A Hard Days Night 2 erotické povídky

"Nemůžeš skončit, Veroniko, zděsil se manažer. Jsi moje hvězda... příjdu na buben, až se klienti dozvědí, žes toho nechala. Co se ti přihodilo tak strašného, že jsi ztratila drajv."
"No, strašného," Veronika se přenesla o dva dny zpět, kdy ztratila ten drajv, jak říkal manažer.

"Tak si odložte slečno, do podprsenky a do punčocháčů, tady, pravil zdvořile zákazník Veronice, a pak přijďte za mnou do místnosti číslo 3. Cestou se můžete vyčůrat, aby nedošlo k nějaké nehodě."
Veroniku vždy deptala sterilní zdvořilost a korektní chování některých klientů. Připadala si tam trochu jako u kadeřníka. Víc si cenila vulgarit, chtivých obličejů a těl páchnoucích zpoceným podpaždím, protože takoví klienti dali pár ran, mocně se vystříkali a zbytek zaplaceného času trávili kecama o tom, jak jim vanilky nerozumějí. Tenhle to ještě zazdil pokynem k vymočení se. To bývala její záchranná brzda, když mučení přesáhlo únosnou míru, pochcala se a to byl pokyn pro zákazníka pustit rákosku nebo knutu a nahonit si péro tak, aby se jeho mrdka na dívčiných stehnech smíchala se chcankama. Teď má teda utrum... Zatímco si svlékala sako, halenku a sukni🡕 , vedle ní se líčila hezká blondýnka. Pudrem zakrývala slzy na tvářích a maskárou retušovala od pláče oteklé oči. Veronika se jí chtěla zeptat, jaký výkon podstoupila, ale jediný pohled na její nohy, dosud neoblečené do punčoch, jejichž chodidla byla oteklá, a i po stranách bylo vidět, že jsou rozšvihána do krve, jí od toho odradil.

Pouze v silonových punčocháčích a podprsence pak Veronika došla do trojky. Tam na ní čekal klient. Místnost byla zařízená pouze svatoondřejským křížem a několika biči, rákoskami a kančíky pověšenými na zdi. Zákazník držel v ruce tvrdé desky, ve kterých byla jí samou vypracovaná a jí podepsaná žádost o potrestání. Taková zákonná pojistka. "Takže vy, slečno Veroniko, jste se rozhodla dobrovolně podstoupit trest padesáti ran střední knutou přes pupek. Je tomu tak?" "Ano," hlesla Veronika. Trest byl s ohledem na § o ublížení na zdraví vždy dobrovolný a znamenal, že její ruce a nohy nebudou fixovány a ona trest musí vydržet. Buďto vydrží a dostane svůj obolus, nebo to vzdá, klientovi se vrátí peníze, a když se to bude opakovat, Veronika bude na dlažbě.
Veronika už bičování pupku zažila a věřila, že jej vydrží. Bičování prsu strašně bolelo, tekla krev, prs byl pak nestvůrně napuchlý a modřiny se dlouho hojily. Na druhou stranu něco jí u tohoto klienta nehrálo. Proč málo enervovaný pupek???

"Tak se prosím slečno postavte ke kříži. Nohy dejte do šlapek a rukama se můžete držet za madélka. Dovolím si vás upozornit, že jakákoliv změna nařízené polohy, to znamená nějaké svíjení se, nebo jen tření si zasažených míst, bude považováno za pokyn k ukončení dobrovolného trestu. Rozuměla jste všemu?!"
"Ano," odpověděla Veronika.
"Tak prosím," vyzval jí klient a když se Veronika postavila ke kříži, vsunul jí mezi zuby gumový váleček. Potom si šel vybrat ze zdi knutu.
Cvičně s ní švihl do vzduchu, až se ozvalo prásknutí a pak se postavil diagonálně před Veroniku.
"Připravena?" zeptal se.
Veronika kývla.
Ozvalo se další, tentokrát ostré prásknutí a dívka byla ráda, že se vyčůrala. Dívala se na rudé jelito táhnoucí se jí přes pupek a rychle natékající. Už zapomněla, že i tenhle "lehký" trest strašně bolí.

Mladý zákazník se rozpřáhl k třetí ráně. Všechny směřoval tak, aby jedna ležela vedle druhé. Patřil mezi nejlepší bičaře nejen v republice, ale v celé Evropě. Veronika měla pravdu, že přes pupek to tolik nebolí, neboť posledně dostala neumětela, který jí amatérsky natloukl břicho naplocho, takže bylo jen mírně zhmožděné. Tentokrát to však bylo jiný kafe.
Kunčoft položil prvních deset ran naplocho od pupku nahoru, dalších deset dolů až k lemu punčocháčů. Veronika ronila krokodýlí slzy, které jí rozmazávaly mejkap na tvářích. Jako zkušený bičař jí její trýznitel vždy mezi ranami nechal nadechnout a pak znovu a zas udeřil.
Rozhodl se použít techniku trojitého stehu, která znamenala, že dalších deset ran zasadil diagonálně zprava doleva a na třicátou až čtyřicátou ránu přešel na druhou stranu a bičoval opět diagonálně zleva doprava. Tato technika zajišťovala, že se v pravidelných intervalech jemné pokožky břicha dotkl pramen knuty hned třikrát z různých stran, což mělo zajistit proseknutí kůže. Při třetím křižování se Veronice bolestí, přes to, že se před exekucí vyčůrala, začala v klíně silonek rozpíjet moč.
Zákazník pocítil vzrušení z radosti, jak se mu povedlo tuhle sveřepou slečnu dostat. "Uvidíme, jestli vydrží," pomyslel si.

Veronika měla pocit, že jí někdo na břicho položil rozpálenou žehličku a z úderů přes žaludek se jí chtělo zvracet. Opravdové peklo však nastalo při posledních deseti ranách. Klient vedl švihy tak, aby se konec biče vždy nějak dostal do rozkošného důlku uprostřed nyní již nestvůrně napuchlého břicha. Třetí ranou se mu povedlo zaseknout a pak se snažil dalšími údery natržení pupku zvětšovat. Břicho již bylo od předchozích ran celé krvavé a k potůčkům končícím v lemu silonových punčocháčů se nyní přidala rudá řeka řinoucí se z roztrženého pupku. Posledními sedmi ranami se mu povedlo rozseknout kůži a vrstvu podkožního tuku v délce tak na tři štychy.

"Konec," řekl, když zasadil padesátou ránu. Veronika se pustila madel a jako omámená zírala na své zmrzačené břicho.

Klofan