Markéta u vody erotické povídky

"Máš vůbec představu, jak nesmírně elegantně se pohybuješ? A to i v náročném prostoru? A takto pod tlakem? Máš můj neskonalý obdiv, že jsi to zvládla sem dolů, aniž by ani chvilku hrozilo, že se něco stan🡕 e. Přiznám se, že jsem měl strach, zda jsem nevymyslel příliš velkou koninu." Ještě více, než tato pochvalná slova a tón, kterým je Jirka pronesl, uklidňovala Markétu jeho přítomnost. Přestože se k ní prudce přimáčknul a silně ji k sobě zezadu přivinul, s výjimkou tohoto prvotního kontaktu se jí dotýkal jemně. Lehce jí hnětl prsa, občas mírně sevřel, škádlil mezi prsty její citlivé bradavky, líbal ji zezadu na krk. Bez zjevného úsilí napínal její tělo, trochu ji nadzvedával za prsa nahoru až se ocitala na špičkách a pak ji zase spouštěl. Plynulost těchto pohybů byla zajištěna tím, že její půlky se rozevřely kolem jeho obdaření a klouzaly po něm ve stabilní pozici. Když jí zlehka fouknul do ucha, zatímco palci kroužil po kůži na jejích dvorcích, projela jí další vlna bouře, která snad neměla mít konce.

Lehoučké zavanutí a následná reakce jejího těla zapůsobily na její mysl jako poryv uragánu. Ne, to ne! Nejsem přece takový sobec! "Stačí!", vydechla se značným úsilím. "Teď je řada na tobě", zvládla ještě dodat. Jirka naštěstí vzorně zareagoval. Ještě více zjemnil a zpomalil své pohyby a hmatatelně uvolnil sevření, aby se Markéta, pokud to myslela vážně, mohla vyprostit. Ta ještě chvíli bojovala s neochotou opustit jeho sevření, nakonec to ale dokázala, sesbírala dostatek vůle a otočila se k Jirkovi čelem. Unikla od něj ale jen tak daleko, aby mohla v lokti mírně povolené ruce opět sevřít ve své dlani jeho nekončící erekci. Očima vyřčenou otázku doprovodila i slovně. "Jak?"

"Bude lepší, když si k tomu lehnu. Zbytek nechám čistě na tobě. Řekni si, po čem toužíš."

Bezva, mám ještě čas chvíli přemýšlet, uchlácholilo Markétu. Ozubená kolečka v její hlavě jela tak naplno, jak toho byla v daný moment schopná, což i tak bylo daleko od rychlosti uvažování, kterého byla schopná normálně. S vylovením deky🡕 z tašky a jejím rozložením na malém prostoru proto rozhodně nespěchala a získávala pro sebe co nejvíce času navíc. Půjdeme postupně, musela i tak nakonec připustit, když se stále ještě nebyla schopna rozhodnout, jak to přesně udělá, a oni již s Jirkou stáli každý na jednom konci deky🡕 , kterou společnými silami rozložili. Než byla schopna něco říci, Jirka se položil na záda do jejího středu. Levou rukou si podložil hlavu a očima se snažil Markétě opět předat co nejvíce klidu a ujištění. Dobře, začnu zdrženlivěji, přijala Markéta konečně rozhodnutí.

Asi to Jirkovi přišlo příliš zdrženlivé, napadlo ji hned, jakmile k ní vyslal překvapený pohled doprovozený zvednutím pěstěného, krásně tvarovaného obočí. Markéta totiž zaklekla na patách už před Jirkovými chodidly a začala ho hladit kolem kotníků a na lýtkách. Neboj, poslala mu v duchu, dostanu se tam. Ale nejdříve ti mám co vracet. Namísto uklidnění proto k němu nahlas vyslala jiný vzkaz. "Jen klidně lež a dívej se."

Konečně dostala možnost si pořádně prohlédnout jeho tělo. Sledovat výrazy jeho tváře. Popisovat si přesnou barvu jeho nádherných očí. Marně hledat byť i jen jeden jediný chloupek na jeho těle. Obdivovat zlatavou barvu jeho kůže, která byla naprosto bez poskvrny. Vnímat, jak pod ní hrají jednotlivé svaly, které reagovaly na tahy jejích rukou a úsilí, které musel Jirka vynaložit, aby se na ni mohl bez podepření se na loktech dívat jen se zvednutou bradou.

