Olda erotické povídky

Seděl jsem v lavici, v té lavici, co jsem strávil poslední čtyři roky svého marného života. Ty čtyři roky zesměšňování, výsměchu a opovržení od všech z tohoto ústavu. Ústav nazývám střední školu průmyslovou na Praze 5, kde nám měli být předány základní zkušenosti v oboru strojírenství pro úspěšné hledání našeho budoucího zaměstnání či pokračujícím studiu na vysoké škole. Věděl jsem, že dál studovat nechci a ani nemůžu. Hlavní problém byla finanční stránka toho místa, kde jsem bydlel. Bohužel nemohu použít slovo rodina či domov, ani jedno z toho to dávno nebylo. Vlastního tátu jsem nepoznal a mamka před rokem umřela. Žil jsem s Leošem, otčímem, se kterým jsme měli dohodu, že dodělám střední, najdu si práci a naše cesty se rozejdou, tak to aspoň on slíbil mé umírající mamince. Nezapomněl mi to samozřejmě připomínat, jak kdybych na to mohl já zapomenout. Těšil jsem se na ten moment, kdy opustím toto místo a budu svobodný. Ten okamžik se blížil, aspoň jsem v to věřil.

Jmenuji se Olda, je mi 21, středoškolák s maturitou, drobné postavy, spíše holčičího vzhledu. To by byl pravdivý začátek inzerátu do seznamky a zároveň důvod zesměšňování od většiny mých spolužáků. Má drobná postava, celkový vzhled a to, že jsem se neměl finančně jako většina, byly důvody pro mé místo na kraji společnosti a přežívání. Lidi bývají zlí, a pokud jsou ve skupině puberťáků, kteří se navzájem podporují, bývá to pro určité jedince těžké a bohužel nyní jsem to byl já. Protrápil jsem si to celou střední školu, mé slabé pokusy proti tomu bojovat se většinou míjely účinkem. Světlo na konci tunelu se přibližovalo a pak nastal ten den, kdy se zavřely dveře za školou a otevře nová životní kapitola.

Dveře s lepšími zítřky jsem se snažil rozkopnout vší silou. Žádné volno, odpočinek nebo něco podobného, chtěl jsem pryč. Pryč z toho života, co jsem žil. A tak jsem veškerý čas strávil na internetu, pracovní portály jsem prohlížel stále, rozesílal životopisy, emaily. Jak všichni kolem říkaly "Musíš být aktivní...". Věřte, že já aktivní byl, snažil jsem se. Jen výsledek se nedostavoval. V mezičase snažení jsem chodil vypomáhat k Leošovi na stavbu, abych si vydělal aspoň nějakou drobnou. Ale v tom jsem nevyděl svou budoucnost a ani ostatní. S mou postavou, nebylo pro mě na stavbě tolik práce, bylo to spíš přines, podrž. "Holka pro všechno" mi začali obratem říkat a já byl zase v tom pocitu bezradnosti jako na škole. S časem stráveným na stavbě se oslovování zhoršovalo a stejně tak i můj psychický stav až jsem řekl dost a Lubošovi jsem oznámil, že už tam nejdu. Snažil jsem se mu vysvětlit co se děje, ale bylo mu to jedno, myslel si, že se chci jen flákat a že mi práce nevoní. Byl z toho nevrlý a když viděl po několika dnech, že to myslím vážně dorazil za mnou do pokoje:
"Takto to kamaráde nejde." Slovo kamaráde použil se silnou ironií.
"Co myslíš?" Zeptal jsem se, i když odpověď jsem dopředu znal.
"Ivaně" což byla má zesnulá mamka "jsem slíbil, že se o tebe postarám po dobu, co budeš na škole, ale tu máš za sebou. Doba hájení, ti skončila a práce na stavbě, evidentně není pro tebe, jak tě tak pozoruji"
"Ale..." chtěl jsem namítnout
"Nezajímá mě tvé ale" nepustil mě ke slovu a pokračoval. "Máš do konce prázdnin čas. Od září začneš platit část poplatků na domácnost a jídlo. Je mi upřímně jedno, kde ty peníze seženeš, zda prací a nebo tou tvou malou prdelkou"

Jak to myslel, "tvou malou prdelkou"? Ta poslední část jeho oznámení mě zaskočila, nemohl jsem jí dostat z hlavy, myslel jsem na to. Nicméně jsem pokračoval ve svém úsilí v hledání zaměstnání, i několik pohovorů jsem uskutečnil. Od svých nároků na podmínky zaměstnání, plat a výhody jsem ustoupil, začal jsem hledat i manuální práce, ale vždy když jsem přišel a viděli mě, opakovala se stejná věta: Určitě se Vám brzo ozveme. Nikdo se nikdy neozval. Termín mého zúčtování se blížil, nevěděl jsem, co bude, s Leošem byla doma vcelku tichá domácnost. Opakovali se jen zdvořilostní fráze a pohledy mluvící za vše.

