Míša na kolejích erotické povídky

Bylo to krátce po začátku semestru, když jsem poprvé jela za Karlem do Prahy. V Brně jsem měla praktika skoro každý den, ale on říkal, že mám přijet na víkend, že se mi po mně stýská. Já jsem se stýskala taky. Byli jsme spolu teprve dva měsíce a já jsem pořád nemohla uvěřit, že někdo jako on chce zrovna mě. V Brně jsem měla jen pár kluků, co se mnou chtěli jít na kafe, ale nikdo se mnou takhle nemluvil. Nikdo mi neříkal, že jsem jiná než ostatní holky. Že mám něco, co oni nemají. Karel to říkal pořád. A já jsem mu věřila, protože proč by lhal?

Karel bydlel na kolejích v Troji, na dvoupokoji se třemi kluky. Když jsem přijela, otevřel mi dveře jen v tričku a teplákách a hned mě objal tak, že mě skoro zvedl. Voněl po sprchovém gelu a po něčem, co jsem ještě nedokázala pojmenovat. Políbil mě hned ve dveřích, dlouze, a já jsem cítila, jak se mi pod koleny podlamují nohy. Za jeho zády se ozvalo tiché "čau" a smích. Tři kluci seděli u stolu, hráli nějakou hru na notebooku a koukali na nás. Jeden z nich – jmenoval se Honza, myslím – se na mě usmál a řekl: "Tak tohle je ta Míša z Brna. Konečně."

Karel se na ně otočil a řekl: "Jo. A nekoukejte tak, vy prasata." Ale smál se přitom. Já jsem se jen usmála a trochu se přikrčila za něj. Nevěděla jsem, jestli mám pozdravit nebo co. Nikdy jsem nebyla na kolejích u kluků. Domů jsem chodila z praktika většinou sama a bydlela jsem na privátu se dvěma holkami, které se skoro neznaly. A Karel mi předtím říkal, že kluci jsou v pohodě, že se jich nemusím bát. Že jsou jen zvědaví, protože jim o mně pořád vypráví. Já jsem si myslela, že to je hezké. Že mě má tak rád, že se o mně baví i s kamarády.

Karel mě vzal za ruku a odvedl mě do druhého pokoje. Byla tam dvě postele, na jedné z nich leželo jeho povlečení. Zavřel dveře, ale ne úplně – zůstala škvíra. Posadil mě na postel a znovu mě políbil. Tentokrát pomaleji. Jeho ruka mi sjela po zádech, zastavila se na pásku džínů a pak se vrátila nahoru pod tričko. Já jsem měla na sobě jen tenké tričko a pod ním nic. V Brně bylo ještě teplo a já jsem si na cestu nechtěla brát nic zbytečného. Karel mi to předtím říkal – že se mu líbí, když pod tričkem nic nemám. Že to je přirozené. Že se nemusím stydět. A já jsem mu věřila. Protože když mi to říkal, hladil mě přitom po vlasech a díval se mi do očí.

"Máš krásnou kůži," řekl mi do ucha. "Ukaž."

Stáhl mi tričko přes hlavu. Nezeptal se. Jen to udělal. Já jsem se na chvíli zarazila, ale pak jsem si řekla, že to je normální. Jsme přece spolu. A líbilo se mi, jak se na mě dívá. Položil mě na záda a hladil mě po břiše, po žebrech, po prsou. Prsty měl teplé a trochu drsné. Já jsem zavřela oči a dýchala pomalu. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Když se naklonil a políbil mě mezi ňadra, tiše jsem vydechla. Přemýšlela jsem, jestli je to takhle u všech. Jestli se holky takhle cítí, když je kluk poprvé takhle vidí. Karel mi předtím říkal, že většina holek je prudérní, že se stydí i za to, co je přirozené. A že já jsem jiná. Že se nemusím stydět. Že se mu to líbí.

Pak se ozvalo klepání na dveře. "Karle, jdete na večeři nebo co?"

Karel se zvedl, tričko mi hodil na břicho a řekl: "Počkej chvíli." Otevřel dveře dokořán. Já jsem se rychle přikryla tričkem, ale ne dost rychle. Honza stál ve dveřích a na vteřinu se díval. Pak se usmál a zmizel.

