Brigáda v Anglii erotické povídky

Rozhodla jsem se napsat svůj příběh, abych jím varovala všechny holky, rozhodující se pracovat v Anglii jako Au pair. Bylo mi ani ne šestnáct, když jsem se rozhodla, odjet do staré dobré Anglie. Máma neustále prudila, já měla své večírky, zábavy a bary, ale také plno kamarádek, co se mi si nechtělo opouštět, ale s mámou doma fakt nebylo k vydržení. Namluvila jsem jí, že si tam zdokonalím angličtinu a zatáhla jsem ji do jedné z agentury, jejichž inzerát na mně v nějakém plátku vyskočil jako první. Já jsem vyplnila nějaký dotazník, a pak podepsala smlouvu, kterou jsem, stejně jako ten dotazník, vůbec nečetla. Bylo mi to jedno, protože jsem pořád viděla jen to jediné - prachy! Právě ta částka mi tuhle myšlenku vnukla a já si šla za svým. Máma se svým podpisem váhala, ale slečna na druhé straně stolu ji ubezpečovala, že v portfoliu mají jen samé prověřené rodiny, a nemusí mít o mně strach. Prý až se vrátím, nepozná mně. Podepsala také a já se začala těšit na ten výdělek a už si představovala, jak to pak roztočím a...

O pár měsíců později, sotva jsem dostala vysvědčení, jsem vyrazila na cestu. Na letiště Heatrow jsem dorazila o den později, kde se mne ujala příjemná ženská, Amy, tak okolo čtyřiceti. Měla jsem jet k rodině Smithových, do hrabství Wiltshire do městečka Woodminton, což znamenalo dalších skoro šest hodin vlakem i s přestupováním. Tam mně prý bude čekat otec rodiny. Rodiny se dvěma kluky, o které jsem se měla starat. Fajn, řekla jsem si. Ještě že nemají pět děcek, protože Magda, jedna z holek z autobusu, už Au pair dělala loni a strašila mne i ostatní, že starat se o pět ječících fakanů, byl opravdový záhul. Letos ale jela znovu, takže co? Amy se mnou počkala na vlak a zamávala mi. Cesta se mi neskutečně táhla. Po přestupu si vedle mě sedl takový divný týpek, co po mně neustále házel oči a snažil se na mně lepit. V Salisbury většina lidí vystoupila a kromě mě a toho týpka tam seděly ještě dvě ženské skoro na druhém konci vagónu. Snažila jsem se si toho chlapa nevšímat a koukala jsem do mobilu a ven z okna se sluchátky v uších. V jednu chvíli jsem najednou měla pocit, jako by se trochu třásl. Podívala jsem se na něj a... Týpek si vedle mě normálně vyndal ocas z kalhot a začal si ho tam honit. Celá jsem ztuhla a vůbec nevěděla co mám dělat. Koukla jsem vytřeštěným pohledem na něj, ten se koukal na mě a zubil se. Chtěla jsem utéct ale nebylo jak, v cestě mi zavázel on, tak jsem se aspoň snažila instinktivně tisknout na okénko. Za chvilku oznámil hlasatel naštěstí další zastávku, týpek naštěstí vstal, schoval si ptáka do kalhot a zmizel. Já se nezmohla ani na slovo. Na další zastávce přistoupilo pár lidí a já se trochu uklidnila, ale před očima jsem měla neustále tu strašnou scénu a jeho čuráka. Ve Woodmintonu mně už čekal celkem solidně vypadající pán s cedulí nad hlavou. "Diana from CR” stálo na ní. Více Dian z Česka na nádraží asi nebude, řekla jsem si a vyšla k němu. Pozdravila jsem ho a představila se. Ukázal mi, jak má bílé zuby a málem mi vykloubil ruku, jak s ní mohutně zatřásl.
"Lloyd,” představil se on, "I‘m Lloyd Smith,” upřesnil.
Pak mně posadil do auta a jeli jsme další necelou hodinu. Něco mi říkal, ale nějak huhlal a rozuměla jsem mu tak každé třetí slovo. I tak jsem pochopila, že kluci se jmenují Andrew a William, a manželka Emily. A že si s ní určitě budu rozumět a s klukama taky a tak dále a tak dále. Mlel neúnavně pantem skoro celou cestu. Na konci zastavil u velkého starobylého domu. Už byla skoro tma a tak jsem ani nevěděla, jestli jsme ve městě, nebo vesnici, na samotě...? Vzhled domu, zahrady, ta tma..., celé mi to malinko připomínalo jeden horor... Auto zaparkoval mezi další dvě a pomohl mi s kufrem. Dům byl uvnitř snad ještě větší, než vypadal zvenčí. Zavolal na pozdrav a z kuchyně se přihrnula od pohledu nepříjemná a přísná ženská kolem 45 let. A ze schodů se do haly přiřítili dva synci.
