Jednou před lety na Džbánu erotické povídky

"Bylo letní parno a já šla na plovárnu Džbán.
Byla jsem tam sama, ty si tam byl tenkrát sám."

Tento příběh se stal už dávno v době, kdy jsem se ještě mohl považovat za přiměřeně mladého a nebylo to úplně přesně podle slov písně Lenky Filipové. Dávám ho sem jako vzpomínku a inspiraci pro nadcházející letní dny.

Byli jsme na Džbánu spolu, na dalším domluveném rande a už nějakou dobu jsme se váleli na dece🡕 na nudapláži. Parno ale teda bylo fest. I přes veškeré oblečení úhledně složené na hromádkách jsme nebyli schopni vydržet jen tak na dece🡕 , lelkovat, povídat si, hrát žolíka, a pravidelně jsme proto zabíhali do vody se ochladit. To bylo na jednu stranu fajn, na druhou to dávalo prostor pro aspoň částečně zrakům ostatních skryté provokace.

Byla si dobře vědoma toho, že už jsme se nějakou dobu neviděli a stále jsem do ní naprosto blázen, takže i během relativních nicnedělání na dece🡕 mám problém zachovat naprosté dekorum. Nejlepší, čeho jsem byl schopný dosáhnout, byl napůl ztopořený stav, kdy naštěstí ještě nestál v plné bojové pohotovosti, byl však napůl zvednutý a nalitou krví výrazně silnější, než je normální stav. V přeplněných koulích mi hučelo, stejně jako v hlavě.

V nádrži určitě nebyly vlny jako na moři, přesto pravidelně a s lehkostí končila v mém objetí s nohama obepínajícíma mě kolem pasu. I s rukama spojenými za mou hlavou a přitahujícíma mě k sobě, aby se naše těla dotýkala, jí využití těla umožňovalo, aby dráždila hrdě vzpřímeného bojovníka přimáčknutého k jejímu bříšku. Bradavky vztyčené na jejích, akorát tak do ruky velkých prsou, se mě snažily propíchnout a délka mého vyztuženého ptáka klouzala po jejím podbřišku a mezi rozevírajícími se závojíčky čerstvě vyholené kundičky. Usilovně jsem se snažil nezajet až dovnitř, přece jen až tolik jsem pohoršovat nechtěl a navíc ve vodě a na veřejném koupališti to nebyl náš šále🡕 k kávy. Prezentaci zdání toho, že se mezi námi nic nepatřičného neděje, jsme se pokoušeli podpořit tím, že ústa jsme si nechávali každý pro sebe a pouze si do uší šeptali obvyklá milostná slůvka a perverznosti.

Potvora ale neváhala využívat toho, že já jako gentleman se většinou obětoval a ostražitě monitoroval pobřeží a okolí, zatímco její tvář byla obrácena do širé vodní plochy a zrakům ostatních většinou skryta. To jí poskytovalo dostatek soukromí k tomu, aby mi rtíky dráždila ušní boltce a prostor kolem nich. Maně jsem doufal, že mé hořící tváře nejsou ze břehu příliš vidět, nebo se při troše štěstí dají zaměnit za přirozenou reakci na panující horko. Žádnou velkou naději jsem si ale nedělal. Na každý pád, vždy kdy jsem zůstal ve vodě ještě chvíli déle než ona, abych nechal povolit jako skála pevnou erekci a neposkytnul všem přítomným větší představení, než bylo zdrávo, a při následném přesunu na deku, jsem nikdy žádné pohoršené nebo jinak jednoznačnou reakci posílající signály nezaznamenal. Určitá míra důstojnosti tak zůstala zachována, snad.

S postupujícím odpolednem jsme trvalého žáru i přes neustálé občerstvování, ochlazování a doplňování tekutin začínali mít docela dost. Navíc, i přes opakovanou erekci ve vodě, jsem měl čím dál větší problém udržet ji pod kontrolou i na dece🡕 a nevzít si ji přímo tady pod hodnoticími pohledy ostatních. Vedlo to k tomu, že jsem dostal naprosto šílený nápad jít pod pláštíkem pokusu o rozptýlení prozkoumat okolí a ve skutečnosti zkusit najít nějaké opuštěnější místo, kde bych se mohl alespoň na chvíli zabořit do její svatyně. Celá idea pochopitelně skončila naprostým fiaskem.

