Podzim jsme propásli erotické povídky

Sychravý podzim. Studený vítr nebral chladnoucí prsty na milost, ani slabý déšť nejevil náznak kapitulace a kapky vytrvale doplňovaly všudypřítomné kaluže. Mokré chodníky pokrývala barevná žlutohnědočervená mozaika. Lidé chodili s hlavou sklopenou, kolem krku šátek🡕 nedo šál🡕 u, pohledy upřené do prázdná. Spěchali, aby měli svou cestu rychle za sebou a unikli tomu neodbytnému chladu. Jen pár jich bylo natolik odvážných, aby se podívali na ty krásné barvy přírody okolo, nemluvě o tom, aby se posadili na lavičku, doplňující parkovou alej. I proto nyní v mlhavém světle večerních lamp byly skoro všechny lavičky prázdné. Elen procházela kolem nich pomalým krokem, jako by na ten sraz s Michalem ani dojít nechtěla. A přitom byla rozhodnutá to dnes udělat.

Poslední čtvrt rok jejich vztahu nebyl moc... no, řekněme láskyplný. Docela často se hádali, ona vyčítala jemu, že na ni nemá čas, on zase jí, že mu nedává prostor, když ví, že jej potřebuje. Hádky občas doplnily slzy, občas dlouhé mlčení. Michal někdy odešel z domu, Elen se někdy zavřela v ložnici. Někdy se cítili tak cizí, jakoby ty společné tři roky neexistovaly. I tak se vždy nakonec smířili. A ten sex potom, to bylo něco. Michal byl všeobecně na toto šikovný a navíc ta jeho fyzická výbava... Stáhla svaly pánevního dna, jak jí projelo vzrušení, a cítila, jak jí vlhnou kalhotky.

No a Michal jí teď pozval na schůzku. Prý se sejdou rovnou, až on půjde z práce, právě tady v parku, na konci, jak je jezírko. Nezněl v telefonu moc optimisticky, když jí odpoledne volal a říkal, že se musí sejít, aby si promluvili. Elenu hned napadlo, že musí čekat nejhorší. I proto se odhodlala.

"Ahoj," pozdravil jí, když se k němu přiblížila natolik, aby ji v šeru poznal. "Ahoj zlato," odvětila a přisedla si na studenou lavičku. "Díky, že jsi přišla. Víš, potřebuju něco vyřešit. Už o tom přemýšlím dlouho. Víš, jak nám to teď neklape..." Mluvil dlouho a ona ho vůbec neposlouchala. Věděla dopředu, co jí chce říct. Dívala se na jeho pohybující se rty a přemýšlela, že to nesmí dát najevo, jinak to nevyjde. Věděla, že dosud nemá o tom, že vysadila prášky, ani tušení. "... a tak si myslím, že by bylo nejlepší se rozejít, abychom oba mohli být zase šťastní." "Ty už máš někoho, s kým budeš šťastný?" "No, tak ta Klára z HR oddělení u nás je celkem milá. Ale nic jsem s ní samozřejmě neměl, jen si povídáme. Víš, že bych tě nepodvedl." "Vím," odvětila Elen a ucítila tlak na hrudi. Byla si jista, ze on by ji nikdy takto nepodvedl.

Zvedl se k odchodu. "Nemůžeš," na chvíli se zarazila, "prosím, nemůžeš ještě chvíli zůstat?" "Proč? Já už jsme se rozhodl, nemá smysl mě přemlouvat." "Ano, to taky vím. Ale říkala jsem si... Víš, že je to tak náhlé a mně se ten čas s tebou líbil a tak, tak jestli bys nechtěl třeba... ještě jednou..." Věděla, že musí opatrně, že to nesmí jen tak vybalit, "... víš, ještě jednou se se mnou to... Víš, jako na rozloučenou. Mně by bylo hrozně smutno, kdybychom se rozešli, aniž bych ho v sobě ještě jednou cítila." Celou dobu měla oči sklopené a teprve teď se na něj napřímo podívala. V té tmě byl vidět jen obrys postavy. Přesto cítila, že asi boduje, Michal se nyní nehýbal. "A jak si to představuješ? Ty bydlíš daleko a ke mně domů se mi tě brát nechce. Chci to hodit už všechno za hlavu." "To není problém, klidně tady," využila nepozornosti v Michalově obraně, hbitě si stoupla a přistoupila k němu. Z blízka už mu v šeru do očí vidět bylo. Využila toho k dlouhému pohledu, který využila k přiblížení a políbila ho. On jí polibek opětoval. Sjela mu rukou k rozkroku a viděla, že není jediná, kdo je vzrušený.

