Modré z nebe erotické povídky

Ona měla ráda únikové hry, on sex na veřejnosti. Byl si sebou příliš jistý. Psal jí: "Můžu kdykoli a kdekoli. Ale ne s kýmkoli, chci tebe." Nechtěla ho. Byla moc prak🡕 tická a přemýšlivá. Byl divoký a neodbytný. A tak vtipný, aniž by se snížil k přízemním narážkám. Popřála mu k narozeninám a když zmínil, že by si dal čokoládový dort, podívala se do diáře, kdy má cestu do jeho města a měla jasno. Popřeje mu ještě jednou, osobně.

Čokoládový dort s čokoládovou polevou, ozdobený 40 ks gumových medvídků, i když byl v krabici, provoněl celé auto. V určenou dobu zaparkovala na náměstí. Hodiny právě odbíjely celou. Šla zaplatit parkovací lístek a vrátila se zpět do auta. Sedla si, stáhla okénko a trochu vykloněná pozorovala městský ruch. Uplynulo dalších pět min, nešel. Hodiny bily čtvrt.
"No, kde je ?" pomyslela si a místo toho, aby byla mrzutá, dělala si starosti, jestli se mu něco nestalo. Den před tím v noci ani jeden z nich moc nespal. On byl přetažený z práce, ona neuspokojena.
Seskočil z kašny a šel k ní. "Ahoj Princezno." pozdravil ležérně. Celou dobu ji pozoroval.
"Nazdar. Tudududů. Už máš jen pětačtyřicet minut, milánku." snažila se mluvit naštvaně, ale moc to nešlo. Byla ráda, že ho vidí naživo.
Dal jí pusu na čelo a obešel auto k místu spolujezdce.
Nadzvedla krabici s dortem, aby si sedl a podávala mu ji. Chtěla mu dát aspoň pusu na tvář. Naklonila se k němu a: Všechno nej..."
"To vzadu jsou peřiny ?" nevěnoval jí pozornost.
"Zabiju ho ! říkala si v duchu a pak s předstíraným klidem v hlase: "...lepší ti přeju. Ano, byla jsem zazimovat chalupu a nechtěla jsem, aby zvlhly. Můžeš si vzít ten dort, je to docela těžký."
Převzal krabici a otevřel ji. Jééé, tys ho vážně dělala sama, není kupovaný." radoval se jak malý dítě. Vysvobodil jednoho méďu z polevy a chtěl jí ho dát do pusy, ale měla nasraně semknuté rty. Takhle si jejich první setkání, nepředstavovala. Očima, hlavou i ramenem udělal gesto Nevadí a strčil si ho do pusy sám. Nevěřícně se na něj podívala.
"Bude se tu cpát a nic jinýho jí neřekne nebo co ? To byl kurva blbej nápad se sem kvůli němu trmácet, ty vole. Aspoň v duchu budu sprostá." nadávala sama sobě.
Roztáhnul nohy od sebe a krabici s dortem položil na podlahu. "Pojď ven, chci ti něco ukázat." oznámil a vystoupil z auta. Sundala si klobouk a kabát🡕 , aby viděl, že nikam nejde a pojede pryč. Položila to na sedačku a zabouchla dvířka hlasitěji než chtěla. Čekal vzadu u kufru. Přešla k němu a čekala co bude. Co jí chce ukázat.

Otevřel dveře, nadzvednul ji a jako pytel cementu hodil do těch peřin. "No to si děláš prdel ?! řvala sprostě už nahlas. Vlezl dovnitř k ní a zavřel.
"Vypadám snad tak ?" dlouze se na ni díval, když jí vyhrnoval blůzu ze sukně🡕 nahoru a když jí trhal podprsenku, už byl přisátý na jejích ústech a jazykem se dral dovnitř. Okamžitě byla mokrá a jen sykla bolestí, když roztrhal i punčocháče s kalhotkama, protože to šlo už hůř a řezaly ji do vnitřní strany stehen. Sednul si na ni, co mu výška stropu dovolila a mačkal prsa a líbal, přisál se na krk a kousnul. Řvala rozkoší. Tolikrát si představovala jaké by to s ním bylo, ale tohle nečekala. V autě, za bílého dne, na náměstí v centru. Bylo jí to jedno, protože tam zrovna strčil prsty a uvolňoval si místo. Napadlo ji, že vlastně neví, jak je vybavený. Jako jeden z mála, jí ptáka do vzkazů neposlal. Snažila se posunout hlavu, aby ho zahlídla, ale měl na sobě ještě kalhoty🡕 . Pokrčil jí nohy, zvedl nahoru a zabořil se do klína. Slízal všechen sekret, který kalhotky nezachytily a jazykem bez pomoci rukou zajížděl a vyjížděl dovnitř. Ruce potřeboval, aby si stáhl kalhoty🡕 . Spodní prádlo se neobtěžoval nosit. Jen když mrzlo. Ale teď skoro v půlce prosince to nehrozilo. Říkala to v rádiu Honsová, tak to musí být pravda.