Ukázalo se totiž, že do Džbánských sprch bych vědomě nenahnal ani svého největšího nepřítele a mohl jsem jenom doufat, že krátký pobyt v nich neodneseme nějakou nepěknou plísní či jinou kožní nemocí. Přítmí v nich připomínalo sklepní kóje a co hlavně, a čemu jsem tedy ale vůbec nerozuměl, ochomítalo se kolem nich nějak moc lidí. Soukromí nula – nula - nic. No, nehodlám se vzdát bez boje, takže to zkusíme ještě jinde.

Prostor vzadu u plotu krytý před zraky ostatních skýtal jistou naději, poměrně blízko od něj ale procházela cesta, kterou se pláž opouštěla. Nadějeplné ticho a relativní klid vystřídal šrumec provozu ve chvíli, kdy se již jednou rukou zády ke mně opírala o drátěný plot, zadeček vystrčený, nohy putující mírně od sebe. To, že tekla jako Niagara jsem dobře věděl, mé prsty se o tento stav ani nemusely zasloužit a přebytky jejích sladkých šťáv jsem měl již částečně rozetřené po špičce ocelového prutu, ve který se opět proměnil můj penis. Významnou část jsem i ochutnal. Jako vždy chutnala fantasticky, prsty jsem si důkladně olízal.

Naštěstí jsem stál zády k cestě a pořád ještě trochu stranou od ní, takže jednak nedošlo k neslavnému přichycení při činu, jednak jsme se mohli pokusit předstírat, že si povídáme a kocháme se krásou tohoto ještě nedávno opuštěného místa. S ohledem na bordel, který se všude válel a fakt, že nic světaborného tu k vidění nebylo, to jistě bylo velmi důvěryhodné.

Asi museli zrovna oznámit, že přijela dodávka nanuků zadarmo, nebo nastal čas na jídlo nebo nějaký kulturní či sportovní zážitek, protože cesta jako mávnutím kouzelného proutku ožila. Má erekce, která ještě před chviličkou působila dojmem, že ji nic nedokáže vyléčit, efektivně vzala za své. Rezignovaně jsem zkonstatoval porážku i v této bitvě a vyhlásil ústup zpátky do základního tábora.

Ostatní lidé ale nemají vždy úplně blbé nápady, zrušení ležení a konečně přesun ke mně domů se zdál být dobrou myšlenkou. Jelikož ale blbec zůstane blbcem, vylepšil jsem celé dosavadní úmorné a trýznivé odpoledne tím, že než jsme se začali oblékat, zvládnul jsem jí do ouška pošeptat: "Neber si spodní prádlo." A jako prověřený idiot jsem začal v duchu prožívat oslavné tance, když se roztomile a trochu stydlivě usmála a bílé krajkové kalhotky, které se jí ocitly v ruce, skončily na dně její tašky následované odpovídajícím setem podprsenky. Naštěstí jsem na sebe hodil šortky🡕 dostatečně včas, abych v nich stihnul schovat opět bobtnající a nepřehlédnutelnou erekci, která kromě zrádných myšlenek ohledně její dostupnosti byla vydatně podporována pohledem na holé nožky v žabkách s červeně nalakovanými nehty doplněnými o kratičkou riflovou sukýnku a tričko🡕 na ramínka bez rukávů, skrz které zřetelně prosvítaly obrysy jejích prsíček, dvorců a bradavek, což bylo podpořeno vlhkem z horka, které se jí na hrudníku tvořilo.

Abych své pošetilosti způsobené mou nedočkavostí dodal grády, vybral jsem si pro cestu do civilizace stezku, která stoupala k obratišti tramvají Divoká Šárka. Vůbec jsem ji neznal, vždycky jsem chodíval druhou stranou od zastávky Nad Džbánem. O té jsme ale věděl, že tam se o žádném soukromí ani nedá uvažovat, kdežto opačný směr díky lesnímu porostu vzbuzoval naděje, že by se tam nějaké to zákoutíčko najít mohlo.

Jak asi správně tušíte, realita mě hořce zklamala. Marně jsem pátral po nějaké skoro neviditelné pěšince stranou, kde bychom se nemuseli šplhat do prudkého svahu a prodírat se hustými šlahouny většinou ostnatě vyhlížejících křoví riskujíce tak spíše zdraví, než se přibližujíce vytouženému cíli alespoň na chvíli uvolnit trvající napět před tím, než budeme mít čas a klid na sebe u mě doma. V duchu jsem si zas a znovu nadával do volů, proč se takto trýzním a bičuju a prostě nemám trpělivost. Ale bylo to silnější než já, takže v momentě, kdy jsem ve chvílích marného pátrání bokem od cesty zjistil, že široko daleko není na stezce nikdo v dohledu (Kam jako naráz všichni šli, když jich ještě před chvílí bylo všude plno?), zavelel jsem k bleskovému stop a posadil si ji na zábradlí, které tam bylo v příhodné výši instalováno, aby se lidé mohli přidržovat.

