Setkání s Alfa samcem erotické povídky

Bylo mi 15 let a bydlel jsem s prarodiči v malém městečku ve středních Čechách. Mamča a táta odjeli, když jsem byl malý, za prací do Ruska a už se nikdy nevrátili. Babička říkala, že je tam zaměstnává vláda a nemůžou se vrátit zpátky, protože je to něco tajného, ale děda si myslí, že se na nás prostě vykašlali. A tak mě vychovávali oni dva.

Možná právě proto jsem byl trošku podivín. Neměl jsem žádné kamarády a nejraději jsem byl zalezlý doma u knížek. Občas jsem v duchu přemýšlel nad tím "Proč tu vlastně jsem"? Přesně taková ta otázka na "Smysl života, vesmíru a vůbec". Připadal jsem si sám a zbytečný.

Ve třídě jsem byl nejmenší ze všech. Kluci byli svalnatý a rostli jim už chlupy, zatímco já měl drobnou štíhlou postavu a nic... no fakt nic. Trochu jsem jim záviděl, ale nedalo se s tím nic dělat.

Blížil se konec roku a s tím i prázdniny. Nebylo to jen tak, protože jsem měl veliký plány! Hrozně moc jsem si přál nový počítač. A nejen tak ledajaký, ale herní! Ale byl tu problém. Babička s dědou byli finančně na všechno sami a takovou drahou věc jsme si nemohli jen tak dovolit. Děda mi poradil, abych si přes prázdniny našel nějakou brigádu a jeho slovy "Na tu elektronickou kravinu si vydělal sám". Weee, to byl bezva nápad!

Ale ejhle! Jakmile přišel konec roku a já se začal po nějaké brigádě poohlížet, zjistil jsem, že jsou všechny už dáááávno rozebrané a že je o ně doslova bitka už měsíc před ukončením školního roku. Teď něco shánět je jako hledat jehlu v kupce sena. Pffff...

První týden prázdnin byl už pryč a pořád ne, a ne něco najít. Začínal jsem být zoufalý, až najednou jiskřička naděje. Dědovo kamarád z nedaleké obří fabriky mi něco sehnal! Nebylo to úplně to, co jsem si představoval, ale byla to práce za penízky.

Hned druhý den jsem se tam měli jet podívat. A vskutku. Velká, stará komunistická továrna s obříma šedivýma budovami lemovaná masivním potrubím klikatícím se jednou nahoru a pak zas dolu. Malé a velké komíny z nichž se valila pára anebo zvláštně zabarvený kouř. Zkrátka něco jako Ocelové město od Buriana. Wow!

Hned u vstupu na vrátnici nás zastavil starý vrátný se služebním vlčákem. "Kam to jdete?" Ptal se zvědavě a nastavil před nás ruku na znamení STÁT! "Za Frantou Málkem", odvětil děda. To byl totiž ten jeho kamarád, který nám brigádu dohodil. Pracoval tu jako mistr chromovny, a to už bylo něco!

Vrátný se otočil za sebe do okénka vrátnice, natáhl se pro telefonní sluchátko pravěkého vytáčecího telefonu a vytočil záhadné 4místné číslo. Chvilku si s někým povídal a když konečně sluchátko zavěsil, tak s náležitým tónem povýšenosti řekl, že můžeme jít.

Procházeli jsme podél zaprášených nekonečných budov snad věčnost. Jednu budovu střídala druhá a když už jsem si myslel, že jsme na konci celého areálu, vynořila se další a snad ještě větší než ta předchozí. "Dědo, kdy už tam budeme?" Ptal jsem se už nervózně dědy... "No je to až na konci, už tam budeme". Odpověděl trpělivě děda.

A opravdu. Poslední budova byla trošku jiná. Měla spoooustu malých komínků, z kterých se linula hustá pára a vzadu... vzadu bylo něco jako koupaliště. Koupaliště? Moc jsem nevěděl proč zrovna tady a kdo se sem chodí koupat.

Pak už mělo vše rychlý spád. Děda mě představil panu Málkovi, moc milý starší pán jako byl děda, který měl celou tuhle ošklivou budovu na povel. To špatné na brigádě bylo to, že bych tu dělal odpolední směny a to dobré, že to bylo docela príma placené a nebyla to velká dřina. Můj úkol byl fakt snadný. Z takových štaflovitých vozíků sundávat malinké součástky, navleknout je na snad ještě menší háčky a ty spolu zavěšovat na vodorovné tyče mini-jeřábku, kterým s nimi pak jezdil do zvláštních, bublajících van s horkými chemikáliemi. Důsledek toho všeho byl ten, že ty součástky se pak potáhli nějakou tmavou vrstvičkou, která nejen vypadala docela hezky, ale byla i pevná. Príma ne!?

