Korpulentní dáma Lenka erotické povídky

V autobuse bylo opravdu veliké horko. Korpulentní dáma neurčitého věku, sedící vedle mne na sedačce u okna, hlasitě oddechovala a silně se potila. Snažil jsem se jí nedotýkat, ale nešlo to. Pokaždé, když jsem se od ní odsunul směrem do uličky, zdálo se mi, že se ke mně zase o kousek přisunula. Ačkoliv nejsem žádný střízlík, tak mě takto postupně posunovala dál a dál, takže po čase zabírala asi dvě třetiny dvousedačky. Bylo mně to trapné a vyčítal jsem si, že jsem nedal včas opravit své služební auto. Takto jsem musel ono páteční odpoledne cestovat z Prahy domů autobusem. Ještě že jsem si koupil místenku, protože autobus byl přeplněný a v uličce se tísnilo mnoho stojících lidí. Nechtěl jsem do nich narážet a tlačit, a tak jsem se rozhodl, že té spolusedící paní neustoupím už ani o milimetr. Cesta ubíhala nepříjemně pomalu. Snažil jsem se myslet na příjemné věci, na nedávnou rodinnou dovolenou u moře, na krásné chvilky prožité s přítelkyní, na to, že si večer zajdu s kamarády na pivo. Ale také jsem musel myslet na svou práci a na problémy, které se tento týden vyskytly, a které budu muset řešit. Z této směsice myšlenek mě však neustále vyrušovala, svým hlasitým dýcháním a silným tlakem svého zpoceného těla, má spolusedící. Už jsem myslel, že jí opravdu něco řeknu, když jsem náhle na své druhé paži ucítil něco jako ženské přirození. V uličce stojící dívčí postava se tlačila na mé, do uličky dosti vysunuté tělo. Váhavě jsem zvednul svůj zrak a pohlédl do dívčina obličeje.

Nade mnou stála nádherná, odhadem asi dvaadvacetiletá dívka s dlouhými vlnitými vlasy. Chvilinku jsem na ni civěl a zdálo se mi, že ji odněkud znám. Dívka se naštěstí dívala jinam, zřejmě ale ucítila můj pohled a rychle se na mě podívala. Na krátký okamžik se naše pohledy střetly, vzápětí jsem však pohledem ucuknul. Úplně jsem sebou trhl a opravdu jsem se zastyděl. Připadal jsem si jako nějaký šmírák, dědek, který pozoruje mladé holky. Ještě víc jsem se začal potit a přimáčkl jsem se na ještě více zpocenou dámu vedle mne. Nic příjemného, ale musím vydržet, pomyslel jsem si. Dav v uličce se začal posunovat dozadu, a já jsem si řekl, že se konečně zbavím té trapné situace. Na druhou stranu jsem si ale přál, aby dívka zůstala u mě. Ale proč by to dělala, zaplašil jsem nestoudné myšlenky. Stalo se to, co jsem chtěl i nechtěl zároveň. Dívka se zřejmě rozhodla, že zůstane u mne. A došlo k tomu, co bylo vlastně nevyhnutelné. Posunující dav musel dívku obcházet, a ta byla nucena ještě více se přimáčknout na mne. Zřetelně jsem cítil na svém rameni a paži její podbřišek a klín. Aby neztratila rovnováho, musela rozkročit, a tak jsem cítil i vnitřní část jejích stehen. Dav se zákonitě snažil dívku tlačit dále, a to způsobilo, že část jejího těla se intenzivně třela o mé rameno a paži. Zřetelně jsem ucítil její Venušin hrbolek a vlhký rozkrok. Jen jsem nevěděl, jestli to vlhko je moje nebo její. Zřejmě však bylo obou. Po prvním elektrizujícím, zprvu nepříjemném dotyku, mnou silně projela vlna živočišného vzrušení. Protože mám abnormálně citlivý čich, ucítil jsem z dívky nejen jemný parfém🡕 , ale i vzrušující pižmo. Krev se mi začala hrnout do penisu, bolel mě podbřišek a varlata. Nemohl jsem tomu všemu věřit a připadal jsem si jako v nějakém smyslném snu. Že to není sen mě přesvědčila korpulentní dáma svým zřetelným odfrknutím a zamumláním něčeho nesrozumitelného. Naráz jsem pochopil, že ta situace musí být i velmi komická a začal se smát. To mě trochu uvolnilo a uklidnilo. Musím se jí podívat do obličeje, řekl jsem si posléze. Trapas netrapas. Pohlédl jsem vzhůru. Dívka se také smála a to mě uklidnilo ještě více. Spatřil jsem jemný obličej, orámovaný dlouhými kaštanově hnědými rozpuštěnými vlasy. Za plnými, smějícími se ústy, zářily bělostné zuby. Nádherná, jako ze žurnálu, blesklo mi hlavou. Pohlédla na mne velikýma zelenýma očima a její mazlivý hlas řekl - Dobrý den, pane inženýre. Polil mne studený pot. Jestliže v autobuse bylo dobrých pětatřicet stupňů, já byl dokonale zmrazen. Teprve teď, při přímém pohledu do jejího obličeje, jsem si uvědomil, že tu dívku opravdu znám. Je to přeci některá z kamarádek mé dcery Lucie. Jen jsem si nemohl vzpomenout na její jméno. Všechny hormony v mém těle se ukrutně bouřily. Bylo mně nanic. Takový trapas! Okamžitě jsem se odtáhl od tolik vzrušujících dotyků a přisedl ke zpocené, korpulentní dámě. Bylo zvláštní, že najednou bylo mezi námi na sedačce dost prostoru. Jakoby mi ho dáma sama nabízela. Vy mě asi už neznáte, pane inženýre, ale já jsem Lenka Vondráková, kamarádka vaší dcery Lucky. Chodily jsme spolu na gymnázium. Co vlastně dělá Lucka?

