Profesor a Klárka erotické povídky

Jsem Klárka, kulička Klárka. Ne nedělám si srandu, vím to o sobě. Věčně mastné, zrzavé vlasy, řídké ale nepoddajné, spousta pigmentu na světlé kůži. Na tváři, ramenou a ve výstřihu. Nejsem atraktivní, vím to. Téměř 155 cm výšky a 86 kilo, tak to jsem já. Stehna jako dva duby, faldy o třech stupních na bocích, a kulaté břicho. Kozy, ty jsou povislé už od doby, co mě začali růst. Bradavky míří přímo k zemi. Gravitace na mně působí více než na jiné holky. Ano jsem rozteklá, nehezká kulička s celulitidou, mám dvě brady, přemíru poševního sekretu a minimum sexu. No, ne že by nikdy žádný nebyl, když se kluci opijí, ale to ponechme stranou. Už dlouho jsem bez vztahu. Ani předtím to nebylo nic moc, nejdéle 3 týdny, než Petrovi promluvila do duše jeho maminka. Nepočítám-li rozpačité, krátké lesbické experimentování s Annou na gymnáziu, po kterém jsme to rychle ukončili a už o tom nikdy nemluvili, jsem neměla delší vztah. Chudinka řeknete si. Hovno, teď jsem zamilovaná a mám už i vztah, jenom je to dost jiný vztah než jsem čekala!

Profesor Varantský je neuvěřitelný. Osobností a chováním patří spíše do 19-tého století. Přednáší vyrovnaným hlasem, nikdy se nenechá rozhodit, nikdy nezmatkuje. Odpovídá na otázky, někdy i dost provokativní, vyrovnaně a vážně. Ne že by se neuměl usmát. Dějiny umění pronáší se zanícením, které se sebou strhává studenty a na jeho přednáškách nikdo nepospává. Všechny ho milujeme. I ty dvě děvky, roztleskávačky, Zuzana a Věra, které se pro souložili celým indexem. Studentky téměř žadoní o jeho pozornost, předvádí se a nakrucuji. Nezdá se však, že by to na něj mělo nějaký vliv. Není ženatý a nežije s přítelkyní, to víme všechny. Není homosexuál, to taky víme. Já, kulička Klárka ho miluji. Ne, vážně ho miluji. Zbožně na něj civím každou přednášku. Občas naváže oční kontakt, ale rychle zase přejde očima jinam. Bez reakce. Nedělám si naděje, mám zrcadlo! Je to mohutný chlap, 190 cm výšky, hubený jako tyčka. Skoro 50-sátník. Takže starý?. Ani náhodou, když někdo vymyslel rčení "chlap v nejlepších letech" tak to bylo podle něj. Na každé jeho přednášce jsem vzrušená. Když vstanu, kontroluji pod sebou lavici, jestli to neproteklo. Vážně, bojím se, aby za mnou nebyla čára jako za slimákem. Prostě ho miluji, bohužel nejsem sama. Po skončení přednášky se trousím pomalu, jako poslední, abych ho viděla co nejdéle. Až jednou.