A protože byla středa, dohodli jsme se na tom, že do pátku budu chodit na ranní, aby se pan Málek ujistil, že to budu práci zvládat, a od pondělka mohl už mohl pracovat sám. Uf, bylo to vzrušující. Vstávání v 5 ráno a pak hup na kolo a do mojí první "práce".

Všichni spolupracovníci byli moc fajn. Zaučoval mě nějaký pán Šmíd a paní Mrázková. Jemu bylo tak 50 a jí asi i o něco víc. Práci jsem zvládal za půl dne a docela mě bavila. Jen to horko, to bylo fakt děsný. Léto, venku 30 stupňů a k tomu ty horký vany a spousta páry. No prostě mazec! Ze skladu jsem dostal takovou pracovní kombinézu. Byla tmavě modrá, z jednoho dílu a měla veeeelký zip od rozkroku až po krk.

V pátek po obědě si mě zavolal k sobě mistr a kamarád dědy, pan Málek. "Tak co, od pondělka na odpolední?" Zeptal se s milým úsměvem. Já jsem jen kývl a výslech si ještě pár instrukcí o tom, kde jsou bezpečnostní tlačítka a co dělat "když...", a že na mě stejně bude občas dohlížet Medvědář.

Medvědář... To byl divný chlap, až bych skoro řekl morous. Věděl jsem, že střídal usměvavého starého pána vesele švitořícího s kdekým, koho potkal a měl ho každý rád. Ale medvědář.... to byl pravý opak. Chodil jen na odpolední směny a vždy zmizel v zadní části budovy. Vysoký, zhruba 47letý habán s rozdrbanými vlasy a divně flekatými montérkami. Byl totiž něco jako chemik v provozu. Zalezlý vzadu v části haly, které se říkalo "Neutralizace". Měla za úkol zneškodnit škodlivé chemikálie z odpadních vod chromovny. A proč Medvědář? No to s tím souviselo. Protože smrděl. Ne snad, že by se nekoupal, to ne! Ale chemie prostě zvláštně smrděla, a tak mu potají začali říkat Medvědáři.

Měl jsem před sebou volný víkend. Žádné plány jsem neměl, a tak to jistilo opalování na zahradě a k večeru nějaká práce typu sbírání jahod, nebo angreštu pro babču do bublaniny. Byl to príma víkend a pěkně jsem se na sluníčku opálil. Skoro bych i zapomněl, že v pondělí musím do práce. Ráno ještě krátká opalovačka, pak rychlá sprcha, vzít si od babí balíček se svačinou, naskočit na kolo a tradá do továrny.

Všichni na mě byli zas moc milý, předali mi práci a než bys řekl "KRLEŠ", továrna ztichla a nikde nebylo ani živáčka. Jen vany tiše bublaly svou monotónní písničku, a tak den pomalu plynul. Odpoledne bylo tak neskutečné horko, že jsem se na šatně svlékl do naha a pracovní kombinézu od té doby nosil jen na holé tělo. Horko bylo o něco málo snesitelnější, a protože jsem byl v celé hale sám, tak to bylo jedno.

Medvědář se opravdu občas ukázal a zkontroloval, jestli jsem v pořádku. Zprvu jen prostrčil dveřmi huňatou hlavu, a než jsem si ho stačil všimnout, byl zase pryč. Jak dny plynuly, začal chodit čím dál častěji a zvykl si mě poňoukat.

Nejdřív jen tak slovně. Pak po mě hodil třeba i zmuchlaný papír, ale nakonec fakt dělal blbiny a třeba mě rošťácky jako by házel do vany s bublajícími chemikáliemi. Měl fakt zvláštní smysl pro legraci. Rozzlobit jsem ho nechtěl. Byl přeci jen dospělák, o hlavu a půl větší a měl na mě dávat pozor. Dělal jsem, jako že mě to jeho blbnutí baví, ale vlastně ani moc nebavilo a raději bych byl sám.

Blížila se svačina. Pro tyhle účely se mi podařilo najít před pár dny fakt príma "jídelničku". Byla to malá místnůstka v zadní části budovy, dál po točitém špinavém schodišti, o dvě patra nahoru, omšelou, leta opuštěnou chodbičkou s vrstvou prachu až na konec, a tam, tam to bylo. Sklad hadrových kotoučků Bůh ví, k čemu sloužících, nicméně se z nich dal poskládat pohodlný gaučík! Místnost byla jinak docela omšelá, spousta dalších kotoučků, malé špinavé okno, které ani nešlo otevřít, pár rozvrzaných dřevěných židli🡕 ček s oprýskanou barvou. Tady nebyl nikdo mimo mě snad 10 let. Vypadalo to tu opravdu opuštěně.

