Potrestaná studentka Nikola erotické povídky

"Nikolo! Dnes zůstanete po škole! Ve tři hodiny, v mém kabinetě. Rozumíme si!?”
"Ano, paní... profesorko.”

Chtěla jsem ji vyprovokovat ještě víc. Vybouchla. Křičela na celou chodbu. Důra jedna. A co jsem provedla? Nevhodně oblečená? Co ona ví.. sama se oblíká jak kancelářská myš - košilky, sukně pod kolena, boty na širokém podpatku, sáčka. K tomu ty její hranaté brýle. Kdyby se trochu odvázala, byla by to moc pěkná ženská. Ale takhle? Takhle si jen vybíjí zlost na mladé blondýně, co přišla do školy v síťovaných punčocháčích, kožené minisukni, černém tričku RAMONES. Vysoké, kožené kozačky. Nejvíc ji však vytočila ležérně uvázaná, červená bandána. Prý vypadám jak dítě z gangu. Ha, ha.. Zbytek dne se vlekl. Všichni učitelé věděli o našem incidentu a dávali mi to sežrat. Co jsem komu udělala? Že jsem se chtěla trochu zalíbit klukovi? Však už jsem plnoletá. Ještě rok a vypadnu z tohohle ústavu.

Poslední zvonění dnešního dne. Všichni se rozcházejí domů. Já si odskočila vedle školy na cigaretku. Před její kabinet jsem dorazila lehce po třetí - akademická čtvrthodinka.

"Jdeš pozdě!”

Štekla na mě od stolu.

"Abyste se nezbláznila.”

Oči ji vystřelily vzhůru.

"Jo, tak abych se nezbláznila... co si o sobě myslíš Nikolo?”
"Určitě víc, než vy o sobě. Třikrát hurá, zdravému sebevědomí..”

Na obličeji se jí roztáhl obří úsměv. Škodolibý. Zrádný.

"Tak zdravé sebevědomí.. Nikolo, ty asi netušíš, co se teď může stát.”
"A co se jako může stát?”

Odmlčela se. Dobrou minutu mě sledovala těmi jejíma jestřábíma očima. Probodávala mě svým pohledem. Užívala si tuhle moji nejistotu.

"Nikolo. Tohle je tvůj šestý prohřešek. K tomu několik výtek, poznámek, důtka třídního učitele i ředitele. A k tomu nevhodné chování na pozemku školy. Můžeme tě vyhodit. Kdykoli. A ty, ani tvoje maminka či tatínek s tím nic nezmůžete. Si jen spratek z bohaté rodiny, který si myslí, že může cokoli. Ale to se mýlíš! Vyhodíme tě a můžeš začít se střední znovu. Tvé budoucí patnáctileté spolužáky možná svým chováním okouzlíš, ale pro své současné, budeš jen ODPADLÍKEM.”

Rozhostilo se ticho. Vzduch se stával nepříjemně těžký. Špatně se mi dýchalo. Rodiče věděli, že mám ve škole problémy. Jenže vyhazov? Nástup znovu na střední? Od začátku? To by nezvládli oni, ani já. Co teď?

Poznala, že mě zahnala do kouta. Vyvolala ve mě strach a obavy. Mlčeli jsme obě dvě. To ticho trvalo několik minut, než jsem prolomila hradbu mlčení.

"Omlouvám se paní profesorko. Už se to nestane. Polepším se.”

Snažila jsem se ji mazat med kolem pusy. Nedala se.

"Nevěřím ti.”

Tím mě zlomila úplně. Rozbrečela jsem se. Nechala mě tak. Neutěšovala mě. Vyčkávala.

"Pan ředitel přišel s řešením. Nebude se ti líbit.”

Snažila jsem se uklidnit. Přestat brečet, přesto mi po tváři kanuly slzy.

"Jakým řešením?”
"Dostaneš pedagogický dohled. Po zbytek třetího a čtvrtého ročníku. Budeš bedlivě sledována. Budeš muset plnit úkoly nad rámec standardní školní docházky. Budeš muset docházet na doučování ke svému stanovenému učiteli. A ten daný učitel bude muset dohlédnout na tvou docházku. Zda chodíš pečlivě upravená. Ve vhodném oblečení. Tohle už není legrace.”

Světlo na konci tunelu? Problesklo mi hlavou.

"Dobře. Ano, opravdu udělám cokoli.”

Přeložila si pravou ruku přes ústa, jako by přemýšlela než se dala znovu do řeči.