Podíval se v jakém je stavu. Mimo. Výborně. Vstoupil do ní a nehýbal se. Vrazil ho až na doraz. Hladil ji po vlasech a líbal. Pomalu a dlouze ji jenom líbal. Udělala se sama tak, že už to nemohla vydržet. Stačilo mu k tomu jeho charisma a její potlačovaná touha. Dílo bylo dokonáno a než odpadla úplně, stihla se ještě utopit v jeho očích. Přestal ji líbat a jen se díval. Byla celá zrůžovělá a voněla touhou. Tou touhou, kterou z ní chtěl dostat, protože ho nechtěla.
"Tak to bysme měli. Vstávej princezno, musím jít zpátky makat, peníze se na zemi neválej. Přeskočíme to, že mě zabiješ, už mě nikdy nechceš vidět a napiš až dorazíš v pořádku domu a prosím tě, hlavně napiš kdy si na mě uděláš čas, abychom šli koupit nový prádýlko, ju." Vlepil ji hubana, otevřel kufr a natáhl si kalhoty🡕 . Zepředu si vzal krabici s dortem a za pochodu užíral medvídky.

Pozvala ho k sobě na víkend. Koupila lístky na sobotní Únikovou hru a už mu nepsala, že ho nechce. Už mu psala, ať kouká přijet včas, že má pro něj překvapení. Jeli jejím autem, vyznala se v Praze lépe a taky nechtěla, aby hned věděl, kam jedou. Polorozbořený činžák na Žižkově. Zazvonila na zvonek Lost Exit a šli do sklepa.
"Dobrý den, paní Šmídová. Dlouho jste tu nebyla." řekl mladík a zkouknul její doprovod.
"To víte, stěhování." A namísto: "Vyměnila jsem starší model medvěda za mladší a chlupatější, řekla: "Nebyl čas."
Odložili si svršky, sundala si rukavice🡕 . Měla nalakované nehty na rudou červenou, aby se v jeho tmavé hrudi dobře vyjímaly. Vešli do místnosti, dveře se za nimi zavřely a cvakl zámek.
Přitlačila ho na dveře, kolenem roztáhla nohy a prohrábla mu zvenčí poklopec. Zmáčkla mu koule a skrz zuby procedila: " Snaž se, ať mi neuděláš ostudu. Jsou tu kamery."
"Princezna je dneska za drsňačku ? Hm, to se těšim." smál se jí.
"ˇBěží nám čas, milánku." přiskočila ke stolku a rukou ho ohmatala zespoda, vytáhla svitek. Společně si ho přečetli a koukali na indicie na stěnách. Téma Agatha Christie. Jako mladá ji četla, ale uplně zmáklou ji nemá. No, zkusí to. Když nic, tak si aspoň zašuká, chtěla mu udělat radost, že se na ně bude někdo dívat.