"Emily,” zaskřehotala paní domu a stiskla mi ruku s pronikavým a přísným pohledem.
"William, rád tě poznávám,” řekl jeden z puberťáků a díval se na mně podobně, jako ten prasák ve vlaku.
"Andrew,” pípl nesměle ten mladší.
A kruci... kluci byli o něco málo mladší než já. Na svůj věk jsem byla docela dost vyspělá, zejména na prsou to bylo vidět. Ten starší mi na ně taky od začátku nepokrytě zíral. Jak budu hlídat dva takovéhle sígry? No potěš koště, pomyslela jsem si. Emily mávla rukou a prý, abych tam šla s ní. V kuchyni jsme se posadily za stůl a Emily mi hned na úvod představila několik pravidel, které v jejich rodině panují a pak i mé povinnosti. Nebylo jich moc a nebyly ani složité, ale jednalo se o něco úplně jiného, než jsem si představovala. Měla jsem nejen hlídat ty dva výrostky, ale také uklízet celý dům včetně jejich pokojů (!), prát, žehlit, obsluhovat u stolu... Volno pouze ve středu odpoledne a v neděli dopoledne. Tedy jen pokud budu mít splněny své povinnosti, nebo nebudou mít návštěvu. Jestli jsem to chápala, tak...
"Ale já Au pair, hlídat děti, ne služka,” zaprotestovala jsem v naději, že se všechno nějak vysvětlí.
"Ne,” řekla rázně, "jsi služka...,” odpověděla rázně a pak ještě něco, ale huhňala stejně, jako Lloyd.
I tak jsem pochopila, že je všechno uvedeno ve smlouvě. No, a tu jsem nečetla... Zeptala jsem se alespoň na věk synů. Její odpověď mi potvrdila dřívější obavy. Williamovi bylo patnáct a Andrewovi třináct a půl... A já jim budu dělat staršího sourozence? A u toho uklízet celý barák a...
Vstala a kývnutím mi naznačila, abych šla za ní. Provedla mne zespod nahoru, ukázala mi co kde mají, jako by se chlubila, a mi se u toho tajil dech. Dole kuchyň s jídelnou, obývák, pracovna, toalety a koupelna, nahoře pak ložnice s koupelnou a záchodem, a pokoje kluků. Také s koupelnami a záchody. Než tohle byť jen vytřu, uplyne celý den, myslela jsem si a tiše záviděla jejich štěstí. A pak mi ukázala poslední pokoj. Pokoj, kde budu bydlet já. No, pokoj... malou místnost velikosti komory svíranou z obou stran pokoji chlapců. Byl malý, ale vlastně docela útulný. I přes to, že v rohu bylo malé umývadlo jsem nabyla dojmu, že původně tato místnost sloužila jako šatna.
"Služebné u nás nosí uniformu,” řekla, sotva se skřípotem otevřela skříň a ukázala mi, co budu příští dva měsíce nosit.
Byly to takové ty typické slušťičkovské šaty🡕 . Troje tmavě šedé, dlouhé po kolena se zapranou zástěrou a dvoje alabastrově černé se sněhobílou zástěrou s krajkou. Na první pohled bylo jasné, při jaké příležitosti se jaké šaty🡕 nosí. Jedny černé byly naopak hodně krátké, sahaly sotva pod zadek. Říkala jsem si tyhle teda nosit nebudu. A taky tam bylo několik hromádek dalších věcí, ale jakých, jsem si prohlédnout nestačila...
"Převlékni se,” ukázala na šedé šaty🡕 , "a své věci si ani nevybaluj. Vše co potřebuješ, máš ve skříni,” zaskřehotala a já se nestačila divit. "Jediné co můžeš použít je spodní prádlo, ale nejdřív ho já musím schválit. K tomu se dostaneme později."