Moc jí pozdravujte a řekněte jí, že já dělám medicínu v Praze, ale to ona asi ví, tak jí když tak řekněte, ať mi někdy zavolá, mohly bychom někam zajít, chrlila ze sebe dívka příval slov a hned mi začala říkat číslo svého mobilu. Ani jsem se nestačil nadechnout, abych jí také něco zdvořilostního řekl, když pokračovala - Nebo víte co? Hned si ho můžete naťukat do svého mobilu a říci ho potom Lucce. A i vám by se taky třeba někdy mohlo hodit. V tu chvíli jsem opravdu nevěděl, jak to myslí. Byl jsem z toho všeho jako opařený a zmrazený zároveň. Poslouchal jsem ten příval slov, nemohl jsem se pořádně soustředit, a tak jsem se zmohl sotva tak na nějakou nesmyslnou zdvořilostní frázi. Přemítal jsem jak to, že ona je po všech těch dotycích tak klidná a já tak rozhozený. Krutě jsem si uvědomil, jak jsem proti ní starý. Třebaže ctím pořekadlo, že věk je stav mysli, postavení tváří v tvář obyčejné aritmetice bylo strašné. Snažil jsem se úplně uklidnit a zapomenout na všechno to, co se před chvílí stalo. Ještě víc jsem se přimáčkl k mé spolusedící, abych se Lenky nemusel vůbec dotýkat. Ale nešlo to. Zdálo se, jako by se dívka pokaždé ke mně přisunula. Přitom povídala dál a prak🡕 ticky bez přestání, kde v Praze bydlí, jak se jí Praha🡕 líbí, kam chodí tancovat a cvičit, kolik utratí peněz a další a další nesmysly. Kupodivu mě to uklidňovalo. Měla opravdu příjemný hlas a mluvila celkem spisovně. To se mi líbí u každého. Ve chvíli jejího nádechu jsem se jí zeptal, jestli nechce pustit sednout. Opáčila mi, že děkuje, ale že se jí to takto velmi líbí, že se jí to asi jen tak nepoštěstí, aby byla nade mnou. I tato lehká dvojsmyslnost opět vyburcovala můj endokrinní systém a já si uvědomil, jak moc mě přitahuje. Dívka pokračovala jakoby nic dále - Musela jsem si tento týden něco vyřídit na fakultě a teď se vracím domů. Ale nikdo není doma, a tak nevím, co budu o víkendu dělat.

