Z pamětí senilního kaňoura 3 erotické povídky

Na prodlouženou jsem se dostavil pozdě, protože jsem se po škole nechal ukecat a zašel s klukama na pivo. Taneční byly v plném proudu a já se snažil v tom mumraji zahlednout Číňanku. Nepodařilo se mi to a navíc mě načapal a vyrazil mistr, protože jsem neměl bíle rukavice🡕 . Do sálu jsem se proplížil právě v okamžiku, kdy vyhlásili dámskou volenku. Stál jsem otráveně u sloupu a z ničeho nic, kde se vzala tu se vzala, stála přede mnou nějaká holka - "Smím prosit?" Měla trochu předkus a nevinné, bezradné oči. Bylo mě jí spíš líto a tak jsem šel. Hráli právě mazurku a ona se na mě vždy poctivě podívala zleva, zprava a usmála se jako způsobná školačka. Měla šaty🡕 bez rukávů a jak držela ruce nahoře, tak jsem se bezostyšně díval na tmavá chlupy podpaží. Zpozorovala to až po chvíli, nicméně snášela to a provinilým úsměvem. Šaty měly výstřih do véčka vpředu i vzadu. Zatímco vepředu byl vidět žlábek mezi slušnými kozičkami, tak vzadu jsem si všiml jemných, krátkých, ale poměrně hustých chloupků postupujících plynule od krku dolů. Pak se tančil jive a já byl tak zaujat studiem své nové partnerky, že jsem nezaregistroval Číňanku, která to vytáčela s nějakým frajerem hned vedle nás. Zaznamenal jsem ji, až když do mě významně, ale jakoby nerada, kopla. "Čau, " řekl jsem uprostřed figury a zašklebil se na ní. Pohodila pyšně hlavou a neodpověděla. Naštvalo mě to! Jako bych nemohl zajít na pivo! Začal jsem se ostentativně věnovat svému děvčeti a ono se této hře, kterou samozřejmě nerozpoznalo, ochotně přizpůsobilo. Když byla přestávka, chytla mě za ruku, jakoby mimochodem, ale držela se pořád, i když jsme byli už z parketu. Začal jsem běžně konverzovat, zatímco jsem koutkem oka pozoroval Číňanku jak s provokativní veselostí koketuje se svým tanečníkem. "Jak chceš, " pomyslel jsem si a plně se zaměřil na tu svou. Kroutil jsem se, poskakoval jako kohout na dvorku, nakláněl jsem se k ní co nejblíž, při rozhovoru jsem se jí dotýkal, aby to vypadalo pro ní jako náhoda, ale pro pozorovatele jako výraz nonšalantního světáctví. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Květa a že se učí prvním rokem cukrářkou. Brala moje chování nesmírně vážně. Byla jaksi pedantická a mojí hru pro Číňanku chápala jako faktický zájem o ní. Já jsem pořád doufal, že se dostanu s Číňankou dohromady a bylo mi jasně, že ta na tom není jinak. Jenomže Květa se mě držela jako klíště, a tak jsem ani nevěděl, jak převzala na celý večer iniciativu. Nakonec mě sama požádala, abych ji doprovodil. Bylo mi blbý odmítnout, ale doufal jsem, že se mi podaří nějak se vytratit. Když prodloužená končila, tak mi neušlo, že to Číňanka nějak přehání, a tak jsem si útěk rozmyslel. Nakonec jsme s tím frajerem oba stáli v šatně frontu na kabáty🡕 . My vyšli první a já právě držel Květu kolem ramen, když nás předcházeli. Číňanka šla zavěšená a po několika krocích otočila hlavu. Její pohled byl najednou zoufalý a plný prosby, aspoň se mi to tak zdálo. Trvalo to jen pár okamžiků a já měl sto chutí Květu pustit a pokračovat v nedokončeně noci z Rigráku. Květa jakoby něco vytušila se ke mě víc přitiskla a dala mi ruku okolo pasu. Připadalo mi, že pohled Číňanky ztvrdl, otočila hlavu zpátky a už se ani jednou neohlédla. Pak jsem viděl, jak zatáčí se svým novým ke známé cestě. Byl jsem trochu otrávený a neměl jsem zájem s Květou cokoli dělat. Banálně jsem konverzoval a na refýži mě donutila, abych si s ní smluvil schůzku na zítřek. Když přijela tramvaj dala mi pusu na tvář a z okénka pak dlouho mávala.

