Na Markétě bylo nádherné všechno. Postavu jak královna krásy. Vyšší než menší, tenčí než úzká, snědější než bledá. Nádherné, černě, vlnité vlasy splývající až k lopatkám. Prsa velká, ale pevná. Čněla jí dopředu, nevisela a jen se pohupovala rajcovně při tanci. Ta byla také první, čeho jsem si na ní všiml, když jsem na pionýrském táboře, kde jsem dělal vedoucího. Vylezl jsem brzy ráno ze stanu a seběhl k rybníku zrovna, když vylézala na břeh. Byla skloněná, jak se přidržovala trávy a prsy s velkými hnědými sušenkami se jí pohupovaly jako dvě slušně vyrostlé dýně. Teprve později jsem si všiml neobyčejně hustého, černého kožíšku, který přestože byla zmáčená byl kudrnatý. Nevypískla, nevyjekla jako prvnička, když mě uviděla, nýbrž se shýbla pro ručník a pak vypjala postavu a pohodila hlavou, aby si vytřásla vodu z vlasů. Klidně se na mě dívala při frotýrování, ale neříkala nic. Začínalo mě být trapně hlavně proto, že jsem honem nevěděl co říci. "Ahoj, jaká je voda?" napadlo mě konečně. "Fajn, vyzkoušej to." "Tak teda fajn, " řekl jsem a shodil triko i trenýrky. Musela být spokojená, protože byl tak akorát čas, abych se ochladil. Plaval jsem od malička dobře, a tak jsem se chtěl trochu vytáhnout. Rázoval jsem svižnými tempy do poloviny rybníka a tam jsem si lehl na záda. Moc jí ale moje sportovní exhibice nezajímala, protože břeh byl prázdný. Pociťoval jsem to jako nespravedlnost. Jako by nádherný obraz s ranními motivy ztratil ústřední motiv, bez kterého zůstalo ráno všední. Při ranním nástupu jsem ovšem začal získávat jistotu. Vedla oddíl nejmenších a stáli proti nám. Neusmívala se, ale dívala se na mě vyzývavě vědoucíma očima. Ne však do očí, ale na můj poklopec. Nemohl jsem se dočkat večeře, neboť jsem měl tušení, že o partnerku na prázdniny mám postaráno. V jídelně však seděla s nějakými kamarádkami, a tak jsem se k ní nedostal.
Po večeři všechny zmizely a nemohl jsem je najít. Do stanu jsem zalezl otrávený, ale s myšlenkou, že není všem dnům konec. Už jsem usínal, když se zapínání rozevřelo a já uviděl černý stín proti měsíčné obloze. "Ahoj, jaká byla voda?" Pak si lehla vedle mě na znak. Byl jsem trochu přepadlej, a tak jsem neodpověděl, ale zdálo se, že na to nečeká. Neříkala však nic, aniž by něco dělala. Trvalo to snad pět minut a zase se mě zmocňovaly trapný pocity jako ráno. Pak jsem si řekl, že bude nejlepší jít rovnou na věc. Otočil jsem se k ní na bok a řekl jsem - Voda byla fajn, ale jak se tobě teď leží? "No je to trochu tvrdý pod zádama, a taky nejsem přikrytá." Byla vtipná a sama se tomu smála. Její hlas byl melodický a vzbuzoval příjemně pocity. "Tak to tě musím přikrýt, " pokračoval jsem v dvojsmyslnostech a vzápětí jsem se na ní přesunul. Měla pružně tělo, které nezklamalo můj první ranní dojem. Začali jsme se líbat. Byla zkušená a precizní až mě to trochu vadilo. Sáhnul jsem jí do klína a hned trochu rozevřela nohy, abych tam mohl vklouznout rukou. Její buchta přes látku tepláků byla oble vypečená, pod tuhou stydkou kostí přecházela v parádně vykynuté těsto a velice brzo jsem i přes tepláky ucítil vláčná povidla. Přes svoje rutinní způsoby se uměla rychle vzrušit. Zatímco jsem se rychle svlékal, sama si sundala tepláky a kalhotky i bundu🡕 , takže jsem jí pomohl jenom s tričkem. Nevadilo mě, že je tma, protože jsem měl před očima ranní výjev. Rozplétaje hustý kožich ujistil jsem se, že by se musel dlouho fénovat. Šla mi vstříc s profesionální jistotou a můj čurák v její kundě čenichal neomylně, čemuž ona pomáhala svojí ručkou, držíc ho chvíli u kořene, chvíli si hrajíc s frajtrem. Když to na ní přišlo měl jsem strach, že vzbudí všechny děti. Tohle to vyhrávání místního rozhlasu se odehrálo do rána třikrát, protože věděla co chce a uměla si to zařídit. Byly to příjemně prázdniny na úrovni. Markéta byla výbornou společnicí i skvělou souložnicí. Avšak přestože uměla dát i vzít si co šlo bylo cítit, že jde především o sport a životní potřebu. Něco mě chybělo, ale celkový dojem byl příjemný. V krasobruslařské terminologii však právě celkový dojem zaostával za technickou hodnotou, která nepochybně představovala šestku. Z toho důvodu mě taky utkvělo v paměti to parádní letní ráno a pak její vyprávění z mládí.