Markéta se důsledně snažila, aby na patách seděla prohnutá v zádech a doslova cpala své přednosti Jirkovi do očí. Její prsa byla naběhlá, zduřelá, a její bradavky, které velmi často nespolupracovaly a snažily se na sebe zoufale upoutávat pozornost, ať již byla oblečena v čemkoliv, nyní byly doslova postižené syndromem hyperaktivity. Na její postavu poměrně velká prsa jí teď připadala obzvláště těžká. Když ale doslova hltala vášeň v Jirkových očích, jeho neutuchající pozornost a cukání, které v nahodilých intervalech postihovalo jeho erekci, zvládla by klidně ještě větší. Dostávala se ve svém hlazení čím dál blíže středu Jirkova těla, takže jí už nezbylo, než se na patách nadzvednout a naklonit se dopředu. Dala si záležet, aby rázem výrazně protáhla své tahy a pomalu, pomaličku zajížděla rukama až nahoru k jeho pasu, prohnutá jako kočka. Držela se co nejníž nad jeho nohama, těžká prsa tlačící do jeho stehen, aby se pak v poslední chvíli zvedla na rukou a zapřela se do kůže v jeho tříslech, prsa vypnula hrdě do prostoru. Snažila se přitom, aby vždy aspoň palci u rukou zavadila o jeho pytel, ideálně na nich nadzvedla do vzduchu obě veliké koule, kterými byl obtěžkán. Aniž by to plánovala, otevřela na závěr smyslně ústa, pohled zastřený. Svinula se pak rychle zpátky ke kotníkům jak skládací metr. A znovu, a znovu. Začínala chápat moc, kterou může mít žena nad roztouženým mužem. Stejnou, ne-li větší, kterou vládne i on.

A to se Jirka pořád obdivuhodně kontroloval, byť nebylo sebemenších pochyb, že si na nic nehraje a je z Markéty a jejího konání úplně paf. Markéta ještě chvíli usilovně tlačila do Jirkových stehen, masírovala je svýma rukama a ňadry, až při posledním pohybu vzhůru poprvé neproplula bez další akce🡕 pouze těsně nad Jirkovou erekcí, ale zavčasu, tak aby si toho mohl všimnout, vysunula ze rtů zašpičatělý jazýček. V očích jí blýsknul oslavný chorál, když se Jirkovi roztřepala brada, zatímco Markéta pomalu, tak jak jen to bylo možné, poprvé jazykem polaskala jeho nesmírnou délku, alternující mezi tlakem a lehkým kmitáním jazýčku po povrchu. Teprve na konci rychle vystřelila zahnutou špičkou vpřed a podráždila kruh Jirkovy hlavičky, jak když se snažíte zachytit zmrzlinu padající z kornoutu. Už se nevracela vzad, ale aniž by na chvíli přerušila informační dálnici, která mezi nimi proudila, posouvala své tělo vzhůru, aby se mohla usadit na kolenou kousek pod Jirkovými boky vedle jeho těla. Dříve než dosedla v zamýšlené pozici, svírala její pravá ruka pevně Jirkovu erekci kolem kořene.

Držela ji tam, hnětla, hrála si zejména se šperkovnicí ukrývající oba Jirkovy klenoty, a natahovala tuto činnost tím, že soustředěně pokrývala bříško, hrudník i Jirkova ramena vlnami polibků. Jeho kůže nádherně voněla a Markéta byla naprosto fascinována tím, že prak🡕 ticky necítila slanou chuť, kterou očekávala jako výsledek pobytu na horkém letním slunci a jejich předchozích škádlení. Potí se ten člověk vůbec? Byla by v tu chvíli schopna přísahat, že nikoli. Ona sama měla daleko od toho, že by se cítila jako upravená, do společnosti připravená lady.

Když dospěla až nahoru k jeho krku, udělala tu chybu, že se podívala do jeho tváře. Jirkův pohled ji přitáhl k sobě jak masožravá rostlina hmyz. Nedalo se tomu odolat. Po chvíli ustrnutí ho začala zuřivě líbat, tělem se na něj zboku přimáčkla, jak jen to bylo možné, aniž by musela pustit z ruky jeho erekci. Asi jsem mu je sevřela příliš pevně, lekla se, když Jirka zřetelně sykl a zjevně neochotně přerušil boj o dominanci, kterou sváděly jejich jazyky, a musel se vydýchat. "Promiň", špitla. "Jen trochu jemněji, nejsou úplně nerozbitné", dostal ze sebe Jirka pracně skrz pořád ještě trochu sevřené zuby. Markétou ovšem místo záplavy provinění projela vlna radosti, když zachytila, že se Jirkovi i trochu orosilo čelo. Sláva! Je to přece jen smrtelník!

"Pofoukám ti je, chceš?", nadhodila tak Markéta spíše rošťácky, než provinile. "To je od tebe velkorysé", vydechl Jirka. Ani nyní ho, zdá se, humor stále neopouštěl. Markéta mu ještě natočila tvář k sobě, aby mu neunikly ďábelské plamínky v jejích očích, zlehka ho po ní pohladila a vracela se zpátky na jih. Když konečně dorazila až zpátky dolů, věděla, že už není cesty zpět. Jirka se zatím snažil nadzvednout hlavu tak vysoko, aby mu nic neuniklo. "Můžeš se podepřít na loktech. Chci, aby ses dobře díval." Markéta si ve chvíli, kdy dosáhla cílového prostoru, uvědomila, že ona je tady od toho, aby určovala scénář. A nechtěla, aby byl Jirka o cokoli ochuzen. Pocit, že nad ním má konečně taky trochu navrch jí dodával nečekané sebedůvěry.