Já jsem jí jen dvakrát pokynul a pak jsem hledal otevřenou hospodu, abych se mohl pořádně ožrat. Cele dopoledne jsem ve škole nestál za nic a jen jsem si nadával jakej jsem blbec. Že půjdu na rande mě ani nenapadlo. Postupně se mě však začal zmocňovat vztek na Květu. Bylo to nesmyslné a nespravedlivé, ale rozhodl jsem se, že se jí pomstím. Nevěděl jsem jak, ale doufal jsem že mě něco napadne. Večer stála na rohu Táboritské a v ruce držela nějaký balíček. Najednou jsem s trochou úžasu zjistil, že vlastně nevypadá vůbec špatně. "Ahoj, " řekl jsem a podal jí ruku. "Ahoj, " odpověděla a vycenila svůj předkus (který byl spíš roztomilý, než výrazný). Pak se s hlavou zakloněnou na mě chvíli dívala. Zase jsem si s nelibostí uvědomil, jak mě začíná ovládat. Toporně jsem se sklonil a políbil jí nedbale na rty. Vydechla. "Něco jsem ti přinesla, na" a podávala mně balíček. "Co to je?" "Podívej se, to jsem ti udělala." Rozbalil jsem balíček a spatřil kopec kremrolí se šle🡕 hačkou. "Já sladký nejím, dík" a měl jsem zvrácenou radost, že můžu odmítnout. Nakonec mě ale stejně ukecala, a tak jsme je snědli oba. Chodili jsme bezcílně a já vlastně nemluvil. Květa mě naopak chtěla rozveselit, a tak vyprávěla všechno možně. Kydy o rodičích, o chatě, tátově autu a podobně. Občas mě chytla za ruku, ale já se vždy brzo osvobodil. Jednou se jí podařilo mě odzbrojit, a tak jsme se chvíli líbali ve stínu telefonní budky. Moc to neuměla. Byla prostě způsobná školačka, ale cílevědomá. Chtěla se učit.

Pak se zdálo, že to taky vzdává a zamířili jsme k jejich domu. Byl to starý otlučený barák. Stejné byla i chodba s potrhaným seznamem nájemníků. Nestačil jsem si okolí ani pořádně prohlednout, protože automat brzy vypnul světlo. Octli jsme se v naproste tmě. Bylo jen naproste ticho, do kterého zazníval její zrychlený, špatně ovládaný dech. Najednou jsem ucítil její tápavé doteky a už mě visela kolem krku. Našla moje rty a začala je dychtivě líbat svým nemotorným způsobem. Nechtěl jsem rezignovat na dominanci. Tak jsem ji objal, přimáčkl k sobě a převzal iniciativu. Podávala se mým rukám a trpnou pokorou, neprotestovala proti mé vzpouře osudu, o níž neměla ani ponětí. Asi si myslela, že to tak má být. Chvíli jsem zápolil s knoflíky jejího kabátu🡕 a pak jsem začal plenit její prsa. Na chvíli se ještě vzchopila, ale jen proto, aby mě odvedla kousek stranou do výklenku pod schodištěm. Kde jsem, to jsem zjisti až později, protože nyní byla tma a já to tam neznal. Sundal jsem jí kabátek🡕 , opřel o zeď a ruce vsunul pod její svetr🡕 . Měla ještě tričko🡕 , a tak jsem ho taky vyhrnul. Po troše zmatků se mi podařilo jí rozepnout i podprsenku. Ta mě potom trochu překážela. Květa všechno snášela bez odporu. Našel jsem její mladá, špičatá prsa a vzal je do rukou. Začal jsem je mačkat a přitom jsem se k ní přitiskl a kousal do krku. Cítil jsem, jak se celé její tělo chvěje a slyšel, jak tlumeně chrčí. Hnětl jsem její kozičky bezohledně a pak jsem jí ještě pravou rukou vyhrnul sukni🡕 . Stejně jako v Rígráku jsem zespoda zajel ukazovákem pod spodní lem kalhotek a začal záměrně drsně cuchat suchou a drsnou houštinu. Muselo jí to tahat, a tak občas se zakňučením ucukla prdelkou.