Asi se budu nudit. A co dělá vaše paní, ještě učí na zdravotce? Dívka pokračovala dál, aniž čekala na mé odpovědi. Povídala mi o svém studiu, kamarádkách a mnoha možných i nemožných nesmyslech. Ani slovem se však nezmínila o nějakém svém příteli. Nemohl jsem jí ani říci, že manželka je i se synem na prázdninách u babičky, dcera někde s přítelem v Chorvatsku a já tedy sám doma. Jak tak povídala, jsem měl opravdu dost času si ji pořádně prohlédnout. Je opravdu velmi krásná, zhodnotil jsem. Ideální postava, daná od Pána Boha nebo vypracovaná sportem. Nebo obojí, zhodnotil jsem. Postava jak ze žurnálu, hezký obličej orámovaný dlouhými, kaštanově hnědými vlasy, jasně zelené oči, co víc si ta dívka může přát? Navíc, hloupá určitě také není, když studuje medicínu. Pomyslel jsem, jaká z ní jednou bude krásná paní doktorka. Na dívce mne také zaujalo, co měla na sobě. Boky a nejhornější část stehen přikrývala černá, přiléhavá minisukně a na těle měla cosi jako bílé tričko🡕 nebo halenku. Moc se v těchto věcech nevyznám, ale zajímavé na tom kousku oděvu bylo to, že to bylo síťované. A ta síťovina rozhodně nebyla hustá. Neměla samozřejmě podprsenku, což bylo viditelné na první pohled, protože z té řídké sítě vykukovaly pevné nepřehlédnutelné bradavky. Úžasný pohled, konstatoval jsem, určitě nejen já sám. Přiznám se, že jsem velmi záviděl mužům, kteří se s ní kdy milovali. Dívka povídala dál a dál a já na ní, nyní již nepokrytě, civěl. Když Lenka začala ve svém hovoru jmenovat konkrétní osoby a věci, musel jsem jí nenápadně zarazit. Přece jenom nás mohl slyšet někdo známý a nedalo se nevšimnout, že vše pozorně sleduje moje spolusedící. Lence stačilo drobné gesto očima směrem k té dámě a okamžitě pochopila. Dopovíme si to všechno až vystoupíme, sehnula se a špitla mi to do ucha. Přitom mě pohladily její voňavé vlasy.

Udělala však něco neuvěřitelného, něco, co jsem naprosto nečekal. V závěru věty, když už měla zvedat svou hlavu se zřetelně dotkla rty mého boltce. Cuknul jsem sebou a to opravdu hodně. Elektrizující podnět projel celým mým tělem a to se celé napružilo. Byl to šok. Promiňte, řekla potichu, a i při tom všem vzruchu mně bylo jasné, že i ona je zaskočena mou prudkou reakcí. Nemusíte se omlouvat, nic se nestalo. A určitě to nebylo nepříjemné, pravil jsem po chvíli, když jsem se trochu vzpamatoval. Ale bylo mi jasné, že to nebylo jen tak. Od té chvíle přestala Lenka téměř mluvit a zasněně se dívala kamsi ven. Měl jsem strach, aby po té epizodě nepostoupila dále, ale naštěstí zůstala. Tehdy jsem po ní opravdu zatoužil. Nechtěl jsem si vůbec připustit věkový rozdíl mezi námi a řekl jsem si - odvážnému štěstí přeje. Nakonec, nemám co ztratit a snad si toho v té tlačenici nikdo nevšimne. Spustil jsem tedy zvolna ruku a lehce se hřbetem dotkl holeně její nohy. Zdálo se mi, že se lehce zachvěla, ale nepohnula se ani o milimetr. Bylo jasné, že cokoliv od této chvíle oba uděláme, nemůže být jen jako mimovolně, ale že jde o úmyslný čin. Podíval jsem se nahoru do jejích očí. Byly v tuto chvíli smutné. Obličej jí nezářil smíchem, ale bylo v něm znát napětí. Dlouze se na mne podívala a lehce přikývla. Sevřel jsem prsty pevně její lýtko a po uvolnění ho začal jemně hladit. Pokusila se o úsměv, ale moc se jí to nepodařilo. Zrůžovělý obličej a dmoucí se prsa naznačovaly, že je vzrušena. Posunul jsem ruku trochu výše, ale výš než ke koleni se mi to, vzhledem k poloze, nepodařilo. Kdyby si stoupla trochu dopředu, dostal bych se jí až ke kýžené studánce, pomyslel jsem. Jako kdyby četla mé myšlenky, stoupla si na správné místo a roztáhla trochu nohy. Sukně se jí přitom vykasala, takže jí byly trochu vidět bílé kalhotky. Zalapal jsem po dechu. Teď už se naše počínání vůbec nedalo skrýt.

