Míša na kolejích 2 erotické povídky

Bylo to o tři týdny později. Karel mi psal každý den. Ráno zprávu, odpoledne hlasovku, večer fotku, jak leží na posteli a říká, že se mu po mně stýská. Já jsem odpovídala rychle. V Brně jsem měla praktika a večer jsem se učila, ale když mi napsal, všechno jsem odložila. Chtěla jsem, aby věděl, že na něj myslím. Že jsem jeho.

Tentokrát jsem přijela v pátek odpoledne. Karel na mě čekal na zastávce. Když mě uviděl, políbil mě tak dlouho, že se kolem nás někdo zastavil. Já jsem se styděla, ale zároveň mi to bylo příjemné. Cítila jsem, jak se na mě dívá. A Karel mi šeptal do ucha, že jsem krásná i takhle, v džínách a mikině, s batůžkem přes rameno. Že se na mě těší celý týden.

Na kolejích byli kluci zase v pokoji. Tentokrát jsem už věděla, jak se jmenují. Honza, Marek a Petr. Pozdravila jsem je a oni se na mě usmáli jinak než minule. Jako by mě už znali. Karel mě odvedl do druhého pokoje a zavřel dveře. Tentokrát úplně. Posadil mě na postel a začal mi sundávat mikinu🡕 . Já jsem se nebránila. Už jsem věděla, že se mu to líbí. Že chce vidět, co mám pod tím.

"Máš pod tím něco?" zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou. V Brně bylo chladno, ale já jsem si vzala jen tenkou podprsenku. Chtěla jsem, aby se mu to líbilo. Aby viděl, že na něj myslím. Karel se usmál a sundal mi ji. Jeho ruce byly teplé. Já jsem zavřela oči a nechala ho. Cítila jsem, jak mi bradavky tvrdnou pod jeho prsty. Bylo mi to příjemné a zároveň se mi trochu točila hlava z toho, že to děláme takhle, skoro hned po příchodu.

"Kluci se na tebe ptali," řekl tiše, když mě políbil na krk. "Jestli přijedeš. Říkal jsem jim, že jsi stydlivá, ale že se učíš."

Já jsem se na něj podívala. "Učím se?"

"No..." políbil mě znovu. "Že se nebojíš. Že víš, že jsi krásná. Že se nestydíš, když tě vidí." Jeho ruka mi sjela po břiše dolů, k pásku džínů. "A oni tě chtějí vidět. Jen trochu. Nic víc. Říkal jsem jim, že možná..."

Já jsem mlčela. Nevěděla jsem, co říct. Karel mě hladil a díval se mi do očí. Říkal, že se nemusím bát. Že kluci jsou v pohodě. Že jim ukázal jen tu jednu fotku z minule a že se jim líbila. Že chtějí vidět víc, ale jen když budu chtít já. Že on by mě nikdy k ničemu nenutil. Že mě má rád takovou, jaká jsem.

Já jsem přikývla. Protože jsem mu věřila. Protože když mi to říkal, jeho prsty mi už rozepínaly džíny a já jsem cítila, jak se mi mezi nohama sbírá teplo. Chtěla jsem, aby pokračoval. Chtěla jsem, aby mi říkal, že jsem krásná. A tak jsem řekla: "Dobře. Ale jen trochu."

Karel se usmál. Sundal mi džíny a kalhotky. Já jsem ležela na posteli jen v ponožkách a dívala se na strop. Cítila jsem, jak se na mě dívá. Jak mi rozhrnuje stehna. Jak se naklání a líbá mě mezi nimi. Bylo to poprvé, co to někdo udělal. Já jsem vydechla a chytila se prostěradla. Bylo to jiné než když jsem to dělala sama. Teplejší. Mokřejší. Karel mi šeptal, že jsem sladká. Že se mu to líbí. Že takhle chutnám jen jemu.

Pak se ozvalo klepání. Karel se zvedl, utřel si pusu hřbetem ruky a otevřel dveře. Já jsem se rychle přikryla dekou🡕 , ale ne úplně — deka🡕 mi zakrývala jen boky a jedno stehno, prsa a břicho zůstaly volné. Honza stál ve dveřích a na chvíli se zastavil. Díval se. Já jsem to cítila. Jeho pohled šel nejdřív na moje prsa, na bradavky, které byly pořád tvrdé a tmavé, pak po břiše dolů, k místu, kde deka🡕 končila. Viděl, že mám nohy trochu od sebe. Viděl kousek vnitřní strany stehna a to, jak mi mezi nohama svítí kůže. Neviděl všechno, ale viděl dost. Já jsem to věděla. Cítila jsem, jak mi hoří tváře a jak se mi zároveň stahuje žaludek.