Při odchodu ještě štěkla, že mám potom přijít do kuchyně a pomoct jí s jídlem. Odešla dřív, než jsem se stačila vzpamatovat. No co? Proklínala jsem svůj pitomý nápad s vyděláváním peněz a prohrábla hromádky s oblečením. Opravdu tam bylo vše. Od těch šatů, přes noční košili🡕 a punčochy, až po spodní prádlo. Ještě že si můžu nechat svoje. Jen to vše bylo..., takříkajíc z minulého století. Dokonce jsem našla i čelenku... Triko a džíny jsem pohodila na postel, hodila na sebe šedé šaty🡕 , kolem pasu si uvázala zástěru a do vlasů si vetkla i tu čelenku. Kalhotky jsem si nechala svoje. Když jsem se uviděla v zrcadle, málem jsem se lekla, jakou jsem měla ránu! Vypadala jsem jak pokojská ze Sherlocka Holmese. Sešla jsem po schodech a jen tak, ze srandy, se pokusila o pukrle. Emily se rozječela něco v tom smyslu, že si z ní nemám dělat vtipy a mám jí ukázat, jestli jsem řádně oblečená i pod šaty🡕 . Zavrtěla jsem hlavou, zčervenala a mimoděk udělala krok dozadu. Emily začala znovu. Že přece řekla, že mi spodní prádlo zkontroluje, že jsem asi hluchá, že... ječela, já jí moc nerozuměla, a když skončila, byla jsem ráda. Šla jsem k ní, ona mi zdvihla sukni🡕 aby viděla moje kalhotky. Měla jsem cudné bílé brazilky, chytla mě za ně zezadu a zařízla mi je pořádně do zadku, pak mi přikázala, abych se otočila a stejně tak mi je trochu zařízla vpředu do kundičky. Pak řekla že to je docela dobré a že večer mi přijde zkontrolovat zbytek mojí výbavy. Přitom měla takový zvláštní pohled a úsměv.

Snažila jsem se si kalhotky aspoň trochu povolit abych je neměla tak zařízlé v přirození, ale dolů akorát přišli ostatní členové této povedené rodinky, sotva jsem sukni🡕 nechala klesnout. Pak jsem obsluhovala. Ti mladí hajzli furt něco chtěli a pořád jsem se komíhala jen kolem nich. Paní mě přísně kontrolovala pohledem a já pořád cítila zařízlé kalhotky ve svojí čárce. Ještě jsem musela uklidit kuchyň a teprve pak se najíst. V pokoji, úplně vyšťavená a plná dojmů jsem napsala mámě, že jsem na místě a že to je tady šílené. O svém zážitku ve vlaku jsem jí radši ani nepsala. Odeslat... "Síť není dostupná,” napsal mi mobil vlastní vzkaz. Super, tak teď ještě budu hledat, kde budu moct posílat zprávy, posmutněla jsem. Máma jen věděla, že mne pan Smith vyzvedl, a že jedeme k nim domů. Ale další zprávu jí pošlu asi až v neděli. Až zajdu někam blíž k civilizaci, kde signál bude. Bude to prozatím muset vydržet bez zpráv. Dole ve sprše vedle pracovny jsem se osprchovala a jen v ručníku šla po schodech zpátky do pokoje. William, ten starší spratek který mne míjel a tak úchylně si mě prohlížel, se mi pokusil ručník strhnout, ale moc se mu to, naštěstí, nepodařilo. Mohl uvidět jen má záda a zadeček, navíc jen na okamžik, než jsem stačila dát ručník zpátky. Ale i tak jsem se lekla a uklidnila se, až když jsem byla zpátky v pokoji. Za chvilku přišla paní domu a upozornila mě, že za hodinu mi přijde zkontrolovat prádlo, ať si ho připravím.
Po hodině slyším zaklepání a Emily vešla do mého pokoje, na vyzvání nečekala. Měla ty stejné upnuté šaty🡕 nad kolena a boty🡕 na podpatku, ostatně jako když jsem přijela. "Tak ukaž co sis přivezla" a sedla si na židli🡕 k mojí posteli. Postupně jsem jí ukázala spodní prádlo, které jsem si přivezla. Ty nejpohodlnější kousky mi zabavila s tím, že "tady nejsem na pyžamkové party", stejně tak jedna malinkatá tanga. Nechala mi troje brazilky a dvoje krajková tanga. Trochu jsem fňukala "co tady budu nosit" a ona odpověděla "že spodní prádlo mi donese, pokud si ho zasloužím." Pak vstala a odešla.