Velmi soustředěnému Jirkovi se tak naskytl nezapomenutelný pohled do poťouchlostí jiskřících očí pozorujících ho ve skrytu jeho erekce, zatímco Markétina drobná ručka zlehka masírovala její plochu těsně pod hříbkem na vrcholu. Jakmile si byla jistá tím, že je dostatečně vysoko nad zemí, aby viděl, nadzvedla její druhá ruka šourek výše, otevřela ústa a vystrčeným jazykem si ověřila velikost a kontury ukrytého zásobníku. Ten vzápětí zmizel v jejích zavřených ústech. Jirkovi se zatmělo před očima. Jedna z jeho ceněných patron se ocitl ve vlhkém, sílou rozpálené pece horkém prostoru, kde začala být zlehka sáta a cucána. Aniž by povolila sevření rtů, zvládla Markéta zapracovat i jazykem. Když pak zasála trochu důsledněji, doprovodila tento čin rychlým zapumpováním své usilovněji sevřené dlaně. Jirkova hlava se zvrátila dozadu a dlouze hleděl do prostoru za sebou, hluboce dýchaje. To Markétu jenom povzbudilo a dál zkoušela, jak daleko jde posunout hranici. Teprve když se k ní Jirka konečně vrátil pohledem, vyměnila v ústech obsah a věnovala náležitou péči i dvojčeti dosud týraného oválu. Než se posunu dál, bude lepší změnit pozici a lépe se připravit, vyhodnotila nakonec.

V Jirkových očích byl zadumaný výraz, když sledoval Markétu, jak se narovnala do sedu, posunula se výše, otočila se tělem za sebe a začala hledat něco v tašce. Markétu překvapilo, že ho tento výraz neopustil ani ve chvíli, kdy již bylo zřejmé, že oním předmětem byla gumička do vlasů, kterou si Markéta svázala vlasy v týlu, aby jí v nejbližších chvílích nepadaly do tváře. Jeho hlas ji proto nezastavil tak překvapivě, jak by tomu bylo jinak.

"Vím, že jsem říkal, že scénář je čistě na tobě", začal Jirka opatrně. "Ale pokud se opravdu chystáš k tomu, co si myslím, považuji za zodpovědné tě upozornit, že jsem natlakovaný jak papiňák. A mé erupce jsou většinou mocné. S tím, jak dlouho už jsem nestříkal, je tak absolutní jistota, že to bude gejzír hodný yellowstonského parku. Měj to prosím tě na paměti. Ujišťuji tě, že kamkoliv do prostoru to bude perfektní."

Markéta nebyla chvíli schopna ničeho jiného než na něj jen s láskou zírat. Uvažovala, jak je možné, že ji slovy dává prostor uniknout, projevuje při tom takovou pozornost, ohleduplnost a nejspíš i sebeobětování a na ni to má úplně opačný dopad?

"Upozorníš mě, až to půjde?", byl jediný ústupek, kterého byla po troše rozjímání prozatím schopna.
"Samozřejmě", odvětil. Něco v něm však zjevně i nadále hlodalo. Markéta v jeho tváři úplně jasně mohla vypozorovat moment, kdy se v duchu zjevně dobral řešení. "Měla bys taky vědět, že už tu nejsme v takovém soukromí", vypadlo z něho nakonec.

_____________

Lenka věděla, že se nechová rozumně a dělá přesně to, co by neměla. Nemohla si ale pomoci. Navíc David jí nebyl ani trochu oporou. Zatímco v hlavě odrážela hříšné myšlenky vydat se za nově utvořenou dvojicí a boj byl dosud přinejmenším stále vyrovnaný, David se k ní naklonil a tiše pronesl "měli bychom sebou hodit, ať o nic nepřijdeme." Když po něm Lenka střelila šokovaným pohledem, sebejistě dodal "vždyť jsi je viděla, jak na nás mohli oči nechat. Pokud by nás třeba přece jen odhalili, máme něco proti nim. A jsem si jist, že by je takové odhalení ještě povzbudilo." Tím posledním si Lenka nebyla jistá ani trochu, a to i přesto, že s výjimkou Markétiny tety byla asi jediným dalším člověkem na světě, který byl přesvědčen o tom, že Markéta je nezřízená studnice sexuální energie, schopná všeho. Davidovu vyzvání ale nebyla schopna odolat. Definitivně překlopilo jazýček vah na pekelnou stranu.