Prvního září nastalo, byl pracovní den, když jsem vstal Leoš byl pryč. Celý den jsem byl jak na trní a čekal až přijde, obvykle chodil domů kolem páté odpolední. Nepřišel, ani v pět, ani v osm, nevydržel jsem a po desátí hodině jsem šel spát. Kolem půlnoci jsem slyšel klíčky ve dveřích bytu, probralo mě to. Čekal jsem, zda se bude něco dít, slyšel jsem pouze kroky kolem pokoje a následně zavření dveří do Leošovi ložnice. Oddechl jsem si a po několika minutách znovu usnul. Dny ubíhaly dál, já hledal práci a čekal, co se stan🡕 e. Chodil domů různě, ale nikdy nic neřekl, už i zdvořilostní fráze neprobíhali, spíš jen pozdrav a rozloučení. Bylo to utrpení.

Patnáctého září se změnil můj život navždy, věděl jsem, že přijde ten den, ale to co nastalo jsem nečekal. Možná to na škole nebylo tak zlý, ani ta práce na stavbě a možná ani to ponížení od všech okolo. Byla asi sedmá hodina večer a já šel do kuchyně si nalít trošku vody. Leoš seděl na gauči v obýváku, v ruce skleničku a vypadal, že tento drink není první. Na starém konferenčním stolku před ním, ležely složenky a peníze.
"Pěttisícčtyřistašedesát" řekl a podíval se na mě.
"Nerozumím" odpověděl jsem s výrazem štěněte
"Pěttisícčtyřistašedesát" zopakoval
Bylo ticho, já se nepohnul. Leoš napil ze sklenky. Těch pár okamžiků se změnilo na věčnost.
"Dlužíš mi peníze, nájem, energie. A to jsem ti tam nezapočítal jídlo, ty malá čubko"
Stál jsem jako opařený, věděl jsem že to přijde, ale že bude v tomto stavu a ještě mi nadávat. Nemohl jsem promluvit, nemohl jsem se hnout.
Vstal a šel si nalít další sklenku.
"Zaplatím ti to všechno, hned jak budu mít práci. Z pracáku mi zbyly dva tisíce. Dám ti je hned." Začalo ze mě padat, jako z kulometu.
"Pěttisícčtyřistašedesát" řekl a upřeně se na mě podíval.
Odběhl jsem do pokoje, přinesl ty dva tisíce a položil je na stůl.
"Třitisícčtyřistašedesát"
Kurva, počítat umím pomyslel jsem si.
"Sedni si" přikázal mi a ukázal na křeslo. Ohnul se pro dálkové ovládání a pustil televizi. Běželo tam porno. Otočil jsem se na Leoše, ale on pouze tupě sledoval TV.
V televizi se odehrávala scéna, jak postarší chlap šuká zezadu mladou holku do zadku a ta se u toho dost svíjela. V angličtině mu při tom děkovala, že se jí rozhodl takto zprznit. Vzrušující.
Samozřejmě jako všichni mladý jsem kromě všech serverů s prací sjížděl pornostránky, neměl jsem holku a ani žádnou pořádnou sexuální zkušenost. Teorií jsem měl nastudovanou dopodrobna, většinu kategorií na zmíněných webech jsem projel a občas jsem měl pocit, že už jsem musel vidět vše. Samozřejmě do toho jsem si dopřával samostatnou ruční práci a uspokojoval jsem se při každé příležitosti.
Posledních pár dní jsem však kvůli stresu z Leoše a co bude, neměl na porno pomyšlení, takže zahálelo i mé uspokojení. Když jsem tedy viděl scénu v televizi, tak i přec všechen ten stres a přítomnost Leoše, jsem začínal být vzrušený. Začal jsem sebou ošívat, nevěděl jsem, jak si sednout, aby nebylo vidět, že mi začal stát.
Chlápek v TV se začal blížit vrcholu, začal zrychleně dýchat, přirážel hruběji až přirazil naposled.