Nemohl jsem připustit, že by mohla spadnout, že jo, takže jsem si během tohoto manévru zajistil dostatek prostoru mezi jejími stehny a mé rty se přisály na její. Mezi našimi těly jsem ale ponechal potřebné místo pro manipulaci. Nezaváhala. Zatímco naše jazyky kmitaly, soupeřily o dominanci, znovu si oprašovaly znalost chutě toho druhého a prozkoumávaly si navzájem ústní dutiny, její ruka se jako had prosmýkla mezi naše těla a (kam se přátelé hrabou slavní rybáři) bleskově zalovila v mých šortkách a uchopila pevně do dlaně můj věrně připravený nástroj. Za pomoci druhé ruky vykouknul ihned ven, šortky🡕 sjely níže pod boky a já i ona jsme si pohledem ověřili, že v její drobné ručce je přesně na tom správném místě. Ale kousíček, kousíček dále bylo ještě lepší. Mírně se na zábradlí nadzvedla a posunula si sukýnku více nahoru, aby neomezovala její možnosti a znovu se usadila holou kůží na studené železo. Předek sukně🡕 se jí při zvednutí stehen vyhrnul a otevřel mi ohled na připravenou dírku s pysky rozevřenými a pokropenou potem a jejím vzrušením. Ještě jednou jsem rychle zkontroloval stezku, zda přece jen nikdo nikde nejde, a pak jsem rychle překonal úzkou mezeru, která mezi námi byla, a rukou stlačil hlavičku ptáka níže a trochu pokleknul, abych do ní mohl proniknout.

Zdařilo se to jediným plynulým, hladkým a mocným šťouchem, po kterém jsem se ocitnul až po koule zabořený v jejím mokrém, horkém a roztouženém království. Přitiskli jsme se k sobě a oba se otřásli. Pevně spojení jsme se k sobě tulili, hladili se po zádech, dýchali si do tváří a oušek. Její nohy se mi zahákly dole pod koleny zatímco moje boky ustoupily dozadu jen proto, aby při pohybu vpřed opakovaně poslaly celou moji délku do úkrytu uvnitř jejího těla. Hekla. A znovu, a ještě jednou. Hlasitě to čvachtalo a musela si zkousnout spodní ret. Byl jsem tak nadržený a přitom ji nechtěl rychle připravit o zážitek, že místo bezhlavé kopulace jsem se držel dlouhých a mocných přirážení, mezi kterými jsme zhluboka dýchali.

Ani nejmodernější americký či ruský radar není tak výkonný jako moje x-té smysly, které v tu chvíli byly schopné zachytit skrytý letoun na druhé polovině zeměkoule. Ještě než se dvojice vynořila daleko od nás ze zatáčky, byl jsem od ní odstoupen a můj jejími šťávami zmáčený pták bezpečně schovaný zpátky v šortkách. Nemám ponětí, zda se jí podařilo stáhnout sukýnku dolů dostatečně nepozorovaně, ale když jsme se konečně míjeli při naší obnovené cestě vzhůru, nebylo na nich poznat, že bychom jim byli nějak podezřelí. Jediné vysvětlení, které jsem si z toho udělal bylo, že buď jsem já nebyl schopný jakéhokoli soudného pozorování a rozumného vyhodnocení, nebo jejich myšlenky se věnovaly úplně jiným věcem, než hodnocení nás dvou, protože kromě toho, že bychom byli nazí, všechno na nás muselo na míle daleko volat, že jsme se na cestičce nezastavili jen tak pro nic za nic.

V každém případě, než jsme dorazili téměř až na konec cesty minuli jsme ještě další dvě dvojice a rychlé a krátké spojení na nás nejspíš již nemuselo být tolik vidět. Naše těla a mysli ale o něm velmi dobře věděly, takže jakmile byl opět trochu klid, využili jsme toho, že hustota mlází a lesa nebyla již tak velká a troufli si vyrazit ruku v ruce napravo od cesty hlava nehlava do podrostu. Po krátkém klopýtání jsme se dostali na místě, kde jsme vyhodnotili, že by mohlo být skryté běžným pohledům a její a moje taška skončily uložené na zemi u našich nohou.

Ta potvora mě předešla.