Snažil se a chtěl otevřít skříň, byla zamčená. "Potřebujeme klíč." oznámil jí. "Neříkej." smála se mu taky. "Už jsi tady byla ? zeptal se. Ano, ale ne na Agátě, to je nová hra. Nemá smysl chodit na to samé, když to pak už víš." odpověděla. Viděla, že zkoumá umyvadlo a pustil vodu. "Mýdlo !" vykřikla a přeběhla k němu.
Malinké hotelové mejdlíčko zavěšené v síťce. Potěžkala ho a začala si s ním mýt pod proudem vody ruce. Za pár vteřin se rozpustilo a vevnitř schovaný klíček byl na světě.
Zůstal nevěřícně stát a pochválil ji, že je dobrá. Neposlouchala ho, spěchala odemknout skříň a doufala, že za ní bude další místnost a taky že ano. Nechtěla to dělat na rozviklaném stolku. Skříň neměla zadní část, prošli dovnitř. V tlumeně rozsvíceném pokoji hořely elektrické svíce, uprostřed byla rakev a za ní pohovka. Rakev byla zamčená na dva zámky, každý byl na čtyři čísla.
On si sedl na pohovku a rozhlížel se. Ona horečně přemýšlela. Nahlas si drmolila, že potřebuje dvě data. "Teta Agáta se po nervovém zhroucení na pár dní ztratila, ale v kterém roce ? Ne, to bude něco jednoduššího než ... že nikdo nevěděl kde je ... " Běžela zpět přes skříň do místnosti vedle a volala na něj datum narození a datum úmrtí, které byly napsány v článku na zdi.
"Prosím tě nastav tam: 1890 a 1976 !"
Udělal to, zámky povolily a tak mohl odklopit víko rakve. V něm ležela mrtvola. Umělá figurína oblečená jako nebožtík. Přiběhla zpátky a začala radostí poskakovat. Podíval se na ni a zeptal se, jestli je něco, co neumí.
"Neumím počítat, couvat a bohužel asi nebudu mít ..." ztišila hlas, protože se styděla. "..., když se na nás někdo dívá." hlavou naznačila roh u stropu, kde svítila červená tečka na kameře. "Ale měl jsi narozeniny a já ti chci dát něco výjimečného a posunout si hranice.

Otočila se k němu, jemně do něj strčila, aby se zase posadil a svlékla mu triko. Obkročmo si na něj sedla a jezdila mu červenými nehty v ochlupení. Byl tak sexy, když byl nahý. Těšila se, až budou doma a bude na něm usínat. Ta představa ji vzrušila. Konečně jí tam cinklo a byla připravena. Vstala, klekla si před něj na zem a chtěla mu rozepnout poklopec.
"Zlato, nemusíš to dělat." chtěl ji zadržet, ale byl už příliš vzrušený na to, aby přestala. "Ne, já chci."
"A můžu ti postříkat kozičky ?" šeptal do ucha. "Ukážeme jim ty tvoje nádherný kozy, jo ?"
Vyměnili si místo. Ona si lehla na pohovku a snažila se mít sukni🡕 co nejvíc dole. Pochopil to a vlezl tam s hlavou pod ní, aby nebylo nic vidět. Začala se smát. "Co je ?" vystrčil hlavu.
"To je jako HA-HA, když HA-HA-HA rodííím." Začal se smát taky. Strčil tam jen ruku, sundal kalhotky a přešel k mrtvole a dal jí je přes obličej a řekl: "Aby ses na nás nekoukal." a podíval se do kamery. Začala se smát ještě víc. Cítila se s ním dobře i v tak, pro ni blbý situaci. Sundala si tričko🡕 a zůstala v podprsence. "Tu mi nech." poprosila.
Vlezl si zase dolů a olizoval ji, ochutnával, dráždil, sál a vysával šťávičku, která mu tekla naproti. Stiskla rty, aby byla ticho a snažila se nemyslet na to, že tam nejsou sami. Vylezl ven, podíval se na ni a když viděl, že se ně něj usmívá, přešel k věci.

Zul si boty🡕 , rozkrok už byl dost napnutý, sundal kalhoty🡕 a schválně obešel pohovku dvakrát kolem dokola jako predátor obcházející svou kořist. Ať to divadlo stojí za to. Zase se podíval do kamery a představoval si, jak se na ně ten klučina dívá a třeba i honí. Sáhnul nebožtíkovi pod hlavu a vytáhnul polštář. Dal jí ho pod zadeček. Jednu nohu pokrčil k ní a druhou zůstal na zemi. Popotáhnul si ji k sobě. Kamera se na ně stočila. Díval se do ní a pomalu hrnul dlouhou sukni🡕 nahoru. Těsně v místě, kde by byl vstup do jindy nepřístupných míst, se zastavil, vypláznul škodolibě do kamery jazyk a pomalu, aby nebylo nic vidět, jí ho tam zasunul. Vzrušovalo ho, že se na ně dívají. Zrychlil pohyby. Bylo jí to příjemné, ale ta kamera vadila. Zapřela se rukama o vrch sedačky a jak viděl, že do ní zarývá rudé nehty, musel stříkat. Viděla, že se blíží vyvrcholení a odklopila košíčky podprsenky. Vytáhnul ho a stříkal na prsa. Rozetřela si to a začala olizovat pravé prso. Šel jí na pomoc a olízal do sucha to levé. Políbil ji a pošeptal do ucha: "Děkuju."