Karel se na něj podíval a řekl klidně: "Jen na chvíli. Ona je v pohodě."

Honza se usmál. Nebyl to jen takový úsměv. Byl to úsměv, ve kterém bylo vidět, že se mu to líbí. Že se mu líbí, co vidí. Já jsem to poznala podle toho, jak se mu zvedly koutky a jak se na mě díval déle, než by se díval, kdyby mu to bylo jedno. Vešel dovnitř. Zastavil se kousek od postele. Já jsem se nedívala na něj. Dívala jsem se na Karla. On se na mě usmíval a hladil mě po stehně, těsně nad místem, kde končila deka🡕 . Jeho prsty byly teplé a já jsem cítila, jak mi pod nimi naskakuje husí kůže.

"Vidíš?" řekl Karel tiše, skoro pro Honzu. "Nestydí se. Je krásná, že jo?"

Honza přikývl. Jeho pohled se znovu posunul. Já jsem věděla, kam se dívá. Na prsa. Na to, jak se mi zvedají, když dýchám. Na bradavky. Pak níž, na břicho, na pupík, na linii, kde deka🡕 zakrývala to, co před chvílí líbal Karel. Honza se na to díval a já jsem cítila, jak se mi mezi nohama znovu sbírá teplo. Bylo to divné. Styděla jsem se. Chtěla jsem se přikrýt víc. Ale zároveň jsem věděla, že se Honzovi líbím. Že se mu líbí to, co vidí. A Karel mě hladil a díval se na mě tak, jako by čekal, že to zvládnu. Že ukážu, že mu věřím.

Já jsem přikývla. Protože jsem nechtěla, aby si Karel myslel, že se bojím. Protože jsem chtěla, aby viděl, že jsem odvážná. Že se učím. Že jsem jeho. Honza se díval ještě chvíli. Jeho oči se zastavily na mých prsou a já jsem cítila, jak mi bradavky ještě víc ztvrdly. Pak řekl tiše: "Hezká." Hlas měl trochu jiný než obvykle. Nižší. Já jsem věděla, že se mu to líbí. Že se mu líbím takhle, jak ležím. Že se mu líbí, že mě vidí skoro nahou, zatímco Karel mě hladí.

Pak odešel. Karel zavřel dveře a vrátil se ke mně. Sundal ze mě deku úplně. Já jsem ležela nahá a dýchala rychle. Cítila jsem, jak mi pořád hoří tváře a jak mám mezi nohama mokro. Karel se naklonil a políbil mě mezi stehna. Já jsem zavřela oči. Slyšela jsem za dveřmi smích kluků a věděla jsem, že Honza jim říká, co viděl. Že jim říká, jak vypadám. Že se mu to líbilo. A Karel mi šeptal, že jsem odvážná. Že se mu to líbí. Že takovou holku ještě neměl.

Já jsem se třásla a držela se jeho vlasů. Bylo mi teplo a mokro a já jsem nevěděla, jestli se mám stydět, nebo jestli je to takhle správně. Věděla jsem jen, že Karel je se mnou spokojený. Že se na mě dívá tak, jako by byl pyšný. A že se mi to líbí. Že se mi líbí, když mi říká, že jsem odvážná. Že se učím. Že jsem jeho.

Když jsem přišla, Karel se zvedl a políbil mě. Chutnala jsem sama sebe. On mi říkal, že jsem krásná. Že jsem jeho. Že kluci teď vědí, jaká jsem. A já jsem ležela na posteli, dýchala pomalu a přemýšlela, jestli to takhle má být. Jestli je normální, že se na mě díval někdo jiný a že se mu to líbilo. Karel mě hladil po vlasech a říkal, že ano. Že se nemusím bát. Že on ví, co je pro mě dobré.

A já jsem mu věřila. Protože když mě znovu políbil a jeho ruka mi sjela mezi nohy, už jsem na nic jiného nemyslela. Cítila jsem jen to, jak se mi líbí, když mi říká, že jsem odvážná. Že se učím. Že jsem jeho.