Elen se odtáhla od Michala a rozhlédla se, aby zkontrolovala, zde není někdo v okolí. "Čistý vzduch," konstatovala s úsměvem a zatáhla Michala za jeho opasek🡕 blíž po vysoký kaštan, který stál trochu dál za lavičkou, kde byla větší tma. Michal pro jistotu pk cestě perimetr také přeměřil pohledem. "Vem si mě jako nikdy, zlato," vybídla ho Elen a rozepla si kožešinový kabátek🡕 od krku až po sukni🡕 , kterou i teď na podzim neodložila. Michal nevnímal tepání svého penisu v kalhotách🡕 a začal soukat Elenin tenký vlněný svetřík vzhůru, dokud z pod něj nevykoukly její ňadra, úhledně zabalená v krásné blůzce s knoflíčky a krajkové podprsence. Elen věděla, že takový styl oblečení Michala vzrušuje a že mu neodolá. S třesoucími prsty rozepnul vrchní knoflíky a odhalil Elen až na kůži. Přejel studenýma rukama po jejích kulatých prsou a pak je začal líbat. Elen cítila, jak opět vlhne. Ňadra byla její slabá stránka. Připravovala ale odvetu.

"Můžu ti ho chvíli kouřit?" Vybrala z arzenálu přímo atomovku. "Budu rád, víš, že to mám nejraději," řekl a chtěl si rozepnout kalhoty🡕 . Eleniny ruce ale byly rychlejší. Rozepla jeho pásek🡕 , rozepla knoflík a Michalův penis už se sám tlačil i s trenkami ven. Obnažila ho, přetáhla předkožku, olízla špičku a pak nečekaně a velmi hluboce zasunula do úst a krku. Michal vzdechl. Elen uměla kouřit, to za ty roky zkusil hodněkrát, ale teď v tom bylo ještě něco navíc. Jeho penis oblévalo horko a vlhko a zvláštní pohyby jazyka a polykacích cest ho extrémně příjemně dráždily. Za chvíli budu, pomyslel si.

"Strč ho do mě, Míšo," skoro až přikázala Elen, když si náhle uvolnila prostor k mluvení vytáhnutím Michalova péra z krku. Michalův mozek se zrovna nacházel ve stavu mezi vybuchnutím a vstupem do další dimenze bytí, tak si jenom matně uvědomoval, jak se před ním objevila krásná Elenina prdélka, odhalená od šatů i kalhotek. Měla vůbec nějaké kalhotky? Napadlo Michala. "Strč ho do mě a udělej mě, prosím," zopakovala výzvu Elen, opřená rukama o strom, špulící zadeček a kundičku na Michala. "Bereš pořád prášky, že?" Zeptal se Michal spíše jen pro forma, protože jeho mozek by odpověď stejně nevyhodnotil. Zasunul své péro do Eleniny jeskyňky. Elen zareagovala vzrušeným vzdechem a začala stahovat vnitřní svaly, aby Michala co nejvíce dráždila. Líbilo se jí to. A věděla taky, co přijde.

"Aah, aaah," neudržel se ani Michal. Periodicky zajížděl do mokré kundičky a nechával se dráždit. Zrychlil a slyšel, že Elen začala více vzdychat. Musí se jí to líbit, řekl si. Opět přidal. Šukal Elenku, opřenou o strom, v parku, ve tmě, v zimě, a bylo mu nádherně. Elen mu držela a aktivně se zapojovala. Mačkala ho kundou čím dál víc a on tušil, že dlouho už nevydrží. "Aaa.... aaah," oddechoval zhluboka Michal a plnil Elenku svým teplým spermatem. Cítil, jak z něj Elen vymačkává všechny zbytky, až do poslední kapičky.

Oblékli se a ona ho políbila. "Děkuji, že jsi mi vyhověl, bylo to krásné." "Taky se mi to líbilo, ale snad to nebyla chyba. Náš předchozí rozhovor i závěr platí, ne?" "Nebyla to chyba, podle mě. Já to chtěla a ty jsi vypadal, že taky. Líbilo se mi to. Teď se můžeme rozejít." Michal si nebyl jistý. Snad je to všechno ok, říkal si. Rozešli se v poklidu domů a oba ještě chvíli po cestě vzpomínali na ten skvělý sex.

Ráno se Elen probudila a trochu ji škrábalo v krku. Nachlazená ale snad nebude, spíš je to podrážděné od Michala. Změřila si teplotu. Usmála se na teploměr, když jí přístroj ukázal 37.5°, tedy stejné hodnoty jako poslední dva dny. A i doba v měsíci by odpovídala tomu, že měla právě včera ovulovat...

"Naše jaro bylo nádherné, ale léto už skončilo a podzim jsme propásli. A najednou je z ničeho nic zima. Taková zima, že všechno kolem nás zmrzlo. A naše láska umřela. Ten sníh ji zaskočil. Když ale usneš ve sněhu, neucítíš, že přichází smrt."