Kolegyně Nálesníková? Ztuhla jsem a pomalu se otočila. Ano pane Profesore?. Kolegyně, měl jsem včera před sebou vaši práci a musím Vás pochválit za originální myšlenky. Rudá až na zadku! Děkuji, pane profesore. Skoro jsem udělala pukrle. Nicméně chtěl bych s Vámi prodiskutovat některé vaše závěrečné postuláty a podrobněji probrat jak jste k nim dospěla. Ano pane profesore, hlesla jsem a skoro slyšela ty dvě kapky, které dopadly z mých kalhotek na podlahu. Vyhovovalo by vám to v 16 hodin u mě v kanceláři. Ano pane profesore, v hlavě mně běželo. No ty krávo, nenamalovaná, oblečená spíše pohodlně než atraktivně (jako kdyby to při mé postavě šlo). Utíkala jsem na dámské, zkontrolovat vzhled. Kde nic není .... Od Slovenky Lenky jsem si půjčila nějaké malovátka, moje chudá výbava v tomto směru zrcadlí spíše rezignaci než víru v nějaké zkrášlení. Nepovedený pokus o úpravu vlasu a dvě nervózně vykouřené cigarety za rohem. Klusám k profesorovi do kanceláře a slyším, jak se mě klepou o sebe klouby v kolenou. Sdílí kancelář s kolegou z fakulty geologie. Upocený chlápek s brýle🡕 mi o tloušťce dva centimetry. Po chvilce se ale zvedne a s omluvou odejde. Posaďte se slečno Nálesníková. Představuji si, jak si mu sedám na tvář, ale když se rozhlédnu, sedím na židli🡕 . Ach jo. Začal něco vysvětlovat, ale já skoro nevnímám, sama s ním v jedné místnosti. Za chvilku ale zazvoní jeho mobil, otráveně to zvedne, řekne dvakrát ne a jednou ano. Je vidět, že se mu situace nelíbí. Omlouvám se kolegyně, ale musím nutně na děkanát. Je to trapná situace, řekne a opravdu vypadá, že mu to vadí. To nevadí, pane profesore, hlesnu. Ale vadí, obávám se, že už se k vaší práci později nedostanu. Kolegyně, poprosím vás. Vím, že je to mírně netradiční ale nenavštívila byste mě doma a nemohli bychom dokončit ještě dnes. 10 kapek, ještě že má židle🡕 polstrování. Ano pane Profesore, ráda. Dobře, děkuji vám, naškrábal na lístek adresu. Tak se uvidíme v 18:00 u mě. Ještě jednou se vám moc omlouvám. Nevadí, pane profesore, přijdu ráda.

Utíkala jsem na tramvaj a rychle domů, kolem mamky jsem jenom prolítla s pozdravem a jako uragán vyházela šatník. Ano ta poloprůsvitná blůzka, volná, s otvory kolem rukou na bocích až skoro na faldy. Nebude to vypadat moc zoufale? Bude, ale já jsem zoufalec! Luxusní prádlo, lemované krajkami, které mi koupil ještě Petr. Elegantní upnutá sukně🡕 a ty nejlepší boty🡕 co mám, půlhodinka na přípravu v maskérně a pádit na tramvaj. 4 zastávky a vybíhám po točitém schodišti do třetího patra. Varantský, hlásí prostá mosazná cedulka na masivních prvorepublikových dveřích. Jenom prosté příjmení, ten muž se nepotřebuje zdobit tituly. Zvonek nikde, musí se klepat. Otevře dveře, pohledem zhodnotí moji přípravu, ano všiml si kolik jsem věnovala času úpravě a elegantním gestem mě pokyne směrem do bytu. Děkuji vám kolegyně, že jste přistoupila na tuto dost netradiční schůzku a ještě jednou se vám omlouvám za to faux pas v mé kanceláři. Přiložit mě v tu chvíli na tvář papír zapálím ho. Nevadí to, pane profesore, chápu, že jste časově velmi vytížen. Děkuji vám, pronesl pomalu a s mírným náznakem úklony. Pane jo, ten opravdu patří spíše na královský dvůr než do jednadvacátého století. Nebudu zdržovat. Probrali jsme potřebné a já se při rozhovoru uvolnila. Vysvětlovala jsem s chutí své závěry a on se usmíval, pokyvoval hlavou a jednou se i krátce zasmál a pronesl, jak osvěžující originalita, u studentů v dnešní době tak nevídaná. Děkuji vám kolegyně, vaše práce mně nadchla. Bylo asi vidět, jak moc jsem v rozpacích, otevřela jsem ústa, ale nic jsem nedokázala říct. Vím, že mé přednášky sledujete velice pozorně, všímám si toho, pronesl se záhadným úsměvem. Děkuji, pane profesore, hlesla jsem. 30 kapek. No, myslím, že naše společná diskuze a si zaslouží vyvrcholení v podobě drobného přípitku. Mohu vám nabídnout skleničku výjimečného koňaku, kterou tady mám již léta schovanou pro zvláštní příležitosti? Ano děkuji, pronesla jsem způsobně. Ze skleničky se vyklubal kotel chlastu.