Bleskově sbalili věci, jenom zamávali skupince mladých lidí ve vodě, Lenka naznačila gestem, že si zavolají později a už uháněli pryč. Dusali si to po úzké pěšině tak rychle, jak to jen šlo s potřebnou dávkou opatrnosti, ale ani po pár minutách vytrvalého pochodu nebyli schopni zachytit stopy přítomnosti před sebou. "Jsi si jista, že šli tudy?", ozval se David do Lenčiných zad. "Samozřejmě", odtušila ona rychle. "A co když se nikde nezastaví, aby se zdrželi něčím zajímavým?", kladl David další všetečné otázky. Že jsi na to nemyslel, když jsi mě strhnul, obvinila ho v duchu Lenka. Čím dál více v ní navíc rostly pochybnosti, zda nedělá chybu. Nahlas však Davida i sebe uklidnila. "To by bylo ideální. Je tam perfektní místo, ze kterého je pak můžeme pozorovat." "A to má být vaše skrytá zátoka?", podivil se David. "Kuš", odbila ho Lenka. Jsi nějaký kousavý, pomyslela si. Nahlas však dodala "vysvětlím ti to později" a raději se potichu hnala dál.

Zvuky dvojice před sebou zachytili ve chvíli, kdy se tato zjevně sesouvala dolů k pláži. Perfektní, pomyslela si Lenka a trochu se uklidnila. "Počkáme chvíli", špitla Davidovi a rukou se zastavila za sebou. Teprve když již nějakou dobu vnímala jen zvuky okolního lesa, vydala se tiše vpřed. Minula místo, kde museli sejít dolů Markéta s Jirkou a pokračovala ještě kousek po stezce dál. Teprve potom zabočila na neznatelnou pěšinku a s Davidem v zádech sestoupila traverzou kryta stromy na malou skalku, jejíž plošina se schovávala v křoví přímo nad skrytou plážičkou, sotva šest sedm metrů nad ní, trochu posunutá vzadu. Prakticky vleže se připlížila na její okraj a podívala se dolů. David téměř ihned po jejím boku.

Přestože Lenka byla čistě heterosexuálka, když už by někdy měla zájem o jinou ženu, určitě by jí byla Markéta. Nejenom že jí byla bytostně celkově hrozně blízká, ale taky se jí prostě líbila. Byla si jistá, že kdyby Markéta nechtěla svoje poprvé s mužem, že by nezůstalo pouze u líbání, když zkoušeli, jestli třeba úplně čirou náhodou není Markéta na holky. Natolik byla Lenka zkušená, aby bezpečně poznala, že Markéta má v kalhotkách stejně mokro jako ona, i když v obavách odmítla pokračovat dál. Proto nyní Lence stačil jediný pohled na Markétino vypnuté poprsí a posed vzorného spartakiádníka u Jirkových nohou, aby se jí prohnala vlna vzrušení. Když si vzápětí uvědomila, že v obrazu pod ní je mnohem nepřehlédnutelnější element, radikálně jí vyschlo v ústech. Veškerá vláha se přesunul jinam. Lenka fascinovaně zírala dolů a přemýšlela o tom, zda má zítra Markétě gratulovat, nebo kondolovat. Nene, gratulace rozhodně převáží. Při veškeré úctě ke svým předchozím partnerům včetně Davida, kterého na Jirkovo doporučení sbalila ještě ten večer, kdy jí dal košem (přičemž přemýšlela, jak se Jirkovi za jeho neskutečně dobrý úsudek revanšovat), takového chlapa ještě neměla a možná nikdy mít nebude. Rozhodně by ale do toho s požitkem a plným nasazením šla. Snad se to poštěstí Markétě, uzavřela svou úvahu. A my jí to nijak nenarušíme, vyslala tichou prosbu k nebesům.

Na dlouhé dlení v myšlenkách ale nebyl prostor, pokud nechtěla o něco přijít. Na to, že by měla i s Davidem prudce vycouvat, již bylo pozdě. Opatrnost velela zůstat tiše a nepozorován a nezvyšovat riziko odhalení. Dříve než Markéta poprvé oblízla Jirku od kořene až po hlavičku, měla však Lenka svoji ruku již v kalhotkách pod vyhrnutou sukní. Nemusela se přitom ani dívat a byla si jistá, že Davidova pravačka se činí stejně. Oba mladí lidé tiše hltali divadlo pod sebou. Jsi holka moje neuvěřitelná, pochválila Lenka v duchu Markétu, když ta zaujala místo zpátky mezi Jirkovými rozevřenými stehny a nebylo nejmenších pochyb o tom, k čemu se chystá.