Pomalu jsem se ani nestihl narovnat a moje šortky🡕 dopadly u kotníků na zem. Než jsem měl prostor zauvažovat nad tím, o který strom si ji mám opřít, měla moje péro v pusince, zatímco jednou rukou pevně stiskla přeplněné koule. Cirkulace krve se mi úplně zastavila a zapomněl jsem snad i dýchat. Ostatně jsem už dlouho měl pocit, že se veškerá krev zkoncentrovala do jednoho poměrně úzce vymezeného prostoru. Její rtíky objímaly nabízenou masu tak, že kolem nich nemohl proudit žádný vzduch a připadal jsem si jak v rozžhavené peci. Prudce zajezdila ústy skoro po celé mojí délce, roznášela potřebnou šťávu, sála, zapojila uvnitř i jazýček. Její ruka zatím trvale hnětla protestující a uvolněním obsahu hrozící těžké koule. Sykl jsem a stehna se mi začala třást. Co to proboha, to nevnímá tato varování?
Jak rychle se na mě vrhla, tak nečekaně s orálkem skončila. Než jsem se mohl stačit rozhodnout, zda ji má smysl ještě nějak varovat před blížícím se nechtěným koncem, přitiskla se bokem k mému tělu zatímco její pravačka v železném sevření intenzivně honila traverzu připomínající kus hmoty.

"Vystříkej se."

Tento šeptem do ucha sdělený pokyn tónem rady či doporučení a nikoli povelu stačil k tomu, abych odhodil zbytky pokusů o sebeovládání. Mám zpětně matné tušení, že jsem zavyl jako vlk na měsíc, výstřik si ale pamatuji dobře. Čím si ale také nejsem jist, zda jsem někdy předtím i někdy od té doby vystříkl tak daleko. Síla první erupce byla tak prudká a mocná, že vystřelila z hlavičky jak dělostřelecký náboj a jako kometa na nebi parabolou klesala k zemi zanechávajíce za sebou na lesní půdě bílé stopy odpadlíků, kteří nedorazili až k finálnímu místu dopadu, které se nalézalo dobré dva tři metry daleko. Druhý výstřel, který přišel vzápětí, měl skoro stejnou potenci a následovaly ho pak další stále se zkracující erupce. Nemohl jsem se příliš divit, že nechtěla, aby jí to skončilo přímo v hrdle. Ještěže se ke mně pevně tiskla a pomáhala mi udržovat stabilitu. Měl jsem pocit, že moje nohy jsou jako z rosolu a nevěřil bych, že je parný den, jak viditelně jsem se chvěl. Přitom jsem ale byl zbrocený potem.

"Wow! Doma mi to pak vrátíš."

Na můj překvapený, tázavý a nevěřící pohled mi rychle poskytla potřebné vysvětlení:
"Máš mi co vracet a já si ráda počkám. Budeš mít určitě v tram dostatek inspirace o tom přemýšlet."
Nechtěl jsem být dlužníkem. Bez ohledu na proběhlý výstřik jsem byl připraven kromě orálku či prstů okamžitě ji vyšukat do bezvědomí (má prak🡕 ticky nepolevující erekce byla důkazem, že stejně jako jindy v té době, po dlouhé odmlce není první výstřik rozhodně posledním a jsem rychle připraven znovu). Jako slušně vychovaný kluk jsem ale nemohl než respektovat přání dámy. Navíc jsem s ní musel souhlasit s tím, že si dopředu, byť zbytečně, zajišťuje moji nehynoucí pozornost a nám oběma příslib dlouhého večera plného intenzivního, divokého, ale i něžného sexu protkaného mnoha orgasmy především z její strany.

Míru její ďábelskosti jsem plně docenil až v tram, kdy místo, aby si jako obvykle sedla přede mě a nechala se během cesty hýčkat ve vlasech a na krku, zaujala pozici na mém klíně. Dobře si vědoma toho, že vím, že nemá kalhotky, nechala po dobu jízdy své nohy natočené do uličky (jinak to ostatně ani nešlo), přičemž nechala kolínka mírně od sebe, takže jsem celou dobu mohl přemýšlet, zda lidé nastupující prostředními dveřmi mají dobrý výhled .... Mrcha přitom k přirozenému otřásání vozu při najetí na nerovnosti či do zatáček přidávala nenápadné vrtění zadečkem. Cesta naštěstí nebyla dlouhá, ale i tak jsem dorazil domů zalitý potem nejenom z horka.

První občerstvení a zchlazení našich nahých, rozpálených, zpocených a zalepených těl ale přišlo doma až po hodně dlouhé době, kdy už jí z kundičky po několika jejích vrcholech vykapávalo na vnitřní stranu stehen a dolů na zem moje sperma v hustých chuchvalcích. Ale to už je jiný příběh.