Robert a Petra erotické povídky

Robert a Petra spolu chodili už celkem dlouho. Dost dlouho na to, aby věděli co je to společné milování. Rádi se spolu mazlili a laskali se navzájem. Láska to byla čistá jako křišťál a každý kdo je znal jim to přál a snad i trochu záviděl. Robert jednou našel erotickou povídku, která ho víc než zaujala. Přišel domů a dal jí Petře. Petra ani nestačila dočíst a cítila jak se v ní začíná něco dít. Najednou nechápala, jak je možné, že jí nikdy nenapadlo si něco takového přečíst, když to má na ní tak pozitivní účinky. Tak strašně moc chtěla, aby jí Robert pohladil, aby jí vášnivě políbil a dopřál jí prožít alespoň jeden odstavec z té povídky. Byla teprve v polovině, když to nevydržela a zaprosila - "Roberte, lásko, dočtu si to potom, pojď se milovat." Robert se jen usmál a vzal Petru za ruku. V duchu si pomyslel, jak je Petra báječná, že má stejné pocity jako on, když to četl poprvé. Položil Petru na pohovku a s úsměvem si lehl vedle ní. Pohrával si s jejími dlouhými vlasy a pozorně si jí prohlížel, jako by jí snad viděl poprvé. Vždy ho uchvacovaly její oči. Byly hluboké jako tůň a modré jako nebe. Když je měla zavřené, těšil se až se probudí a víčka se pohnou. Petra jen tiše oddechovala a vnímala každý dotek na své kůži. Trochu se nadzvedla, pomohla Robertovi sundat své tričko🡕 a Robert okamžitě odhalil i svůj hrudník. Petřiny rty se přitiskly na jeho krk a rozsévaly drobné ale vzrušující polibky. Byla jako očarovaná, jako by se milovala po velmi dlouhé době a netrpělivě, ale jistě se svými dlouhými prsty přibližovala k poklopci, který skrýval Robertovo nádherné mužství. Chvilku jen tak třela přes kalhoty🡕 ten už takhle dost vzrušený pyj a stále dychtivěji s očima zavřenýma, líbala Robertova ústa, až se oběma tajil dech. Robert už nepřemýšlel nad tím, jaký to byl dobrý nápad dát Petře přečíst tu povídku, dokonce přestal v duchu děkovat autorovi, který ji napsal a celým svým já se poddával vášni, kterou mu Petra poskytovala.