"Vezmi mě do úst", vyrušil ji přitom nečekaně tichý, ale dominantní, odmluvu nepřipouštějí hlas. Nebýt něj, Lenku by ani nenapadlo, že by této žádosti mohla vyhovět. Už tak se pohybovala na tenkém ledě. Než však stačila cokoli namítnout, David se již zvedal. "Co to proboha děláš", spíše jen artikulovala šokovaná Lenka, zatímco rychle hledala způsob, jak Davida zastavit tak, aby nikdo nezjistil, že na plošině probíhá nějaká aktivita. David však na ni nebral vůbec žádný ohled stejně jako na možná rizika odhalení jejich přítomnosti. Zatímco posílal Lence vítězný úsměv, dostal v sedě z nohou šortky🡕 , přetáhl si triko přes hlavu a pak se klidně postavil a zaujal místo na kraji plošiny bokem k pláži a čelem k Lence. Nad Lenčinou tváří se vznášela jeho kamenná erekce připlesknutá k břichu. Přestože určitě nebyl tak dlouhý jako Jirka, stále byl značně nad průměr a poskytoval působivý pohled. Lenka se něj dívala naprosto nevěřícně.

Davidovi oči zůstávaly pevné a trvale posílaly Lence dolů sdělení, že ze svého nápadu nehodlá ani trochu ustoupit. Ostatně již bylo docela pozdě. David se začal rukou povzbuzovat a Lence bylo jasné, že pokud ho nic nezastaví, je schopen jí to vykropit přímo do vlasů. Kromě estetických problémů by to byla také věčná škoda. Lenka rychle hodila pohledem dolů a zjistila, že přišla o moment, kdy Markéta poprvé vzala do pusy jednu z Jirkových koulí. Jirka byl opřený na loktech a vypadal cele pohlcen dějem před sebou. Možná, když budu rychlá, třeba to vyjde, blesklo Lence rychle hlavou. Nezaobírala se proti ničím dalším, jako horolezec vyšplhala vzhůru po Davidově stehně a bez sebemenšího zpomalení ho vzala do úst. Pravou rukou zároveň chytla jeho houpající se šourek, aby celý proces co nejvíce urychlila. David syknul, levou rukou ji chytil za hlavu a bez váhání začal přirážet. Lenka spíše vytušila, že zároveň otočil hlavou a pozoroval dění pod sebou. Po chvíli snahy ji napadlo, že by tak mohla učinit také a spojit příjemné s užitečným. V Davidově klacku již začínalo známým způsobem škubat. Když tak však učinila, krev jí zamrzla v žilách a veškerá její činnost byla utnuta. Jirka měl hlavu zvrácenou dozadu a zadumaně je pozoroval.

________________

Markéta nevěřícně střelila pohledem nalevo a nahoru do prostoru, kde čekala toho ňoumu, který je odsud vyštval a který sem snad od té doby chodí s vírou, že se obě děvčata zase vrátí. Já mám asi vidiny, napadlo ji v mrákotách, když ne že by musela někoho náročně hledat, ale měla jak na podnose nerušený pohled na nahého Davida stojícího na okraji plošiny a především na Lenku, která se zahanbeným výrazem s očima prosícími ji o odpuštění klečela přímo před ním a v ruce situované přímo před svými ústy svírala Davidovu erekci. Markéta nemusela být jasnovidec, aby jí bylo jasné, čemu se ještě před chvílí věnovala. Celá čtveřice se tiše poměřovala, okolní svět jako by přestal existovat. Lenka vypadala, že se touží propadnout a již nikdy se nevrátit zpátky na zem. Dokonce i David vypadal značně zahanbeně a jeho nástroj se v Lenčině ruce viditelně smršťoval. Tento výjev vzal šokované Markétě jakoukoli sílu na to se zlobit. Nejspíš by měla, ale nebyla toho schopná. Snažila se rychle rozebrat důvod tohoto nečekaného poznání. Bylo to jen Lenkou? Její nejlepší, jedinečnou, neurvalou a obětavou kamarádkou, která se jí vždy snažila pomoci a udělala by pro ni první poslední v jakékoli oblasti? S vědomím toho, že Lenka se chová přesně tak, jak ji zná? A nebylo nepatřičné především to, že takto narušila Markétinu jedinečnou chvíli? A kdyby se o ni nejednalo, vadilo by to Markétě tolik? A v tu chvíli si Markéta musela připustit, že nevadilo, že by ji to naopak vzrušovalo, to vědomí, že ji její nejlepší kamarádka, mocná sexuální dračice, skrytě pozoruje a přitom obsluhuje svého kluka, kterého vzrušuje pohled na to, jak jiná dívka uspokojuje jiného muže.

Markéta se rtem spadlým ze svého poznání hledala rozhřešení u Jirky. Okamžitě ji uklidnilo, že v jeho očích nenalezla zlobu, ani naštvání. Spíše ji jen pozorně pozoroval, připraven jednat tak, aby ji podpořil v jejím rozhodnutí. "Tobě to nijak nevadí?", hlesla tiše Markéta. Jirka neutrálně pokrčil rameny a bez zjevných emocí klidně konstatoval "moje volba by to nebyla. Ale je to tvoje nejlepší kamarádka, která je taková, jaká je. A ruku na srdce, nejsme o nic lepší." Lehce se uchechtnul. "Po pravdě, myslím, že kdybych chtěl, dokážu být ještě horší." Teď se již vyloženě zasmál. "Proto si myslím, že jsme schopni to trochu přejít a vyřešit to v klidu. Pošleme je prostě pryč?"