Já jsem ráno vstala už v šest. Umyla se, oblékla si krajkové kalhotky, ty šedé šaty🡕 a za pět minut sedm, jsem scházela dolů do kuchyně. Musela jsem je zase obsluhovat, podávat jim jídlo a pití, sklízet špinavé nádobí a dívat se, jak se ládují a mi kručí v břiše. Pak mne Emily zavedla do suterénu a ukázala mi prádlem přetékající koš, žehličku, pračku...
"Víš, jak se pouští pračka?” zeptala se mne, jako kdybych do teď prala prádlo u řeky.
"Jistě, paní Emily,” odpověděla jsem sebejistě.
"Nehodí se, abys nám říkala jménem,” pokrčila najednou nos.
Od teď jí prý budu říkat madam, Lloydovi milostpane a klukům mladý pane. Než jsem to stačila vstřebat a zapamatovat si další slovíčka, hnala mně zpátky nahoru. Tam začala madam s dalším rozdělováním úkolů na dnešní den. Měla jsem uklidit v kuchyni, vyprat a vyžehlit, utřít prach, vysát, vytřít... Bylo toho tolik, že jsem si to zapamatovala jako generální úklid všeho. Jak tohle stihnu, říkala jsem si a hladově zhltla alespoň půlku rohlíku... Odešla jsem zpátky do prádelny a dala se do práce. V hlavě mi pořád hrály včerejší i poslední informace. Že nemám vlastní oblečení, nebo jak mám jim mám říkat... Asi za tři hodiny jsem byla hotova. Se svými silami. Doma jsem žehlila sporadicky a tady se na mně asi museli hodně těšit. Musela jsem žehlení přerušit a jít dělat něco jiného. Hodinu jsem lítala jen v obýváku a utírala prach, vysávala koberce a myla okna. K obědu jsem si namazala druhou půlku rohlíku, dala na něj plátek šunky, abych co nejdříve mohla pokračovat s úklidem v pokojích těch dvou spratků. Teda větší brajgl jsem fakt nikdy neviděla. To až když jsem uklidila Andrewův pokoj a vrhla se na Williamův... Ten překonal Andrewův binec minimálně dvakrát. Po dalších dvou hodinách jsem se vrhla zpátky na žehlení a pak, s vysílením, dokončila úklid ve zbytku domu.

Byla jsem skoro hotova, když ti dva smradi přišli ze školy. V botách rovnou do pokojů, jak jinak. Mou čerstvě vytřenou podlahu v hale a schody zaneřádili a co se dělo v pokojích, jsem raději nechtěla vidět. Znovu jsem všechno vytřela a mop s kýblem uklidila do komory. Úplně splavená a sedřená, jsem se na chvilku schovala ve svém pokoji a šla se osprchovat do dolní koupelny. Když jsem vyšla, málem jsem se srazila s Emily. Jen mně sjela očima, zatvářila se ještě hrozivěji, než se tvářila jindy a štěkla po mně, co jsem tam dělala.
Než jsem stačila cokoliv říct, pokračovala: "Chlapci mi řekli, že dům nebyl při jejich příchodu řádně uklizen a prý jsi vše dělala na poslední chvíli!” nebo něco v tom smyslu.
"Madam, mladí pánové neříkají...,” začala jsem se obhajovat, ale Emily mně přerušila jediným výmluvným gestem.
"Nelži! Mí chlapci jsou vychováni k pravdomluvnosti. A ten úklid je tak špatný, že kdybys neuklízela vůbec, nebylo by nic poznat! Tvé lhaní i lenost, jsou neodpustitelné. Po večeři si to spolu vyříkáme a dostaneš odpovídající trest!” řekla přísně a odměřeně.
Lhaní? Trest? Nepřeslechla jsem se? Asi ano, protože jsem pořád chytala každé druhé slovo a všemu jsem nerozuměla. Při servírování večeře jsem přemýšlela, co mi asi Emily bude říkat a trochu i litovala, že jsem se anglicky neučila líp.

Uklidila jsem, pustila myčku narychlo si pusy nacpala kousek toustu a už na mně Emily řvala: "Co tady ještě děláš? Máš být už dávno dole a čekat na svůj trest!”
Kam mám jít dolů, doprovodila i ukazováčkem, namířeným na dveře od sklepa. Úplně zblblá jsem se otočila a vyšla směrem, kam směřoval její ukazovák. Dole jsem čekala na madam a prohlížela si, kolik jsem dneska vyžehlila prádla. Přišla až po nějaké době. Byla převlečená do domácí sukně🡕 a halenky a z dálky bylo poznat, že si po večeři dopřála sprchu.
