O Růžence erotické povídky

KAPITOLA PRVNÍ - O IMPOTENTNÍM KRÁLI, VILNÉM ČARODĚJI A ŠIKOVNÉM MALÍŘI

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žili v malém království král a královna a ti strašně toužili po děťátku. Král užíval nejrůznější medikamenty na zvýšení potence, radil se se všemi mudrci, které se mu podařilo sehnat, povzbuzoval svou vákonost umělecky vyvedenými pornočasopisy, které specielně pro něho vytvářel jeden malíř v podhradí, ale všechno marno - víc jak jednou za měsíc se na nic nevzmohl. Většinou to však vyšlo na královniny neplodné dny a tak čas plynul a vytoužené dítě bylo stále v nedohlednu.

Jednoho dne navštívil královnu čaroděj z nedaleké zříceniny a nabídl jí, že jí dítě udělá sám. Královna toho úlisného hada neměla ráda a tak ho nechala vykázat ze zámku. Potlučený a od psů pokousaný čaroděj si přísahal, že za tohle se pomstí.

Když uběhly další dva měsíce, královna stále nebyla těhotná a král byl opět k nepotřebě, měla toho královna tak akorát dost. Jednou v záchvatu vzteku, kdy leccos rozházela a i rozbila, našla náhodou královy pornočasopisy. Od služek se dozvěděla, že jejich tvůrce maluje zásadně podle svých vlastních zážitků, tak se teď rozhodla, že ho navštíví.

Malíř zrovna dumal nad nějakou prasárnou, když se rozlétly dveře a v nich stanu🡕 la jeho panovnice. Slyšela jsem, že to ty maluješ pro mého impotentního chotě všechny ty čuňačinky a že jsi je zároveň všechny prožil. Rozhodla jsem se, že si od tebe nechám vymalovat budoár, ale nejdřív si tě vyzkouším. A než stačil milý malíř cokoliv říct, nebo udělat, vjela mu královna rukou do naditého příklopce. Malíř moudře usoudil, že své vládkyni nemůže odporovat. Svalil ji na postel, vykasal jí sukně🡕 a opíchal ji a takovým smyslem pro detail (byl to přece umělec), že se pak královna tři dny dívala pod sukně🡕 , jestli ho tam ještě nemá. Královna se dobelhala do zámku, po stehnech jí stékalo sperma a sotva se trochu vzpamatovala, nechala krále vyhnat do exilu a ve věži připravit pokoj pro malíře.

Po nějaké době zjistila, že je konečně těhotná.

KAPITOLA DRUHÁ - O OŠKLIVÉ KLETBĚ A ROZVERNÉ SUDIČCE

V příslušném termínu se narodila krásná holčička a protože království mělo ve znaku květ růže, dostala jméno Rosa spinosissima. Protože to ale bylo jméno dlouhé a složité (to víte, tradice), říkali jí všichni Růženka. I nadešel čas nechat dítě pokřtít. A protože královna nebyla na hlavu padlá a v dětství přečetla všechny pohádky, sezvala veškeré vědmy, víly, kouzelníky a sudičky, co jich v kraji bylo.

V paláci právě vrcholilo křtinové mecheche. Všichni sezvaní rezidenti přistupovali ke zlaté kolébce a dávali dívence do vínku tu krásu, tu štěstí, sex apeal, fotografickou paměť a mnoho dalších užitečných věcí. Úplně nakonec šel čaroděj ze zříceniny a ačkoliv jej královna pozvala na křtiny a kvůli tomu se urazit nemohl, plála v něm zášť pramenící z uraženého ega, neboť královna přece odmítla jeho ploditelské snahy. Tedy sklonil se nad spícím děckem a krákoravým hlasem děl - Až ti bude šestnáct a tvoji růžovou škebličku poprvé skropí mužské sperma, usneš a na věky budeš spát!

Ďábelsky se zachechtal, proměnil se v havrana, zakroužil nad skoprnělým davem a v mžiku zmizel v povětří.

V nastalém šokovaném tichu bylo slyšet pouze hekání a mlaskavé zvuky z kouta sálu, kde si ve výklenku za gobelínem užívala jedna sudička s mladým kuchtíkem. V tu chvíli se rozpoutala neuvěřitelná vřava. Kouzelníci nadávali, víly štkaly, sudičky poděšeně kvokaly, zbrojnoši pobíhali sem a tam a do toho se vzbudila Růženka a řvala jako pominutá. Jen královna si zachovala chladnou hlavu a rozběhla se k výklenku. Tam právě vrcholila výměna genetických informací, jejíž zvuky měli všichni možnost slyšet před chvílí. Celkem pohledná sudička, už ne nejmladší, ale lepých tvarů, poplácala spokojeně zpoceného kuchtíka po tváři, zastrčila ňadro zpět za výstřih, urovnala kudrny v účesu. Pak vytáhla hedvábný kapesníček, dece🡕 ntně se jím otřela mezi nohama a s koketním úsměvem ho věnovala kuchtíkovi, který mezitím schoval svůj, teď už zvadlý, nástroj do kalhot. Pak se obrátila ke královně. Ta se vytrhla z úvah o kuchtíkově ozdobě, kterou před chvílí viděla v akci🡕 a rychle vyložila sudičce celou tragickou situaci. Sudička si naštěstí věděla rady. Když ji ochráníte, aby do sedmnácti muže ani nespatřila, může se stát, že se kletba nenaplní. Ale kdyby přeci jen... (Ta rozverná dáma dobře věděla, že je to k ničemu, ale bylo třeba zachovat pohádkové postupy.) Sudička přistoupila ke kolébce s ječící Růženkou a řekla - Nebudeš spát na věky. Až se s tebou pomiluje muž z čisté lásky, probudíš se a kletba bude zlomena!