Markéta věděla, že to je jedno ze správných řešení. "Jenže nám překazili kouzlo okamžiku", špitla však. Aniž by nad tím jakkoli uvažovala, začala přitom hladit Jirkovo obdaření. "Tak že bychom se do něj zkusili znovu dostat?", opáčil ten s úsměvem. Markéta již byla schopna jeho úsměv opětovat, v hlavě však stále ještě provinilou dvojici. "Pošleme je tedy pryč?", chtěla se ještě ujistit, neboť si stále ještě nebyla jista, že to je nejlepší řešení. I tak Jirkovu odpověď "nemusíme" příliš nečekala a tak jí překvapením vystřelilo obočí. "Když je nevyženeme, buď prchnou s hanbou sami, nebo zůstanou, a pak u nich budeme mít velký dluh." Takto nad tím Markéta vskutku neuvažovala. Asi mužská logika, napadlo ji bezmyšlenkovitě. "A navíc to můžeme využít při tom, abychom se znovu dostali do nálady." Cože? Co tím může Jirka myslet? "Co bys řekla malé soutěži🡕 ?"

V Markétině tváři proběhla vlna protichůdných emocí. Och, to je ďábelské. Byla první z nich. Markéta se bleskově zarděla snad i v duchu! Jenže to nemůžu vyhrát, kontrovalo její vědomí vzápětí. Nebo můžu? Zahlodal plamínek pochybností. Bude to vůbec rovnocenný souboj? Ozývalo se její racionálnější JÁ. A mám se opravdu takto pokusit překonat svou učitelku?

"Jak by sis to představoval?", snažila se nakonec získat čas. Jirkův úsměv, se kterým pozoroval bouři v její tváři a především souboj myšlenek, který se odehrával v Markétině hlavě, se ještě rozšířil. "Davide!", houknul pak nečekaně na lesy. "Nedáme si souboj? Kdo bude hotový dříve, prohrává!"

"Jasně! Poražený platí večer jídlo i pití!", přilétlo prak🡕 ticky ihned odněkud seshora dříve, než se děvčata mohla jakkoli zapojit. Markéta nevěřícně zamžourala na Davidovu zvednutou ruku zřetelně znázorňující znak O.K. a výraz, který jasně svědčil o tom, že jde do toho. Markéta se tak zrakem obrátila k poslednímu jedinci, jehož názor jí dosud byl neznámý. To je snad první moment v životě, kdy Lenka vypadá úplně mimo, pomyslela si Markéta, jakmile se s ní střetla pohledem. Bylo vidět, jak se Lenka ještě pořád bojí, stále si nejistá tím, jestli ji Markéta nakonec nevydědí. Bylo jasné, že veškerá tíha odpovědnosti visí na Markétě.

Vidět Lenku takto zranitelnou byla poslední kapka, kterou Markéta potřebovala. Vyslala proto k Lence co nejzářivější úsměv, který uměla a poslala jí nabídku. "Tak co, Leni? Jdeme do toho? Stejná pravidla? Vyhrává ta, které se to podaří první?"

Dle Lenčina výrazu bylo jasné, že ještě nějakou dobu věřila, že to je celé nějaký velký omyl. Šálení smyslů. Pak se však její úsměv konečně začal rozrůstat stejně jako Davidova erekce v její dlani. "Jsi si jistá? Vítězka platí příští kosmetiku. A nepočítej s tím, že tě nechám vyhrát!", ujistila Markétu nakonec. Ta jen kývla na souhlas. "Dobře. Jdeme na to!", potvrdila Lenka. "Na váš signál! A výstřik pěkně na kozičky, ať je to vidět!"

Jak Lenka může v tuto chvíli myslet na takový detail, užasla Markéta. A díky bohu za něj. Vyřešil se tím jeden možný rozhodovací problém. K Jirkovi však sklonila zrak, který velkou jistotou neoplýval. "Nevadí, že asi prohraji?", šeptla tiše v obavách. Jirka se v odpověď narovnal a rukou ji pevně přimáčkl k sobě. "Nechci, aby to vyznělo nějak pateticky a předčasně", zaskřehotal k němu tak neodpovídajícím hlasem "ale miluji tě. Je to od tebe tak odvážné, velkorysé a k pomilování, že jsi ochotná do toho jít, i kdyby jen kvůli své nejlepší kamarádce! Neměj strach, u mě jsi už dávno vyhrála! Byl by to koneckonců nerovný souboj, i kdybyste s Lenkou měly stejné zkušenosti. Tak moc sobě věřím. David promine. A tu kosmetiku vám případně zaplatím."