"Nikolo. Je tu však jeden problém.”
"Jaký problém?”
"Všichni tví učitelé to odmítnuli.”

Opět jsem propukla v pláč. Schovala jsem si obličej do dlaní. Ani jsem nezaregistrovala, že vstala a přešla ke mě. Položila mi ruku na rameno.

"Já. Já jsem však ochotná na sebe to břímě vzít.”
"Opravdu? Děkuju. Děkuju.”
"Má to však podmínku.”
"Jakou? Opravdu splním cokoli.”
"Jelikož si plnoletá a tohle je nestandardní přístup v rámci školství. Musíme podepsat smlouvu. Ty ji musíš porozumět. Pochopit všechny klady a případně i sankce. A musíš ji dobrovolně podepsat.”
"Samozřejmě. Kdy to můžu podepsat?”

Vrátila se ke svému stolu, odemkla šuplík a vytáhla několik papírů.

"Máš štěstí, že už jsem jednou něco podobného jedné studentce nabídnula. Tohle si přečteš. Dnes je středa. Tudíž v pátek mi to doneseš vyplněné a podepsané nebo si začni hledat novou střední. A teď běž.”

Popadla jsem papíry a utekla jsem ze školy. Až doma mi došlo, jaké mám štěstí. S tímhle se rodičům svěřit nemůžu. Večer jsem se pod lampičkou vrhla na studování smlouvy. Několik bodů mě zarazilo. Například, že můj dohled bude stanovovat, co mohu a nemohu nosit do školy za oblečení. Nebo, co můj dohled stanoví, že je potřebné pro mou výchovu je důvěrné a musí to zůstat jen mezi mnou a dohledem. Vrcholem byl dodatek, že jakékoliv přestupky mohou být tělesně potrestány. Postupně jsem se v tom ztrácela. Ve čtvrtek jsem celý den přemýšlela, zda to mám podepsat či nikoliv. Nakonec jsem večer vyplnila přiložené formuláře, ale nepodepsala smlouvu. V pátek o velké přestávce jsem zaklepala na dveře jejího kabinetu.

"Dále.”

Vstoupila jsem. Seděla tam sama. Zrovna vyplňovala třídní knihu. Zvedla od ní oči a upřela je na mě a štos papírů v mé ruce.

"Takže? Jak si se rozhodla?”
"Chtěla bych se na něco zeptat.”
"Povídej.”
"V té smlouvě se mluví o tělesných trestech.”
"Ano. Při porušení pravidel.”
"To myslíte výprask?”
"Samozřejmě. Ale většinou to funguje jako dostatečný strašák. A osoba pod dohledem si většinou začne dávat pozor, aby nepřešlápla.”
"Ano, rozumím.”
"Tak Nikolo, jak jsi se rozhodla?”

Rozhodla. Položila jsem smlouvu na její stůl a podepsala. S úsměv ode mě převzala podepsané a vyplněné papíry.

"Tvoje převýchova v poslušnou žačku může začít.”

Začala mi diktovat pravidla. Co mohu nosit za oblečení. Dokonce i jaké spodní prádlo. Zákaz kouření. V kolik hodin se sluší a patří přicházet do školy. V kolik se sluší školu opustit. Jaké dny se k ní mám dostavit do kabinetu na doučování. Oznámila, že budeme každý týden vyhodnocovat mé chování a v neposlední řadě mě čeká na další doučovaní mravů u ní doma. Prý už žádné courání s kamarádkami po obchoďácích, žádná randíčka. Skoro to připomínalo vojenský výcvik. Ten rok a něco to vydržím a pak mi může...

První týdny probíhaly celkem v klidu. Pak jsem se však nechala strhnout a profesorka mě přistihla kouřit v parku před školou.

"Nikolo!?”

Cigareta mi vypadla z ruky.

"Paní profesorko..?”
"Co tu děláš?”
"Pardon. To se už nikdy nestane.”
"Ve tři v kabinetě!”

Celý den jsem se ve škole klepala. Nevěděla jsem, co se může stát. Porušila jsem podmínky naší smlouvy. Přesně ve tři jsem klepala na její dveře.

"Vstupte.”