Venku se začalo šeřit. Rozbalil jsem balíček od babičky, vyndal chleba se sýrem a šunkou a pohodlně se rozvalujíc na improvizovaném gaučíku jsem začal baštit. Bylo tu fajn.

Když jsem dojídal poslední sousto, cvakla klika kumbálku a v nich se objevila rozdrbaná hlava vysmátého Medvědáře. "Jo tak sem se zašíváš!" Řekl pobaveně a zas po mě hodil nějaký zmuchlaný kousek papíru, který pohotově vytáhl z kapsy. "Ha, ha, ha! A já kam vždycky kolem svačiny zmizíš!".

Vyskočil jsem z gaučíku a že "Už jdu..."

Medvědář se se mnou ze srandy začal prát a hýkat: "Hej, hej , hej! To nemůžeš jen tak zmizet! Tě musím hlídat jako malý mimčo! .... Hahaha!" Trochu mě to šimralo, tak jsem se taky smál, ale něco se najednou stalo, a to změnilo celý můj život.

Jak mě chytil za rameno, ruka se mu po něm smýkla, ale oblečení v jeho velké tlapě uvízlo. Tím se na kombinéze🡕 rozjel jezdec zipu doslova běsnivou rychlostí směrem dolu a zastavil se až na samém konci. Vyklouzlo mi nahé rameno, Medvědář se lekl a kombinézu upustil. Ta se ladně sesunula k mým kotníkům, já zavrávoral, udělal krok dozadu, ale protože jsem měl žabky pod vrstvou sesutých šatů, vyzul jsem se i z nich a najednou stál před ním dočista nahatý a úplně bos.

Byla to trapná situace, a ještě se vše zhoršilo tím, že jsem si všiml v Medvědářovo montérkových kalhotách🡕 prudce zvětšující se boule. Bylo vidět, že jsem ho taky zaskočil. Sebral ze země moje montérky včetně žabek, rychle vykoukl z okna, pak přiskočil k dveřím a zamkl je zevnitř rezavým klíčem. Moje kombinéza🡕 i botky jako by nic ledabyle odporoučel kamsi do kouta místnosti a mě se rozbušilo srdce v obavách co bude dál. Klič ze dveří vyndal a položil ho vysoko na zaprášenou polici, kam bych nedosáhl.

Zdálo se, že je jistý a ví přesně co dělá. Přiskočil zpátky a já ucítil jeho velké ruce na zadečku. "Pane Svobodo!" Hýkl jsem leknutím a naštěstí mu neřekl Medvědáři, aby se k tomu všemu ještě nerozzlobil. Ale ten už myslel na jedno jediné. Silně si mě k sobě přitiskl a najednou měl kalhoty🡕 i trenky na zemi a rozepnutou blůzu. Byl oproti mně mohutný, o hlavu a půl větší a celý chlupatý. Když jsem pohlédl dolu, stál mu penis v plném pozoru a tiskl se o mé tělo. Nikdy jsem penis dospělého chlapa naživo neviděl, ale byl oproti tomu, co jsem měl já alespoň 2x větší.

Všiml si, že se mu na něj dívám... "S tím si budeš vědět rady, ne?" prohodil s lehkým úsměvem a chytil si ho perverzně do ruky a přetáhl kůžičku až dozadu. Podíval jsem se na něj a stále vyděšeně jsem zakroutil hlavou na znamení, že vůbec nevím, o čem mluví. Během následujících pár minut mi vysvětlil, že kluci jako já jsou drobný, mají hebčí a hladší tělo, mají menší pindíky a hlavně uvnitř těla mají prostatu o kapku větší a blíž k zadečku a to proto si sex s alfa samcem užijou jako holky.

Byla to pro mě velká hromada překvapivých novinek a říkal je tak odborně a přesvědčivě, že jsem si ani nevšiml, že mě pomalu stlačil před sebe na kolena. Až když se mi do tváře opřel jeho lesklý naduřený žalud jsem si uvědomil, co ode mě asi tak čeká.

"Ale pane Svobodo! já si ještě nejsem ..." JISTÝ, to bylo to slovo, co jsem chtěl říct! Místo toho mi vklouzl mezi rty jeho žalud a zlehka pokračoval dál. Viděl jsem jen žilnatý penis, který mi mizí v puse a mohutný chlupatý rozkrok, který se blíží blíž a blíž. Chtěl jsem něco říct, ale s plnou pusou to nešlo. Pomalu mě ho vyndaval a vracel zpět.