Prosím, prosím, ať to spěje tam, kam si myslím, škemral hlásek v mé hlavě. Po chvilce uvolněného povídání o katedře jsem měla již trochu v hlavě, ale já něco snesu. Alkohol a zoufalství mně není cizí. Najednou ztichl a podíval se mě do očí dlouhým upřeným pohledem. Drahá kolegyně, chtěl bych vám nabídnout trochu tradiční tělesné zábavy?. Polkla jsem naprázdno. Nepouštěl pohled z mých očí. Nevím, jak to myslíte, pane profesore, špitla jsem, ale věděla jsme to moc dobře. No, jak bych to řekl, jsem v pokušení zmocnit se vás, drahá kolegyně, takovým tím starozákonným způsobem, pronesl pomalu a usmál se tak, že by roztál i ledovec. Pane profesore?. Ach, myslím, že vaše generace požívá výraz "šukat". 100 kapek. Ale pane profesore, já jsem ... Myslíte, že jste korpulentnější postavy a divíte se mému zájmu. Pouze jsem přikývla neschopná slova. Preferuji spíše postavy z pláten Rubensových, než dnes módní, hubené ženy. Ano pane profesore. Znamená to tedy souhlas?. Zeptal se a probodával mě pohledem. Ano pane profesore, chci šukat. Přikročme tedy k věci, pronesl a postavil se. Položila jsem skoro dopitou skleničku na stůl a postavila se taky, ačkoli se mně klepali kolena.

Obešel mě zezadu a hladil na krku, zaklonila jsem hlavu a dívala se do výšky na jeho bradu. Trochu se ohnul a druhou rukou mě přejížděl po rozměrném zadku. Pane profesore, hlesla jsem, strčil mě prst do pusy a já jsem přestala kňourat a začala ho sát v naději, že brzy budu sát něco mnohem mohutnějšího. Přejížděl druhou rukou od zadku nahoru směrem přes faldy. Vložil ruku do volných otvorů na bocích halenky, přejel na záda a zkušeně rozepnul podprsenku. Kozy slétly dolů a já se zastyděla, zakryla si je rukami přes blůzku. Dovolte prosím kolegyně, řekl profesor. Jemně mi odtáhl ruce a vsunul opět otvorem v blůzce ruku dovnitř, potěžkal zespodu ty rozhoupané kozy a zabroukal. Hmmm jak nádherné, těžké prsy. Pode mnou už musela být viditelná louže. Zvedal na střídačku jednu i druhou kozu, potěžkával je a jemně mačkal a potahoval. Musím uznat kolegyně, že jste výjimečná žena, prosím svlékněte se, přesuneme se na pohodlnější místo. Jako ve snu jsem ze sebe ztrhala oblečení

Přesunuli jsme se k velké manželské posteli. Klekla jsem si před něj a začala mu rozepínat kalhoty🡕 . Ach drahá, ještě ne, chci nejdříve vychutnávat vaše božské tělo. Vzal mně za ruku a já se postavila. Položil mě pomalu na rozměrnou postel a začal hladit na krku, prsou a zvlášť důkladně projížděl moje faldy. Nádherná, plná postava. Drahá kolegyně, mohu Vás lehce připoutat, pouze pro zintenzivnění zážitku. Preferuji to! Až teď jsem si všimla bílých provazu vedoucích od každého rohu postele. Na sucho jsem polkla. Ano pane profesore, já vám důvěřuji a můžete mně tykat, jsem Klára. Neodpověděl. V duchu jsme si myslela, ty jeden úchyláku, už to dodělej, vraz mě šulina do úst. Pomalu, pečlivě mně připoutal, ale provazy zůstali volné, ne ale natolik abych se mohla otočit na břicho.