Ozval se její velmi přísný hlas zpoza dveří. Vzala jsem za kliku, potáhla dveře k sobě a vstoupila. Oči sklopené k zemi. Šla jsem dovnitř jako na porážku. Seděla za stolem. V pravé ruce třímala padesáti centimetrové, dřevěné pravítko a plácala si s ním o levou ruku. Dnes měla na sobě krémovou, saténovou halenku, černou sukni, která ji končila těsně nad koleny. Černé silonky a černé, semišové lodičky. Vlasy svázané do drdolu. Levou rukou si posunula brýle na nose.

"Podívejme se, kdo nám to zavítal.”

Řekla to skoro ironicky. Věděla, že jsem to já.

"Nikolo. Víš, co jsi podepsala ve smlouvě?”
"Ano.”
"Tak mi to připomeň!”
"Že neporuším podmínky.... Jinak.....”
"Jinak co!?”
"Přijde fyzický trest.”
"A porušila si je!?”
"Ano.......”
"Takže víš, co tě čeká.”

Postavila se, obešla mě. Namáčkla se na má záda svými pevnými prsy. Dotlačila mě ke stolu. Opřela mi nejdřív jednu, pak druhou ruku o stůl. Poté jsem ucítila pravítko na vnitřní straně levé nohy. Putovalo vzhůru na má stehna. Malé plesknutí.

"Rozkroč se!”

Nebránila jsem se tomu. Zatlačila na má záda a já tak vystavila svůj zadek, ukrytý pod sukní do místnosti. Začala mi vyhrnovat sukni. Moje pravá ruka instinktivně sjela dozadu, abych ji v tom zabránila. Pleskla mě přes ní.

"Copak jsi si myslela, že dostaneš přes oblečení!? Na to zapomeň!!!!”

Vyhrnula mi sukni. Stáhla mi tělové silonky ke kolenům. Obnažila tak můj zadek v černých tangách.

"Tohle je předpisové prádlo dle smlouvy? To si nemyslím holčičko. Plus pětadvacet. Ale nejdřív....”

Pohladila mě rukou po pravé půlce a mě naskočila husina. Levou chytla za tanga a páčila je vzhůru. Brutálně mi je zařízla a tahala dál. Bylo slyšet jen rupaní švů a povolily. Sebrala nůžky ze stolu a přestřihla je. Pohodila je vedle mě. Poodstoupila. Cvičně švihla pravítkem a to svištivým zvukem prořízlo ticho v místnosti.

"Jedna.”

Plesk. Pravítko dopadlo na mé půlky současně. Ta intenzita nebyla velká, ale přesto jsem vyjekla.

"Budeš zticha! Dva.”
"Tři.”

Pokračovala s výpraskem. U dvacátépáté rány se zastavila. Zkontrolovala dotekem můj zadek.

"Vštěpuje se ti to. Zbývá padesát.”

Začala mě vyplácet. Stupňovala údery i rychlost. Při poslední ráně se rozmáchla tak moc, až přes můj zadek pravítko přelomila. Propukla jsem v pláč a sesula se na zem. Chvilku na mě pohlížela, než se sehnula a pomohla mi na nohy. Otočila mě zadkem k sobě. Prohlížela si ho.

"Rudý. Jelita. Místy do krve. Ale....”

Sjela rukou mezi mé půlky. Dotkla se mé kundičky, která byla úplně mokrá.

"Tobě se to líbilo...?”

Nebyla jsem schopná odpovědět.

"Ty úplně tečeš...”

Rozdýchávala jsem to.

"Ano. Líbilo se mi to paní profesorko.”
"Takže ty si taková submisivní kurvička?”
"Nejspíš ano... paní profesorko.”

Zůstala zaraženě stát, s otevřenými ústy.

"Ošetříme ti ten zadek.”

Stáhla mi sukni. Vytáhla ze stolu mast a natřela mi ho. Chladilo to. Příjemná změna oproti tomu výprasku. Zůstala jsem tam se silonkami u kolen. Koukala jsem na ní, ona na mě.

"Co s tebou Nikolo?”

Řečnická otázka.

"Tobě se líbí být trestaná?”
"Asi ano.. paní profesorko..”
"Vzrušuje tě, být trestaná ženou..?”
"Ano..”

Špitla jsem skoro neslyšně.

"A co by se ti ještě líbilo..?”
"Nevím..”
"A chceš to zjistit?”

Ta chvíle ticha trvala snad minutu, než jsem se vyslovila.

"Ano, chtěla bych to zjistit..”