Krátce jsem zaváhal, jestli mám pokračovat, ale uchopila moji ruku a vsunula si ji mezi svoje stehna. Oba jsme byli nesmírně vzrušeni a toužili jsme po sobě. Spolucestující poblíž se zřejmě dobře bavili, ale to jsme my vnímali jen zpovzdálí. Posunul jsem ruku až do samého rozkroku. Nahmatal jsem jemnou mokrou látku jejích miniaturních kalhotek. Prsty jsem odsunul proužek látky a dostal se až k její prcince. Tlumeně vyjekla a začala prudce dýchat. Mezi prsty jsem ucítil teplé pysky a poštěváčka. Už jen na pohmat byl obrovský. Při jeho střetu s mými hladovými prsty se tělo Lenky neovladatelně prohnulo. Téměř vykřikla. Určitě jsme museli budit pohoršení, ale nikdo nám nic nahlas neřekl. Alespoň jsme to nevnímali. Byl jsem tak vzrušen, že jsem funěl jak lokomotiva. Mému překrvenému penisu se chtělo vylézt ven z kalhot a konečně dobýt svého cíle. Jednu chvíli se Lenka chtěla dostat k příklopci mých kalhot, ale to bych se zase já nedostal k jejímu rozkroku, a tak mě alespoň hladila a hnětla okolí mého krku a zátylku. Také mi strkala svoje prsty do pusy. Cucal jsem je a jemně kousal. Přitom jsem neustával prosahávat její prcinku. Neustále jsem se musel vracet k jejímu ztopořenému poštěváčku. Toužil jsem pořádně si vše prohlédnout. Lenka jakoby opravdu dokázala číst moje myšlenky mi přerývaně mezi vzdechy, ve snaze tlumeně, řekla - Neboj se, ještě si mě pořádně prohlédneš. Tak jsme si pro tuto chvíli začali s Lenkou i tykat. Zřejmě bych Lenku osahával až do našeho vystoupení z autobusu nebo do té doby, až by nás někdo vyhodil. Ale stalo se ještě něco zcela neočekávaného. Všiml jsem si, že dáma sedící vedle mě, která kupodivu naše počínání nikterak nekomentovala, má na svém klíně velkou nákupní tašku a stále pod ní podezřele šmátrá.