Markéta si byla jistá, že vedle nich musela explodovat nova, taková se v beztak horkém odpoledni udělalo vedro. Hřála se ještě chvíli v Jirkově náruči, nechtěla se ho nikdy pustit. "Taky nechci, aby to vyznělo pateticky, ale asi jsem se taky zamilovala", špitla Markéta tiše. Na mocný impulz Jirkova sevření ovšem zareagovala tím, že dodala "ale nemysli si, že mě máš už jistou. Ještě o mě budeš muset pořádně zabojovat."

"Naplno. Až do konce světa", přislíbil Jirka.

"Dobře, polož se zase na záda a dívej se, jak budeš chtít." Naposledy pak ještě zvedla zrak k vyčkávající Lence a zatímco si dělala pohodlnou pozici u Jirkova boku poslala jí poslední otázku "Rukou, nebo ústy?" "Čímkoliv", reagovala zvesela již dobře naladěná Lenka. "Dobře. Jdeme na to, Leni. Tři, dva, jedna, teď!"

Přestože vydala startovací signál, nepřestala Markéta sledovat dění nad sebou. Mohla tak dobře sledovat, že Lenka na startu ani trochu nezaváhala. Vystřelila jako kobra vpřed a Davidův úd zmizel v jejích ústech v okamžení až po kořen. I na tu dálku bylo možné jednoznačně poznat, jak mocně vtáhla vzduch dovnitř a rukou si začala hrát se spodkem Davidova penisu. Dlouho se s tím ale nezdržovala, posunula svá ústa rychle nahoru až v nich zůstala jen Davidova hlavička a rychlým hnětením po co nejdelší ploše se hnala pro cenu pro vítěze. Markéta maně zadoufala, že David aspoň něco vydrží, než podlehne Lenčinu zápalu. A ona tak dostane aspoň minutu dvě, aby si ona sama mohla na Jirkovi vyzkoušet to, co ji Lenka naučila s pomocí uměláku při jejich soukromých vyučovacích hodinách. Jako by Lenka tušila, že je pozorována, střelila pohledem dolů, a když zjistila, že Markéta ještě ani nezačala a místo toho ji pozoruje, rapidně ubrala na svém úsilí a začala ho mnohem více kontrolovat. Rozhodně byla pro soutěž🡕 , namísto urvání ceny bez toho, aniž by se soupeř vzmohl na odpor.

Teprve nyní se Markéta vydala vstříc vrcholu kopce, který se tyčil před ní. Karty byly rozdány. Cesta byla určena. Poslední oblíznutí vyschlých rtů a pak se její hlava konečně sklonila nad vrchol Jirkova stožáru. Jakmile její rty obemknuly mechový povrch temně fialového hříbku, byla ihned vděčná za to, že se během dne dostala až sem. Jen ruka by byla málo. S necitelným, neživým povrchem předmětů, pomocí kterých ji Lenka zasvěcovala do tajů umění orálního sexu, se to nedalo vůbec srovnávat. Markéta se pouze nemohla ihned rozhodnout, co na ni zapůsobilo více. Jemně slaná chuť na samotné špičce, neskutečně podmanivá silná mužská vůně, která pošimrala jak její chuťové, tak čichové pohárky, či ten prostý ale nenahraditelný fakt, že předmět, který zdaleka přesahoval úchopové kapacity její ruky byl nádherně živý. Reagující na její podněty. Chvějící se v její péči, a přesto žijící jakýmsi svým vlastním životem. A vzorně vítající její snahu.

Zkoušela hbitost svého jazýčku, aniž by ho musela pustit z úst. Výsledky sacího tahu, který byla schopna vyvinout. Reakci na špičku jejího jazýčku, který se snažila protlačit co nejhlouběji do malé dírky na vrcholu. Prostupnost svého hrdla, které se snažila co nejvíce uvolnit, aby se jí podařilo dostat do sebe co nejvíce Jirkovy délky. Boj o překonání dávivého reflexu, který se ukázal mnohem jednodušší než doufala i v nejdivočejších snech a zažila euforii, která ji zaplavila, když hlavička pronikla bez omezení až do jejího hrdla. I v tomto stavu nemohla minout Jirkovo hrdelní zachrčení a otřes, který se prohnal jeho tělem. Cítila, že její tělo ho převzalo a i její vlastní vzrušení se stupňuje. Nebyla přesto ochotná zrychlit. Chtěla si hrát. Objevovat. Zkoušet své i Jirkovy limity. Nespěchala. Užívala si. Byla si čím dál více jistější sama sebou.

Odvážila se na Jirku podívat, zatímco pomalu kmitala hlavou po horních partiích jeho zatím stále ještě nevybuchujícího kanónu. Měl oči jen pro ni. Očima ji povzbuzoval. Markéta opět sevřela jeho koule v dlaních, aby nyní mohla pozorně sledovat jeho reakci. Jeho slastné zavření očí a skousnutí spodního rtu mezi zuby ji ještě více namotivovalo. Přešla zpátky na honění, sevřela pevněji, zrychlila. Ústy přidala na sání, kmitala jazýčkem. Jirka zafuněl jak lokomotiva. Ale držel. Že musí vynakládat vyšší úsilí, prozrazoval jenom jeho zrychlený dech. Markéta však ani trochu neklesla na mysli, nevzdala to a ještě zvýšila svou snahu. Jezdila po Jirkově nástroji nahoru a dolů s pevně sevřenými rty, mocně si pomáhala rukou.