Posunul mě níže, takže pouta🡕 na ruce jsem měla napjaté a na nohou zase volné. Nohy mě pokrčil v kolenou směrem k břichu tak, že měl moji kundičku namířenou přímo ke stropu. Ach drahá, jak rozkošný pohled. Přejel mě prsty mezi pysky a já jsme se zachvěla očekáváním. Zkušeně nahmatal poštěváček a jemně ho hnětl. Jste tak krásně vlhká. Chvěla jsem se vzrušením a očekáváním. V ruce se mu objevila tuba jakéhosi gelu, k čemu pomyslela jsem si, už teď teču jako protržena konev. Nanesl sladce voňavý gel na prst, sjel níže a začal mě kroužit prstem kolem análu. Ach pane profesore, tohle jsem ještě nedělala. Usmál se tím širokým odzbrojujícím úsměvem a začal mě pomalu strkat prst do análu. Ucukla jsem, ale on nepřestával. Pane profesore, prosím, škemrala jsem. Třetí brána rozkoše, řekl záhadně. Tedy, ty jsi ale starý zvrhlík, pomyslela jsem si, máš před sebou mokrou kundičku, ale cpeš se holce do análu. Roztíral prstem gel po stranách v řitním otvoru a mně už to tolik nevadilo. Najednou jsem cítila větší tlak, ach bože, pane profesore. Už tam měl dva prsty. Pane profesore to už je trochu nepříjemné. Chytil mě druhou rukou za kozu, která se vlivem gravitace schoulila do podpaží, štípl mě do bradavky, prudce potáhl směrem nahou a pustil. Auuuu to bolelo, vykřikla jsem vyčítavě. Jeho tvář zbrunátněla vztekem. Drž hubu ty pičo! Zařval. Vyvalila jsem oči. Klidně ti do toho zadku strčím ruku až po loket, kundo jedna rosolnatá. Už tam měl 3 prsty. Pane profesore, prosím tohle ne, já se bojím, prosím. Začal se smát, vrazil mě rovnou tři prsty do kundy, uvnitř ohnul a rytmický pohyboval prsty v kundě směrem nahoru. Bříškem palce začal intenzivně dráždit poštěváček. Za neustálého nadávání do sprostých, zrzavých, tlustých, rosolnatých kund mně dráždil stále rychleji. Do toho mě neustále potahoval prsa za bradavky nahoru jako by mně je chtěl utrhnout. Explodovala jsem, šílená kombinace dráždění análu, brutálního fistingu mojí sladké pičky, dráždění poštěváčku a tahání za kozy mně dostala. Prudce jsme se vzepjala, za neustálého píchání ve slabinách a drobných křečí jsem dospěla ke svému prvnímu orgazmu v životě. Prvnímu a ihned mokrému. V posledních záškubech jsem cítila, jak jsem si dvakrát rychle za sebou ucrbla. Strašně jsem se styděla. Prudce jsem dýchala jako po namáhavém běhu, ukojená po fyzické stránce ale zmatená z toho, jak se profesor během vteřiny změnil na nadávajícího démona. Vrazil mně mokré prsty do úst a já je bezmyšlenkovitě ocucávala. Postavil se na postel mezi mé nohy, tyčil se nade mnou jako hora. Rozepnul si poklopec. Tlustý, žilnatý penis držel pouze dvěma prsty a pomalu si stáhl předkožku. Ano vraz mi ho tam, prosila jsem v duchu. Najednou se objevil proud teplé moči. To néééééé prosím, pane profesore, tohle prosím ne, kňourala jsem. Ignoroval mě s pobaveným úsměvem na tváři. Počural mě kundičku mohutným proudem. Když už byl skoro prázdný tak s ním zahoupal nahoru a dolu a poslední kapky dopadly na moje břicho, prsa a několik smrdutých kapek i na tvář. Rozbrečela jsem se studem, ponížením a zklamáním. Čekala jsem a doufala v krásný sex s ním ale pochcal mě jako nějaké prase. Kroutila jsem se v poutech a myslela, že umřu studem a zklamáním. Pomalu mě odvázal nejdříve ruce a pak nohy. Schoulila jsem se do klubíčka a chtěla jsem umřít, hned teď umřít a nemuset myslet na to co se stalo. Tělo se mi třáslo vzlyky a ponížením. Posbíral moje oblečení a hodil to na mě. Vypadni ty tlustá kundo! Rychle jsem se oblékla a rozběhla se ke dveřím. Chytil mě za ruku a zastavil. V druhé ruce držel moji kabelku, kterou jsem v té rychlosti úplně zapomněla. Vzala jsem si ji a přitom se mu podívala do očí. V jeho očích byla moc, byla tam arogance ale i chtíč což mně překvapilo. Strčil mě do otevřené kabelky složenou stokorunu. Za víc si dnes nestála, děvko. Silně mně rukou zmáčkl levou kozu a tahal směrem dolů. Prosím nedělejte to pane profesore, prosím to bolí. Má to bolet, usmál se. V pátek, za týden tě tady chci opět vidět. Kolem šesté večer. Přijdeš a budeme pokračovat, řekl autoritativně. Snad ti to, ty pochcaná děvko v tom malém mozečku už konečně dojde. Pustil mě.

