovat. Cítím Tvou dlaň, jak mi pevně objímá zátylek a nekompromisně mě tiskne k sobě. Sama si neurčím nic. Jsi to Ty, kdo mi svou silou diktuje hloubku i tempo.

Zajedeš mi prsty hlouběji do vlasů, až mě to donutí zaklonit hlavu v úhlu, který mi bere dech. Každý Tvůj pohyb je pomalý a rozvážný, jako bys chtěl, abych si vychutnala každou vteřinu svého ponížení. Pak se náhle přitlačíš hlouběji a já cítím, jak mě Tvůj stisk na krku nutí k naprosté odevzdanosti. Moje tělo se chvěje, ale Ty mě nepustíš. Ovládáš moje dýchání, moje pohyby.

"Moje hodná, zlobivá holka," zašeptáš spokojeně a druhou dlaní mi přitlačíš ramena k zemi, abys mě udržel přesně tam, kde mě chceš mít. Cítím tu moc, kterou nade mnou máš – stačí jeden Tvůj silnější stisk a já vím, že jsem jen Tvoje věc.

Když je po všem a Ty jsi spokojený, vytáhneš mě zase na nohy. Úplně klidně, s elegancí, mi otřeš koutky úst palcem, upravíš mi vlasy a krátce mě políbíš na tvář, jako by se vůbec nic nestalo. Pak mě vezmeš za ruku a úplně klidně se vrátíme zpátky na stezku.

Jdeme dál mezi lidmi, jako by se nic nezměnilo. Jen moje roztřesené nohy, chuť Tvého těla na mých rtech a Tvůj spokojený úsměv prozrazují, že jsi si mě právě teď, přímo před očima světa, znovu úplně a bezcitně podmanil.