Karel se vrátil a sedl si vedle mě. "Nevadí ti to, že?" zeptal se. "Kluci jsou v pohodě. A ty jsi krásná." Položil mi ruku na stehno a díval se na mě tak, jako by čekal, že řeknu, že nevadí. Já jsem nevěděla, co říct. Cítila jsem se zvláštně – trochu styděla, ale zároveň mi bylo teplo z toho, jak mě Karel hladil a jak se na mě díval, když si myslel, že se nedívám. A on mi říkal, že kdyby mi to vadilo, tak by to neudělal. Že mě zná. Že ví, že mi to ve skutečnosti nevadí. Že se jen bojím, co si pomyslí ostatní. Já jsem přikývla. Protože jsem mu věřila. Protože jsem nechtěla, aby si myslel, že jsem jako ty ostatní holky, o kterých mluvil.

Večer jsme šli ven na pizzu. Karel mě pořád držel za ruku nebo mi dával ruku kolem pasu. Když jsme se vraceli, už byla tma a kolej byla skoro prázdná. V pokoji kluci zase hráli. Karel mě posadil na postel, sundal mi boty a pak mi pomalu rozepnul džíny. "Jen si lehneš pohodlněji," řekl. Já jsem přikývla. Byla jsem unavená z cesty a z toho, jak se mi točila hlava z jeho polibků. A on mi předtím říkal, že se nemusím stydět ani před klukama. Že oni už o mně vědí skoro všechno. Že jim vyprávěl, jak se líbáme, jak se ráda svlékám, když jsme sami. Já jsem si myslela, že to je normální. Že kluci si takhle povídají. Že když mě má rád, tak se o mně chce bavit.

Když jsem ležela jen v kalhotkách a jeho tričku, které mi půjčil, Karel si vedle mě lehl a začal mi ukazovat fotky v telefonu. Byly to fotky, které mi posílal – já v tričku, já ve spodním prádle, které jsem si koupila speciálně pro něj, já, jak se usmívám do kamery. Já jsem se na ně dívala a cítila jsem se divně. Nevěděla jsem, že je pořád má v galerii. A pak řekl: "Kluci se na ně ptali. Jestli ti to nevadí. Že jsem jim ukázal jen tu jednu, jak sedíš na posteli. Tu, co máš to černé tílko."

Já jsem se na něj podívala. "Ukazoval jsi jim fotky?"

"Jen tu jednu," řekl a políbil mě na rameno. "Jsi krásná. A oni mi nevěřili. Chtěli vidět, jak vypadáš. Neboj, nic víc. Jen tu jednu." Jeho ruka mi sjela pod tričko a hladila mě po břiše. "A ty se přece nestydíš, že ne? Říkala jsi, že se nestydíš."

Já jsem chvíli mlčela. Pak jsem řekla: "Dobře." Protože jsem nevěděla, co jiného říct. Protože jsem nechtěla, aby si myslel, že lžu. A protože když mě znovu políbil a jeho ruka mi sjela níž, už jsem na to nemyslela. Cítila jsem jen jeho dech na krku a to, jak mi říká, že jsem jeho. Že si mě nikdo jiný nezaslouží tak jako on. Že ty fotky jsou jen pro něj. A pro kluky, aby věděli, jakou mám holku.

Venku se ozýval smích kluků a zvuk hry. Já jsem zavřela oči a nechala Karla, aby mě hladil. Bylo mi teplo a trochu se mi třásly nohy. Nevěděla jsem, jestli to je z únavy, nebo z něčeho jiného. Věděla jsem jen, že zítra ráno pojedu zpátky do Brna a že se už teď těším, až přijedu znovu. A že Karel bude zase čekat. A že mi zase řekne, jak jsem krásná. A že se nemusím stydět. A já mu budu věřit. Protože proč bych mu nevěřila?

Když jsem usínala, cítila jsem na kůži jeho ruku a slyšela, jak si něco šeptá s klukama za dveřmi. Nerozuměla jsem slovům. A možná jsem ani nechtěla. Protože Karel mi říkal, že se o mě stará. Že ví, co je pro mě dobré. A já jsem mu věřila.