"Vidíš, ja ti to sluší". Řekl Medvědář a přejel mi žaludem po vlhkých rtech. Začal zas vysvětlovat, že klučík s ptákem alfa samce v puse je prostě sexy že to k sobě od přírody patří. "No a teď ty sám!", řekl rázně a o malinko víc se rozkročil, aniž by mi vyndal žaluda z pusy.
Poprvé mi ještě pomohl, ale pak jsem už pokračoval sám. Chválil mě, jak to dělám dobře a že to je v pořádku. Ani nevím proč, ale necítil jsem se až tak blbě, jak jsem si myslel. Nikdo mě tak nechválil a neříkal, že mi něco sluší. Poprvé v životě jsem byl před někým cizím dočista nahatý. A co víc, ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude hned napoprvé obrovskej chlap a já mu to ještě budu dělat pusou a dočista sám.

Po zádech mi při tom přeběhl mráz a vzpomněl jsem si na babičku, co by na to asi řekla, kdyby mě takhle viděla. Pan Svoboda začal vzdychat rozkoší a bylo opravdu vidět, že se mu to hodně líbí.
Penis měl dlouhý tak 18 cm a po pár minutách mi nevadilo, když mi vklouzl i hlouběji. Dokonce několikrát jsem na spodním rtu ucítil dotek jeho šourku, což pro mě znamenalo, že ho mám v puse už celý. Ve skutečnosti tam bylo ještě dost penisu, protože se mu pytlík jen zhoupl a dotkl se mi rtu. Měl jsem jen bujnou fantazii....

O chvilku později se občasné spokojené zamručení Medvědáře najednou skokem změnilo v přerývavé dýchání, na stehnech mu naběhly svaly a do ticha zatuchlého kumbálku zašeptal "To je ono prdelko, udělej mi to!".

Na to se mu přitáhl šourek k tělu a s hlasitým vzdycháním mu z penisu v mé puse vystříkla první dávku spermatu, která se okamžitě díky následným pohybům rozetřela po celém jazyku. Trošku jsem se vyděsil a ucuknul hlavou, takže mi penis vyklouznul a další dva výstřiky šly na tvář a rameno. Medvědář obratně zareagoval a vrátil mi ho do pusy, kde ještě dvakrát vystříkl.

Povolili mu svaly na nohou, jako by bylo vypětí u konce a hlasitě oddechoval. Jeho penis jsem měl stále v puse, ale citelně začal měknout a zmenšovat se. Chvilku tam jen tak stál se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a relaxoval po úspěšném orgasmu.

Pak se ke mně sklonil a vyndal mi z pusy už hodně ochablého ptáka. Chtěl jsem něco říct, ale s plnou pusou spermatu to moc nešlo. Medvědář si ho v klidu zandal do trenek a natáhl montérky. "To nebylo vůbec špatný, prdelko. To si brzy zopakujeme!" řekl suverénně a odkráčel z místnosti pryč.

Klečel jsem tam dočista nahatý uprostřed kumbálku s pusou plnou jeho sperma a po rameni a tváři mi stékali další dva cákance. To z pusy jsem hned vyplivl na zem a z ramene setřel vnitřní stranou pracovního obleku. Ještě zbývalo to na tváři.

Uvnitř hlavy mi začal vrtat čertík, který mi říkal: "ochutnej to ještě". Z jedné strany jsem nechtěl a cítil jsem se medvědářem ponížený a zneužitý, ale na druhou stranu mě to lákalo ochutnat. "Ach jo! To není fér", řekl jsem si pro sebe a olízl cákanec z tváře. Chutnal tentokrát jinak. Nebylo to tak odporné, jak jsem si myslel. Vlastně to nebylo špatné. Pomalu jsem se oblíkal a uklízel nepořádek, který jsme tu udělali. Konec pracovní směny byl za rohem a jen tak tak jsem stihl všechno povypínat a proběhnout včas vrátnicí. Pak hupky-dupky na kolo a hurá domů, kde už všichni dávno spali. Rychle jsem si vlezl do sprchy, a ještě si našel na rameni kousek zaschlého spermatu pana Svobody. Až teď mi také došlo, že ten poslední ochutnávkový lízanec z tváře jsem vlastně spolkl a nepřišlo mi to ani divné.

Lehl jsem si do postele a zavrtal se až po uši do peřin. Dědovo chrápání rezonovalo stěnami až ze vzdáleného pokoje na druhé strany domku, ale mě se prostě usnout nedařilo. Napadlo mě, že si ještě před spaním udělám dobře rukou, a tak jsem si ho začal honit a myslet na pěkný holky. Nějak mi to nešlo a myšlenky těkaly pořád někam pryč. Najednou jsem si uvědomil, že myslím na to, jak klečím nahatý před chlupatým klínem pana Svobody a uspokojuju ho pusou. V ten okamžik ta myšlenka byla tak elektrizující, že jsem se udělal jako nikdy předtím. Proto, že to bylo něco nové anebo proto, že se mi to vážně líbí? Měl jsem v tom guláš a byl jsem z toho trošku nešťastný a styděl jsem se sám před sebou.