Jirka se začal klepat. Jeho stehna se začala třást. Již se nebyl schopný na ni dívat a hlavou mírně bil o zem. Markéta neustávala. Byla připravena ho zlomit i za cenu toho, že jí upadne již dost vyčerpaný pant. Konečně se dostavil třes a stahování i do jeho koulí. Markéta rychle zadoufala, že to je ten stav těsně před výstřikem, o kterém ji poučovala Lenka. Jirkovo zasípání "Market ..." a ruka, se kterou se snažil odtlačit její hlavu z dosahu odjištěného granátu přetavily její naději ve vítězoslavný výkřik. Její ústa rychle zanechala své činnosti a bleskově se tělem posunula výše, aby vyústění požární hadice směřovalo na její prsa. Očima hledala Jirkovu tvář.

Výraz v jeho očích byl nepopsatelný. Ani po letech, po spoustě společných zážitků, nádherných let a odchovaných dětech stále nebyla schopna říci, co vše v něm tehdy našla. Asi úplně všechno. I to, co nikdo z nás není schopen slovy popsat.

Vršek Jirkovy sopky se rozestoupil a vybuchl. Jirka již nebyl schopen udržet oční kontakt a zvrátil hlavu dozadu, takže Markéta mohla nevěřícně sledovat proudy a proudy horké lávy, která se drala ven a rozstřikovala se do širokého okolí. Musím zlepšit své míření, blesklo Markétě nesmyslně hlavou, když cákance zasáhly i její tvář a jeden obzvláště vydatný pramen skončil přímo v jejích otevřených ústech. Aniž by nad tím přemýšlela, jako hodná holčička naučená sníst všechno jídlo, které před ni bylo postaveno, zavřela rychle ústa a zachovala obsah uvnitř. Měla to tam stále uložené ještě ve chvíli, kdy Jirka konečně, konečně skončil. Myslím, že gejzíry nejsou tak vydatné, pomyslela si Markéta, když hodnotila rozsah zasažené plochy. Nejenom na svých prsou, ale i na Jirkově hrudníku a břichu. Teprve potom k němu zvedla tvář a našla jeho unavené oči a zamilovaný, děkovný a vzývající ji úsměv. Mám pro tebe překvapení drahoušku, řekla si v duchu, a otevřela ústa. Ukázala nic netušícímu Jirkovi jejich obsah, který tvořila velká hromádka hmoty převalující se především na jejím jazýčku a znečišťující stěny její ústní dutiny. Aniž by přerušila oční kontakt, ústa zase zavřela, pohrála si s obsahem uvnitř jako degustátor ochutnávající neznámý pokrm a požitkářsky zhluboka polkla, aby Jirkovi nemohl uniknout zřetelný pohyb jejího ohryzku.

Ach, tohle je ta mana, o které se hovoří v mýtech a pověstech! Bylo to sice slané, ale ne tak, jak spousta jiných věcí, které již dříve ochutnala, a mělo to neskutečnou, nepopsatelnou chuť, ve které se mísily banány s jahodami a ještě něčím, co Markéta nebyla schopna popsat a co vyhodnotila prostě jako chuť muže. Právě se mi změnil nejoblíbenější pokrm, pomyslela si užasle. Odkudsi seshora se k ní doneslo vlčí vytí, pískání na rty, tleskání a oslavný jásot. Já po tomhle všem ještě dokážu zrudnout? To bylo nové, nečekané poznání. Markéta si jen rychle ověřila, že dle očekávání souboj bezpečně prohrála (Davidovi už bezvládně visel dolů) a potěšeně zkonstatovala, že buď to Lenka nestihla, nebo má podobně špatnou mušku jako ona, protože byla úctyhodně pokryta nejen její o poznání menší prsa, ale i tvář. Porážka však Markétinu vítězoslavnou náladu nemohla ani trochu narušit.

"Pojďte za námi dolů. Půjdeme se smočit!", houkla na aplaudující dvojici vesele. A aniž by se dále zabývala tím, jestli a jak rychle vyslyší Lenka s Davidem její nabídku, vrátila se zpátky k Jirkovi a začala z jeho těla vyzobávat a slízávat veškerou nadílku, kterou byla schopna najít a přemísťovat ji do svého žaludku. Byl by hřích plýtvat něčím tak lahodným a navíc ji kručení v břiše připomnělo, že je nejvyšší čas na svačinu. Teď ještě vymyslet, jak nakrmit i Jirku ....