Nepochybně masturbuje nebo se o to pokouší, pochopil jsem. Zachytila, že jsem si toho všiml, a to, co vzápětí provedla mě úplně konsternovalo. Já vám pomůžu, jen se nelekněte, zašeptala a aniž čekala na mou reakci, volnou rukou hbitě rozepnula příklopec mých kalhot, zajela pod slipy a uvolnila můj uvězněný a ztvrdlý penis. Byl jsem tak překvapen, že jsem se nezmohl na sebemenší odpor. A můj ptáček? Ten byl šťasten, že se ho konečně také někdo chopil. Žena, přes svoji korpulentnost, měla jemné a zručné ruce. I přes stísněné podmínky a snahu přece jenom neukazovat pro pobavení spolucestujících úplně vše, dokázala uchopit pod kalhotami můj penis tak, aby mohla provádět ony dobře známé rytmické pohyby. Celá situace musela být pro někoho pobuřující, v každém případě trapně komická. Ještě komičtěji musela vypadat naše snaha alespoň něco svými zavazadly skrýt, což se dařilo jen velmi málo. Po uchopení mého penisu dostala událost rychlý spád. Po mém týdenním půstu a po silném nažhavení půvaby Lenky a hlavně osaháváním a drážděním jejího pohlaví, jsem byl tak nadržen, že stačilo opravdu jen několik málo stahů předkožky mého penisu a došlo k výronu semene. Ten musel být opravdu silný, protože po trhavých stazích jsem vzápětí pocítil teplo a vlhko v celé partii dolního břicha. Při mé ejakulaci jsem ještě stačil zaregistrovat tlumenou a přerývanou větu dámy vedle mě - Ještě ne, proboha! To bylo však v době, kdy jsem již nic neovládal. Mnohem zřetelněji jsem však zaregistroval tlumený niterný vzlyk Lenky a zvláštního prohnutí jejího těla. Silně to na mě zapůsobilo. Sotva jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že paní má stále ještě ruku v mých mokrých kalhotách🡕 a hněte můj, již uvadající, penis.

Se slovem - Promiňte, jsem jí vyndal její ruku z kalhot a sám přestal jakkoli osahávat Lenku. Ta mně však stále zatínala prsty do mého zátylku, i když již mnohem méně silně. I to však po chvilce přestalo úplně. Teprve teď jsem si pořádně uvědomoval, co se stalo. Atmosféra v autobuse byla opravdu hustá. O našem počínání věděli snad všichni. Co jsem to jenom udělal? Jak je možné, že jsem se neovládnul? Opravdu jsem si vše vyčítal. Neměl jsem odvahu zvednout ani na chvíli pohled. Určitě bych viděl jen samé potutelné úsměvy. Dáma vedle mne si pro sebe cosi mumlala a odkudsi zezadu se ozval postarší ženský hlas - Fuj, styďte se, takový hnus! Jenom závidí. Nic si z toho nedělejte, pane inženýre. To je příroda a vy jste přece pořádný mužský. A kromě toho, bylo to krásné, opět mi vykala vyrovnaným hlasem Lenka a pohladila mě po mých prošedivělých vlasech. Snad jedině ona byla v přeplněném autobuse tehdy klidná. V tu chvíli jsem ji začal asi opravdu milovat. Ale ještě jsem si tehdy neuvědomoval, jak nás tato autobusová příhoda k sobě spoutá. Ba ne, Lenko, krásné to nebylo vůbec. Byla to opravdu jen příroda. A bylo to velmi trapné. Kromě toho, mám mokré kalhoty🡕 . Stydím se, říkal jsem potichu. Ale příroda je přece velmi krásná, ne? A nemáte se za co stydět. Kalhoty vám vyperu, jsem sama doma. A co se stalo , to se stalo. Já jsem ráda, že se to stalo, protože jste se mi vždycky líbil. A chtěla jsem to. Ale nemysleme na to, co bylo, ale na to, co bude. Máme přece všechno před sebou, když budeme chtít, šeptala mi něžně Lenka. Její slova působila na mou duši jako balzám. Ale v té duši jsem již tehdy cítil předtuchu budoucích starostí.

Už budeme vystupovat, vytrhla mě z myšlenek Lenka, ještě to všechno probereme. Skutečně jsme za pár minut byli na autobusovém nádraží našeho okresního města. Když jsme vystupovali a drali si cestu z autobusu ven, poklepal mi jeden muž, přibližně stejně starý jako já, na rameno a řekl - Fandím vám a přeji hodně štěstí! Ani jsem nestačil poděkovat.