Chtěl jsem si ale navodit tu noc v parku, a tak jsem bezohledně pokračoval. Nebránila se ani, když jsem jí stahoval kalhotky. Zůstaly ležet na zemi někde vedle kabátku🡕 . Stále jsem jí tiskl tvrdě jeden prs, když jsem dlaní vklouzl mezi její nohy. Uchopil jsem chlupatku a začal jí mačkat a přitom jsem se zadostiučiněním předpokládal, jak jí to musí tahat. "Ach, prosím tě, ne, " vzdychala, škubala sebou a svírala mojí ruku stehny. Pak jsem ustal. Oddychla si a trochu se rozkročila. Už jsem byl něžný. Jen jsem prsty čechral ochlupení a snažil se najít vchod. Když jsem se dostal až k vlhkým plátkům se zájmem a notnou dávkou bezradnosti jsem ruku odtáhnul. Pak jsem si rozepnul poklopec, z kterého vyskočila pružinka. Trvalo to věky, než jsem našel co jsem potřeboval a protlačil se tam. Zasténala a zůstala viset na zdi jako ukřižovaná. Zběsile jsem se na ní vrtěl, mačkal obě kozičky, líbal jí a kousal na šíji. Trvalo to ale jen chvilku, protože jsem cítil, jak se mi začíná pérko cukat. Honem jsem ho vytáhl a s výstřikem se zhoupnul v kolenou. Víc jsem tušil než cítil, jak se moje první opravdová milenka svezla po zdi dolů. V tom se ozval rachot otevíraných dveří a za chvíli se rozsvítilo světlo. První, co mi ve vzniklém přítmí udeřilo do očí, byla neuvěřitelná špína a hory smetí. Na umazaném kabátku🡕 ležely nepatřičně bílé kalhotky. Květa seděla na bobku s koleny od sebe. Moc jsem toho z ní neviděl, svetr🡕 se jí svezl už dolů přes prsa a její pindulka byla ve stínu. Víc jsem tušil než mohl spatřit, ale v každém případě to zvířátko nevypadalo nijak vábně.

Vzpomněl jsem si přitom na Kozu. Než světlo zhaslo povšiml jsem si ještě, že na stehnech má krvavé šmouhy a ve vlasech třpytivé, nyní už víc průhledné, než sytě bílé kapičky. Nad námi se ozývaly těžké kroky a opět na chvíli zablikalo světlo, rozsvícené teď v patře. Když nájemník vešel do bytu, Květa se zvedla, objala mě a vysíleně se přitiskla. Opět, spíš s nechutí než libostí, jsem netečně vnímal její tělo. Nijak jsem se jí nevěnoval, a tak se s povzdechem začala oblékat. Trochu jsem se zmobilizoval a snažil se jí pomoci. "Dík, já sama, " odmítla mě šeptem. Tak jsem aspoň našmátral kabátek🡕 a začal ho mechanicky oprašovat. Oblékla si ho, opět mě našla a objala. Tiskla se tak prudce, až se rozklepala. Posléze její sevření povolilo. "Mám tě ráda, " zašeptala. "Já tebe taky, " řekl jsem z vinnosti a pohladil bez zájmu po vlasech. Chvíli jsme mlčky stáli, až se ozvala - "Tak já půjdu, uvidíme se zase zítra na našem místě?" "To víš, že jo." "V kolik?" "Jako dneska." Políbili jsme se na rozloučenou a počkal jsem až její kroky v té staré barabizně dozní. Pak jsem prásknul dveřmi. Cestu domů jsem absolvoval pěšky, neboť kalhoty🡕 jsem měl ve předu umazané od krve a do tramvaje se mi takhle nechtělo. Květu už jsem pak nikdy neviděl a jestli ano, tak jsem si to neuvědomil. S Číňankou jsem ještě tancoval na půlnoční jednu sérii.