Utekla jsem z bytu, schody jsem brala po dvou a vyběhla na ulici. Cítila jsem se hrozně ušpiněná, ponížená, ulepená a bezmocná. Nechtěla jsem nastoupit do tramvaje. Bála jsme se, že to na mě někdo pozná, pochcaná a ponížená. Raději jsem půl hodinu v mrazu napůl běžela, napůl šla domu pěšky. Doma jsem ze sebe rychle shodila oblečení a málem vběhla do sprchy. Rodiče naštěstí nebyli doma. Drhla jsem se žínkou, až jsem měla celé tělo rudé. Chtěla jsem smýt ze sebe ten odporný zážitek. Poskvrněná, pochcaná mužem, ke kterému vzhlížím a kterého miluji. Čekala jsem sblížení duší, byla jsem ochotná udělat pro něj vše, dokonce i věci, které jsem prozatím v sexu nikdy nedělala. Úplně jsem se mu oddala, čekajíc vášeň a snad i lásku. Dostala jsem ponížení, nadávky, jeho chcanky po celém těle. Dobrý základ pro noční můry. Bože jak já se stydím! Nenávidím se za to, jak vypadám! Nenávidím se za to, že jsem moc slabá a líná se svojí postavou něco udělat! Nenávidím se za svojí oddanost k němu! Nenávidím svoje vlasy, nesnáším svoje věšáky, kozy tak těžké že nemohou nikoho vzrušovat, nesnáším svoje břicho, nenávidím svoji koňskou prdel, nesnáším svoje tlusté stehna a chodidla se začínajícími křečovými žilami. Celulitida, to jsem já. Ty odporné dolíčky mám po celé zadní straně a bocích stehen. Je to všechno tím, jak vypadám, proto jsem dobrá pouze pro to aby mě ten koho ve skrytu duše miluji akorát pochcal a nadal mě do děvky. A on chce pokračovat! Bože on mě nařídil, ať za ním přijedu za týden a znovu mě udělá všechny ty odpornosti. Vůbec mě nepřišlo zvláštní, že já, která jsem na to šla s láskou, důvěrou a očekáváním jsem dopadla takto. Ani na okamžik mě nenapadla myšlenka, že odporný je on. Ne, věděla jsem, že je to mnou, já jsem odporná tlusťoška, já si to zasloužím. Zasloužím si to! Zasloužím!. Ani nevím jak, při posledních myšlenkách jsem sprchovou hlavicí pomalu sjížděla dolů a nasměrovala proud vody do rozkroku. Pomalu jsem pootáčela sprchovou hlavicí a druhou rukou jsem se pokoušela mačkat si jednu povislou kozu a popotahovat tak jak to dělal ON. Zasloužím si to, zasloužíííííííííííííííííím. Upustila jsem hlavici na podlahu sprchového koutu, až to třísklo. Pomalu jsme se svezla na podlahu, v sedě a s oběma rukama v klíně jsem prožívala doznívající krátké záškuby orgazmu. Můj druhý orgazmus tento den. Předtím ani jednou, opravdu ani jednou. V mysli jsem měla jeho tlustý, žilnatý penis a obrazy toho jak z něj stříká moč. Tlustá děvko, řekl mi. Tlustá děvko pronesla jsem nahlas k sobě. Tlustá děvko řekla jsem znovu, ale tentokrát už potichu, pomalu a něžně. V hlavě jsem měla bouři protichůdných pocitů a zvláštních myšlenek. Otřela jsem se ručníkem, vzala si košilku na spaní a šla rovnou do postele. Zabořila hlavu do polštáře a potichu jsem plakala.

