Co se stalo v Beskydech erotické povídky

Otevřela jsem kufr a psi vyskákali ven.
"Ták děti, tohle je strejda Fetišák. Jak se vám lí ... ?" Asi líbí, protože po něm začali hned skákat.
"Petře, nedávej jim žádný pamlsky. Umažou tě." Pozdě. Už má potlapkaný kalhoty🡕 .
Když se k němu dostanu a dáme si pusu na uvítanou, vytáhnu kapesník🡕 a snažím se mu to bláto ze stehna setřít.
"Ještě rozkrok, mám špinavý." zkusí to. Směju se.
"Kdyby ti skočili do rozkroku, budeš mluvit jinak. Fistulí." podotýkám.
"Pošaď se El, pšinešu ti to kapučínko." piští, šišlá a předstírá bolestivé zranění penisu.
"Jsi ve skutečnosti ještě víc zábavnější, víš to ?" směju se zase.
"To doufám." mrkne na mě.

Povídáme si, semeleme kde co, pomlouváme druhé amatéry. Chudák Monika, určitě ji zvoní v uších. Petr podotýká, že nejen v uších.
"Jak to, že jsi přijela sama ?" zeptá se mě na toho mýho.
Nadechnu se a přemýšlím, jestli říct pravdu nebo se z toho vyvlíct. Moc práce - to pochopí každý.
"Má moc práce." povídám a napiju se kávy, abych se na něj nemusela dívat.
"Hmm, dobrej pokus. A teď pravdu." trvá na svém.
"Fete, nech mě."
"Nenechám."
"Prý si nemohl vzít dovolenou ani na jeden den, protože musí mít mimořádně dceru i tento víkend. Ex někam jede a holka u babičky být nechce nebo co."
"Nebo co ?"
"Nebo je to tak, že se dal s ex zase dohromady, protože má na fcb společný fotky a to dřív neměl. Fotky z uplně obyčejných věcí jako procházka, výlet do ZOO a doma jak něco pečou. Pečou !" odpovídám smutně a nerada.
"Dáme dortík ?" pohladí mi po ruce.
Já nic.
"Dva dortíky ? Do každý krásný kozičky jeden ?" navrhuje.
To už se směju pořádně a kývu, že jo.

Předávám mu vlastnoručně vyrobený a nakreslený dárek. Strašně se tomu směje.
"Abys na mě nezapomněl."
"To se nedá."
Nejdřív zpucnu šle🡕 hačkový dort s jahodovým přelivem, pak do sebe naliju druhý kapučínko a když si trochu odpočinu, zabiju to sachrem.
Poděkuju za milé setkání a Petr mi dá delší pusu než je obvyklé. Ucuknu tedy první já.
"El ? Udělal jsem něco špatně ?"
"Ne. Jen jsi ženatej."
"Jo, tohle. No, s tebou se na to zapomene snadno."
"A proto je potřeba, to připomenout."
"Kdybych pro tebe mohl něco ..."
"Nemohl, děkuju."
"Jeď opatrně.!
"Pojedu."
"A pošli fotky !"
"Pošlu."

Beru benzín a u pokladny přidávám tubičku lentilek. Dlouho jsem je neměla. Až přijedeme domů, udělám si krupicovou kaši. Udělám ji hodně horkou a poházím tam lentilky. Propadnou se dolů, zanechají barevnou stopu a já je pak vyzobu. Nejdřív žluté, oranžové a růžové. Potom fialové, zelené a modré. Hnědou nakonec. Takhle jsem měla srovnané i pastelky v penálu, od světlé po tmavou. Přítel mi z legrace říká autista. Mám ráda pořádek. A ráda bych měla pořádek i v našem vztahu. Jestli je to vztah. Je ?
"Láska je jako gumička natáhnutá na obou koncích dvěma lidmi. Když ji jeden pustí, zabolí to toho druhého."

