A Hard Days Night erotické povídky

Veronika zamyšleně vešla do koupelny. Ať počítala, jak počítala, pořád to nevycházelo. Prostě se bude muset na studia vykašlat, protože to nebyla schopna utáhnout. V koupelně se právě malovala Vika – její spolubydlící. Strašně se Veroniky lekla. V poslední době se vždy v koupelně zamykala, tentokrát zapomněla. Jediný pohled stačil Veronice, aby pochopila, proč tak činí, proč v poslední době občas večer někam odchází a tváří se tajuplně, vrací se potom viditelně unavená, přes nalíčení je patrné, že plakala, proč nosí do postele punčochy... Tělo dívky bylo pokryto modřinami a šrámy, některé byly už do hněda, některá jelita však svítila růžovou čerstvostí...
"Proboha, Viky, kdo ti to udělal...?" vypravila ze sebe, když se zmohla na odpověď. "Tak různě," odvětila subtilní blondýnka. "Nemám prachy, no... kurvit jsem se nechtěla a jedna kamarádka mi doporučila takovej zvláštní podnik. Počestnej. Choděj tam sadisti a bavěj se tím, že bičujou a jinak mučej holky. Nemáš povinnost s nima spát, nebo je jinak uspokojovat. A oni o to obvykle ani nestojej. Považujou se za vyšší kastu a šukání je pod jejich úroveň." "Takže ty tvoje tajný výpravy...?" "Jo. Párkrát za tejden tam zajdu, nechám si nařezat, někdy i víckrát a přinesu si dvojku, trojku..."

Veronice došlo, že to by mohla být cesta z jejích finačních těžkostí.
"A myslíš, že bych mohla já... Bolí to hodně?"
Vika se na ní zamyšleně podívala a chvíli mlčela. Veronika si zatím mohla prohlédnout jelity zvrásněné daleko od sebe posazené prsy, výrazně zabarvené a nateklé dvorce, pupek modřinami celý hnědožlutý, čerstvé šle🡕 hy na stehnech.
"Bolí to strašně. Teda záleží, co sneseš. Choděj tam holky, co maj nízkej práh bolesti, takže jim moc nenakládaj. Ale potom maj za večer třeba jenom pětikilo. Teda pokud nepřistoupěj na nějaký prasárničky. Já jsem v nejvyšší třídě, takže za mě platí zákazník čtyrku a jí z toho dostanu polovic. Někdy i víc, ale to jenom když jsem čerstvá. Ale sou to těžce vydělaný prachy..."
"Já bych to zkusila, stejně nemám jinou možnost."
"Tak poď dneska se mnou. Představím tě manažerovi. Ten s tebou udělá úvodní pohovor a dostaneš zaváděcí výprask."
"Zaváděcí výprask?"
"Jasně. Přece si nemyslíš, že se spokojej jenom s tvym tvrzením, co sneseš. Musej vědět, jaký klienty k tobě pustit, abys jim tam třeba nezkolabovala..."
"A ten bolí, co?"
"Né asi, ty píčo... Zaváděcí výprask je schválně nejstrašnější, aby viděli, jak moc to myslíš vážně. Dělej zrno od plev. A navíc ti potom lekce přijdou relativně snesitelný..."

Manažer se podíval na dívku sedící proti němu. Byla hezká, trošku oplácaná, ale s pěknýma kozama, o čemž se hodlal za chvíli přesvědčit in natura. Měla krásné vlnité hnědé vlasy, luxusní kolena krytá tělovými punčochami. Byla nervózní, kdy její nervozitu navíc zvyšoval ještě jekot její kolegyně, která hned poté, co manažerovi kolegyni představila, odešla do vedlejší místnosti, kde si právě užívala výprask přes chodidla ocelovou strunou. Chodidla byla jediný orgán, na který směla být použita ocel, protože i přes prdel působila devastující poranění. Chodidla navíc musela být v punčochách. Děvčata fasovala tenké silonky, spotřební zboží, ale mnohé si oblékaly vlastní, silnější, byť si je musely platit ze svého a více jak jeden výprask šlapky punčochy nevydržely.
Manažer ponechával v při náboru nového masa dveře pootevřené, aby mohl sledovat vliv řevu bité dívky na psychiku novicky. Tahle vypadala odolně. Vytáhl z šuplíku dotazník.
Podle rychlých odpovědí vyplnil personálie – jen při uvedení váhy padesát devět kilo se trošku pousmál. Děvče mělo nejmíň o pět kilo víc.
"Teď je zde oddíl," pravil směrem k Veronice, "kde si můžete zvolit kontaktní místa i nástroje a sílu a já vyhodnotím vaše zařazení. Protože však patrně nemáte vůbec představu, k čemu se upisujete, absolvuji s kandidátkami takový testovací tréning..."
"Zaváděcí výprask," ujelo dívce.
Manažer se usmál.
"Ano. Vidím, že vás Viktorie o něm informovala. Je to tak. Jako v boxu. Tam taky dostanete první trénink nakládačku, aby se poznalo, jestli na to máte...jestli jste srdcař? Tady si můžete sílu ran a bolest regulovat. Ale jestli vám mohu radit, jestli si chcete přijít na nějakou tu korunu, moc se nešetřete. Holčiček, co chtěj v růžovejch poutech trpět pod chemlonovejma pouta🡕 ma z NDR je dvanáct do tuctu. Vyvolenejch mnohem méně..."
"Budu si to pamatovat," nasucho polkla Veronika.