Ne nešla jsem do školy, vynechala všechny přednášky, nechtěla jsem ho potkat. Nahlásila jsem nemoc. Nevím, jak bych reagovala kdybychom se setkali. Asi bych se propadla hanbou. Už toho mám dost, pokoušela jsem se nestranně analyzovat své pocity. Myslela jsem na to, že ublížená, zneužitá jsem tady já. Já mám právo být naštvaná. Pěkné, ale nešlo to. Pořád se mně v mysli vracel ten pohled na jeho tlustý, hrubý penis. Na tu mohutnou kládu s klikatou modrou žílou po straně, ze které stříkají chcanky. Na horký proud moči na mé sladké kundičce, na ten prudký orgazmus. V mysli mě pravidelně vyskakovala slova "Tlustá děvko". Vždy když jsem si to potichu vyslovila mimoděk sem si sáhla na prso. Co se to děje? Vzrušuje mě ta vzpomínka, musela jsem si nechtěně přiznat. Byl tak silný, tak mohutný, vyzařovala z něj přirozená autorita. Já se cítila tak slabá a poddajná. Tohle se mně líbí?. Ne, tohle ne! Chci mít krásný, vášnivý sex s pohledným chlapem, který mě bude milovat ubezpečovala jsem sebe samu. Marně, pořád se mě vracela vzpomínka na ten proud chcanek a na to jak mě silně mačkal mojí povislou kozu, jak za ní surově tahal. Jak byl hrubý a autoritativní. Ach jo, co se to děje. Vůbec jsem nepřemýšlela, že se s ním ještě potkám u něj doma. Vůbec. Ani trošku. Ani na moment mě to nenapadlo! Zbytek dní probíhal v střídajícím se tempu vzpomínek, onanie a zatvrzelého vzdoru. Byla jsem jako schizofrenik, ve mně dva lidé, který mají protichůdné myšlenky, opačné pocity.