Obešla stůl a otevřela zásuvku. Byla plná šátků na krk. Různých barev, různých velikostí. Vzala jich pár a položila je na stůl. Jedním mi zavázala oči. Svlékla mi košili i podprsenku. Otočila mě opět zády k sobě a chytla mé ruce. Druhým svázala mé ruce u zápěstí, třetím u loktů. Nejspíš si klekla, protože začala svazovat mé nohy u kotníků a v půlce stehen.

"Teď si moje.”
"Ano.. to js...”

Umlčela mě. Něco mi cpala do úst. Až později jsem zjistila, že to byly mé rozstřihnuté tanga. Dalším šátkem mě umlčela. Utáhla ho velmi pevně. Mohla jsem jen tiše huhňat. Teď jsem stála svázaná, obnažená s totálně rozbitým zadkem. Patřila jsem jí. Projela mnou vlna vzrušení. Vzala do ruky další šátek a uvázala mi ho kolem krku. Cípy držela jako konec vodítka. Přitlačila mě na stůl. Břichem jsem narazila o hranu. Jednou rukou mi tlačila do zad. Druhou mi začala mnout kundičku. První prst se dobýval do mého nitra. Pokračovala druhým. Prstila mě. Palcem se mi začala dobývat do zadku. Dokonce mi plivla mi na mou zadní dírku.

"Musíme ti ten análek trochu lubrikovat ty čubičko.”

Tlačila mi na něj. Víc a víc, až dostala palec dovnitř. Cítila jsem všechny její prsty uvnitř mě. Pohybovala s nimi. Kroužila s nimi. Stlačovala je k sobě. Vlhla jsem víc a víc. Tekla jsem přímo, přímo na její koberec. Teď už mě měla úplně zpracovanou. Blížila jsem se vrcholu. Ještě pár vteřin. Tři. Dva. Jedna. Přestala. Přestala z ničeho nic. Přivedla mě k vrcholu a přestala. Né.. Nezvládla jsem se udělat. Ona to věděla. Vysmívala se mi.

"Nestihla to kurvička. Nestihla.”

Mohla jsem jen vřískat do roubíku.

"Ale abych nebyla tak zlá... dostaneš svou šanci. Teď však musíš udělat něco pro mě.”

Uvolnila mi roubík. Vytlačila jsem tanga z mých úst.

"Co paní profesorko?”

Slyšela jsem, jak usedla na židli.

"Teď musíš udělat ty mě. Pak bude čas pro zlobivou Nikolku.”
"Dobře. Rozvažte mě.”
"Ne, klekni si. Šourej si kolena po koberci. Najdi si mě!”

Klesla jsem na kolena. Můj pohyb byl velmi omezený. Spálila jsem si kolena o koberec. Měla jsem tam rudé fleky a ona jen volala - samá voda, samá voda, přihořívá, samá voda, přihořívá, přihořívá, přihořívá, hoří!!!! Hlavou jsem nabourala do jejího kolene. Chytla mě za vlasy a narvala si můj obličej mezi své nohy.

"Lízej ty malá štětko!”

Vystrčila jsem jazyk z úst. Začala jsem velmi opatrně. Pomalu.

"Lízej mě pořádně! Strč ten jazyk dovnitř!”

Snažila jsem se víc. S větší intenzitou. Ale ty svázané ruce mě dost omezovaly. Držela mou hlavu zabořenou mezi jejíma nohama. Lízala jsem ji jak o život. Sevřela mou hlavu svými stehny. Měla jsem ji jak ve svěráku. Držela si mě tam, dokud se neudělala. Vytekla mi do úst, na obličej. Měla jsem ho úplně zmáčený od jejích šťáv. Stáhla mi šátek z očí, povytáhla mě vzhůru a začala mě líbat. Divoce. Pak se vrhla za mě. Nevím, kde to vzala, ale v ruce třímala masážní hlavici. Přiložila ji k mé mušličce. Ty vibrace byli velmi příjemné, ale to nebylo vše. Přisála své rty na můj análek a zpracovávala ho jazykem. Tahle kombinace mě úplně odrovnala. Netrvalo to snad ani třicet vteřin a já se udělala. Úplně jsem odpadla. Kolena se mi klepaly. Sesula jsem se na koberec a ona vedle mě.

"Tohle mi bylo velmi příjemné Nikolo..”
"I mě, paní profesorko.”
"Co takhle změnit tvůj přístup k výchově...?”
"Na co narážíte?”
"Budu tě trestat. Preventivně. Budeš moje. Moje otrokyně, moje postelová princezna. Co ty na to?!”

Ztěžka jsem oddychovala.