"Kleknout!” zařvala, "...dolů!!” zařvala ještě víc, když jsem se na ni jen nevěřícně dívala.
Strach mi zatřásl rameny a já se pokorně svezla na kolena. Začala kolem mně kroužit a u toho mi nadávala, že jsem nejhorší, co za celou dobu v domě bydlelo. Ale že ona i Lloyd mi jistě pomůžou a vezmou si mě do parády, a blabla kecy kterým jsem stejně nerozuměla. Ale ječela tak, že jsem začala brečet. Měla dar, vyvolat v člověku pocit o vlastní neschopnosti. A považte, že to všechno dokázala jen tónem a intenzitou hlasu, navíc měla i (na svůj) věk pevnou a sošnou postavu, takže působila velmi dominantně! Musela jsem slíbit, že budu vždy se vším včas hotová a mladí pánové nebudou mít důvod si na mně stěžovat. Pak mně překvapila ještě víc. Že prý je učitelkou v místní škole, v tu chvíli jsem začala litovat její svěřence, a že se tam osvědčily tělesné tresty. Kdysi, když to ještě byla jen škola dívčí. No, a protože jsem z východu, tedy něco jako z pralesa, a oni mně musí naučit všemu, co jako řádná dívka musím umět, budu za jakýkoliv prohřešek dostávat trest. Pro dnešek mi odpustí, ale pokud znovu poruším jejich pravidla, budu potrestána doopravdy. Pak poodešla za mě a zezadu mě začala hladit po tváři. "Večer mi ještě poděkuješ za to, že mám s tebou takovou trpělivost a teď běž". Netušila jsem co tím myslí a jako v mrákotách šla pryč. Ještě jsem douklidila pár věcí a šla do svého pokoje.

Večer jsem ležela na posteli v noční košili🡕 a četla si. Kolem deváté přišla madam do mého pokoje, zase zaklepala, ale na vyzvání nečekala. "Jsem tu abys mi poděkovala za mou dnešní mírnost" pronesla přísně. Byla už převlečená do nějakého světlého županu a voněla nějakým tělovým krémem. Nechápala jsem co s tím nadělá, ale postavila jsem se a říkám "Thank you, madam" a myslela si, že to je vše. "To nestačí, na kolena" zvýšila hlas. Proboha co zase chce, myslela jsem si, a začalo mi být zase do pláče. Klekla jsem si a koukala na ní, ona si sundala župan a hodila ho na židli🡕 . Pod ním měla spodničku stejné barvy, ovšem docela krátkou, končila tak v půli stehen. "Svůj vděk mi musíš projevit pořádně" a dala mi ruku k puse. Políbila jsem jí ruku a tázavě na ni koukala. Co se stalo pak mě naprosto šokovalo. Madam si vyhrnula spodničku a já uviděla její výrazně ochlupenou pičku. Po stranách ji měla upravenou, ale jinak byla jak jí pánbůh stvořil. Začalo mi být jasné, co si představuje pod tím poděkováním, ale nemohla jsem tomu věřit. Koukala jsem na ní s otevřenou pusou. Začala jsem fňukat a prosit "No, madam, please", ale chytla mě jednou rukou za krkem a táhla si moji hlavu do rozkroku. "Lick me!" přikázala mi a mě nezbylo nic jiného, než zabořit hlavu do jejího chlupatého klína a začít jí nezkušeně pomalu lízat, pečlivě si mě přitom dirigovala a vycházela mi naproti pánví, takže mi tak trochu ojížděla obličej. Kupodivu se mi vůně její chlupaté pičky docela líbila. Za chvilku byla úplně mokrá, takže netrvalo dlouho a za dvě minuty se udělala. Snažila se nesténat moc nahlas, aby to neslyšeli její synové ve vedlejších pokojích. Potom co dozněl její orgasmus, tak jsem musela ještě jednou poděkovat a políbit jí přímo na její ochlupený pahorek. Pak si vzala župan a odešla. Utřela jsem si pusu od jejích šťáv, ale při usínání jsem pořád cítila její vůni. Byla jsem z toho zážitku celá vyjevená. Vždycky jsem si říkala jak se to asi má dělat, kouřit klukovi penis, a nakonec jsem svůj první orál musela udělat ženě.

pokračování příště...