Nyní už jsem potřeboval i já stříkat, a myslel jsem na to, že jakmile tohle skončí, že se dnes určitě sám vystříkám. Nicméně v televizi začala běžet další scéna, kdy mladý černoch ukecává mladou sousedku k nějaké akci🡕 . Ukecal jí, překvapivě, pomyslel jsem si ironicky.
Zaslechl jsem zvuk, otočil jsem se na Leoše a ten si právě vyndával z poklopce péro. Byl vzrušený, tvrdý. Přejížděl si po něm a sledoval stále televizi. Vstal jsem, že odejdu. Chytl mě za ruku a stáhl na gauč.
"Seď. Pokud nemáš u sebe třitisícčtyřistašedesát, tak budeš dělat co říkám já v tomto bytě" ani se na mě nepodíval "nebo můžeš si jít sbalit kufr a jít spát kam chceš"
V hlavě mi běželo: Jdi, uteč, tady nebudeš. Ale kam bych šel, kamarády pořádný nemám, rodinu žádnou nemám, kam bych mohl jít. Nikdo mě tady nedrží, ale přesto tady být musím.
Leoš seděl, honil si své naběhlé péro a koukal na to, jak ten černoch se tu sousedku snaží svým velkým pérem roztrhnout. Najednou odsunul nohou konferenční stolek, který byl před ním a stále na něm ležely složenky a peníze. Udělal před sebou místo. Chytl mě za ruku a stáhl mě před sebe na místo, kde před chvilku stál ten stolek. Klečel jsem před ním. Vyděšený. Překvapený.
"Vykuř mi ho, děvko" řekl a poprvé odvrátil zrak od televize
"Ne" odpověděl jsem
"Nepospíchej, rozmysli si to" a opět se začal dívat na šukajícího černocha. Pustil mě, opřel se a já tam seděl. Koukal jsem na něj. Ani péro si nehonil, pomalu ochabovalo.
V hlavě mi běželi všechny možné varianty mého života, ale opětovně se to vracelo k následující noci, kde budu spát, co budu jíst, venku se již stmívalo. Na hotel jsem neměl. Poslední peníze jsem odevzdal Leošovi. Přeci mu nebudu kouřit péro, vždyť ani nevím jak. Na videu jsem to viděl, ale vždy jsem chtěl být ten kouřený, a ne ta kurvička co má péro v puse.

Dotkl jsem se Leošovo ochabujícího se ptáka rukou. V tu chvíli se opět začal nalívat krví a tvrdnout, začal jsem ho pomalu honit. Vzrušovalo ho to. Jeho tvrdý penis mluvil za vše. Rozhodl jsem se v tom pokračovat, říkal jsem si, že mu to bude stačit.
"Ty jsi mi nerozuměl?" Chytl mi ruku a sundal si jí z ptáka. Kouknul se na mě. "Jestli chceš mít kde spát, tak mi ho vykouříš. Jestli chceš mít co jíst, tak budeš polykat".
Začali mi téct slzy po tváři. Chtěl jsem utéct, ale nemohl jsem se hnout.
"Chlapy na stavbě měli pravdu, jsi jak malá čubka a nyní ještě budeš fňukat? Pomůžu ti"
Ani jsem nestačil odporovat, chytl mě za hlavu a narval si jí do klína. Jak jsem vyjeknul, otevřel pusu, vrazil mi mezi rty své tvrdé péro, zastavilo se až o mandle a já se málem pozvracel. Držel pevně, nehýbal se. Nemělo cenu odporovat, Sevřel jsem toho ptáka mezi rty a začal po něm šmátrat jazykem, jak to Leoš ucítil, povolil sevření. Začal jsem dělat všechny ty pohyby co jsem viděl v pornu. Jezdil jsem mu od kořene po žalud, masíroval jsem ho jazykem. Nyní už byl tvrdý. Za zády jsem slyšel rychle oddechujícího černocha, nejspíš se zrovna udělal. Já jsem nyní jak ta sousedka, čubka, co tady kouří péro. Poprvé, snad to nebude trvat dlouho. Přidal jsem jednu ruku na péro a pomáhám si s jeho masáží. Druhá ruka vzápětí mačkala Leošovi koule. Jeho dech se zrychloval. Připravoval jsem se, že až to na něj přijde, tak ucuknu, nechtěl jsem jeho sperma v puse. Zrychloval jsem, už jsem to chtěl mít za sebou. Cítil jsem, že se to začíná blížit, vzdychal rychleji a rychleji a pak... Chytil mě za hlavu, nemohl jsem ucuknout. Jeho mrdka mi začala plnit pusu. "Polykej ty děvko malá" křičel a narážel mi přitom ptákem na mandle. Svalil se na gauč, pomalu povolil. Konečně jsem mohl vyndat jeho péro ze své pusy a doufal, že je konec.
"Očisti mě" přikázal, a kouknul na svůj klacek, co ochaboval.
Byla na něm mrdka smíchaná s mými slinami. Ani už jsem se nesnažil hádat. Vzal jsem toho ochabujícího ptáka do pusy a očistil, olízal, a nakonec vše spolykal.
"Mazej spát čubko" křikl na mě, když si vracel péro do kalhot.
Když jsem byl mezi dveřmi slyšel jsem: "Dvatisícčtyřistašedesát".

Opakoval se mi celý večer, když jsem ležel v posteli. A přemýšlel. Těch otázek bylo moc. Co bude zítra? Proč se to stalo mě? Dvatisícčtyřistašedes? Kam jít? Uvěří mi to někdo? Komu to mám říct?