A to tehdy, když jsem převedl řeč na její schopnosti a pravděpodobně déle trvající zkušenosti. Bez okolků začala vyprávět a viděl jsem, že jí to vyprávění vzrušuje. "Moje máma byla děsná svině, a proto se rozvedla tak brzy, že si na svýho fotra vůbec nepamatuje. Vůbec se nestyděla, a tak vždycky když si přivedla domů nějakýho chlapa, tak jsem se kloudně nevyspala. Ze začátku mě to vadilo, ale potom mě to začalo vzrušovat a já se buď dívala pootevřenými dveřmi nebo ležela na posteli a poslouchala a přitom onanovala. Pak jsem chodila s jedním sousedem z našeho baráku. Jmenoval se Šourek a děsně se mě líbil. Honila jsem si jí, jen jsem si na něj vzpomněla a byla k tomu příležitost. Kamarádila jsem tehdy se spolužačkou Libuší, a protože byla stejná jako já, začali jsme si vyprávět své zážitky. Já jí povídala co mám se Šourkem a ona co dělají jejich. Pomalu nám to přestávalo stačit a tak jsme si hrávali na maminku a na tatínka. Když to nešlo doma, tak na dvoře. Tam jsme si povídali a přitom dělali různý finty, aby to náhodného pozorovatele nenapadlo. Aby ho nenapadlo o co nám jde, ale přitom to bylo hrozně naivní. Třeba jsme si jako hráli na krám. Líba si pak na chvíli lehla, jakoby si chtěla odpočinout a já na ní omylem zvrhla hrnek🡕 s pískem, který představoval sůl. Ona ležela dál a já jí jako očišťovala. Začala jsem na obličeji a ten jsem jí stejně jako ramena a ruce ometla ledabyle, ale zato na kozách jsem si dala záležet. Ty jsem oprašovala pořádně až jsem cítila jak jí pruží a ona sama taky. Jako naschvál jsem nemohla dostat písek z míst, kde jsem nahmatala bradavky, a tak jsem ho sundávala prsty a přitom jí občas štípla. Říkala, že je to príma, a tak jsem jí rychle ometla břicho a dala si záležet mezi stehny. Přes trenýrky to nebylo to pravě, ale ona vzdychala, že stejně teče. Pak jsme zase chvíli prodávali a odpočívala jsem zase já.
Ten osudný den mě to tak rozrajcovalo, že jsem jí řekla, že se mi písek dostal do trenýrek. Jak jsem to řekla, zapomněly jsme obě na opatrnost. Ona mě je sundala, formálně vytřepala ale pak se zaměřila na vybírání písku z chlupů, kterých už jsem tenkrát měla dost. Přejížděla mi přitom po ní tak poctivě až mě správně očistila. Lekly jsme se, až když někde v patře se zalesklo otvírané okno. Byly jsme sice schovaná za pultem, ale ten moc ochrany neposkytoval, že nešlo o náhodu jsem poznala, když jsem večír přišla domů. Byl u nás pan Šourek. Stejně jako máma byl oblečený v županu. "Co si to vyváděla s tou Libunou Kodetovou? "Já? "Kde?" ptala jsem se přiblble a ještě přiblběji jsem se musela tvářit. "Nedělej ze mě blbce, taková ostuda, " ječela máma. "Tady pan Šourek mě to přišel říct". Napadlo mě, že víc ostudy dělá máma a pořád, ale neodvážila jsem se nic říci a navíc jsem byla zklamaná svým idolem. "Já ti to vyženu z hlavy, " začala se máma vzrušovat a vytáhla rákosku. "Svlíkni se!" Koukala jsem též jako blázen, protože to byl parádní podraz. Dovedeš si představit jaký to bylo ponížení a vysílala jsem k mámě prosebně pohledy. Nezabraly. "Mám ti pomoct, bude to pak horší." Podívala jsem se zoufale na Šourka, ale ten se tvářil nezúčastněně, nicméně v jeho očích plály chtivě ohníčky. Rezignovaně a přitom vzdorně jsem trhla rameny a sundala si trenýrky. Přitom jsem se ale otočila. "To triko taky, " zařvala máma. "Stejně ho máš jako prase. A otoč se!" Stahovala jsem to triko asi hodinu a pak se otočila. Rudá až po píču jsem civěla na zem.