Ve čtvrtek jsem si koupila v sekáči červenou školní károvanou sukni🡕 a o dvě čísla větší bílou pánskou košili🡕 . Ano já vím, nerýpejte!. Nesetkám se s ním. Ani náhodou. Doma jsem si zapnula košili🡕 na tři horní knoflíčky a uvázala volné konce do uzlu nad pupkem. Oblékla jsem si tu károvanou sukni🡕 a dívala se do zrcadla. Není to ono. Ještě ne. Sundala jsem košili🡕 , vytáhla podprsenku a uvázala znovu. Ano teď je to ono. Ty kozy musí viset až k tomu uzlu. Houpat se a viset až na břichu. Rozblemcané kozy děvky. Bíle podkolenky tomu ještě chyběli. Nesnáším podkolenky. Podkolenky nebudou. Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Školačka z erotických filmů. Moje jemné, zrzavé mírně zvlněné vlasy mě tam neseděli. Nevadí, svázala jsem je do uzlu a hned to bylo lepší. Děvko, řekla sem něžně svému obrazu v zrcadle. Tlustá děvko, zopakovala jsem nahlas. Necháváš se pochcat za stovku. Děvko, vykřikla jsem! Ruka mě mimoděk zamířila k rozkroku. Co to sakra dělám! Sundala jsem rychle oblečení a hodila ty hadry na dno skříně. Jebe mi? Nechci být děvka toho prasete. Nechci být zneužívána. Nechci, aby na mě chcal jakýkoli chlap. S hlavou v dlaních jsem se posadila na postel. Ježíši Klárko, jako vážně? Tohle chceš? V pátek ráno jsem už věděla, že tam půjdu. Nemohla jsem se dočkat. Ano, já budu jeho tlustá, zrzavá, rosolnatá děvka, budu pro něj cokoli si přeje. Při pomyšlení na to jsem úplně zrudla a cítila jsem, jak mě brní okraje ušních lalůčku. Hluboce jsem dýchala a hladila si prsa. Děvko, šeptala jsem si s úsměvem. Od čtvrté jsem se věnovala líčení, můj rekord. Oblékla si tu školní uniformu a přes ni dlouhý kabát🡕 . V tramvaji jsem měla pocit, že všichni vědí, co mám pod tím kabát🡕 em, všichni vědí na, co se připravuji. Vždy když někdo o mě omylem zavadil pohledem, navázal krátký oční kontakt, tak jsem sklopila hlavu. Vystoupila jsem na zastávce 200 metrů od jeho domu. Byla jsem tam o půl hodiny dříve. Před vraty jsem se dvakrát hluboce nadechla.

Celá rozechvělá jsem vyběhla do třetího patra po točitém schodišti a zaklepala rychle na dubové dveře. Rychle, protože jsem se bála, že když se zastavím, otočím se a uteču. Otevřelo se starožitné kukátko. Následně se otevřeli i dveře, stál tam v šedém županu a usmíval se na mě. Nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo. Zírala jsem na něj jako na boha. Přikývl a pokynul, ať vstoupím. V předsíni jsem se vyzula a sundala si kabát🡕 . Otočila jsem se na něj a on pobaveně sledoval moje holčičí školní oblečení jako z japonského pornofilmu. Na tváři se mu mihl arogantní úšklebek. Odešel do obýváku kombinovaného s ložnicí a nalil nám dvě skleničky koňaku s ledem. Jednu mě podal, pořád s tím arogantním úšklebkem. Vypila jsem to najednou a sklenku s cinkající kostkou ledu položila na kulatý stůl. Odložil svoji skleničku, aniž by se napil, přistoupil ke mně a pravou rukou mě silně stisk kozu. Stejně jako předtím, držel a nepouštěl. Vzdychla jsem vzrušením. Naklonil se ke mně a zašeptal mě do ucha. Ty malá tlustá děvko. Celou dobu mně mačkal tu kozu, hnětl ji jednou rukou a tahal za ní. Opět jsem silně vzdychla a podívala jsem se mu do očí. Ano jsem tlustá pochcaná děvka, pane Profesore! Pustil mě spokojeně, poodstoupil a vzal si skleničku s koňakem.

Klekla jsem si, rozepla bílou košili🡕 zavázanou volnými okraji nad břichem. Doufala jsem, že moje cajdáky s bradavkami vystouplými jako knoflíky silným vzrušením, v něm vzbudí zvířecí chtíč. Tyčil se nade mnou v šedém županu, na tváři arogantní úsměv. Pomalu jsem zavřela oči a otevřela pusu s jazykem připraveným na spodním rtu. Udělej mi to, pomyslela jsem si, načurej mi do pusy nebo mě ho tam vraz až po koule. Udělej to své děvce, prosím!