Oblékli se, vrátili polštář na místo a než zavřel víko rakve, sáhla si pro kalhotky a laškovně nebožtíka políbila. Přešli k druhým, zamčeným dveřím, kde byla číselná klávesnice a nad ní tučně vytištěná cedulka PIN.
"Potřebujeme další letopočet ?" ptal se.
"Nevím, možná. Možná ne. Každopádně nevím, nevzpomenu si, v kterém roce se ztratila." váhala.
"A nebude to něco jednoduchýho, co používá každý a proto tě to nenapadne ?" uvažoval.
"Myslíš třeba 1 2 3 4 ?" zeptala se.
"Jo, zkus to." měl radost, že ho taky něco napadlo.
"Udělej to ty, tys to vymyslel." pobídla ho.
1 2 3 4 enter. "Cvak !"

"Blahopřeji, že jste se dostali ven v časovém limitu. Máte ještě deset minut, škoda že jste je nevyužili." říkal mladý muž oběma, ale díval se jen na ni.
"Děkuju a omlouvám se, ..." Není potřeba se omlouvat." a pak ztišil hlas a dodal: "Můžu vymyslet i hru po jednoho hráče, stačí když zavoláte, rád vás uvidím."
Zrudla až na zadku. Rychle se otočila. Medvěd jí pomohl do kabátu🡕 , rukavice🡕 už nechala v kapsách a spěšně odešli ven.
"Super, že jsi vymyslel ten PIN." pochválila ho a zavěsila do něj.
"Hele, ty jsi nebyla, viď ? Byl jsem moc rychle." objal ji víc.
"Ne. Je to divný, dělat to na takovým místě. Nemohla jsem se soustředit." vysvětlovala.
"Možná, kdybys nemyslela na to, kde byla Agáta, tak bys byla." smál se jí. Šťouchla ho do žeber. "Co to je ?" ptala se a osahala bouli pod jeho bundou.
"Jéé, já zapomněl." vytáhnul malou bonboniéru Modré z nebe. "Modré z nebe - pro tebe." podal jí krabičku.
"Když ses ptal, jakou mám ráda čokoládu, psala jsem ti Tatianu." podivila.
"Aha, jsem to poplet. A nemůžeš prostě říct: Děkuju, princezno, woe ?" smál se.
"Děkuju, princezno woe. Tohle nejim, medvěde, vole." smála se ještě víc.
"Spratku jeden, rozmazlenej, pražskej, dostaneš naplácá ..." PLESK !!!
Na krabičku bonboniéry dopadla další, ještě menší krabička. Bílá s modrým pruhem. Viagra.
"Modré z nebe !" řekli oba najednou a vybuchli v smích. Podívali se nahoru. Nahoře na balkóně vykulenej chlápek.
"Můžem si to nechat nebo to chcete hodit zpátky ?" křičel na něho Medvěd. Princezna brečela smíchy a chlápek šeptem volal: "Nechat a jít pryč. Rychle, prosím."
Když se za rohem dosyta vysmáli, Princezna dostala chuť na čokoládu. Medvěd se na ni vážně podíval a povídá:
"Tohle modré z nebe zařídí, abych tě dostal do nebe. Přímo tě tam vystřelím, ale opovaž se, myslet na Agátu ! Co je nám, do prdele do toho, kde byla. Důležitý je, aby Princezna byla.
Miluju ..." strčila mu do pusy bonbon, aby to nedopověděl.

******
Všechno nejlepší k narozeninám, Medvěde. Přeji Ti, abys je strávil podle svých představ nebo si o tom, aspoň nechal zdát ...
"Život je jak vánočka, co chutná Ti a voní. Přesně podle toho, co nasypeš si do ní ..."