KAPITOLA TŘETÍ - O VYHNÁNÍ MUŽSKÉHO RODU

Od té doby začal v královském paláci velké čistky. Fresky na stěnách, které představovaly muže, se zatíraly, nebo přemalovávaly. Obrazy dědečků, pradědečků, prapradědečků a jiných pra-předků byly odneseny do tajné místnosti bez oken a dveře pro jistotu zazděny. Zároveň se intenzivně pátralo po králových porňácích, které byly poschovávány na těch nejnemožnějších místech po celém zámku a měly neblahý zvyk vysypat se ze své skrýše v tu nejnevhodnější dobu.

Z paláce byli propuštěni všichni muži a jejich místa obsadily ženy. Bránu teď hlídaly zbrojnošky, o koně se staraly kovářky, o park zahradnice a k vězení přibyla žalářnice a katyně. Jednou za čas přicházely kominice a ševcová se svými učednicemi. Jen se svým malířem a teď i s kuchtíkem se královna nemohla rozloučit a tak se s nimi třikrát týdně scházela ve věži na dolním konci zahrady.

Růženka rostla jako z vody. Byla to krásná a bystrá dívka. Při její výchově a učení musely její učitelky překonávat mnohé nečekané nástrahy. Z textů, které jí přišly pod ruku byly předem pečlivě vyčleněny ty se zmínkou o mužích, v jazyce mateřském byl výraz rod mužský nahrazen slovem maskulinum, protože to bylo latinsky a Růženka tomu nerozuměla. Všechny zaměstnankyně zámku ale měly stálý kontakt s muži, neboť chodily do podzámčí navštěvovat své manžely a milence a tak bylo nesmírně obtížné se před princeznou nepodřeknout. Když se to jednou nepovedlo, namluvily jí, že se jedná o bájné zvíře, které nikdy neexistovalo a o jehož podobě se vedou dohady.

KAPITOLA ČTVRTÁ - O PRVNÍM ORGASMU

Růžence už bylo patnáct a stále ještě muže ani nezahlédla. Ale jak již bylo řečeno, bylo to děvče bystré a nad jiné zvídavé a tak již nebylo tak nezkušená, jak by se na první pohled zdálo. Jednou v lázni, když měla zrovna lenošivou náladu, zabloudily její prstíky do klína a slastné pocity, jež to vyvolalo, naučily Růženku samohaně. Když zase jednou seděla v lázni s roztaženýma nohama a rukou obsluhovala svojí škebličku, vešla její komorná Terka. Byla to dcera kuchařky, veselé žíně, jen o pár měsíců starší, než princezna. Růženka ochablá slastí se nenamáhala nic skrýt a Terka beze studu shodila šaty🡕 a hupla do lázně za ní. Růženka fascinovaně sledovala velká, houpavá prsa a kypré boky své komorné. Terka se usmála, vzala džber co v něm lázeňské přinesly vodu, postavila ho dnem vzhůru a Růženku na něj posadila. S mnohoslibným úsměvem jí roztáhla nohy a pak se sklonila a začala lízat své princezně klín. Klouzala jazykem mezi pysky po celé délce, žužlala růžové záhyby, sála poštěváček, olizovala vchod do panenské štěrbiny. Pak si vzala na pomoc ruku a jedním prstem opatrně vklouzla dovnitř a začala jím rozdychtěnou Růženku pomalu šoustat. Ta se vlnila, vzdychala a rukama si mnula ňadra. Během chvíle na ni přišel ohromný orgasmus. Vděčně objala svou komornou, vtiskla jí polibek na rty a překvapeně nadskočila, když jí Terka strčila jazyk do pusy.

Obě se opláchly a přesunuly se do postele. Tam Terka pokračovala v zaučování. Navzájem se líbaly a hladily po celém těle. Růženka Terce vrátila její dráždění v lázni až Terka vzdychala blahem. Pak se princezna položila na záda, Terka jí podložila zadek polštářem a co nejvíce roztáhla nohy. Tentokrát nevynechala ani druhou dírku. Pak odkudsi vytáhla tenkou svíčku a začala jí zasouvat Růžence do análu, opatrně jí zároveň vnikala jedním prstem do pochvy a jazykem dráždila klitoris. Růženka byla v jednom ohni, svíjela se a sténala a z pochvy se jí řinula úplná záplava. Po prudkém orgasmu okamžitě usnula. Terka ji přikryla, uklidila stopy jejich radovánek a odešla za matkou do kuchyně.

Od toho dne se s Růženkou mazlily tak často, jak to jen šlo.