"A teď si lehni na gauč." Položila jsem se na břicho, máma přišla ke mně a začala mě liskat. Hlavně přes zadnici, ale taky přes stehna, jako by se mi chtěla strefit mezi nohy. Byl to děsnej vejprask, ale nevydala jsem ani hlásku. Slzy mě ale tekly proudem. Pak jsem si musela lehnout na záda a máma mě šle🡕 hala vepředu přes stehna a to už jsem nevydržela, dala si ruce přes klín a začala prosit, aby mně nechala. "Tak paní sousedko, " začal ten licoměrník. Jak jsem ho nenáviděla! Máma byla už spocená, a tak toho nechala. Pak povídá takovým zvláštním hlasem - "A teď ti to pan Šourek udělá, abys mě neudělala už víckrát ostudu venku s Libunou." "Néé, " zaječela jsem. Ještě včera bych ani moc nenamítala, spíš bych se těšila, ale teď se mi hnusil. "Tak ty chceš ještě, " řekla výhružně a napřáhla ruku. "Ne, " zaječela jsem znova, ale pak jsem nechala věcem volný průběh. Máma si mě klekla k hlavě, zvedla mi nad ní ruce a držela je. Šourek vedl nějaký blbý řeči, jako že to nebude bolet, že je to lepší s mužem než se ženou a já nevím co ještě. Když mě roztahoval nohy bylo mě na blití, ale pak jeho ruce přistály na mejch malejch hruštičkách, a když začal hladil jejich stopky, probudila se ve mně moje přirozenost. Cítila jsem, jak teču ať chci nebo nechci. Byl hrozně jemný a já si vzpomněla na předchozí moje představy a podávala jsem se tomu bez zábran. Když jsem ucítila že se děje něco na mejch pyskách začala jsem se po očku dívat. Měl solidní penis a šimral mě s ním mezi chloupky. Pak si připravil prsty branku a začal na ní zlehka ťukat.
Začala jsem se kroutit, ani jsem nevěděla jak, a když mi tam vklouzl nebylo to tak strašný. Než bolest jsem měla spíš pocit, že mě to musí roztrhnout, ale to trvalo jen chvíli. Pak šoupal v kluzkém otvůrku a oceňoval jeho těsnost, protože chrčel čím dál tím víc a jeho ruce na mých kozičkách byly naléhavější. Začala jsem vrtět zadkem a nevnímala jsem už jak mě pálí po rákosce. Funěla i moje máma a já zjistila, že už mě nedrží a že má svojí ruku mezi nohama. Najednou pan Šourek zařval a padl na mně celou vahou. To už jsem byla ale třikrát hotová. Je fakt, že pak už jsme si s Líbou nikdy nehrály, ale kamarádky jsme zůstaly".
Části povídky
- Z pamětí senilního kaňoura
- Z pamětí senilního kaňoura 2
- Z pamětí senilního kaňoura 3
- Z pamětí senilního kaňoura 4
- Z pamětí senilního kaňoura 5
- Z pamětí senilního kaňoura 6
- Z pamětí senilního kaňoura 7
- Z pamětí senilního kaňoura 8
- Z pamětí senilního kaňoura 9
- Z pamětí senilního kaňoura 10
- Z pamětí senilního kaňoura 11
- Z pamětí senilního kaňoura 12
- Z pamětí senilního kaňoura 13
- Z pamětí senilního kaňoura 14
- Z pamětí senilního kaňoura 15
Komentáře