Veronika stála před manažerem v předepsaném postoji s rukama za hlavou oblečená jen v samodržících punčochách.
"Ty tu noste stále, pravil ten. Lýtka jsou velice citlivá a stopy po bití jsou na nich dlouho vidět. Naopak chodidla jsou podrobována tomu nejtvrdšímu bití, takže za cokoliv, co bude mezi ocelovou anténou a vašimi šlapkami budete vděčná. Klientům to nevadí, oceňují estetický význam..." Vzal ze stojanu bič podobný cirkusovému, co se s ním prohánějí koně či zebry.
"Základní a oblíbeným kontaktním místem," hovořil k dívce, zatímco narovnával žílu biče, aby si vyměřil ránu, "je pupek. Efektní, nicméně nepříliš bolestivé, snadno se hojící..." švihl. Prásklo to jako z pistole a po vteřině ochromení měla Veronika pocit, jako by jí někdo střelil do břicha.
"Nehýbej se!" zněla jí zas a znovu slova manažera v hlavě.
Jak jí vysvětlil, aby se vyhnul opletačkám s policií, všechny jeho dívky dostávaly výprask dobrovolně. Jen občas směly požádat, aby je klient uvázal, ale to jen nalehko.
"Nehledě na to, že klienti oceňují vaši odvahu, když vydržíte výprask drže se jen za madla..." dodal.
Odvážila se podívat na svoje břicho. Přes dolík pupku se jí táhla rudá šmouha výrazně vystupující oproti okolní tkáni.
"To bylo jen takové zahřívací kolo," pravil manažer a švihl Veroniku přes stehna. I když měla punčochy, rozklepala se jí kolena. To ovšem nebylo nic, proti švihanci přes lýtka. Najednou ucítila, jak se jí okolo kundy a potom stále níž a níž až ke kotníkům rozlévá teplo. Zrudla. Pochcala se. Provinile se podívala na manažera, ale ten se usmíval téměř laskavě.
"Při zaváděcím výprasku se pochčije každá. Potom už si zvyknete. Ale nemusíte se bránit, klienti mají rádi, když se jim děvče bolestí pomočí. Berou to jako výraz dobře vykonané práce."
Veronika si všimla, že vlastně stojí na kachličkách vyspádovaných k odpadu, kterým odtékaly její chcanky. Asi to opravdu byla pravda.

Výprask potom pokračoval v pořadí zadní strana stehen, prdel, záda. Oproti lýtkům to eště docela ušlo.
"Teď vyměníme meče," zasmál se manažer. "Na prsy se tenhle dlouhej bič nepoužívá. Teda až na výjimky. Prosekl by prs a zůstaly by jizvy... Můžem zkusit třeba tohle, vzal do ruky devítiocasou kočku. Ta je také dost sugestivní," dodal a bez varování sekl tímhle nástrojem, kterým byli ubičováváni k smrti angličtí námořníci, přes hezky utvářený vytrčený prs.
Sugestivní bylo slabé slovo. Bolest projela Veronikou od prsů po konečky prstů. Dvojitá – jednak ze zhmožděné pokožky, druhak z prsní tkáně, která byla prudkou ranou sražena směrem k pupku a hrudníku. Následovala druhá rána na druhý prs, tentokrát zespoda. Veronika se opět pochcala. Dobře tři minuty jí trvalo popadnout dech.
"Tohle budeš muset trénovat," pravil manažer. "Napíšu ti bičování koz jen jako dodatkovou disciplínu k té hlavní. Nikdo není zvědavej, jak půl hodiny nemůžeš popadnout dech. Ale když se jim to dá jako bonus zadarmo, tak ti je zocelej a za čtvrt roku už budeš moci nastoupit výprask přes kozy v plné délce. Teď si lehni na lavici a chytni se držáků. Když už chtěj holky uvázat, tak u tohohle, protože na to se nejde zvyknout. A zase policie to přehlíží, protože vlastně není nic vidět..."
"Co není...?"
"Baštonáda, přece...
Na tu si můžu zase vzít dlouhej bič," dodal nepřítomně, zatímco si Veronika lehala na lavici.
"Ready?" Zeptal se.
"Ano," špitlo děvče a pevně se chytlo madel.
Prásk.
"Áááááááááááááááááááááááááááááá" řvalo Veroničino hrdlo neovladatelně. Ruce se však zaťaly do madel a držely a držely. Tělo nevstalo a nezačalo se prát, ani se neschoulilo na zem.
"Bylas dobrá," pravil manažer. "Dám ti 2A, ale to jenom kvůli těm kozám. Až si je vycvičíš, dostaneš 1. Mimochodem – teď už na to nemám čas, ale až příjdeš normálně na šichtu, tak si ještě otestujem tvoji kundu. A možná i pár dalších věcí. Ty máš, děvče budoucnost..."