Zajedu k malému rybníku, který jsem si dopředu vytipovala. Holky nadšeně skáčou do vody i bez aportu. Sedám si na břeh ve spodním prádle, nechce se mi do vody. Ne teď. Jsem moc rozehřátá. Břeh je docela bahnitý, nechci se umazat. Rozhlížím se kolem, nikde nikdo. U auta se svlékám do naha a beru lentilky, mám na ně chuť. Nakonec si to rozmyslím a přece jen jdu do vody. Chvíli plavu, chvíli jim háži klacek. Najednou jedna z fenek zpozorní a začne štěkat. Za rákosím na druhé straně někdo je. Leknu se, ale pak vidím, že si ho honí. Tak honičů se nebojím a s pejskama už vůbec ne. Na chvíli přestal a když viděl, že nic nedělám a holky jsou u mě, pokračoval. Tak mu to trochu zpestříme. Psi leží a okusují klacek. Taky si lehám, roztaženýma nohama směrem k němu. Na mokré tělo s kapkami vody dopadají sluneční paprsky a já se konečně cítím uvolněně. Beru si tubu s lentilkami a jezdím si s ní po těle. Začnu nahoře na krku, objedu si prsa, u pupíku dělám kolečka a protahuju to než zajedu do rozkroku. Těsně před kundičkou se zastavím a vyjedu zase nahoru na bříško. Kouknu co on. Zrychlil. Chudák, to nebude trvat dlouho. Já jsem taky chudák, protože jsem na to dostala chuť. Jen ne s ním. Ach jo. Pokrčím nohy a do široka je roztáhnu. Tubičkou pomalu poklepávám na poštěváček a když Rákosníček zrychlil tak, že to vypadá, že si ho utrhne, začala jsem se i já, rychle plácat. Lentilkový nářez. Slyším tlumený výkřik, pak šustění a je v čudu. Beru si pár lentilek do pusy jako odměnu za ... jak to nazvat ? No, nic, jedem dál.

Na odpočívadle zastavuji, pálí mě záda, nedá se to vydržet. Svlékám zpocené tričko🡕 a vytahuji čisté. Nové tetování nepříjemně pálí. Pomocí kapesního zrcátka, se dívám dozadu a barevný obrázek a i pokožka kolem něj, je rudá. Do háje, že to triko nebyla čistá bavlna ? Já jsem tak blbá, že jsem se i koupala v tom žabincovým rybníku. Sundavám si podprsenku, nesnesu ji na sobě. A to jsem chtěla jít ještě do skanzenu. Volá mi máma a v půli hovoru se to utne. Telefon je vybitý. Vyplácala jsem si baterku na navigaci za Petrem. Startuji motor a otevírám přihrádku palubní desky, abych vyndala kabel a telefon zatím aspoň trochu nabila. Nikde nic. Bezva. Jedno lepší než druhý. Sjedu do města a požádám někoho v nějaké prodejně. Snad bude ještě někde otevřeno.

Infocentrum. Infocentrum ? To infocentrum ?! Naskočilo mi to celé jako film. Náš zimní výlet do Beskyd. Amatérský víkend. Už vím, koho požádám o pomoc.
"Dobrý den, je tu dneska Martina ?" ptám se zavalitého muže s řemeslnickou brašnou, který stojí hned za dveřmi a znemožňuje mi, dostat se dovnitř. Čpí z něj pot. Civí, ale aspoň uhne.
"Kdo mě shání ?" zeptá se sympatická vysoká žena. Už z jejího hlasu jde respekt.
"Dobrý den, znám vás z vyprávění a tak jsem si dovolila, zastavit se tu a požádat vás o pomoc. Potřebuji si aspoň hodinu nabít telefon než se vydám domů do Prahy. Měla byste nabíječku, prosím ? Moc prosím.
"Pojedeš teď na noc, děvčico ?" podivila se a já byla ráda, že se neptá, z jakého vyprávění.
"Jo, to mně nevadí. Ráda řídím i v noci a v autě mám dva psy. Bude lepší, probudit se doma a pak si přispat."
"Posaď se. Nebo ne. Dojdi pro ta psiska, stejně už zavírám. A pak mi povíš, z jakého vyprávění mě znáš."
A sakra.