Něžně ji jazykem lechtal na oušku, odhrnoval její vlasy, aby mohl co nejvíc Petru vyprovokovat k absolutní rozkoši. Dobře věděl jak jí vzrušuje dráždění ušního lalůčku, ale také věděl, jaká má Petra nádherná ňadra. Maličko se posunul, snad jen o pár centimetrů a začal se těšit z té nádhery, kterou je Petra obdařena. Její malá pevná prsa se doslova vybízela ke hlazení. Bradavky nedokázaly vzdorovat a okamžitě reagovaly na doteky absolutním vztyčením. Petra se pomalu ocitala někde jinde. Pod víčky jejích očí se odehrávala nová kapitola milování, tak úžasná a jiskřivá, že mohla sotva dýchat. Z hrdla jí vycházely jen lásky plné steny, jenž vypovídaly o její momentální touze a slasti. Jakoby její mozek přehrál svou činnost do jiné dimenze. Nepřemýšlela nad tím co vlastně vidí. Hřejivý pocit v bříšku jí nedával moc šancí si uvědomit co vlastně dělá, jen jediné co s jistotou věděla bylo, že ta krása a smršť pocitů, jenž mrazí v zádech bude zanedlouho silnější než je teď. Konečně se Petře podařilo rozepnout Robertovy kalhoty🡕 a náhle do ní vjel blesk, jako z čistého nebe. Přestala líbat Robertovu hruď a s mlsnýma očima se vrhla přímo na ten nádherný a tvrdý pyj. Jazykem si našla cestu k nejcitlivějším místům a Robertovy svaly se napínaly v celém těle jako struny.Jeho žalud byl naběhlý a kapičky lásky byly Petře tak moc chutnaly, že se nemohla nabažit. Robert pevně zavřel oči a ústa se pootevřela. Ozval se z nich hluboký vzdech a několik slov lásky. "Petruško, miláčku, jsi tak báječná." Na víc se nezmohl ani kdyby chtěl. Petra opravdu dokonale sála jeho penis, olizovala ho a snažila se co možná nejlépe v Robertovi probudit slast. Trošku se otočila, ještě kousek a nohy měla u jeho hlavy. Její voňavá a roztoužená Boubelka si žádala své. Robert Petře pomohl, aby měl její kundičku na dosah svých rtů a už se mohl těšit z její božské a ničím nesrovnatelné šťávičky a vůně. Hltavě a přesto velice něžně kroužil kolem jejích maličkých zástěrek stydkých pysků, jenž zakrývaly nabobtnalý a lesklý poštěváček. Chuť její Berušky mu často připomínala to nejsladší ovoce, které se nikde nedá koupit a ničím se nedá nahradit. Jeho ústa společně s prsty rejdily v tom úžasném daru, který Robert měl možnost právě teď obšťastňovat a mazlit se s ním. Najednou se Petra zvedla a s neskutečnou rychlostí a nedočkavostí si sama zavedla penis do své rozvášněné Lasturky. Vlasy jí spadly do čela a zakrývaly její krásný obličej. To Robert nemohl nechat jen tak. Rád se díval na Petru při milování. Byla vždy tak zvláštní a docela jinak vnímal její krásu. Odhrnul jí proto vlasy z čela a znovu jí laskal na krku a na ňadrech, jeho prsty nepřestávaly dráždit poštěváček a Petra byla takřka u cíle. Pohupovala se nahoru a dolů prohnutá v zádech a s hlavou zakloněnou. Nevnímala nic kolem sebe, jen Roberta a jeho doteky. Její výkřiky byly intenzivnější a hlasitější a v uších jí zněly snad mořské vlny. Cítila se, jako by do ní někdo střelil šípem s ostrým hrotem a okouzlujícím jedem na něm. Nebolelo to, byla to taková nádhera, až se Petra zatřásla a vykřikla tak nahlas, že se Robert probral ze svého snění. Ucítil jak se Petře břišní svaly stáhly a jak jeho penis okamžitě zareagoval.

Chvilku po Petřině orgasmu, jenž byl tak neuvěřitelně dlouhý a krásný, musel Robert ovládnout sám sebe a ještě chvilku vydržet ten nápor. Nešlo to však tak dlouho, jak by si býval myslel. Brzy se jeho penis rozhodl, že chce totéž. Jeho bílá tekutina prýštila na Petřino bříško, stehna a stékala po provoněné Jeskyňce až na pohovku. Oba dva se ocitli někde, kde je jen krásně a kde by chtěl každý zůstat navěky. Jeden přes druhého křičeli po celém pokoji milostná slova, která se jim hrnula z úst. Robert stáhnul Petru k sobě a lapajíc po dechu jí líbal stále tak vášnivě, jako před chvílí. Nepřestávali se mazlit a byli oba tak šťastní a spokojení, jako kdyby spatřili zlatý poklad. Petra se položila vedle Roberta a hladila ho kam jen dosáhla a po chvíli se zmohla na pár slov - "Tak tohle mi už nedělej miláčku, ta povídka ve mě probudila takovou touhu, že nevím co bez Tebe budu zítra celý den dělat." Promluvila tichým hlasem a Robert se jen usmíval. List papíru ležel dávno na zemi, celý pomačkaný a potrhaný. Robert se na něj podíval a měl pocit, že se povídka na zmuchlaném papíře usmívá, jako by věděla, že svůj úkol dokonale splnila.