Povídám jak se jmenuji, jakou mám přezdívku, co tu dělám, kde jsme byly. Holky leží v pelíšku na zemi a spí. Je jim všechno jedno, hlavně že jsem s nimi. Záda mám jako v ohni a neposedně poposedávám. Už mi bolí celé tělo, protože se nemůžu opřít. Martina se na mě podívá a pak přikáže, abych vstala. Přiloží mi ruce na záda. Jen tak přes triko a já mám pocit, že shořím.
"Ty vole ..." ujede mi a syknu bolestí.
"Po našem se říká: "Ty cype jeden a Do piči. Pěkně krátce. Hned přijdu." oznamuje a odchází dozadu.
Přináší tác a na něm je slivovice, hrnek🡕 čaje nebo čehosi, co strašně smrdí a kelímek. Přes rameno má deku a prostěradlo. Lehám si na pult, bez trička🡕 a na břicho samozřejmě. Musím pít tu břečku a nenadávat. Nesnáším slivku. Je to jako pít odlakovač na nehty.
Nalila do mě asi čtyři panáky. Ten poslední mi už chutnal a i voněl.
Během hodiny umím slušně nadávat, aniž by se mi to pletlo s brněnským hantecem. Má horké ruce a domácky vyrobenou hojivou mast, která chladí a mně je konečně příjemně a bolest ustává. Během hodiny mi došlo, že jsem slušně nalitá a nikam jet nemůžu.

"Jsi Žítkovská bohyně ?" mám chuť si povídat.
"Ty je znáš ? odpovídá Martina otázkou a zjemnila tlak masáže. Chtěla jsem říct, že si ráda čtu, ale uvědomila jsem si, že nemám sukni🡕 . Usnula jsem ? Masíruje mi nohy, který byly v pořádku a masáž nepotřebovaly. Nemám ani kalhotky ?! Celé tělo mi ztuhlo. Leknutím, vzrušením, studem a nevím čím ještě. Mačká mi akupresurní body na chodidle a já jsem v sedmém nebi.
"Uvolni se." promluví na mě.
"Já se stydím, že jsem nahá. Ani nevím kdy a jak ..." soukám ze sebe a Martina se směje.
"Pražská princeznička." povídá a poručí, ať se posadím.

Malátně se zvedám, spouštím nohy dolů, ale zůstávám sedět. Podívám se na ni. Její oči potemněly. Neměla je před tím modré ? Obchází mě z druhé strany a masíruje krční páteř. Cítím mrazení po celém těle. Soustředí se na cervical plexus a zajíždí až nahoru do vlasů. Začínám mručet. Nechci, aby přestala. Nepřestává a posouvá se dopředu. Když masíruje ramena, zajede na klíční kost a palci masíruje úpon prsou k hrudníku. Nechci, aby přestala. Chci, aby je vzala do rukou a ... "Aáách ..." povzdychla jsem si. Nešlo to vydržet.
"Copak ?" usmívá se na mě.
Přivřu oči a zatnu ruce do stolu. Cítím její dech u mého ucha.
"Copak bys chtěla ?" šeptá a poprvé mě políbí. Jen na ucho a zkousne lalůček. Okamžitě mi tělem projede blesk. Kulový blesk a vyletí ven. Víte kudy. Cítím v ní mravenčení.
Do háje, co to je ? Nejsem na holky, nejsem ani bi !
"Tak copak bys chtěla ?" opakuje šeptem a dívá se na mě naprosto spalujícím pohledem. Připadám si, jak myš zahnaná do kouta, která nemá jak a kam, utéct před kobrou. Jen s tím rozdílem, že já utéct nechci a stydím se říct, ať mi podebere kozy, mačká je, hněte je, masíruje, kouše je, ať si s nimi dělá co chce, hlavně ať dělá !

Zavřu oči a podeberu si prsa. Čekám co na to ona. Nejsem schopna nic říct.
"Mám si je převzít ? "
"Ano."
"Mám je taky masírovat ?"
"Ano !"
Pouštím ruce podél těla a Martina opět přebírá iniciativu. Vášnivě a hrubě je mačká a přitom mě jemně začne líbat a drát se pomalu jazykem do pusy, která je pootevřená slastnými vzdechy a mozek pracuje dopředu a touží, aby byla, tím jazykem i jinde. Když si myslím, že to udělá, překvapí mě a opačně směřuje sílu - jemně a pomalu hladí prsa, za to vášnivě líbá.
Když si myslím, že to už nevydržím, že nutně potřebuji, uspokojit tam dole ... když ji nohama obejmu v pase a chci se přitisknout, zase promluví:

"Chceš být moje čubička ?"
"Ano. Prosím ..."